Přírodní památka Dominova skalka se nachází trochu stranou turistického značení v blízkosti Nové Vsi zhruba 4 km jihozápadně od Bečova nad Teplou. Přírodní památka Dominova skalka byla vyhlášena v roce 1998. Pojmenována byla podle českého botanika Karla Domina, který zkoumal zdejší floru Slavkovského lesa. Odlesněný hadcový výchoz s prestencem hadcových borů je vegetačně kopií rozhlehlejší NPP Křížky. Kromě zbytků vřesovišť s vřesovcem pleťovým, zimostrázkem alpským a prhou arnikou jsou nejvýznamnějším biotopem skalky se sleziníkem hadcovým, sleziníkem nepravým, vratičkou měsíční a kriticky ohroženým svízelem sudetským.

Římskokatolický kostel sv. Bartoloměje se nachází v historickém centru města, na rohu Náměstí Republiky a Kostelní ulice. Arciděkanský kostel sv. Bartoloměje postavil Vilém z Pernštejna počátkem 16. stol. na místě původního kláštera cyriaků, založeného r. 1295 a zničeného za husitských válek r. 1421. Základy cyriackého kláštera i románského kostela byly nalezeny pod nynější stavbou. Ta je vystavěna v přechodném goticko-renesančním stylu. Ačkoli byl kostel v průběhu staletí několikrát opravován, základní dispozice zůstala nepozměněna, což řadí tuto stavbu k několika málo dochovaným dokladům o podobě chrámového prostoru 16. století. Asi nejvýraznější přestavbou prošel kostel až v roce 1912, kdy bylo prolomeno západní průčelí a kostel tak získal bohatě zdobenou přístavbu, kterou navrhl a realizoval architekt Bóža Dvořák.  Stavba měla původně sloužit jako mauzoleum české větve Pernštejnů, ale dnes na tuto skutečnost upomíná pouze mohutná pískovcová tumba opatřená mramorovým náhrobním kamenem s postavou Vojtěcha z Pernštejna v životní velikosti. V interiéru zaujme zejména hlavní oltář s cenným obrazem "Umučení sv. Bartoloměje" z roku 1692 od Michaela Willmana a malířská výzdoba z dílny Mikoláše Alše. Kostel je přístupný v době pravidelných bohoslužeb: Po, St a Pá 18:00; Ne 7:00, 9:00, 19:00.

Technická památka Štola sv. Josefa v Dolním Studeném je provozována Regionální muzeum v Jílovém u Prahy. Tvoří součást ucelené expozice o těžbě zlata v tomto zlatonosném revíru, tzv. Kocourském žilném pásmu.Štola se velmi pravděpodobně využívala již v době předhusické, tedy v doslova zlatých časech dolování zlata na jílovsku. Každopádně je štola zanesena v  „Seznamu hor a cechů v obvodu královského horního úřadu v Jílovém“ v druhé polovině 18. století. Štola je součástí velkého důlního díla. Údaje o štole: Celková délka dosud známých chodeb je 280 m (z toho přístupno je 200 m) Profil chodeb je šikmý Objem vytěženého materiálu z prostor, které jsou prozkoumány činí přibližně 1100 m3 Hlavní chodby mají sklon k ústí asi 6%. Vytěžená zlatá ruda byla z dolu dopravována povozy na pravý břeh Sázavy, na Žampach, kde byly rudní mlýny a kde se také ruda vypírala. Přesnější zprávy z historie důlního díla, o výtěžnosti dolu ap. nejsou známy. Další dvě štoly, které jsou v okolí zpřístupněny jsou Štola v Halířích a Štola sv. Antonína Paduánského.  

Městské muzeum v Moravském Krumlově je spojeno s Galerií a sídlí v tzv. Knížecím domě na náměstí TGM 40. Muzeum nemá zatím svou stálou expozici. Výstavní prostory se využívají k pořádání muzejních a galerijních výstav, koncertů, přednášek, loutkových divadel a jiných akcí. Samotné městské muzeum spravuje kolem 60 000 předmětů, především archeologických sbírek z Mor. Krumlova a nejbližšího okolí, dále pak hodnotné historické sbírky.