Mydlářovský dům najdeme v Břetislavově ulici, má čp. 74. Původně gotický dům byl přestavěn v letech 1573-1577 na vznosný renesanční objekt s arkádovým průčelím s alegorickými výjevy. V současné době se v objektu nachází loutkářské muzeum (od roku 1972).

Skanzen v Hoslovicích je nejstarší a jedinečný dochovaný vodní mlýn v Čechách. Hoslovice leží ve zvlněné krajině šumavského Podlesí, přibližně 17 kilometrů od Strakonic směrem jihozápadním. V její spodní části u potoka stojí tři stavby, jejichž návštěva jakoby nás přenesla do dob dávno minulých. Areál unikátního hoslovického mlýna tvoří původní mlýnice s obytnou částí, chlévy s kolnou a stodola, všechny kryté došky, roubené či zděné ze smíšeného zdiva. Patří k němu také rybníček s náhonem, sad a louky. Vzhledem ke středověkému původu vsi Hoslovice (podle písemných zmínek již existovala v roce 1352) mlýn v místě stával již v této době. První písemně doložená zpráva je z Berní ruly z roku 1654. Zmínka o mlýnu o jednom kole se objevuje později ještě v Tereziánském katastru z roku 1748 a ve sčítání lidu v roce 1905. Mlýn byl stále v provozu. Vlastníci, bratři Harantovi, ještě koncem 70. let osadili nový hřídel mlýnského kola a s mletím končili asi před dvaceti lety. Poslední vlastníci odmítli veškerý technický pokrok a v areálu tak zakonzervovali tradiční venkovský způsob života - není zavedena elektřina, chybí sociální zařízení, obytné místnosti tvoří malou část budovy. Díky tomu je mlýn včetně dalších staveb a pozemků v autentickém stavu tak, jak jej znali obyvatelé Hoslovic a okolí po staletí. Záměrem strakonického muzea je jeho celková obnova a uvedení mlýna do provozu, včetně revitalizace rybníka a mlýnského náhonu. Vzhledem k přilehlým pozemkům počítáme i s umístěním drobného hospodářského zvířectva. Areál s dobovým autentickým zařízením bude tak vhodný pro ukázky tradičních řemesel, zemědělské výroby a místního zvykosloví. ExpoziceObytný dům s mlýnicí je rozložité patrové stavení téměř čtvercového půdorysu s doškovou střechou. Ze vstupní síně je přístup do čtyř prostor. Černá kuchyně je přizpůsobena otopnému systému se sporákem, který s pecí vévodí sousední světnici, v níž se dochovalo vybavení z 20. let minulého století a dřevěná podlaha ze širokých prken. Mlýnice v levé části se zachovala se vším pomocným vybavením a používaným nářadím. Významné a unikátní je, že je zde k vidění jednoduché české složení s jedním mlýnským kamenem, násypkou a ostatními potřebnými součástmi.Dvůr areálu mlýna uzavírá vedle brány obdélná zděná kamenná budova chlévů se sedlovou střechou krytou došky.. Na chlév navazuje kolna pro vozy a zemědělské stroje a nářadí. Podstřeší bylo využíváno jako seník. Ke střední části dvorního průčelí chlévů jsou přistavěny ojedinělé roubené prasečí chlívky.Za mlýnem na svahu stojí stodola obdélného půdorysu o rozměrech 17 x 6 metrů. Sedlová střecha s bedněnými štíty je opět krytá došky. Obvodové konstrukce jsou částečně kamenné a částečně roubené, za stodolou se dochovala konstrukce žentouru s upraveným pozemkem.Slavnostní zahájení provozu5.4.2008 od 10,00 hod se otevře hoslovický mlýn pro veřejnost. Program je připraven až do 17,00 hodin. Uslyšíte Kramářské písně, nebude chybět občerstvení a možná i chléb upečený přímo v mlynářské peci.

Terezín je malé pevnostní město nacházejí se v okresu Litoměřice. Město leží na řece Ohři nedaleko od soutoku s Labem poblíž Litoměřic v Ústeckém kraji. Město leží na obou stranách řeky, které je rozděluje na Malou a Velkou pevnost Terezín. Dějiny Terezína začínají na konci 18. století, kdy zde byla vybudována pevnost, pojmenovaná na počest císařovny Marie Terezie, jejímž úkolem bylo bránit Čechy před nepřátelskými armádami přicházejícími ze severu. Moderní svět poznal Terezín jako tragický symbol nacistické perzekuce. Památník Terezín je jedinečnou institucí svého druhu v České republice.Pevnost byla založena roku 1780 císařem Josefem II. Terezínská pevnost, pojmenovaná po Josefově matce, císařovně Marii Terezii, byla postavena zejména jako obrana proti pruské rozpínavosti. Právě tímto směrem vedlo militantní Prusko své vpády do českých zemích ve dvou předešlých vzájemných válečných střetech, ve válce o dědictví Bavorské a v Prusko-rakouské válce. Jedná se ve světovém měřítku o špičkový pevnostní systém, a to z toho důvodu, že byla vystavěna na samém konci éry bastionových opevnění. Obranný systém se skládá z Hlavní pevnosti na levém břehu a Malé pevnosti na pravém břehu. Hlavní pevnost má tvar osmiúhelníku, Malá pevnost měla tvar mírně se rozbíhajícího obdélníku. Zdi jednotlivých budov a hradby jsou velmi silné a mohutné.Paradoxem dějin je, že své obranné vojenské poslání však nikdy nesplnila. Důvodem byla v evropské mezinárodní politice. Pruská rozpínavost, proti které byl Terezín vybudován, byla koncem 18. století zatlačena do pozadí francouzskou revolucí a z nepřátel, tedy Rakouska a Pruska, se stali spojenci. Zlepšením zbraní a komunikačních sítí se pevnosti staly pouhými ostrůvky v záplavě pochodujících vojsk, čímž ztratily svůj strategický význam, a tak byl v roce 1888 zrušen pevnostní statut Terezína. Ne ovšem pevnost samotná, ta se své dějinné úlohy měla ještě dočkat. Sluší se dodat, bohužel. Ke své zrůdné historické roli byla pevnost předurčena již svými stavebními parametry. Kasematy, komůrky, chodby, neproniknutelné stěny. To vše ji odsoudilo k tomu, aby se již za Rakouska stala Malá pevnost jedním z nejtěžších žalářů pro politické vězně. Svou životní cestu zde například ukončili tři sarajevští atentátníci na následníka trůnu Ferdinanda d’Este, v čele s Gavrilem Principem. V době okupace Československa nacisty se z Malé pevnosti stala největší mučírna na území Protektorátu Čechy a Morava. Dne 10. června 1940 převzalo terezínskou Malou pevnost pražské Gestapo, aby v ní zřídilo věznici a koncentrační tábor.O rok později využili nacisté ke svým plánům i hlavní pevnost. 24. listopadu 1941 se zde začalo budovat židovského ghetto. Do poloviny roku 1942 se muselo původní obyvatelstvo vystěhovat. Celé město se tak stalo obrovským koncentračním táborem, který však byl pouze přestupní stanicí. Pro tyto účely nacisté zřídili zvláštní železniční vlečku, která vedla z blízkého městečka Bohušovice nad Ohří od jihu až za jižní hradby Velké pevnosti. Od roku 1943 pak nacisté přímo z ulic města odváželi zvláštními transportními vlaky zde soustředěné židovské obyvatelstvo z různých částí Evropy přímo do likvidačních táborů na území Polska. Následná bilance je těžko představitelná. Malou pevností prošlo v době nacistické okupace na 32 000 lidí, z nichž bylo umučeno asi 2 600 osob. Ghettem prošlo během pěti let na 160 000 lidí, z nichž téměř 35 000 zemřelo hladem, zimou, následkem epidemií, mučení, nebo bylo popraveno. Z těch, kteří byli deportováni do dalších koncentračních a vyhlazovacích táborů, se vrátila jen nepatrná část. Nyní je v prostorách Malé pevnosti zřízen Památník Terezín a objekt je nyní také Národní kulturní památkou.Pro návštěvníky je připravena řada stálých expozic a prohlédnout si je možné také všechny objekty. navštívit tak mohou Malou pevnost, Muzeum ghetta, krematorium na Židovském hřbitově, Židovský hřbitov a bývalá magdeburská kasárna.

Rozhledna na Veselém vrchu u Mokrska je vlastně takovým památníkem vítězství. Není to ovšem vítězství, které by přineslo hrdinské činy nebo prolitou krev. Je to vítězství místních obyvatel, kteří vyhráli svůj boj o to, aby v těchto místech neprobíhala těžba zlata o jejichž velkých zásobách v podzemí panují diskuse. Místní obyvatelé si raději zvolili příjmy z cestovního ruchu, kterým má pomoci i nová rozhledna na Veselém vrchu, který sahá do výše 489 m na levém břehu Slapské přehrady u obce Mokrsko. Stavba vybudovaná v roce 1999 je ocelová konstrukce v podobě stožáru, která slouží zároveň jako telekomunikační vysílač. Je vysoká 42 metrů, vyhlídková plošina je ve výšce 25 metrů nad zemí a vede k ní jednoduché točité schodiště. To má 137 roštových schodů a kdo je vyšlape tak je odměněn nádherným kruhovým výhledem, který zahrnuje při dobré viditelnosti, kromě blízkých Brd i vzdálenou Šumavu. Otevřena je v turistické sezóně.