Tip na výlet
Našim krajem může bezplatně propagovat i vás! Staňte se spoluautorem tohoto webu, či Facebooku. Dejte nám vědět o všem zajímavém, co se kolem vás nachází a děje!
Svůj tip na zajímavé místo, či námět kam na výlet zasílejte na adresu redakce. Přidejte k němu krátký popis a nejlépe také ilustrační fotografii.
Na vše zajímavé co kolem vás je, se budeme těšit na adrese: redakce@nasimkrajem.cz

První Předchozí 1 2 3 … 76 77 78 79 80 81 82 83 84 85 86 … 184 185 186 Další Poslední
Nádraží Praha Řeporyje


Nádraží Praha Řeporyje leží na železniční trati mezi Prahou Smíchovem a Berounem. Slouží pro osobní i nákladní dopravu.
Celý článekNádraží Praha Vyšehrad


Již několik desítek let neslouží svému původnímu účelu secesně-eklektická budova bývalého vyšehradského nádraží. Částečně opuštěný obejkt chátrá a okolo bývalého nástupiště projíždí denně asi 120 vlakových souprav, ale ani jedna z nich tu nezastaví. Vznik zastávky podmínila stavba spojovací tratě mezi Habrovkou a nádražím na Smíchově. Na realizaci Spojovací dráhy čekali netrpělivě také v Ringhofferově továrně na železniční vagóny na Smíchově. Ty byly do té doby dopravovány spolu s dalším rozměrným nákladem, jako například kotle a těžké stroje, velice složitým způsobem na dnešní Masarykovo nádraží. Po naložení vagónu na mohutný valník probíhal transport přes Újezd do Karmelitské. Tam se odbočilo na Maltézské nám. a dále ulicí Lázeňskou a Mosteckou přes Karlův most a Křížovnické náměstí, kolem Klementina na Malý ryneček, přes Staroměstské nám., poté ulicí Celetnou, průjezdem Prašné brány do Hybernské a do dnešní Havlíčkovy ulice k nádraží. Takový transport úzkými pražskými ulicemi byl sice vždy vítanou diváckou senzací, ale zároveň velice složitou a riskantní záležitostí, kterou se zabývaly pouze renomované speditérské firmy a který si dnes už snad neumíme ani představit. Železniční stanice byla uvedena do provozu 15.9.1899 s budovou jejíž podoba nám dnes není známa. Zato se však dochovala zpráva o železničním neštěstí, které se 28.5.1901 v 7 hod. odehrálo přímo v prostoru stanice. Podle jízdního řádu tu měly projíždět dva protijedoucí vlaky v rozmezí jedné minuty. Vlak z Prahy se malinko opozdil, a přestože jeho strojvůdce, vida nepříznivé znamení, intenzívně brzdil, stejně tak jeho kolega ve vlaku přijíždějícího od Smíchova, došlo k čelní srážce. Nádraží se proměnilo v lazaret, a lékaři museli ošetřit několik desítek zraněných. V letech 1904-05 se dostalo vyšehradskému nádraží dnešní nové důstojné budovy. Zástavka byla spolu s některými dalšími neefektivními zrušena na přelomu 50. a 60. let 20. století. Diskuse o jejím zprovoznění definitivně ukončila výstavba trasy B, kdy se důležitou stanicí stalo Smíchovské nádraží. V současné době se mluví opět o zprovoznění v rámci zvyšující se důležitosti PID do které jsou zapojeny i železniční tratě vedoucí z Prahy do větších měst v její blízkosti.
Celý článekNáměstí 25. března


Náměstí 25. března se původně nazývalo Komenského náměstí. K přejmenování došlo po připojení Čakovic k Praze v roce 1968.Současný název, 25. března, připomíná rok 1945, kdy se Čakovice staly objetí náletu spojeneckého letectva. Americké a anglické bombardéry zde během půl hodiny, v době mezi 11.15 – 11.45 hod., svrhly na obec a její okolí cca 2000 tříštivých bomb. Následkem bylo několik desítek mrtvých a raněných a cca 250 poničených domů.I přes tragičnost této události a oběti je třeba tuto skutečnost vidět v kontextu průběhu II. světové války. Ve snaze protiněmecké koalice dosáhnout co nejrychlejší porážky Německa. Samozřejmě, že při tak masivním nasazení sil docházelo na straně spojencům i chybám.
Celý článeknáměstí Barikád


Náměstí Barikád leží na mírném svahu a je zaplněno zelení. Severní stranu lemuje Roháčova ulice, jižní stranu Žerotínova ulice. Název náměstí je odbozen od povstání v květnu 1945 proti německým okupantům, kdy se na řadě míst Prahy stavěly barikády.
Celý článeknáměstí Jana Palacha


Dnešní náměstí Jana Palacha bylo ještě v 19. století téměř pusté a prázdné. Říkalo se tu Na rejdišti, protože tu byla v 60. letech 17. století postavena škola k „tumlování koní“. Tím byl dán základ k zemské stavovské jízdárně, nebo jak se tenkrát říkalo k rejdišti. U staré jízdárny byly sklady dříví, městská skládka a hromady sanytru, který se používal k výrobě střelného prachu. Zdejší špína a odpadky se totiž staly předmětem výnosného obchodu. Obsahovaly hojnost dusíku, z něhož zdlouhavým chemickým procesem vznikl vzácný ledek – sanytr. Plantáže sanytru se táhly od dnešního náměstí do ulice 17. listopadu. Však také při hloubení garáží pod náměstím byly zbytky sanytru nalézány. V 70. letech 19. století vypracoval Josef Schulz s Josem Zítkem návrch na úpravu Rejdiště. Naplánovali tu budovu Uměleckoprůmyslového ústavu a Akademii výtvarných umění. Z těchto budov pak sami realizovali Rudolfinum, po Národním divadle nejvýznamnější novorenesanční památka. Sestává se z přední části, orientované do náměstí, kde je koncertní sál se skvělou akustikou. Ve středu budovy je shora osvětlený sál, kde bývaly výstavy Krasoumné jednotky. V části při ulicích a při nábřeží jsou v přízemí a v patře menší výstavní síně, klubovny a zkušebny.Důstojným protějškem Rudolfina jsou budovy Vysoké školy umělecké na jižní straně náměstí a Filozofické fakulty Univerzity Karlovy na straně východní. Její vysoká okna, vyhovující potřebám výtvarné práce, jsou ve třetím podlaží oddělena ionskými polosloupy a ve čtvrtém podlaží korintskými přízemními pilíři.Východní část náměstí byla dlouho prázdná. Teprve v letech 1928-9 tam podle návrhu arch. Josefa Sekaře postavili budovu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Jeho snahou bylo slohově přizpůsobit stavbu fakulty ostatní zástavbě náměstí a přitom vytvořit zcela moderní dílo. Ještě na začátku 19. století byl v těchto místech přes Vltavu přívoz. V letech 1866-68 pak navrhli Karel rytíř Veselý a ing. František Schön přes Vltavu lávku. Nazývala se Rudolfova, někdy se jí říkalo Železná. Lávka měla jediný litinový pylon o výšce 17 metrů a postavila ji První mostárna v Čechách Ruston a spol. Mánesův most který tu dnes je byl dokončen na jaře roku 1914.
Celý článeknáměstí Jiřího z Poděbrad


Náměstí Jiřího z Poděbrad vzniklo v roce 1896. Bylo pojmenováno na počest českého krále Jiřího z Poděbrad na náměstí Krále Jiřího. V roce 1948 byl tento název rozšířen na náměstí Jiřího z Poděbrad
Celý článeknáměstí Kosmonautů


Náměstí Kosmonautů leží u stanice metra Háje, která se původně jmenovala také Kosmonautů. Pojmenováno bylo při svém vzniku v roce 1978. Na náměstí je sousoší připomínající let prvního Československého kosmonauta, Vladimíra Remka, do vesmíru. Československo bylo po Sovětském svazu a Spojených státech amerických třetí zemí na světě, která vyslala svého občana do vesmíru.
Celý článeknáměstí Míru


Náměstí Míru bylo centrálním náměstím Královských Vinohrad. V letech 1884 – 1926 neslo název Porkyňovo náměstí. V letech 1926 bylo přejmenováno na Mírové náměstí. Stalo se tak na paměť mírového uspořádání Evropy po 1. světové válce. V letech 1933 – 1940 neslo název Vinohradské náměstí a v části německé okupace Československa, v letech 1940 – 1945 se jmenovalo Říšské náměstí. Po okupaci mu byl vrácen název Vinohradské náměstí. V roce 1948 bylo pojmenováno na náměstí míru. Název měl vyjadřovat vůli národů Československa po míru.
Celý článeknáměstí Republiky


Náměstí Republiky leží na rozhraní Starého a Nového města. V těchto místech vedly městské hradby a vedla tudy cesta na východ, na Kutnou Horu. Začínala zde také Královská cesta. Náměstí neslo název Hybernské náměstí, Kapucínské náměstí. V letech 1870 – 1916 se nazývalo Josefské náměstí, pak do roku 1919 náměstí Františka Josefa I. Název z roku 1919, náměstí Republiky, souvisí se vznikem samostatného Československa v roce 1918. V části německé okupace, v letech 1940 – 1945 bylo přejmenováno na Hybernské náměstí. Náměstí Republiky dnes tvoří důležitou městkou křižovatku mezi Starým a Novým Městem, Josefovem, Holešovicemi, Malou Stranou a Karlínem. Náměstí Republiky, se původně nazývalo Hybernské, později Josefské podle kapucínského kostela a kláštera sv. Josefa, který tvoří střed jeho východní strany. Klášter byl založen v roce 1630 a krátce nato postaven kostel. Je to jednoduchá stavba bez ozdob, která se nijak neliší od jiných kapucínských staveb. Napravo od kostela je klášterní dům z roku 1833, postavený náhradou za původní klášter ze 17. století, zrušený v roce 1795 a posléze zbořený. Na jeho místě byly v letech 1857-61 postaveny pseudorománské kasárny. Josefský rynek býval místem poutí, stanovištěm cirkusů, zvěřinců a různých atrakcí.
Celý článeknáměstí U sv. Jří


Náměstí U sv.Jiří leží na Pražském hradě mezi III.nádvořím, Vikářskou a Jiřskou ulicí. Je pojmenováno podle zdejšího chrámu Sv.Jiří.
Celý článekNáprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur


Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur patří mezi objekty, kde jsou vystavovány sbírky Národního muzea. Muzeum najdeme na Betlémském náměstí, v souboru budov v areálu bývalého pivovaru a vinopalny „U Halánků“ v městské části Praha 1 na Starém městě pražském. Historie muzea V roce 1826 zakoupili staropražský dům U Halánků s pivovarem a vinopalnou manželé Fingerhutovi. Jejich mladším synem nebyl nikdo jiný než český vlastenec, mecenáš, politik a národní buditel Vojtěch Náprstek. Vojta Náprstek po porážce revoluce roku 1848 raději unikl před perzekucí na deset let do Spojených států amerických. Po návratu chtěl své zkušenosti, vědomosti a navázané kontakty využít ve prospěch české společnosti. Jednou z jeho nejdůležitějších aktivit bylo vybudování soukromého Českého průmyslového muzea, které mělo pomoci zaostalé české výrobě. Muzeum a knihovna se zakrátko staly centrem české inteligence a díky Náprstkovým kontaktům s Čechy žijícími mimo vlast se proslavily i v zahraničí. Mnoho sbírkových předmětů pochází z darů jak od zakladatele muzea Vojtěcha Náprstka, tak i od jeho přátel a známých z řad českých exulantů, cestovatelů a etnografů. Po jeho smrti se muzeum stalo národopisným a po r. 1946 bylo jeho zaměření orientováno výhradně na neevropské kultury. Stálé expozice Kultury Austrálie a Oceánie Originální doklady života a kultury etnik těchto oblastíZa více než 130 let se Náprstkovu muzeu podařilo shromáždit z oblastí Austrálie a Oceánie více než 6000 sbírkových předmětů. NIAS - OSTROV PŘEDKŮ A MÝTŮ nová stálá expoziceExpozice přibližuje svébytnou kulturu indonéského ostrova Nias tak, jak ji poznal cestovatel Pavel Durdík na konci 19. století. Pavel Durdík vytvořil za svého dlouhodobého pobytu jedinečnou sbírku obsahující 1100 exponátů, ze které bude na výstavě zahrnuto na 250 sbírkových předmětů. Tato sbírka je jedna z největších a nejucelenějších sbírek niaské megalitické kultury na světě. Na co se můžete těšit Soubor budov bývalého pivovaru a vinopalny „U Halánků“ na Betlémském náměstí v Praze Expozice Kultury Austrálie a Oceánie – doklady života a kultury etnik těchto oblastí Expozice Nias – ostrov předků a mýtů Sbírky prvních misionářů, průzkumníků a cestovatelů: Holuba, Vráze, Friče a Kořenského od r. 1862 Základní kámen tichomořské kolekce – dřevěný kyj ze souostroví Fidži Historický interiér knihovny Vojty Náprstka a „Amerického klubu dam“ Interaktivní výtvarné dílny pro širokou veřejnost, bohatá přednášková činnost
Celý článekNárodní divadlo


Budova Národního divadla v Praze patří k nejpamátnějším stavbám nejen Prahy, ale celé České republiky. Budova Národního divadla vyrostla na křižovatce dnešní Národní třídy a vltavského nábřeží v červenci 1881. Stavbu, jejíž projekt vypracoval architekt Josef Zítek, vedl zprvu František Havel, od roku 1874 stavitel Kusý. Základní kámen Národního divadla byl slavnostně položen 16.5.1868. Nejdříve se sbíralo. Ve městech i na vesnicích. Pořádaly se plesy, akademie, tomboly, merendy, výlety, divadelní představení, koncerty a bály. Korunu ke koruně sbírali řemeslníci, studenti, dělníci. Slušným darem přispěli i někteří čeští šlechtici, například Michal Kounic, Jan Lažanský, František Thun, Jindřich Chotek, Jan Lobkovic nebo Hanuš Kolovrat. Antonín Dvořák uspořádal ve prospěch Národního divadla koncert svých skladeb. Vyšel spisek Národ sobě, který redigoval Jan Neruda spolu s malířem Pinkasem a Ženíškem. Pozadu nezůstali ani továrníci a velkobchodníci. I jejich zlaťáky pomohly k tomu, že na konci července 1881 stálo divadlo téměř připravené k tomu, aby mohlo být představením Libuše otevřeno. Bedřich Smetana složil tuto slavnostní operu na libreto Josefa Wenziga již před několika lety, ale první provedení odkládal až na otevření Národního divadla. Libretista vycházel z námětu Libušina soudu z Rukopisu zelenohorského, o němž se tenkrát všeobecně věřilo, že je pravý a že pochází z 10. století. Opera v divadle opravdu zazněla, ale dříve než mohla být budova dohotovena a slavnostně odevzdána veřejnosti, vypukl na nedokončené stavbě požár který zničil střechu a téměř celý vnitřek. Klempíři prý dostatečně neuhasili oheň, na kterém rozehřívali páječky, jimiž spojovali plechy na střeše. „Příliš mnoho náhod,“ říká Miroslav Ivanov ve svém detektivním pátrání po historii požáru Národního divadla a zmiňuje záhadnou sebevraždu nadhasiče Čeňka Diviše, skutečnost, že v pražském vodovodu znatelně posklesl právě v den požáru v pátek 12.8.1881 tlak, že praskla roura novomlýnského vodovodu, že se železná bezpečnostní opona nedala ovládat, protože pod ní stálo v ten den lešení pro štukatéry, že ti dva pracující na střeše byly od německé firmy a že v té době probíhaly nacionalistické konflikty mezi Čechy a Němci, které vyvrcholily v úterý 28.6.1881 v Chuchli střetem, při němž zasahovala policie. Příliš mnoho náhod, možná příliš mnoho fantazie. Závěr expertízy, která se na konci 20. století uskutečnila zní: „Zvýšila se pravděpodobnost verze úmyslného založení, přesto však tuto verzi nelze považovat za zcela prokazatelnou. Chybějí přímé důkazy a usvědčení případných osob, které se mohly na založení požáru podílet. Záslužné je však to, že se pomocí expertízy podařilo vyvrátit obvinění vznesené tehdejším soudem na oba řemeslníky Jenische a Ziniburga. Když divadlo vyhořelo, s neobyčejnou obětavostí a nadšením byl sebrán nový kapitál a byla zahájena obnova, kterou vedl architekt Josef Schulz. A tak dnes stojí na břehu Vltavy, na půdorysu nepravidelného lichoběžníku, skvostná novorenesanční divadelní budova s kupolovitou střechou, při hlavní fasádě s portikem a lodžií, které se důvěrně říká „Zlatá kaplička“. V letech 1977-83 byla provedena celková rekonstrukce a modernizace a na místě tří klasicistních Koutových domů v těsném sousedství divadla byla v roce 1968 postavena Nová scéna a další dvě administrativní a restaurační budovy. Nová scéna se sídlem Laterny magiky je pozoruhodná moderní architektura s kruhovým hledištěm, jejíž fasádu tvoří 4.306 skleněných hranolů. Autorem projektu je ing. arch. Karel Pragner.
Celý článekNárodní divadlo Marionet


Toto loutkové divadlo v Žitné ulici je zaměřené na operetní díla, především Mozartova.
Celý článekNárodní galerie - Expozice dům U Černé Matky Boží


Jedinečná kubistická budova postavená architektem Josefem Gočárem v letech 1911 až 1912 v místě zbořeného starého domu rytířů Granovských zvaného U černé Matky Boží. V současnosti je zde stálá expozice věnovaná českému kubismu, zahrnující architekonické plány, modely, fotografie, malby, plastiky a užité umění (především nábytek).
Celý článekNárodní galerie - Expozice palác Kinských


Palác Kinských, který vznikl na místě dvou středověkých domů, je příkladem pozdně barokního klasicismu. V současnosti zde sídlí expozice Grafické sbírky Národní galerie.Stálá expozice:Krajina v českém umění 17.-20. století
Celý článekNárodní galerie - Expozice Veletržní palác


Veletržní palác byl postaven podle projektu O. Tyla a J. Fuchse v letech 1925-1929. Do roku 1951 se zde konaly vzorkové veletrhy, později palác sloužil jako sídlo několika podniků zahrančního obchodu. V roce 1974 byla tato funkcionalistická stavba zničena požárem. Budova byla rzekonstruována a od roku 1995 jsou zde umístěny sbírky moderního a současného umění Národní galerie.Stálá expozice:Umění 19. a 20. století a expozice zahraničního umění. Ve stálé expozici zahraničního umění se veřejnost seznámí se soubory děl rakouského, německého, italského, britského, ruského a španělského umění. Mezioborová expozice umění uvádí díla klíčových tvůrců českého výtvarného umění 19. a 20. století. Její druhá část představuje ve 2. patře díla významných osobností umění 20. století od 30. let do současnosti, zahrnuje Sbírku Pro Lidice s díly současných německých umělců a laboratoř mladého umění. Expozici doplňují ukázky architektury, designu a uměleckého řemesla, fotografie a filmové dokumenty ze sbírek Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, Národního muzea, Národního technického muzea a Národního filmového archivu.
Celý článekNárodní galerie - Expozice Zbraslavský zámek


Zbraslavský zámek, původně cisterciácký klášter, založil roku 1292 Václav II. V gotické katedrále skvostného kláštera bylo umístěno pohřebiště panující přemyslovské dynastie. V 18. století byl klášter podle návrhů G. Santiniho a F. M. Kaňky. Dnešní podobu získal komplex až na počátku 20. století. V roce 1910 koupil zbraslavský velkostatek průmyslník Cyril Bartoň z Dobenína, který jej přebudoval do podoby obytného zámku. V současnosti je zde expozice mimoevropského umění.Stálá expozice:V zámku je vystaveno více než tisíc pět set děl z celé Asie od Turecka až po Japonsko. Soubor se utvářel v Národní galerii v Praze postupně již před založením Sbírky orientálního umění v roce 1952. Od té doby bylo nákupy, dary i převody ze státních institucí a soukromých sbírek získáno přes patnáct tisíc předmětů asijského původu. Umění Japonska, umění Číny, umění Indie, umění jihovýchodní Asie, umění Tibetu, umění islámu, sbírka R. Kreissla, haptická expozice Japonská skulptura dotykem.
Celý článek
První Předchozí 1 2 3 … 76 77 78 79 80 81 82 83 84 85 86 … 184 185 186 Další Poslední


