Dražického náměstí se rozkládá v lokalitě, kam bylo v roce 1182 přemístěno pražské biskupství. Rozkládalo se zhruba mezi dnešní Letenskou, Josefskou a Mosteckou ulici. Nevětšího rozkvětu dosáhlo pod vedením arcibiskupa Jana IC. Z Dražic. Odtud také název náměstí. Biskupství, jako církevní instituce, mělo vliv na mnoho událostí města i státu. Konaly se zde například první promoce Karlovy university, různé sněmy a soudy. Historie zdejšího biskupství má co do činění s Mistrem Janem Husem, který na jeho vrata 26.8.1414 připevnil veřejné prohlášení, jímž vyslovil svou ochotu hájit své učení před kostnickým koncilem. Stalo se tak a Jan Hus byl 14.7.1415 upálen. Katolická církev se s touto křivdou doposud nevyrovnala. Pozůstatkem po zdejším biskupství jsou i dnešní Vojanovy sady, které jsou považované za nejstarší dochovanou pražskou zahradu. Dražického náměstí je pojmenované podle pražského biskupa Jana IV. z Dražic, který žil v letech 1301-43. Už ve 12. století tady byl biskupský dvůr, jeho prostor je vymezen ulicemi Mosteckou, Josefskou a Dražického náměstím. Největšího rozkvětu dosáhl právě za tohoto biskupa, kdy byl dvůr přebudován že měl spíše charakter tvrze než dvora. Byl důkladně opevněn a patřilo k němu území sahající až ke kostelu sv. Tomáše v Letenské ulici. Zabíral místo v dnešní ulici U lužického semináře a dnešní Vojanovy sady, které jsou malým pozůstatkem rozsáhlých biskupských zahrad. Po založení Karlovy univerzity v roce 1348 se ve dvoře konaly první promoce a až do roku 1366 většina slavnostních aktů. Probíhaly tady i duchovní soudy, kněžské synody, sněmy a sjezdy a různá církevní řízení. Když vypukly husitské války, husité nenáviděný biskupský dvůr vypálili a pobořili. Do našich časů se zachovala jen čtyřhranná věž ve dvoře domu čp. 47/16 v Mostecké ulici. Uprostřed náměstí stojí starý kandelábr veřejného plynového osvětlení z 18. století, takové jsou v Praze už jen tři. A nyní něco krátce k domům. Dům čp. 4/60 „U nejsvětější trojice“, stojí na místě někdejšího biskupského dvora, podal hmotné svědectví o době prvního pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic. Při výkopu výtahové šachty zde byly objeveny fragmenty podlahových dlaždic s erbovním reliéfem pánů z Pardubic. Také při stavbě domu čp. 6/62 byla objevena vrcholně gotická dlažba, identická s dlažbou procházející věží biskupského dvora. 

I Františkovy Lázně mají, podobně jako další západočeské lázně, své rozhledny. Stojí zde dvě a díky tomu, že město nemá žádnou výraznější vyvýšeninu, byly postaveny v rovině. Z toho plyne, že spíše než daleký výhled, plní funkci estetickou. V případě rozhledny Salingburg to platí dvojnásob. Byla totiž vystavěna mimo jiné proto, že Františkovy Lázně neměly žádnou historickou památku. Radní proto rozhodli, že bude vybudována v jednom z parků umělá romantická zřícenina, jejíž věž měla zároveň sloužit jako rozhledna. Vznikla tak v roce 1906 pseudogotická napodobenina středověkého hradu s cimbuřím a s deset metrů vysokou věží, na jejíž vyhlídkový ochoz vede 52 schodů. Její stavba byla spojena se vzpomínkovou akcí na památku první zmínky o léčivých minerálních pramenech v okolí roku 1406. Na základě toho získala zřícenina i své jméno. Minerální vodě se říkalo "Saling" a duch, který se v hrádku podle pověsti usídlil, se jmenoval "Salinger" - odtud tedy pochází německé pojmenování rozhledny, - "Salingburg". Rozhledna a blízká restaurace slouží dodnes a je častým cílem lázeňských hostů. Na věž je volný přístup, ale okolní stromy brání bohužel v lepším výhledu.

Historie hradu Hrad byl založen Vilémem ze Šumburka na konci husitských válek. V písemných pramenech je poprvé připomínán roku 1435. V roce 1449 hrad koupil Vilém z Illburka. Posléze přešel na pány z Fictumu, kterým jeho podoba nedostačovala, a tak byl na počátku 16. století výrazně přestavěn. V polovině 16. století však vyhořel a posléze přestal být sídlem jeho majitelů. Na počátku 17. století je tak hrad již pustý a začal se měnit ve zříceninu. Podoba hradu Hrad v první fázi měl na nejvyšším místě vystavěnou velkou obytnou věž, na níž navazovaly hradby zpevněné třemi, čtverhrannými, většinou dovnitř otevřenými, baštami. U brány byla hradba vystavěna tak, aby bylo možno střelbou pokrýt celý vstupní prostor. Samotná brána pak byla vybavena stěžejkovým padacím mostem. V druhé fázi byla zajištěna ochrana přístupové cesty výstavbou hradeb s první a druhou bránou. K obytné věži byly připojeny tři přístavky, které tak zdvojnásobily její obytnou plochu. Ve východním koutě hradu vznikl nový trojprostorový palác a na protější straně byla vybudována dlouhá hospodářská budova. Z hradu se dochovalo poměrně hodně částí. Nejvíce se dochovalo ze čtverhranné obytné věže. Dále zde najdeme zbytky brány, trojprostorového paláce, hospodářské budovy, bašt a obvodové hradby. Areál mohutné hradní zříceniny je volně přístupný. Tipy na výlet V okolí můžete navštívit zříceninu hradu Perštejn, zříceninu hradu Egerberk nebo novogotický zámek Klášterec nad Ohří. Rozhlednu Svatý Kopeček, bývalý evangelický kostel, Katovu uličku nebo hrad Kadaň, to všechno najdete v Kadani. Ubytovat se můžete v Klášterci nad Ohří.

Pamětní síň patřící pod Městské muzeum ve Skutči.Vítězslav Novák (5. 12. 1870 Kamenice nad Lipou, † 18. 7. 1949 Skuteč) byl vynikající hudební skladatel. Památník hudebního skladatele vznikl v roce 1955, rok poté, co byl dům, ve kterém žil, věnován muzeu. Zřízením a správou památníku byla Ministerstvem kultury pověřena společnost Antonína Dvořáka v Praze, učitele Vítězslava Nováka. Do správy skutečského městského muzea byl Památník Vítězslava Nováka převeden v roce 1973. Expozice Expozici tvoří skladatelova pracovna v původním stavu, dále hudební salon s klavírem a muzejní síň mapující jeho život a díla se zřetelem na Skuteč.Každoročně si Skuteč mistra připomíná také prostřednictvím hudebního festivalu s názvem Novákova a Tomáškova hudební Skuteč.