Malebné jihočeské okresní město Písek leží na úpatí Píseckých hor na řece Otavě v nadmořské výšce 398 m asi 45 km severozápadně od Českých Budějovic. Město je významným kulturním, administrativním, dopravním a turistickým centrem oblasti. Po Českých Budějovicích a Táboře je to třetí největší město jižních Čech. Město s necelými 30.000 obyvateli má velmi bohatou historii.Historie města sahá do raného středověku, zhruba do poloviny 13. století, kdy vzniklo jako osada u rýžovišť zlatého písku na levém břehu Otavy. Odtud také pochází jeho jméno. Později zde bývala trhová ves s královským dvorem. V roce 1254 tu založil Přemysl Otakar II. královské město. Za jeho vlády Písek nabyl na velikosti i na významu. Město nebylo založeno jen pro těžbu zlata. Mělo zároveň ochraňovat Zlatou stezku, která v těchto místech překračovala řeku Otavu, a také být základnou královské moci v kraji. Nad brodem přes Otavu byl vybudován hrad, byl založen klášter, postaven děkanský kostel a kamenný most se sedmi oblouky, druhý nejstarší ve střední Evropě, který slouží dodnes. Koncem 13. století zde vznikla mincovna, později přestěhovaná do Kutné Hory.Od roku 1308 byl Písek svobodným královským městem a v polovině 14. století byl povýšen na sídlo Prácheňského kraje. Písek zůstal v oblibě panovníků i po vymření Přemyslovců, často zde pobýval Karel IV. i Václav IV. Město po celou svou dobu zůstalo majetkem koruny, ale jeho význam začal potupně upadat. Za husitství bylo vypleněno a počátek třicetileté války znamenal pro Písek katastrofu. Město bylo třikrát dobýváno a pokaždé dobyto, naposledy 30. září 1620, kdy ho císařští vojáci zcela zničili a obyvatelstvo z velké části zahynulo. Od 19. století město zcela mění svou tvář - vystupuje z hradeb, na předměstích vyrůstají celé ulice nájemních domů, na radnici vítězí čeština, vznikají kulturní instituce a spolky a Písek je nazýván městem škol a studentů. Po staletí bylo město Písek držitelem největšího městského panství v Čechách, zejména lesů.Písek má rozlehlé náměstí západní část, k níž přiléhal hrad, a východní část, která sloužila jako tržiště. Dodnes se dochovaly zbytky městského opevnění, které v 19. století zaniklo - pozůstatky známé Putimské brány, část hradeb při Otavě a věž Baba.Písecký hrad, založený spolu s městem, je významnou památkou začínajícího českého gotického stavitelství. Kromě již zmíněného mostu je dominantou města děkanský kostel Narození Panny Marie, který byl založen současně s městem. Na náměstí stojí barokní radnice z 18.století a mariánský sloup. V hradu je umístěno Prácheňské muzeum s bohatými sbírkami mineralogickými a archeologickými a s expozicemi o historii města a těžbě zlata na Písecku. Město má velice bohatou kulturní historii a na jeho četných školách, jejichž počet je pro město jeho velikosti, nezvykle vysoký studovala řada osobností. Za všechny jmenujme básníka Antonína Sovu, spisovatele Fráňu Šrámka nebo malíře Mikoláše Alše.

Památník písemnictví na Moravě sídlí v prostorách benediktinského kláštera v Rajhradu. Otevřen byl v roce 2005. V památníku lze navštívit stálou expozici, která ukazuje nejvýznačnější osobnosti literatury na Moravě od 9. do 20. století. K vidění jsou dále občasné výstavy a lze si prohlídnout interiér restaurované historické benediktinské knihovny s osmnácti tisíci knihami. Fond knihovny obsahuje celkem 65000 svazků. Badatelům byla zpřístupněna historická knihovna, Knihovna Benediktinského opatství Rajhrad a Knihovna Muzea Brněnska, které spravuje Památník písemnictví na Moravě.Památník písemnictví na Moravě patří pod Muzeum Brněnska, které dále spravuje muzeum ve Šlapanicích, Mohylu míru, Podhorácké muzeum v Předklášteří a muzeum v Ivančicích. Stálá expozice Historické klášterní prostory, kostel, křížová chodba Expozice "Písemnictví na Moravě" klášterní knihovna

Autobusová zastávka Hostivařská.

Kamenná mohyla na Bílé hoře je dílem F. Bílka. Připomíná porážku českých stavů 8.11.1620 vojsky Ferdinanda II. Na české straně padlo 2000 mužů. Na mohyle je nápis: Padlým bojovníkům sokolská župa pobělohorská 1620 - 1920.Blízko kaple Panny Marie Vítězné na malém poli najdeme mohylu navršenou v roce 1920 na nejvyšším místě bělohorské pláně ke 300. výročí jedné z nejvýznamnějších českých bitev. Jsme ve výšce 381 m.n.m. Všude kolem se 8.11.1620 od 12 hodin v poledne do půl druhé odpoledne bojovalo. Bitva byla krátká, ale krvavá. Nejdéle vzdorovali moravští pěšáci, kteří se nakonec uchýlili ke zdi bělohorského letohrádku, kde do jednoho padli.