Kostel sv. Josefa byl vysvěcen v listopadu roku 1810. Byl postaven na místě původního hradu Friedeberg, který byl z velké části zničen Švédy v první polovině 17. století. Staré hradní zbytky až na věž byly strženy a uvolnily tak místo kostelní lodi. Jediné co hmotné z hradu zbylo byla věž, v jejímž přízemí byl prolámán prostor pro předsíň kostela. Pozemek bývalého hradu a stavební materiál věnoval vratislavský arcibiskup Joseph Christian von Hohenlohe. Dalším donátorem byl mlynář Franz Meisel z Vápenné, který odkázal 1.100 zlatých. V letech 1903 a 1904 proběhla velká rekonstrukce kostela, musely být znovu ukotveny zdi, které se začaly odklánět od středověké věže. Tyto úpravy jsou i dnes v exteriéru patrny. V létě 1904 byl celý interiér kostela nově vyzdoben vidnavským malířem Aloisem Bauchem. Ve 30. letech 20. století byly pro kostel pořízeny dvě nové okenní vitráže. Ve věžní nástavbě se původně nacházely tři zvony, dnes jsou zde dva. Jeden z roku 1826 (Panny Marie) a druhý měnší zřejmě z roku 1923. Ve věži pod zvonicí se nachází zajímavý hodinový stroj z roku 1920 vyrobený firmou R.Thöndela.

Raně barokní zámek Chotěboř s prvky italské architektury stojí ve stejnojmenném městě, 14 km od Havlíčkova Brodu. Historie zámku Na místě dnešního zámku stávala původně tvrz, která byla pravděpodobně zničena požárem z roku 1692. Nový majitel Vilém Leopold Kinský se pak rozhodl postavit na místě zničené tvrze nové honosnější sídlo. Stavba proběhla převážně ve stylu raného baroka a má podobu čtyřkřídlé jednopatrové budovy s uzavřeným nádvořím. Další majitelé se rychle střídali. V roce 1836 pak panství přešlo sňatkem do rukou Dobřenských z Dobřenic. Za jejich vlády byla provedena přestavba části prvního patra v neorenesančním stylu a vytvořen rozsáhlý anglický park se vzácnými dřevinami. Zámek byl pak rekonstruován po požáru roku 1927. Dobřenští nechali také vybudovat rodinný hřbitov, vzdálený asi 1 km od zámeckého sídla. Poslední majitelé, Jan Maxmilián Dobřenský a jeho žena Leopoldina roz. Lobkovicová, odešli v roce 1948 do Kanady a zámek převzal stát. Po roce 1948 byl účelově využíván, takže se nám dodnes mnoho nedochovalo z původního mobiliáře. Od roku 1952 je zámek sídlem Městského muzea, které si ho v roce 1966 převzalo do správy a nechalo provést nutné opravy. V rekonstrukci pak pokračovali i Dobřenští, kterým byl zámek po roce 1992 vrácen. Městské muzeum zde sídlí dodnes, takže se sídlo opět stalo kulturním centrem města. Zámecké expozice Na zámku je umístněna historicko-vlastivědná expozice Chotěboř náš domov, která podává výklad o historickém vývoji města do roku 1945, dále expozice Osobnosti Chotěboře návštěvníky seznamuje s nejvýznamnějšími osobnostmi města a expozice Okresní hejtmanství Chotěboř prezentuje region bývalého Okresního hejtmanství se zaměřením k historii jednotlivých obcí. K sídlu náleží také zámecká kaple Nejsvětější Trojice, která se zachovala v původním stavu s bohatou štukovou výzdobou z poloviny 18. století a překrásný anglický park v chráněné krajinné oblasti v povodí řeky Doubravy, kde je možné relaxovat po přehlídce muzea. Tipy na výlet Nedaleko Chotěboře najdete geomorfologický útvar Čertův stolek. Pokud se vydáte do Havlíčkova Brodu, je zde k vidění Štáflova chalupa, bývalý klášter, městské opevnění, galerie výtvarného umění, kostel Nanebevzetí Panny Marie, stará radnice nebo nová radnice. Dalším cílem výletu se může kupříkladu stát kostel sv. Anny v Pohledu, památním K. H. Borovského v jeho rodném domě v Havlíčkově Borové.  Ubytování najdete v Havlíčkově Brodě.

Drátenická skála se nachází asi 3 km východním směrem od obce Sněžné nedaleko osady Blatiny. Skalní útvar tvořený migmatitickými a biotitickými rulami vznikl vypreparováním z okolních méně odolných hornin procesy mrazového zvětrávání ve starších čtvrtohorách. Rovnoběžným ústupem mrazových srubů byla zforomována mohutná 200 m dlouhá skalní hradba rozčleněná podél puklin do několik vrcholů, z nichž ten nejvyšší dosahuje výšky 35 m. Mrazovým zvětráváním byl na skále vytvořen 7,5 m dlouhý puklinový tunel a pod skalami ukloněná balvanitá plošina – kryoplanační terasa na kterou navazuje balvanový proud 50x16 m, přecházející v rozvlečné nesouvislé balvanovité pokryvy na svazích. Na skalách a sutích roste mech, lišejníky a chudý bylinný podrost s kapradinami, borůvkou a metlicemi. Okolí skály je volně přístupné a vedem sem turistická značka.

Vstupní brána na Pražský hrad z hradčanského náměstí je součástí rokokového mřížový z dob Marie Terezie. Nad vraty je kovaný oblouk, částečně zlacený, s královskou korunou. Po stranách jsou pilíře se sochami gigantů. U každého z pilířů po stranách brány stojí příslušník Hradní stráže.