Dnešní kostel je v jádru gotická stavba pocházející z let 1508 s některými architektonickými články pocházející z doby jejího vzniku. Stará věž byla dvoupatrová a do pater se vcházelo ze sakristie  železem pobitými dveřmi a točitými schody, které byly opatřeny střílnami, které poukazují na příslušnost kostela ke skupině opevněných jihomoravských kostelů. Roku 1814 kostelní střecha a věž shořely. Tři zvony přitom spadly a zpět byl zavěšen jen jeden. V roce 1860 byl kostel opraven, avšak loď záhy již nevyhovovala svému účelu. Proto byl v roce 1912 kostel přestavěn a 19.8.1913 znovu vysvěcen. Při přestavbě byla za oltářem objevena chodba, ústící u školy. Na stěně kostela se nachází náhrobní kámen kněze Stanislava Reisingera z roku 1585.

Autorem sousoší je Ferdinand Maxmilián Brokof. Tato jeho práce je považována za jeho nejhodnotnější na mostě. Když ji roku 1711 vytvořil bylo mu teprve 23 let. Jak tehdy umělec vypadal, můžeme vidět na mladíkovi stojícím pod světcovou rukou s křížem, který je vlastně autorovým autoportrétem. Ústřední postavou sousoší je sv. František Xaverský, který byl misionář mezi pohany. Ti jsou znázorněni v dolní části a nesou desku se světcem. Jsou to Číňan, Tatar, černoch a Ind. Před sv. Františkem klečí pohanský kníže, přichystán přijmout od něj křest. Na obrubě štítu je nápis: SANCTO FRANCISCO XAVERIO S. I. INDIARVM ET JAPONIAE APOSTOLO THEOSOPHO GEMINAE FACVLTATES THEOLOGICA ET PHILOSOPHICA VNIVERSITATIS PRAGIS POSVERE MDCCXI - Svatému Františku Xaverskému z Tovaryšstva Ježíšova, apoštolu Indů a Japonců, miláčku božímu, postavila obojí fakulta theologická i filosofická university pražské 1711. Celé sousoší se roku 1890 při povodních zřítilo do Vltavy. Po vylovení bylo umístěno do lapidária Národního muzea. Na mostě dnes stojí kopie z roku 1913 od Č. Vosmíka.

Vrcholové skalisko Polední kameny (1006 m.n.m.) se nachází 4 km jihovýchodně od Hejnice. Je přístupné po turistické značce. Vrchol tvoří různé skalní útvary, menší skalní města, suťové pole, viklany a zřícené skalní bloky. Ze plošiny na jednom ze skalních bloků je kruhový výhled na Jizerské hory a daleké okolí.

Národní památník na Vítkově je od roku 2001 ve správě Národního muzea. Stalo se tak na základě vládního usnesení o rehabilitaci a rekonstrukci některých památek spjatých s československými dějinami 20. století. Po více než dvouleté rekonstrukci je památník od 29. 10. 2009 otevřen veřejnosti a návštěvníci mohou shlédnout expozici s názvem „Křižovatky české a československé státnosti“.   Z historie památníku Památník Národního osvobození byl vystavěn v letech 1929–1938 k poctě československých legionářů. Po skončení 2. světové války byl upraven, protože bylo nutné připomenout druhý protifašistický odboj. Po roce 1948 začal sloužit k podpoře komunistického režimu a stal se pohřebištěm významných představitelů Komunistické strany Československa. V roce 1953 zde bylo zřízeno Mauzoleum Klementa Gottwalda. Památník postupně začal upadat do zapomnění. Po roce 1989 byli všichni pohřbení odsud odvezeni, ale dlouho se hledalo konkrétní využití památníku. Více o historii Vítkova zde.   Popis expozice Expozice s názvem „Křižovatky české a československé státnosti“ prezentuje důležité mezníky v našich dějinách 20. století, kdy se výrazným způsobem měnila státnost a ideové pojetí státu. Vzhledem k nevelkému expozičnímu prostoru bylo vybráno pět důležitých mezníků: vznik ČSR v roce 1918 období Mnichova v roce 1938 a zánik Československa v roce 1939 obnovení Československa v roce 1945 a komunistický převrat o tři roky později vznik československé federace v roce 1968 pád komunismu v roce 1989 spolu se zánikem Česko-Slovenska v roce 1992 Architektonické vyjádření odpovídá historickému prostoru Památníku. Vznik Československa se odehrává v prostoru tzv. Ústřední síně a nenásilně do svého středu včleňuje Pokorného reliéfy československých legionářů a Síň padlých italských legionářů. Ostatní křižovatky se odehrávají ve vestavbě – „kaabě“, která svými proporcemi plně respektuje architekturu Památníku. Vše je doplněno jednoduchou grafikou a výběrem sbírkových předmětů, které charakterizují téma a zobrazují některé osobnosti, které se určitým způsobem na vývoji státnosti podílely nebo jí byly postiženy. Návštěvníci tak mohou spatřit poslední dopisy Milady Horákové a Heliodora Píky, osobní předměty spjaté s Janem Palachem nebo významná státní vyznamenání a řády, prezidentskou standartu, první československou ústavu apod. Expozice využívá i některé další části Památníku, jako např. Kolumbárium, Síň Rudé armády nebo podzemí Památníku, kde je do kulis Gottwaldova mauzolea včleněna výstava o dějinách Národního památníku na Vítkově.   Na co se můžete těšit   Památník na vrchu Vítkově postavený v letech 1929–1938 k poctě československých legionářů Muzeum moderních dějin s multimediální expozicí Křižovatky české a československé státnosti Hrob Neznámého vojína Dějiny Národního památníku na Vítkově včleněny do kulis Gottwaldova mauzolea Monumentální jezdecká socha Jana Žižky Netradiční kavárna s panoramatickou vyhlídkou na Prahu   Provoz vyhlídky na střeše Památníku: Vstup na vyhlídku je z bezpečnostních důvodů omezen na 25 návštěvníků jednou za půl hodiny. První vstup na vyhlídku je umožněn v 10:30, poslední v 15:30. V případě nepříznivého počasí bude vstup na vyhlídku zakázán.