Dolejší brána jako jediná ze tří dochovaných hlavních bran stojí na východním konci náměstí Míru. Brána byla vystavěna v 60. letech 13. století jako součást opevnění. Před branou byl koncem 15. století při úpravách opevnění zbudován koridor zakončený další věžitovou branou (zbořeno r. 1843). V roce 1905 proběhla celková i když ne moc zdařilá rekonstrukce. Dvacet metrů vysoká brána má čtyři patra a bohatě profilovaný vstupní portál. Průjezd je sklenutý křížovou klenbou. V prvním patře je síla zdiva až 3 metry, v dalších patrech pak poloviční. Stavba je zakončena valbovou střechou s věžičkou a lucernou. Interiér brány je veřejnosti nepřístupný.

Expozici o životě a díle hudebního skladatele Josefa Suka (1874-1935) v domě, kde žil a tvořil, můžeme navštívit v obci Křečovice poblíž Sedlčan. Domek nechal postavit skladatelův otec v roce 1895, aby zde Josef Suk mohl pobývat po náročných koncertních cestách. Bylo to již v době, kdy byl proslulým členem Českého kvarteta. Přijížděli sem za ním také další významné osobnosti hudebního života, např. Antonín Dvořák nebo Václav Talich. Na sklonku svého života, kdy Josef Suk již nebydlel trvale v Praze, ale odstěhoval se do Benešova, uvolnil domek pro rodinu svého syna ing. Josefa Suka. Ten zde po skladatelově smrti zřídil památník, který odkázal v r. 1951 státu. V současné době Památník Josefa Suka spravuje Národní muzeum – České muzeum hudby v Praze. Památník prošel nedávno rekonstrukcí a roku 2008 byl znovu otevřen pro veřejnost.   Stálá expozice   Obsahuje dokumenty k jednotlivým fázím skladatelova vývoje a řadu zajímavých předmětů osobního charakteru. Ve dvou místnostech je zde zachován původní nábytek. V pracovně Sukův klavír zn. Bösendorfer, psací stůl, obrazy a plastiky, v salónu rodinná galerie, sbírka porcelánu, medaile a drobné předměty, které si Josef Suk přivážel jako suvenýry z cest po celé Evropě. Expozice ve zbývající části památníku je věnována Českému kvartetu a Sukovu skladatelskému dílu. Doplněna je promítáním krátkého animovaného filmu.     Na co se můžete těšit Expozice – Josef Suk (1874–1935), život a dílo hudebního skladatele Sukův nábytek a klavír, lidová keramika z rozsáhlé umělcovy sbírky Každoroční koncert v rámci Pražského jara, pietní slavnost Sukovy Křečovice   V současné době Památník Josefa Suka spravuje Národní muzeum – České muzeum hudby v Praze.

Dne 21.1.1898 dr. Josef Jan Frič koupil za 900 zlatých zalesněný kopec Manda ( Fričem pojmenovaný na Žalov ) nedaleko obce Ondřejov, kde chtěl vybudovat vysněnou hvězdárnu. Odkoupení pozemků nebylo snadné. Tehdy Fričovi velice pomohla slečna Eleonora Gayerová z Ehrenbergu která tyto pozemky sama zakoupila a také sama zapůjčila část pozemku v zahradě své vily pod kopcem, kde Frič spolu s dr. Maškem a prof. Nušlem vybudovali provizorní observatoř U zelené žáby. V ní prováděli nejrůznější pozorování až do roku 1906. V roce 1905 byla dokončena stavba secesní pracovny a čtyř pozorovacích domečků s odklopnými střechami. V roce 1908 se začaly stavět centrální a západní kupole. Západní kupole byla určena pro astrograf, ke kterému prof. Nušl sestrojil originální regulátor chodu hodinového stroje. V centrální kupoli byl instalován dalekohled z pozůstalosti prof. Šafaříka s velmi kvalitním Clarkovým objektivem. Objektiv je používán dodnes. Malý dřevěný domeček byl doménou dr. Maška, který v roce 1913 jako první v Čechách přijímal časové radiové signály z Paříže na 75 m dlouhou anténu. U příležitosti 10. výročí založení Československé republiky se dr. Josef Jan Frič rozhodl věnovat svou hvězdárnu Univerzitě Karlově. 

Dienzenhoferovy sady, nazvané po jednom z nejvýznamnějších pražských stavitelů, jsou v místě, kde bývala botanická zahrada. Po jejím přestěhování Na Slupi byl její pozemek rozparcelován. Část byla využita jako veřejná městská zeleň. Dnešní Dienzenhoferovy sady.