Fort Křelov se nachází kousek západně od Olomouce při silnici R35 vedoucí směrem na Šumperk. Patří mezi první čtveřici vznikající od roku 1850 západně od Olomouce. Stavba zaujímá plochu 60.000 m2, má pětiúhelníkový půdorys a hlavní vstup je řešen ve stylu anglické neogotiky windsorského typu. Hlavní obrana spočívala v mohutném zemním valu na kterém byla rozmístěna dělostřelecká výzbroj. Vnitřek tvoří kasematy pro úkryt obránců a uložení zásob. V centru fortu se nachází středový reduit podkovovitého tvaru  s malým nádvořím, sloužící jako ubytovací zařízení a případně jako poslední místo odporu. Fort dnes slouží jako muzeum olomoucké pevnosti (červen-září).

Hrad Točník patří sice mezi nejmladší české hrady, ale svou rozlohou je jeden z největších. Leží v okrese Beroun, kousek od Hořovic. Nechal ho postavit český král Václav IV. před rokem 1398. Václav IV. si tento kraj velmi oblíbil, trávil tu mnoho času a nejdříve využíval pro svou potřebu blízký hrad Žebrák. Když ovšem Žebrák vyhořel rozhodl se král pro výstavbu Točníku. Tím nechal vzniknout v Čechách nejmajestátnější a dodnes nejzachovalejší souhradí. Točník byl nejen bezpečnějším, ale i důstojnějším královským sídlem a tvoří přechodový článek mezi českou hradní a zámeckou architekturou. Jméno prý dostal podle toho, že se příchozí musel otočit třikrát kolem hory, než se dostal k bráně. Točník se ovšem těšil pozornosti jen za života Václava IV. Jeho nástupce král Zikmund Lucemburský ani další zástavní páni neměli o hrad zájem. Spíše se starali o zisky z panství. Po renesančních úpravách, provedených pány z Vartemberka a pány z Lobkovic, se stal roku 1594 téměř na tři století majetkem české komory. Hrad tím ztratil význam jako správního centra a postupně chátral, nadále byl udržován pouze bývalý královský palác, jehož reprezentační sál byl v 18. století barokně upraven na poutní kapli sv. Bartoloměje. A tak kdysi reprezentační královské sídlo sloužilo za třicetileté války jako vězení pro těžké zločince a útočiště chudiny před útrapami války. Poslední šlechtický majitel Josef Colloredo-Mannsfeld vlastnil hrad do roku 1923, kdy ho daroval hrad ve dvacátých letech Klubu českých turistů. Točník začal být postupně rekonstruován a zachráněn tak od úplného zničení. Dnes žije hrad nebývale rušným životem, Pořádají se tu různé kulturní akce, z hradního ochozu je rozhled směrem na Křivoklátsko. Prohlédnout lze královský palác s dobovým nábytkem, Velký palác se sgrafitovou výzdobou, západní bránu s heraldickými znaky a východní bránu s mohutným mostem přes příkop, kde jsou chováni medvědi.

Dnešní Nusle vznikly v 19. století sloučením několika obcí, které se na jejich území vyskytovaly. První zmínky o Dolních Nuslích jsou z roku 1088 a o Horních Nuslích z roku 1250. Obce byly v majetku církve, později patřily Starému a Novému Městu. Ve velkém se zde pěstovalo víno. Vinice však byly během třicetileté války zničené. Obnovit se je podařilo až jejich novému majiteli Jakubovi Wimmerovi. Později zde byly postaveny průmyslové podniky na výrobu, barev, tuků, svíček a koberců. V roce 1854 byla k Nuslím připojena ves Krušina, dnešní Pankrác a v roce 1890 byly povýšeny na město. K Praze byly připojeny v roce 1922. Název Nusle je užíván od 15. století. Nesly také názvy Neosuetli, Nevsedly, či Nosli.

Zhruba 4,5 km severovýchodně od České Kamenice se nachází Zlatý vrch (656 m.n.m.) utvořený za sopečné třetihorní činnosti. Na jeho jižním svahu se nachází bývalý lom, který po druhé světové válce odkryl pohled na zajímavou sloupcovitou odlučnost nefelinického čediče. Zdejší stěny jsou až třicet metrů vysoké a po odkrytí této památky byla činnost lomu na počátku 60. let ukončena a v roce 1964 vyhlášena přírodní památkou. Zdejší čedičové těleso ještě pokryla mladší lávová vrstva patrná jako tmavá čepice na vrcholové části sloupců. Místo je přístupné turisticky značenou odbočkou.