Příští zastávkou bude Betlém v největším městě regionu Železné hory v Hlinsku. Ve středu města na pravém břehu řeky Chrudimky se nachází jedinečné seskupení roubených objektů, které zde vznikaly v průběhu několika desítek let od poloviny 18. století. Obyvateli těchto domků byli drobní řemeslníci, především hrnčíři a tkalci. V roubenkách jsou umístěny expozice ukazující bydlení a dílny lidových řemeslníků. Po rekonstrukci byly v roce 1993 byly zpřístupněny první objekty, v současné době mohou návštěvníci obdivovat všech jedenáct opravených roubených objektů, které pocházejí z poloviny 18. století.  Akce v roce 2008 18. března až 6. dubna VELIKONOCE NA BETLÉMĚ - Výstava ve všech roubených objektech, která přibližuje tradiční lidové zvyky. Prodej velikonočních dárečků.4. dubna až 22. června BÁCHORKY Z VYSOČINY - Výstava prací žáků Základní umělecké školy v Hlinsku.8. července až 31.října Kouzelný čas her - Výstava věnovaná tradičním dětským hračkám a hrám.22. září až 26. září ŽIVÁ HISTORIE VII. - Týden pro školy, vyprávění o životě našich předků, ukázky řemesel apod. Upozornění: účast na tomto programu je nutné předem objednat.13.prosince až 31.prosince nebo až 4. ledna BETLÉM VÁNOČNÍ - Výstava ve všech roubených objektech, lidové betlémy, unikátní mechanický betlém R.Frinty

Kostel sv. Petra a Pavla je jednou z dominant města Mělníku. Kostel s dlouhým stavebním vývojem byl na počátku románskou trojlodní bazilikou. Chrámové gotické trojlodí vzniklo v 80. letech 15. století. Kolem roku 1520 byla zvýšena hlavní loď a honosný presbytář s podzemní kryptou. Po dalších požárech vznikaly další úpravy. Dnešní podoba chrámu pochází z přestavby v letech 1913-1915 provedené architektem Kamilem Hilbertem. Kostel je trojlodní stavba s převýšenou střední lodí, pětiboce ukončeným presbytářem a obdélnou předsíní při severní boční lodi. Boční lodě i presbytář osvětlují gotická okna s plaménkovými kružbami. Závěr i hlavní loď má klenbu hvězdicovou, předsíň síťovou a boční lodě oddělené od hlavní arkádami jsou sklenuty křížově. Presbytář sklenutý síťovou klenbou s malbami má na svorníku Kristovu tvář. Nachází se zde kamenné sanktuarium. V bočních lodích se nacházejí kamenné náhrobníky. Zajímavé jsou i veřejnosti nepřístupné prostory jako kaple Božího hrobu, první patro věže (pokladnice) či románský interiér věže s bývalou kaplí sv. Jana Nepomuckého. Mobiliář kostela je převážně barokní, hlavní oltář s obrazem od Karla Škréty se sochami světců, boční oltář sv. Ludmily (1673) s obrazem zobrazující sv. Ludmilu učící svého vnuka Václava a také cínová křtitelnice z roku 1578. V kryptě pod presbytářem je veřejnosti přístupná kostnice fungující od 30. let 16. století. Vznikla jelikož nebylo kam již dávat kosti neboť kapacita hřbitova kolem kostela byla omezená. Sloužila až do roku 1775 kdy byl zřízen nový hřbitov při kostele sv. Ludmily. Poté měla být zrušena, ale nakonec byla jen uzavřena a poskytla tak později mnoho studijního materiálu pro antropology. V letech 1915-1919 byla upravena. Dnes zde najdeme ostatky 10-15 tisíc osob, z většiny z nich je složena stěna nazývaná Kalvárie. Při severozápadním rohu stojí 60 m vysoká pozdně gotická věž kostela, která měla svoji románskou předchůdkyni. Současná stavba byla vystavěna v průběhu 80. let 15. století. Původně zakončena gotickou jehlancovou střechou, ale po požáru v roce 1681 dostala raně barokní cibulovitou báň s cibulkami na nárožních vežičkách ochozu. Kromě zvonice sloužila věž i jako strážní. Dnes po náročné rekonstrukci v roce 2006 je její ochoz ve výšce 37 m (177 schodů) přístupný veřejnosti (celoročně). Je odsud výhled nejen na město, ale i Kralupy nad Vltavou, Kladno, České Středohoří, Říp, Ještěd, Vrátenská hora, Bezděz a další. Kostel, věž i kostnice jsou přístupné veřejnosti.

Do dnešní oblasti Police nad Metují přišel na počátku 13. století rajhradský mnich Jurik, který zde postavil poustevnu. Po jeho smrti sem přišel břevnovský mnich Vitalis a s několika dalšími bratry vystavěl dřevěnou kapli Panny Marie. V roce 1213 si vyprosil břevnovský opat Kuno u krále Přemysla Otakara I. dárování polického újezdu. Snad již za jeho působení zde vzniklo probošství, doložené v roce 1260. V letech 1255-94 proběhla výstavba kamenného klášterního kostela Panny Marie jehož součástí je dodnes dochovaný raně gotický portál. Na konci 13. století započal opat Bavor z Nečtin s výstavbou dormitáře a refektáře, postaven byl i třetí díl ambitu s obytnými prostory pro probošta, dokončen byl také kostel. V roce 1300 bylo probošství přepadeno a proto byl areál v roce 1306 obehnán zdí. Po založení broumovského kláštera začíná význam tohoto polického upadat. Za husitských bouří bylo probošství vypáleno a pobořeno. Z kostela zůstaly jen boční zdi a presbyterium. Další škody utrpěl při bojích o český trůn v druhé polovině 15. století. Po smrti krále Jiřího z Poděbrad získal Polici jeho syn kníže Jindřich Münsterberský. V roce 1488 vykoupil celé území opat Pavel. Po celé 16. století ohrožovaly klášter požáry. Při stavovském povstání se dostal pod správu direktorů, ale po bitvě na Bílé hoře se vrátil zpět břevnovským benediktinům. V roce 1709 bylo započato s přestavbou kláštera za účasti Pavla Ignáce Bayera. Autory dalších úprav byly Kryštof Dientzenhofer a jeho syn Kilián Ignác. K dalším přestavbám dochází v letech 1753-1757 (konvent) a v letech 1767-1772 (průčelní křídlo prelatury). Za reforem Josefa II. byl v roce 1786 klášter zrušen a majetek přešel do Náboženského fondu. Již v roce 1809 bylo panství a klášterní budovy opět navráceny benediktinům v jejichž vlastnictví zůstaly až do roku 1948. Pak zde bylo muzeum Policka, městská knihovna nebo i pohřební služba. Část kláštera byla přeměněna na byty pro občany města. V roce 2006 byl polický klášter vrácen řádu benediktinů, ale využití budov zatím (2010) zůstalo stejné. Konventní budovy jsou jednopatrové a obíhají kolem dvou obdélných budov. Místnosti jsou většinou plochostropé, největší „Laudonův sál“ pojmenovaný podle generála Giedona Ernsta Laudona (jenž v roce 1758 v klášteře pobýval) je zaklenut valeně s lunetami. Kostel Nanebevzetí Panny Marie je raně gotická trojlodní bazilika s pětiboce uzavřeným protáhlým presbyteriem. Stavěn byl v letech 1253-78 a dokončen v roce 1294. V letech 1894-95 byly provedeny novogotické úpravy týkající se zejména vnitřního zařízení a výmalby interiéru. Na jižní stěně presbyteria se dochovalo sedile s freskou Kristovy hlavy z doby kolem roku 1300. Na severní stěně pak hrotitý portál se zkoseným ostěním. Hlavní loď má barokně gotickou křížovou klenbu z roku 1716, boční lodi klenbu původní gotickou křížovou.

Jihočeská vesnice Holašovice, zapsaná na seznamu památek UNESCO, je nejlépe zachovaným příkladem jihočeské architektury 2. poloviny 19. století, které se říká selské baroko. Vesnická rezervace Na půdorysu, který byl typický pro středověkou vesnici se zde dochovalo množství venkovských staveb z 18. a 19. století. Právě zachovalost a původnost staveb nabízí věrný obraz vesnice poloviny 19. století. Jedinečný ráz vesnice je umocněn také tím, že se nejedná o skanzen, ale o trvale osídlenou ves, čímž je vytvořeno živé společenství v prostředí vesnického sídla tak, jak bylo formováno v druhé polovině 19. století. Holašovice, jež jsou součástí obce Jankov, leží asi 16 km západně od Českých Budějovic. Odpověď na otázku, proč si právě Holašovice dochovaly svůj původní ráz, musíme hledat v jejich historii. První zmínky o obci jsou od poloviny 13. století. Její počátky sahají do kolonizační vlny, která začala za vlády Přemysla Otakara II., kdy se začínalo osídlovat pohraničí Českého státu, a vesnice byly zakládány na zelené louce. V první polovině 16. století postihl vesnici mor, a tak zemřeli všichni původní čeští obyvatelé. Do obce se ihned nastěhovali němečtí osadníci. Příchod selského baroka do Holašovic je možné časově zařadit do let 1840 až 1880, tedy do doby, kdy hospodářské reformy znamenaly rozkvět českých vesnic a jejichž charakteristickým znakem byla stavební konjunktura a přestavba dosud převážně roubených venkovských usedlostí. Bohatnutí a emancipace selského stavu si vyžádala reprezentativnější obydlí. Jedinečnost Holašovic spočívá v tom, že si i přes čilý stavební ruch zachovaly původní středověké rozvržení budov a jsou tak nejzachovalejším příkladem jihočeské vesnice snoubící v sobě lidovou stavební tvorbu se zachováním původního rázu. V průběhu 2. světové války se obec stala součástí Německé říše, takže došlo k nucenému vystěhování české menšiny do vnitrozemí. Po válce pak začal odsun většiny holašovických obyvatel německé národnosti a o zdejší stavení se začali starat Češi z vnitrozemí. V poválečných letech v Holašovicích neprobíhaly žádné stavební úpravy. Proto tedy mohl nejprve stát, a později také UNESCO v roce 1998, označit tento komplex vesnické architektury za unikátní. Selské baroko v Holašovicích Historické jádro obce představuje náves a kolem ní stojící statky. Tvoří zhruba obdélník o rozměrech 210 x 70 m. Uprostřed se nachází malý návesní rybníček, kolem kterého se řadí jednotlivé statky, celkem 23 usedlostí, což představuje dohromady 120 budov, které jsou propojeny ohradními zdmi s brankami a klenutými vjezdy do prostoru návsi. Najdeme zde nejen výstavné statky se špýchary, stodolami, maštalemi a výměnky, ale také kovárnu, hostinec a kapličku. Charakteristická Holašovická usedlost je stavení s obdélníkovým půdorysem v tzv. trojstranném uspořádání, kde hlavní průčelí statku je orientované na náves, na jedné straně k němu přiléhá obytné stavení a na druhé straně sýpka a hospodářské objekty. Na obytné místnosti navazují směrem do dvora hospodářské prostory, komory, stáje, chlévy a kolna. Pod okny před statkem najdeme malou zahrádku a studnu s dřevěnou pístovou pumpou. Na návštěvníka tak v Holašovicích dýchne neopakovatelná atmosféra selské tradice, kterou dotváří běžný život 140 stálých obyvatel. Holašovice bylo možné spatřit ve filmovém zpracování opery Bedřicha Smetany Prodaná Nevěsta. Každoročně se tu předposlední víkend v červenci konají "Selské slavnosti". Jedná se o typický staročeský jarmark s ukázkami více než 230 tradičních řemesel a bohatým doprovodným programem.