Tip na výlet

První Předchozí 1 2 3 … 77 78 79 80 81 82 83 84 85 86 87 … 184 185 186 Další Poslední

Národní galerie - Grafická sbírka

KrajPraha

MěstoPraha

Grafická sbírka Národní galerie obsahuje na 320 000 listů z období středověku až po současnost. Jejich kvalitou a množstvím s řadí mezi přední grafické kabinety v Evropě. Těžištěm staré grafiky jsou soubory německých, nizozemských, francouzských a italských rytců 16.-18. století.

Celý článek

Národní galerie - Klášter sv. Jiří

KrajPraha

MěstoPraha

Bývalý benediktinský ženský klášter svatého Jiří s přilehlou bazilikou sv. Jiří je nejstarším českým klášterem a je situován ve východní části komplexu Pražského hradu při Katedrále sv. Víta. Byl založen r. 973 knížetem Boleslavem II. a jeho sestrou Mladou, která byla jeho první abatyší. Jeho založení má souvislost se založením pražského biskupství téhož roku.  V roce  1782 byl v rámci josefínských reforem zrušen a užíván částečně jako kněžský domov, v části objektu byla kasárna. V letech 1964 - 75 byl adaptován pro expozice Národní galerie. Ta zde v současnosti vystavuje stálou výstavu -  Expozice umění 19. století v Čechách. Popis expozice Přehlídka českého malířství, sochařství a užitého umění 19. století je koncipována jako názorná přehlídka všech důležitých výtvarných směrů a jejich představitelů. Snahou je prezentovat, že se české umění vyvíjelo a úspěšně vyrovnávalo se všemi hlavními dobovými myšlenkovými a slohovými proudy tak jako v jiných zemích Evropy. Expozice nabízí specifickou kulturní atmosféru Čech, a především Prahy 19. století. Návštěvníkům ji přibližuje skrz obrazy, plastiky, modely a skici k náhrobním plastikám a pomníkům, řadou malířských i sochařských podobizen předních osobností společenského a kulturního života minulého století, ale také ukázkami užitého umění. Expozice v klášteře sv. Jiří, na rozdíl od předcházející ve Veletržním paláci, na svém začátku potvrdí souvislost s českým uměním konce 18. století srovnáním děl N. Grunda s díly F. X. Procházky nebo Ch. Seckla s pracemi L. Kohla, ukončena bude už generací narozenou v rozmezí padesátých a šedesátých let, ukázkami raných prací autorů, např. G. Maxe, B. Knüpfera, E. K. Lišky, M. Pirnera nebo J. Schikanedera, zatímco jejich pozdní díla zase utvoří ve Veletržním paláci názornou předehru k nástupu generace 90. let (A. Slavíček, F. Kaván, J. Preisler, A. Hudeček). Tedy generace, která již řeší nové výtvarné principy a myšlenky a od svých učitelů se vědomě a programově odlišuje. Generace 90. let je pádným a v dějinách výtvarného umění uznávaným předělem mezi tradičním pojetím 19. století a moderních názorů uplatňujících se od 90. let 19. století a začátkem 20. století.

Celý článek

Národní galerie - Klášter Svaté Anežky České

KrajPraha

MěstoPraha

Anežský klášter na Františku je všeobecně označován za první gotickou stavbu v celých Čechách. Založil jej Václav I. v letech 1233 - 34 z podnětu jeho sestry Anežky pro řád klarisek. Anežka uvedla řád do Čech a stala se jeho první abatyší. Více o historii kláštera zde. Od roku 1963 je v klášteře expoziční prostor Národní galerie. Ta zde od listopadu roku 2000 prezentuje nově koncipovanou expozici středověkého a raně renesančního umění.  Součástí kláštera je i hudební sál pro konání komorních koncertů. Popis expozice První část expozice v patře sleduje vývoj českého umění od deskových obrazů a sochařství poloviny 14. století (Mistr Vyšebrodského oltáře, Mistr Michelské madony) přes "měkký" sloh Mistra Theodorika k obrazům Mistra Třeboňského oltáře a dílům krásnéhoslohu (Madona svatovítská, Sv. Petr ze Slivice, Varianta Krumlovské madony). Zatímco ve 14. století a v období kolem roku 1400 patřily Čechy a Praha k významným centrům evropského uměleckého dění, v 15. století naopak umělecké podněty spíše přijímaly (Mistr Svatojiřského oltáře, Mistr Puchnerovy archy, Mistr Litoměřického oltáře). Česká a moravská díla z 15. a počátku 16. století jsou v expozici nově konfrontována s tvorbou ostatních středoevropských oblastí, s nimiž Čechy v té době spojovaly těsné kulturní kontakty. Obraz Madony s dítětem od Mistra IW tak vede dialog s dílem stejného námětu od saského umělce Lucase Cranacha st. Významný Mistr žebráckého Oplakávání je zastoupen svým stěžejním dílem dokládajícím vysokou úroveň řezbářství v oblasti jižních Čech, zatímco vliv tzv. podunajské školy (v expozici např. obraz Albrechta Altdorfera) se odráží v tvorbě Mistra IP.    

Celý článek

Národní galerie - Šternberský palác

KrajPraha

MěstoPraha

Šternberský palác na Hradčanech je jedním z nejvelkolepějších děl světské architektury nastupujícího vrcholného baroka u nás. Nechal si jej vystavět po r. 1698 Václav Vojtěch ze Šternberka. V poválečných letech se palác stal majetkem Národní galerie. Ta jej adaptovala na expoziční prostory a umístila sem své sbírky. V současnosti zde sídlí stálá expozice evropského malířství Národní galerie - Evropské umění od antiky po baroko. Popis expozice Období antického Řecka a Říma Antickým památkám patří úvod expozice v prvním patře. K dalším cenným exponátům  prvního patra patří slavná estenská kolekce italského umění 14. - 16. století. Ta v sobě zahrnuje jak díla starších toskánskýchmistrů (B. Daddi, Lorenzo Monaco), tak práce benátské školy (dílna Vivariniů) a mistrovské ukázky florentského manýrismu (A. Bronzino, A. Allori). Pozoruhodnému souboru staršího nizozemského malířství vévodí monumentální oltářní archa Jana Gossaerta zv. Mabusse. Vystavená sbírka ikon nabízí příklady z tvorby většiny významných center Středomoří a východní Evropy. Italští, španělští, francouzští a nizozemští mistři 16. – 18. století Krásu a teatrálnost barokních umělců můžeme obdivovat ve druhém patře Šternberského paláce. Návštěvníci se mohou těšit na ta nejslavnější jména evropského malířství, mezi nimi Tintoretto, Ribera, Tiepolo, El Greco, Goya, Rubens či van Dyck. Mimořádnou kvalitou vyniká zvláště kolekce holandských mistrů, které vévodí díla Rembrandtova, Halsova, Terborchova, Ruysdaelova a van Goyenova. Významnému sběrateli a mecenáši Národní galerie Josefu Hoserovi je věnován samostatný kabinet instalovaný ve stylu první poloviny 19. Století. Německé a rakouské umění 16. – 18. století Přízemí paláce je věnováno autorům jako jsou např. Lucas Cranach či Hans Baldung zv. Grien. Zde mohou návštěvníci spatřit také jeden z nejslavnějších obrazů evropského malířství, Růžencovou slavnost od Albrechta Dürera. Malba vznikla v Benátkách roku 1506 a do Prahy se dostala zásluhou císaře Rudolfa II. Expozici doplňují komorní soubory dobového uměleckého řemesla a drobné plastiky. S kreslířským a grafickým uměním minulých staletí se návštěvník setká v grafickém kabinetu v přízemí paláce. Výstavní sály opět zdobí původní barokní nástěnné a nástropní malby.

Celý článek

Národní knihovna České republiky

KrajPraha

MěstoPraha

Národní knihovna České republiky, jež sídlí v Klementinu, má za sebou bohatou historii a mnoho názvů. Její počátky je možné klást do pobělohorské doby, kdy se jezuité ujmuli správy Karlovy univerzity. Vznikla spojením knihovny Karlových kolejí a tehdy již rozsáhlé knihovny jezuitské koleje v Klementinu. Po zrušení řádu jezuitů v roce 1773 došlo z iniciativy Františka Josefa, hraběte Kinského k vydání dvorského dekretu císařovnou Marií Terezií, kterým oficiálně potvrdila spojení čtyř velkých knihovních celků v novou veřejnou c.k. univerzitní knihovnu, jejímž sídlem se stalo právě Klementinum. O pár let později dostala knihovna název Bibliotheca nationalis. V roce 1924 se přejmenovala na Slovanskou knihovnu, v roce 1939 se jmenovala Zemská a univerzitní knihovna a od roku 1958 nesla název Státní knihovna ČSR. Dnes, již opět působí knihovna opět pod názvem Národní knihovna. Knihovní fondy se rychle rozrůstaly. Od r. 1782 všichni pražští tiskaři odevzdávali knihovně povinné výtisky, po 25 letech se tato povinnost rozšířila na celé území Čech. Dnes má ve svých depozitářích více než 6 milionů knih. Nejkrásnějším sálem je Barokní knihovní sál, který zabírá výšku dvou pater. V roce 1722 jej postavil K.I. Dienzenhofer a je vyzdoben freskami na téma vědy a umění. Nad Barokní knihovnou je tzv. Meridiánová síň, kde se prováděla měření a výpočty. Jsou tu astronomické přístroje a struna, která je vlastně pražským poledníkem, přesněji umístěným než ten na Staroměstském nám. Z Meridiánové síně se lze dostat na ochoz věže. Dalšími vzácnými sály jsou Mozartův s rokokovými malbami, Matematický sál, Sál rukopisů a velký sál se štukovaným stropem, v němž je dnes lístkový katalog. Dále je zde sál Hudební se štukovanou figurální klenbou s alegoriemi čtyř fakult a rokoková kaple s oltářem sv. Jana Nepomuckého. V roce 1926 byla postavena hlavní čítárna, dnešní hala služeb a po roce 1931 došlo ke změně dispozice křídla směřujícího do Mariánského náměstí pro účely Technické knihovny. Dnes už kapacity Klementina přestávají stačit. Proto je snahou vedení Národní knihovny postavit novou budovu. Nová knihovna by měla nabídnout prostor pro deset milionů knih a přestěhovat by se do ní měly svazky Národní knihovny vytištěné po roce 1801. Rekordy Klementina NEJstaršími dokumenty v našem fondu jsou řecké papyry z 1. st. n. l. NEJstarším latinsky psaným rukopisem v NK ČR je zlomek evangelia podle sv. Lukáše z přelomu 7. a 8. stol NEJdelším dokumentem je rotulus ze 14. století – měří více než 10 metrů. NEJtěžší knihou je Lobkovický graduál o váze více než 70 kg. NEJdražším dokumentem je Kodex vyšehradský, jehož historická hodnota je nevyčíslitelná. Odhaduje se na miliardu Kč. NEJstarší českou památkou je Svatojiřský antifonář s přípisky o Berhelovi a Aldíkovi z přelomu 13. a 14. století. NEJcennější autograf pochází z ruky Jana Husa. NEJstarším tiskem je zlomek z Gutenbergovy bible z roku 1454. NEJstarším českým tiskem jsou Statuta Arnošta z Pardubic z roku 1476. Tištěné památky z NEJvzdálenějších oblastí pocházejí z jezuitské misie v Manile (Filipíny). NEJrozměrnější mapou je rukopisná mapa Ruska o velikosti přesahující 11 m².

Celý článek

Národní muzeum

KrajPraha

MěstoPraha

Národní muzeum tvoří pět odborných ústavů Přírodovědecké muzeum Historické muzeum Knihovna Národního muzea Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur - součást Národního muzea od roku 1932 České muzeum hudby - součást Národního muzea od roku 1984 Historická budova je v současné době uzavřena z důvodu rekontrukce Budoucnost Národního muzea Z vestibulu budovy budou moci návštěvníci sejít do nově vybudovaných prostor návštěvnického zázemí v suterénu budovy, tvořeného kapacitními šatnami a sociálním zázemím. V přízemí jim bude k dispozici v levém zastřešeném nádvoří, ve dvoraně určené pro setkávání, muzejní kavárna, muzejní obchod či dětský koutek. Zastřešené nádvoří po pravé straně budovy nabídne stálou expozici, kde budou zavěšeny velkorozměrové exponáty, případně vzácné sochy a monumenty ze sbírek muzea. V přízemí budou umístěny i krátkodobé výstavy v pěti výstavních sálech o celkové ploše více jak 1 000 m2 a obnovené přednáškové sály.Pantheon v prvním patře bude, tak jako před rekonstrukcí, i nadále připomínat významné muže a ženy české vědy, společenského života a umění. Ve zbývajících výstavních sálech naleznou návštěvníci první část nové stálé expozice. Ve druhém patře ve sloupovém sále pak interaktivní centrum pro studenty a mládež. Na závěr prohlídky bude možno vystoupat do kopule, odkud zájemci uvidí panorama historického centra města Prahy a Pražského hradu. Nové výtahy do druhého suterénu zavedou návštěvníky k reprezentativní spojovací chodbě doplněné o multimediální efekty, která jim umožní průchod do sousední nové budovy Národního muzea. Zde bude pokračovat stálá expozice, budou se zde konat, výstavy, koncerty a další kulturní akce. Historie muzea Muzeum bylo založeno roku 1818 pod názvem Vlastenecké muzeum v Čechách. U jeho zrodu, podobně jako jinde v Evropě, stála osvícená skupina šlechticů.  Ta v čele s hrabětem Kašparem Mariou Sternbergem (1761-1838), světově proslulým vědcem v oboru paleontologie, 15. dubna 1818 podepsala provolání o založení muzea a svou podporou dosáhla toho, že se roku 1820 dostalo novému ústavu potvrzení vídeňské vlády a panovníka. Byla ustavena Společnost vlasteneckého muzea v Čechách jako majitelka a správkyně sbírek i jako organizátorka veškeré muzejní práce. Jejím prvním předsedou se stal právě hrabě Sternberg. Majitelkou muzea zůstala Společnost až do roku 1934, kdy byly muzejní sbírky převzaty do vlastnictví a správy Země České. V roce 1949 byly převedeny do vlastnictví státu. V průběhu let se vystřídalo několik názvů muzea a také jeho sídlo. Muzeum bylo tedy založeno pod názvem Vlastenecké muzeum v Čechách. Od roku 1848 neslo název České muzeum, v období let 1854–1919 pak Muzeum Království českého. Než se v roce 1891 stala sídlem muzea nově postavená budova na Václavském náměstí, byly sbírky uloženy nejprve ve Šternberském paláci na Hradčanech a od roku 1846 v Nostickém paláci v ulici Na příkopě. Další etapa muzejních dějin je spojena s historikem Františkem Palackým (1798-1876). Ten se svou pracovitostí zasloužil o přerod muzea z instituce převážně aristokratické a vědecké k instituci, která se stala součástí národního obrození. Dalším záslužným činem Františka Palackého bylo založení dodnes vydávaného prvního vědeckého českého časopisu Časopisu Národního muzea (1827) a založení Matice české (1831), která se zasloužila o vydání základních prací české vědy a literatury. Po Sternbergově a Palackého éře přišla 2. polovina 19. století a s ní vedle profesionalizace muzejní činnosti také velké rozrůstání exponátů. Součástí muzejních sbírek se staly významné české soukromé sbírky. Namátkou lze připomenout sbírky Kašpara Sternberga, ve kterých byla i slavná sbírka českých nerostů J.T. Lindackera, Sternbergův herbář i jeho bohaté kolekce paleontologické a geologické, čítající 145 000 předmětů. Do Národního muzea se dostala mineralogická sbírka Františka Xavera Maxmiliána Zippeho, který je pokládán za zakladatele české mineralogie. Kustodem sbírky botanické byl Karel Bořivoj Presl, bratr Jana Svatopluka Presla. Velmi úzký vztah k muzeu měl Jan Evangelista Purkyně i slavný francouzský badatel, usedlý v Praze, Joachim Barrande, jehož sbírky položily základy světové slávy paleontologického oddělení Národního muzea. Do muzejních sbírek přešel odkaz českého botanika a cestovatele Tadeáše Haenkea. Nová etapa Národního muzea se začala psát po přestěhování do budovy v horní části Václavského náměstí. Novorenesanční stavba od architekta Josefa Schulze s centrálním prostorem Panteonu a výzdobou od umělců generace Národního divadla se stala nejen dominantou celého Václavského náměstí, ale i symbolem českého muzejnictví. V roce 2006 získalo Národní muzeum vedlejší budovu bývalého Federálního shromáždění, ve kterém působilo Rádio Svobodná Evropa. Po přestěhování části sbírek a managementu bude v roce 2010 započato s celkovou rekonstrukcí hlavní budovy. Knihovna Součástí Národního muzea je také knihovna. Všeobecná část knihovny a oddělení rukopisů a starých tisků je umístěno v hlavní budově muzea, unikátní soubor historických i současných novin a časopisů je uložen v Místodržitelském letohrádku v pražské Stromovce. Knihovna NM také zajišťuje provoz Muzea knihy v zámku ve Žďáru nad Sázavou. Pražské objekty a expozice Národního muzea Národní muzeum (hlavní budova) - Pravěké dějiny Čech, Moravy a Slovenska, Sbírky mineralogické, Sbírky Paleontologické, Sbírky Zoologické, Antropologie - Lidské kosti vypovídají, Sbírky Osteologické Nová budova Národního muzea Lapidárium Národního muzea - Památky kamenosochařství v Čechách od 11. do 19. století Musaion – národopisná expozice Národní památník na Vítkově - Křižovatky české a československé státnosti Památník F. Palackého a F. L. Riegra - Původní interiér bytu rodin Palackého a Riegra Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur – Amerika, Kultury Austrálie a Oceánie, Nias – ostrov předků a mýtů České muzeum hudby – Člověk – nástroj - hudba Muzeum B. Smetany - Bedřich Smetana (1824-1884) Muzeum A. Dvořáka - Antonín Dvořák (1841-1904) Památník J. Ježka – Modrý pokoj Mimopražské objekty a expozice Národního muzea Muzeum knihy – Žďár n. Sázavou - Dějiny knihy a knihtisku od počátků do současnosti Muzeum české loutky a cirkusu – Prachatice - Expozice české loutky a cirkusu Zámek Vrchotovy Janovice - Rilke, Kraus a Vrchotovy Janovice, České zvonařství, Společnost v Čechách 19. století Památník B. Smetany – Jabkenice Památník A. Dvořáka – Nelahozeves – Skladatelův rodný dům Památník J. Suka – Křečovice - Život a dílo Josefa Suka (1874-1935) Expozice Národního muzea na státním zámku Litomyšl - KLAVÍR? KLAVÍR! KLAVÍR! Tajemství i krása klávesových nástrojů v proměnách staletí

Celý článek

Národní muzeum - hlavní budova

KrajPraha

MěstoPraha

Aktuální stav Historická budova Národního muzea 7. 7. 2011 uzavřela své brány. Národní muzeum čeká rekonstrukce.   Václavskému náměstí dominuje hlavní budova Národního muzea. Byla postavena v letech 1885-90 podle plánů arch. Josefa Schulze a je typickou ukázkou české novorenesance, inspirované vzory francouzského klasicismu. Motivy pro postavení budovy byly jasné.  Bylo nutné zajistit pro neustále se rozšiřující sbírky společnosti Musea království Českého nové expoziční prostory.  Stavba budovy bez vybavení přišla na 2.000.000 zlatých. Působí opravdu monumentálně a není ani divu vždyť délka v průčelí je 104 m, šířka budovy 74 m a výška od vodní hladiny fontány až po vrchol kopule je 69 m. V době dokončení bylo k dispozici 39 výstavních sálů a počet místností byl 235. Virtuální prohlídka hlavní budovy k nahlédnutí zde   Stavba a výzdoba Kromě své monumentálnosti je budova pozoruhodná také našimi i cizími přírodními kameny, které byly použity k její stavbě i k její výzdobě. V jejím plášti je z přírodního kamene především sokl, hlavní architektonické články a sochařská výzdoba. Sokl je z jemnozrnného křemenného hořického pískovce, z kterého jsou i hlavní architektonické články, římsy a 26 korintských sloupů, parapety, konzoly oken a některé další detaily. Z hořického pískovce je veškerá bohatá sochařská výzdoba a třístupňová půlkruhová fontána na rampě muzea. Uprostřed fontány sedí Čechie, po jejím boku jsou pololežící alegorie Labe a Vltavy a po stranách sedí sochy představující Moravu a Slezsko. Autorem soch je Antonín Wagner. Hlavní kamennou ozdobou vestibulu Národního muzea je 20 hladkých toskánských sloupů, vysoustruhovaných z tmavočervené švédské túly. Impozantní schodiště, vytvořené architektem Schluzem po vzoru velkých světových muzejních budov, nad arkádami zdobené 16 obrazy českých hradů od Julia Mařáka, je nejpozoruhodnějším mramorovým schodištěm v Praze. Kámen pro něj byl převážně dovezen z Carrary. Také balustráda okružní chodby je z mramoru. Samotná chodba je vydlážděna z drobných kostiček různě zbarvených mramorů a serpentinitů. Na severozápadní straně se vchází do panteonu, hlavní, slavnostní prostory muzea. Tam nás zaujme především mramorová dlažba o ploše 420 m2. Architekt pro tuto benátskou mozaiku vybral šest barevně odlišných mramorů: šedobílý carrarský, žlutý český, červenofialově žilkovaný francouzský z pohoří Jura, červený veronský, šedočerný bílé skvrnitý belgický a světle šedozelený z Pyrenejí. Hlavní prostor panteonu ohraničuje osm vysokých sloupů z královédvorského pískovce. Jejich dříky jsou potaženy mramorem umělým, patky jsou z mramoru carrarského. Před muzeem se ze zvlněné dlažby vynořuje bronzový kříž, připomínající protestní  sebevraždu Jana Palacha i jeho následovníka Jana Zajíce. Symbolizuje lidskou postavu jako pochodeň a zároveň naznačuje směr, kterým se Jan Palach při svém hrdinském činu rozběhl. Budova muzea došla k úhoně při okupaci v roce 1968. Tehdy sovětské tanky vystřílely do jeho fasády několik střel, prý protože bylo z muzea na ně stříleno. I přes velké restaurátorské práce jsou místa po střelách dodnes patrná. Další problém mělo muzeum při výstavbě trasy metra C a A. Jednomu z nárožních pilířů musela dokonce pomoct hydraulika. Samotnou a nepříliš veselou kapitolou je severojižní magistrála, která obklopila budovu a vytrhla ji tak z Václavského náměstí.   Budoucnost Národní muzeum má slavnou minulost a věřme v ještě slavnější budoucnost. Ta by měla být spojena s celkovou proměnou Václavského náměstí a celkovou rekonstrukcí hlavní budovy. Svedením severojižní magistrály do tunelu se propojí Václavské náměstí s muzeem a pěším bulvárem s Vinohradskou třídou. Budovu Národního muzea a někdejšího Federálního shromáždění pak propojí podzemní tunel, a vytvoří tak jeden návštěvnický a technologický celek. Nabídne tisíce metrů čtverečních moderních expozičních i výstavních prostor, řadu přednáškových a promítacích sálů, zázemí pro školy a práci s dětmi, muzejní obchody, restaurace a kavárny. V roce 2018 bude Národní muzeum slavit 200 let od založení. Snad již v novém hávu a v kulturnějším prostředí, které se jistě tato vážená instituce zaslouží.   Stálé expozice v Hlavní budově Pravěké dějiny Čech, Moravy a Slovenska - Originální archeologické nálezy a historické doklady Mineralogicko-petrologická expozice - Minerály, horniny, drahé kameny, meteority, tektity Sbírky Paleontologické - vývoj života na Zemi - zkamenělé rostliny a živočichové Sbírky Zoologické - Bezobratlí, nižší obratlovci, ptáci, savci. Antropologie - Lidské kosti vypovídají... Sbírky Osteologické – kostry savců  

Celý článek

Národní památník na Vítkově

KrajPraha

MěstoPraha

Vystupujeme na prostranství památníku. Míjíme široké mísy na podstavcích po obou stranách, ve kterých při slavnostních příležitostech hoří ohně. Před námi se tyčí mohutná bronzová jezdecká socha Jana Žižky z Trocnova. Socha má oslavovat proslulé Žižkovo vítězství nad křižáky v roce 1420. Jak to ale tenkrát bylo. Začneme 1.3. roku 1420 kdy papež Martin V. vyhlásil proti kacířským Čechům, kteří se nechtěli vzdát myšlenek Jana Husa, křížovou výpravu. Do jejího čela se ochotně postavil Zikmund Lucemburský, legitimní ale Čechy odmítaný dědic trůnu. Cíl byl jasný, ovládnout Prahu. Té přispěchaly na pomoc husité z východních Čech, Žatce, Loun a Slaného. Během května a června vyrostlo u Prahy stanové město, v němž čekalo na rozhodující střetnutí 80.000 křižáků. Husité měli k dispozici 15.000 bojovníků, pro něž vybral Žižka místo tady na hoře Vítkov. V neděli 14.7.1420 kolem čtvrté odpoledne vše začalo. Křižáci se zvedli z ležení na levém břehu řeky. Jeden houfec za druhým se pustili přes brod aby zaútočili na Vítkov. Po jeho dobytí měl být zahájen útok z Vyšehradu na Nové Město a po Karlově mostě na Staré Město. K rozhodujícímu střetnutí došlo na Špitálském poli kde je dnes čtvrť Karlín. Odtud křižáci po nedlouhé bitvě doslova prchali. Na 16.000 mužů se chtělo spasit útěkem přes řeku a stovky jich přitom utonulo. Císař Zikmund se dal potom 28.7. na Pražském hradě korunovat, ale hned poté vzal nohy na ramena i on. Za jezdeckou budovou stojí monumentální budova Památníku národního osvobození, vybudovaná v letech 1927-32. Tvrdým oříškem stavby byla doprava materiálu, která se nakonec uskutečňovala po železnici a pro dopravu písku byla instalována lanovka z Husovy třídy. Pak také různorodost terénu a při kopání základů byla objevena síť podzemních chodeb a vyzděných sklepů, pozůstatek viničné minulosti Vítkova. Základním konstrukčním prvkem této neobvyklé stavby je pilířová betonová soustava obložená žulovými kvádry. Spodní část byla projektována jako pohřebiště, horní, slavnostní síň měla sloužit pietním aktům a státním pohřbům. Stěny interiéru byly obloženy mramorem, fasáda, venkovní schodiště a dlažba jsou ze žulových desek a kvádrů. Budova je 142 m dlouhá, téměř 28 m široká a dosahuje výšky 31,5 m. Jakmile byla hrubá stavba na sklonku roku 1933 dokončena, byla vypsána soutěž na její uměleckou výzdobu. Realizace byla nakonec svěřena sochaři Karlu Pokornému, jehož čtyři reliéfy symbolizují Útok, Obranu, Umírání a Oběť. Bronzové svícny a reliéfní výplně ve dveřích jsou dílem Jaroslava Horejce. Za okupace německým vojskem bylo sice povoleno že památník může svému účelu dál sloužit pod podmínkou že bude odstraněna výzdoba, která uráží němce. To byl pro naše lidi signál, aby se pokusili umělecká díla zachránit a díky statečnosti českých občanů se to podařilo. V listopadu 1942 obsadili památník okupanti. S příslovečnou pečlivostí začali sepisovat bronzový materiál, který měl být zabaven pro válečné účely, jako tisíce a tisíce zvonů z věží českých a moravských kostelů. Koncem války sem nacisti přemístili výstrojní sklady. Dne 14.7.1950 byl odhalen bronzový jezdecký pomník Jana Žižky a novináři zdůrazňovali, že jen samostatný palcát tohoto vůdce váží přes půl metráku. Toto monumentální dílo, výsledek 11 letého úsilí prof. Bohumila Kafky, je 9 metrů vysoké, kůň měří na délku necelých 10 metrů a socha sestavená z 39 bronzových dílů, svařovaných na místě váží 16,5 tuny. Z dalších částí můžeme vyjmenovat kompletní nohy jezdce 398 kg; ruka 195 kg; hlava 105 kg; meč 110 kg; palcát 52 kg; ocas koně 400 kg atd. Z údajů UNESCO vyplývá, že jde o největší bronzovou sochu na světě. Komunistický režim využil památník jako pohřebiště byzantského stylu pro zasloužilé straníky. Když 14.3.1953 Klement Gottwald zemřel vezli ho po Praze jako sněhurku v rakvi se skleněným víkem, potom ho balzamovali, a protože Sovětský svaz byl náš vzor, muselm být Gottwald jako Lenin uložen do mauzolea a jeho tělesné ostatky byly nesmírně nákladným způsobem léta udržovány ve stavu umožňujícím veřejnou prohlídku. Přesto se však tělo rozkládalo nadále a později musel být zpopelněn a byla tu uložena pouze urna. Po listopadu 1989 byla urna spolu s urnou jeho manželky Marty převzata pracovníky ÚV KSČM a odvezena. Památkou na roky komunistické totality zůstaly dvě bronzové plastiky venku za památníkem a drobná výzdoba. Dnes stále zatím čeká památník na svoje smysluplnější využití.

Celý článek

Národní památník na Vítkově - expozice Národního muzea

KrajPraha

MěstoPraha

Národní památník na Vítkově je od roku 2001 ve správě Národního muzea. Stalo se tak na základě vládního usnesení o rehabilitaci a rekonstrukci některých památek spjatých s československými dějinami 20. století. Po více než dvouleté rekonstrukci je památník od 29. 10. 2009 otevřen veřejnosti a návštěvníci mohou shlédnout expozici s názvem „Křižovatky české a československé státnosti“.   Z historie památníku Památník Národního osvobození byl vystavěn v letech 1929–1938 k poctě československých legionářů. Po skončení 2. světové války byl upraven, protože bylo nutné připomenout druhý protifašistický odboj. Po roce 1948 začal sloužit k podpoře komunistického režimu a stal se pohřebištěm významných představitelů Komunistické strany Československa. V roce 1953 zde bylo zřízeno Mauzoleum Klementa Gottwalda. Památník postupně začal upadat do zapomnění. Po roce 1989 byli všichni pohřbení odsud odvezeni, ale dlouho se hledalo konkrétní využití památníku. Více o historii Vítkova zde.   Popis expozice Expozice s názvem „Křižovatky české a československé státnosti“ prezentuje důležité mezníky v našich dějinách 20. století, kdy se výrazným způsobem měnila státnost a ideové pojetí státu. Vzhledem k nevelkému expozičnímu prostoru bylo vybráno pět důležitých mezníků: vznik ČSR v roce 1918 období Mnichova v roce 1938 a zánik Československa v roce 1939 obnovení Československa v roce 1945 a komunistický převrat o tři roky později vznik československé federace v roce 1968 pád komunismu v roce 1989 spolu se zánikem Česko-Slovenska v roce 1992 Architektonické vyjádření odpovídá historickému prostoru Památníku. Vznik Československa se odehrává v prostoru tzv. Ústřední síně a nenásilně do svého středu včleňuje Pokorného reliéfy československých legionářů a Síň padlých italských legionářů. Ostatní křižovatky se odehrávají ve vestavbě – „kaabě“, která svými proporcemi plně respektuje architekturu Památníku. Vše je doplněno jednoduchou grafikou a výběrem sbírkových předmětů, které charakterizují téma a zobrazují některé osobnosti, které se určitým způsobem na vývoji státnosti podílely nebo jí byly postiženy. Návštěvníci tak mohou spatřit poslední dopisy Milady Horákové a Heliodora Píky, osobní předměty spjaté s Janem Palachem nebo významná státní vyznamenání a řády, prezidentskou standartu, první československou ústavu apod. Expozice využívá i některé další části Památníku, jako např. Kolumbárium, Síň Rudé armády nebo podzemí Památníku, kde je do kulis Gottwaldova mauzolea včleněna výstava o dějinách Národního památníku na Vítkově.   Na co se můžete těšit   Památník na vrchu Vítkově postavený v letech 1929–1938 k poctě československých legionářů Muzeum moderních dějin s multimediální expozicí Křižovatky české a československé státnosti Hrob Neznámého vojína Dějiny Národního památníku na Vítkově včleněny do kulis Gottwaldova mauzolea Monumentální jezdecká socha Jana Žižky Netradiční kavárna s panoramatickou vyhlídkou na Prahu   Provoz vyhlídky na střeše Památníku: Vstup na vyhlídku je z bezpečnostních důvodů omezen na 25 návštěvníků jednou za půl hodiny. První vstup na vyhlídku je umožněn v 10:30, poslední v 15:30. V případě nepříznivého počasí bude vstup na vyhlídku zakázán.    

Celý článek

Národní technické muzeum

KrajPraha

MěstoPraha

  Národní technické muzeum, založené roku 1908, je největší českou institucí specializovanou na muzejní exponáty technického charakteru. Shromažďuje sbírky hmotných dokladů vývoje techniky, průmyslu, dopravy, architektury a vědy české i zahraniční provenience.  Ve sbírkách Národního technického muzea jsou takové unikáty jako astronomické přístroje ze 16. století, se kterými pracoval Tycho Brahe, první československý automobil nebo jedny z nejstarších daquerrotypií na světě.  Národní technické muzeum se po čtyřech letech otevírá veřejnosti a představuje pět nových expozic. Dějiny dopravy Dopravní hala, jež je srdcem NTM, v samostatných příbězích ukazuje historický vývoj automobilové, motocyklové, cyklistické, letecké a lodní dopravy a v kratších exkurzech pak i úseky z dějin železniční dopravy a vývoje hasičské techniky na území České republiky.  Architektura, stavitelství a design Muzeum architektury a stavitelství představuje nejvýznamnější architektonické počiny v českých zemích v letech 1860 až 1989. Vystaveny jsou jak původní tak zcela nové architektonické modely staveb včetně sochařských doplňků plus četné skici, plány a fotografie, charakterizující jednotlivé slohové etapy a přibližující velké osobnosti české architektury.  Astronomie Expozice Astronomie, koncipovaná jako nekonečný prostor vesmíru plný zářících hvězd –unikátních sbírkových předmětů, v úvodní části eliptického půdorysu Z dějin astronomického poznání představuje nejvýznamnější mezníky v dějinách astronomie v časovém rozpětí cca 6 000 let. Druhá část expozice Z dějin astronomických přístrojů ukazuje v šesti tématických celcích přístroje používané v astronomii v různých historických obdobích od 15. do 20. století.  Fotografický ateliér Vývoj fotografie, její uplatnění a vliv od 19. století až dodnes, je prezentován společně se základními fotografickými procesy a jejich vývojem ve stylizovaném fotografickém ateliéru – rekonstrukci dobového studia k portrétování z počátku 20. století. Jednotlivá historická období jsou dokumentována používanými přístroji a originálními fotografiemi ze života společnosti.  Tiskařství Prostřednictvím vystavených strojů má návštěvník expozice možnost se seznámit s vývojem hlavních tiskařských technologií a sledovat jejich vývoj od vynálezu knihtisku až po současnost. Tiskařské stroje jsou vystaveny v prostoru svým architektonickým řešením připomínajícím autentickou atmosféru průmyslového prostředí tiskárny.   Otevírací doba:  denně kromě pondělí od 10 do 18 hodin.  Otevření pro veřejnost od 16. února 2011 Vstupné: plné: 150 Kč, snížené: 100 Kč, rodinné: 350 Kč    

Celý článek

Národní zemědělské muzeum Praha

KrajPraha

MěstoPraha

Počátky Národního zemědělského muzea spadají do roku 1891, kdy základ sbírek muzea vytvořily předměty vystavené na Jubilejní výstavě a poté na Národopisné výstavě v r. 1895. Zemědělské muzeum se tehdy stalo součástí Národopisného muzea, samostatnou institucí - jako Československé zemědělské muzeum - se stalo v roce 1918. V polovině třicátých let 20. století bylo završeno úsilí o výstavbu nové budovy muzea v Praze na Letné. Budova v Kostelní ulici je dnes významnou památkou českého funkcionalismu. Byla postavena v letech 1937 - 1939 jako společný projekt se sousední budovou Národního technického muzea, podle projektu architekta M. Babušky. Již v době okupace však muzeum muselo své tehdy nové sídlo opustit a vrátilo se do něj až roku 1994, kdy také byla zahájena jeho postupná dlouhodobá stavební rehabilitace. Dnes Národní zemědělské muzeum usiluje o navázání na tradice z doby první republiky, kdy se zúčastňovalo řady významných celostátních výstav a kdy i jeho muzejní expozice byly hojně navštěvovány a kdy pevně zakotvilo v povědomí kulturní veřejnosti a podílelo se na spolupráci se zemědělskými muzei v Evropě. Pražská centrála a čtyři mimopražské pobočky Národního zemědělského muzea jsou v současné době zaměřeny tak, aby svou vědecko - výzkumnou, akviziční a prezentační činností pokrývaly historii zemědělství a jeho příslušné obory v celé jejich šíři.

Celý článek

Národopisné muzeum v Nejdku

KrajKarlovarský kraj

MěstoNejdek

Měšťanský dům s neogotickými dekorativními prvky. Postaven kolem roku 1860, do značné míry si až do současnosti zachoval původní ráz z 2. poloviny 19. století. Zajímavostí jsou vyduté okenní výplně v prvním patře. Památka III.kategorie. muzeum patří pod Krajské muzeum Karlovarského kraje. Stálá expozice Dějiny Nejdku - Lidová kultura historického Loketska.

Celý článek

Národopisné oddělení Národního muzea

KrajPraha

MěstoPraha

Národopisné oddělení Národního muzea v zahradě Kinského je umístěné domě zvaného kdysi Švýcárna.

Celý článek

Nebušice

KrajPraha

MěstoPraha

Jméno obce Nebušice pochází patrně z osobního jména  Nebuch (Nebuchova či Nebušova osada). Nejstarší zmínka o Nebušicích je v papežském privilegiu papeže Řehoře X. pro premonstrátský klášter na Strahově. Tomuto klášteru náležela ves až do husitských válek. Na počátku husitských bouří zabrali církevní majetek, pražané. Premonstrátský dvůr se ale zakrátko vrátil do majetku Strahovského kláštera. Klášter pak využíval tuto državu jako zástavu a tak Nebušice často střídali majitele. Třicetiletá válka zasáhla ves značně a po válkách z ní mnoho nezbylo. V roce 1680 vypukla jedna z velkých morových epidemií a strahovská vrchnost zřídila na Jenerálce morový hřbitov. Vesnice utrpěla i za pobytu Prusů na našem území v 18. století. Nebušice se začínají rozšiřovat až v 19. století. Na přelomu 19. a 20. století začínají Nebušice pomalu získávat ráz příměstské obce. Obyvatelé začínají pomalu přecházet ze zemědělství na práci v cihelnách a na stavbách v Praze. Především ve 20. století zde pak vyrůstá vetší množství rodinných domů. V roce 1968 se obec stává součástí Prahy. Dnes je MČ Praha – Nebušice součástí správního obvodu Praha 6. Název obce snad vyjadřuje, že šlo kdysi o ves lidí Nebušových. Nejstarší písemná zpráva o Nebušicích se nachází v privilegiu papeže Řehoře X. z roku 1273 pro Strahovský klášter, kterému v předhusitské době náležely. Při obléhání Prahy za třidetileté války utrpěla vesnice velké škody a ještě v roce 1654 zde bylo kromě dvou selských stavení 6 pustých domů. V 19. století se ves rozvinula do typické předměstské osady. V roce 1890 měla již na 158 domů se 1.332 obyvateli. Ve 20. století se díky autobusovému spojení dále rozrůstala o celou řadu rodinných domků a vilek.Kostel sv. Cyrila a Metoděje v Nebušicích byl postaven v letech 1885-1886 v novorománském slohu. Sousoší slovanských věrozvěstů, kterým je tento kostel zasvěcen, zdobí hlavní oltář. U oltáře Panny Marie stojí křtitelnice z červeného mramoru. V chrámové věži pak visí dva zvony.  

Celý článek

Nedostavěná dálnice Vídeň - Wroclav

KrajPardubický kraj

MěstoJevíčko

Dnes nedokončená dálnice měla spojit tehdy nová největší německá města Vratislav a Vídeň. O jejím vybudování uvažoval Hitler již v době, kdy ještě nebylo Československo obsazeno. Jako dobrý terén se jevila protáhlá sníženina Boskovické brázdy. Dálnice měla i strategický význam, procházela kolem zbrojního centra v Brně a měla být zároveň případným předmostím pro případnou expanzi na východ. Proto si vybudování této stavby Hitler vynutil již jako součást Mnichovské dohody v roce 1938. Plán počítal s tím, že se Československo vzdá území pro vybudování této stavby ve prospěch Německa. Dálnice tak měla patřit Německu a tak by Němci nepotřebovali k cestě po ní pas. Českoslovenští občané by ji směli taktéž používat, ale najíždět pouze na několika výjezdech s celnicemi. Přípravné práce byly zahájen ještě před koncem roku 1938. Po okupaci a vzniku Protektorátu Čechy a Morava se stavba ještě uspíšila a stavět se tak začalo již v dubnu 1939. V prvním roce stavba probíhala velmi rychle a podle plánu měly být již některé části zprovozněny v roce 1940. Jenže toto svižné tempo se podařilo držet jen první rok, po plném vypuknutí války na počátku roku 1940 začalo tempo upadat a jak postupně přibývalo německých neúspěchů v boji, zpomalovala i výstavba dálnice, až se v dubnu 1942 zastavila zcela. Podél stavěné dálnice se nacházely pracovní tábory, ve kterých panovaly bídné podmínky. Tábor u Vísky u Jevíčka byl původně dělnický, později zde pracovali němečtí Židé a na konci roku 1941 byl přestavěn na zajatecký. V důsledku špatných hygienických podmínek zde zemřelo na 143 sovětských zajatců. Po konečné likvidaci tábora v roce 1950 byl na místě uložení ostatků zajatců zřízen hřbitov s pomníkem. I dnes jej zde najdeme, vede kolem něj turisticky značená cesta z Jevíčka na Moravskou Třebovou. Během zbylé doby trvání války bylo staveniště opuštěno a pouze střeženo. Po roce 1945 pak staveniště nadobro vyklizeno. Po válce nebyl tento směr od Brna prioritou a tak nedostavěná dálnice zvolna podléhala zubu času a zarůstala. Postupně se tak proměnila v ideální biokoridor a stala se součástí místního systému ekologické stability, především na Blanensku. Z celkové délky 320 km bylo rozestavěno přibližně 85 km. Dnes můžeme na některých místech spatřit zrostlou linii koridoru dálnice, prohlédnout dokončené i nedokončené mosty, jenž byly navrženy v honosném antickém stylu. Dále pak různé prospustě, pilíře, betonové nádrže na vodu, kanalizaci apod. Nejvíce se toho zachovalo v úseku Víska u Jevíčka – Černá Hora. Úsek Jevíčko – Chrudichromy byl dokonce v takovém stupni dokončení, před položením vozovky. U Bačova se pak nachází jeden z nejvyšších dálničních náspů (28 m). Pouze malá část tohoto tělesa byla dokončena a využita pro dopravu, ve dvou úsecích jde dohromady o asi 7 km. Dopravní koncepce do budoucnosti počítá s využitím téměř celé trasy pro zamýšlenou rychlostní silnici R43.

Celý článek

Nedvězí

KrajPraha

MěstoPraha

První zmínky o obci pocházejí ze 13. století. Katastrem vtéká na území Prahy Rokytka a nachází se zde přírodní památka Mýto. Jihovýchodní část katastru tvoří hranice Prahy. K Praze bylo Nedvězí připojeno v roce 1974. Název je odvozen pravděpodobně od slova medvěd. Jako místa, kde se vyskytovaly medvědi.

Celý článek

Negrelliho most

KrajPraha

MěstoPraha

Cestou Křižíkovou ulicí podejdeme pod prvním pražským železničním mostem. Byl postaven v letech 1846-50 mezi Karlínem a Holešovicemi. Nad oběma rameny Vltavy má osm segmentových kleneb a 77 polokruhových kleneb nad ostrovem Štvanicí a územím Karlína. V řece jsou mostní pilíře založeny na dubových roštech. Viadukt navrhl vynikající rakouský inženýr Alois Negrelli, spolu s českým inženýrem Janem Pernerem.

Celý článek

Nejstarší dějiny Louňovic pod Blaníkem a okolí - stálá expozice Národního muzea

KrajStředočeský kraj

MěstoLouňovice pod Blaníkem

Expozice Nejstarší dějiny Louňovic pod Blaníkem a okolí, která je situována do prostor louňovického zámku, je stálou expozicí Národního muzea.   Popis expozice Středověká keramika, včetně raritních nádob s nápisy, a další archeologické nálezy z výzkumu zaniklého kláštera premonstrátek v Louňovicích pod Blaníkem a blízkého okolí - mj. oblasti Velkého a Malého Blaníku. Na co se můžete těšit Renesanční zámek pražských arcibiskupů, barokně přestavěn Expozice nejstarších dějin Louňovic pod Blaníkem a okolí Archeologické nálezy z kláštera premonstrátek zničeného husity roku 1420 Unikátní kolekce středověkých keramických nádob zdobených nápisy z 12.–15. století    

Celý článek

Nežárecká brána - Jindřichův Hradec

KrajJihočeský kraj

MěstoJindřichův Hradec

V Nežárecké ulici se nachází jediná dochovaná brána městského opevnění (Nežárecká) a podle svého červeného zabarvení nazývaná také Červená. Její jádro pochází z druhé čtvrtiny 14. století a vnější část pak z druhé poloviny 15. století. Později bylo ještě dostavěno třetí renesanční patro. Čtyřhranná 4 podlažní věž (přízemí + tři patra) má vytesané drážky ve kterých se pohybovala spouštěcí kovová mříž. Bránu kryje vysoká valbová střecha. Brána je součástí muzejního areálu a je veřejnosti nepřístupná.

Celý článek

Neznámý bojovník

KrajPraha

MěstoPraha

Neznámý bojovník Padl v boji s německými okupanty v květnovém povstání 1945.

Celý článek

První Předchozí 1 2 3 … 77 78 79 80 81 82 83 84 85 86 87 … 184 185 186 Další Poslední