Původně, v letech 1875 – 1910, se náměstí jmenovalo Basilejské. V části německé okupace, v letech 1940 – 1945 se nazývalo Husovo.

Poutní místo je založené na legendě o chudém řemeslníkovi, který žil v nedaleké vesnici Lužec se svou nemocnou ženou a dítětem. Často chodíval těmito místy a jednou se mu zdál sen, ve kterém hovořil s anděly. Ti mu radili aby na tomto místě pověsil obrázek Matky Boží, poté se mu žena i dítě uzdraví. Řemeslník za utržené peníze z prodej svého zboží koupil sošku Panny Marie, kterou pak vložil do dutiny lípy, pod kterou se mu sen zdál. A jak bylo předpovězeno, žena i dítě se mu uzdravily. Zpráva o tomto zázraku se roznesla po kraji a k sošce začali přicházet poutníci a nemocní. Lípa byla sice později pokácena, ale soška umístěna na její pařez a posléze byla nad ní zbudována dřevěná kaple, kterou v roce 1252 nahradila zděná. V 15. století stále narůstající počet poutníků nestačil a tak byl kostelík rozšířen. Vysvěcení nové stavby proběhlo roku 1498 míšeňským biskupem Janem ze Salhauzenu. Roku 1558 koupil zdejší panství Bedřich z Redernu. Redernové byli prostestanti a tak začali kostely na svém panství měnit na protestantské a zdejší poutní kostel zavřít. Poutníci se však nepřestávali chodit i když jen k zavřeným dvěřím kostela. Ty zůstaly uzavřeny i když sám císař Rudolf II. nařídil kostel otevřít. Roku 1609 odvezla Kateřina, manželka Melchiora z Redernu kostelní poklad se soškou na svůj zámek do Liberce. Ten v roce 1615 vyhořel, ale soška zůstala zachována a Kateřina z Redernu ji vrátila zpět. Po porážce stavovského povstání byl Redernům majetek zkonfiskován a roku 1622 ho koupil Albrecht z Valdštejna. Poutní kostel tak byl znovu otevřen. Po Valdštejnově smrti darovala jeho manželka Isabela kostelu polní oltář. V roce 1636 získal frýdlantské panství Jan Matyáš Gallas a za jeho vlastnictví byla tradice poutí nejen obnovena, ale i rostla a účastnilo se jich i několik tisíc lidí. Roku 1679 rozhodl František Gallas postavit kolem kostela ambit, podle projektu M.A.Canevalleho. Roku 1696 byl ještě doplněn o čtyři kaple. V roce 1691 sem povolal František Ferdinand Ignác Gallas řád františkánů a rok později byl položen základní kámen konventních budov kláštera. Roku 1696 byly budovy hotovy a o dva roky sem byl řád slavnostně uveden. V letech 1697-1698 se stavěla rodová hrobka, která má tři krypty (Gallasů, Clam-Gallasů, františkánů). Počet poutníků se stále zyvšoval a tak se v roce 1721 začal stavět nový chrám podle plánů T.Hafeneckera. Vysvěcen byl v roce 1725 a zcela dokončen až roku 1729. V roce 1761 postihl kostel požár. Během 19. století kostel chátral a s většími opravami se začalo až na počátku 20. století. Celá oprava tehdy stála hrabě Clam-Gallase 200.000 korun. Kostel Navštívení Panny Marie je dnes jednolodní stavba s bočními kaplemi, postavená na půdorysu latinského kříže. Průčelí vévodí dvě věže a v nice ve volutovém štítě je umístěna soška Panny Marie. Křížení transeptu s hlavní lodí je zaklenuto kupolí. V kostele se nacházejí nástropní fresky s mariánskou tématikou, které pocházejí, ale až z doby velké opravy na počátku 20. století. V kupoli je znázorněno Ukřižování Krista a Nenebevzetí Panny Marie. Hlavní oltář kostela pochází z roku 1787 od J.Kramolína a je na něm umístěna soška Hejnické madony z 80. let 14. století. Ke kostelu přiléhá čtykřídla patrová budova kláštera.

Stálá expozice:Kostel sv. Jana Křtitele s areálem kláštera minoritů je jednou z nejvýznamnějších památek gotické architektury jižních Čech. Cyklus unikátních maleb apoštolů v nadživotní velikosti na stěnách hlavní lodi z doby kolem pol. 14. stol. Náhrobek Magdaleny z Gleichen, významná ukázka kamenické práce z konce 15. století, barokní mobiliář, hlavní oltář s obrazem Křest Kristův od K. Schodera ze 17. století. Nově zrestaurovaná křížová chodba minoritského kláštera.

Ve Františkových lázních je mnoho turistických lákadel. Jsou mezi nimi i dvě rozhledny. Salingburg a také rozhledna Zámeček. Ta je netypická již svou polohou téměř v rovině, ve východním cípu města. Její historie sahá do doby první světové války. Důvodem pro její stavbu bylo poděkování. Poděkování předsedovi okrašlovacího spolku Gustavu Wiedermannovi. Ten se zasloužil o rozkvět lázeňského městečka. Když v únoru 1914 zemřel, rozhodlo se vedení spolku, že na jeho počest pojmenuje nově postavenou restauraci s vyhlídkovou věží. Dostala jméno Dankwarte (Děkovná věž). Objekt byl slavnostně otevřen 16. dubna 1916. V přízemí se nalézala skromná restaurace, jejíž výzdoba upomínala památku bývalého předsedy, pamatováno také bylo na mramorovou desku se jmény všech dárců. Místo bylo hojně navštěvované a díky tomu, že okolí bylo tehdy holé, bylo možné spatřit z vyhlídkového ochozu Cheb, Dyleň či Zelený vrch. Za dobrých klimatických podmínek i Smrčinu, Krušné hory a poutní kostel v Chlumu Svaté Máří. Tuto krás již dnes 12 metrů vysoká rozhledna nabízet nemůže. Přerostly ji okolní stromy a výhled tak znemožnily. Od roku 1999 se o objekt stará soukromník pan Flégl, který objekt opravil ho a otevřel v něm vinárnu.