Tip na výlet
Našim krajem může bezplatně propagovat i vás! Staňte se spoluautorem tohoto webu, či Facebooku. Dejte nám vědět o všem zajímavém, co se kolem vás nachází a děje!
Svůj tip na zajímavé místo, či námět kam na výlet zasílejte na adresu redakce. Přidejte k němu krátký popis a nejlépe také ilustrační fotografii.
Na vše zajímavé co kolem vás je, se budeme těšit na adrese: redakce@nasimkrajem.cz
První Předchozí 1 2 3 … 61 62 63 64 65 66 67 68 69 70 71 … 184 185 186 Další Poslední
Liboc
Liboc náležela břevnovskému klášteru a nejstarší zpráva se také dochovala v jeho zakládací listině. Nejznámějším místem této části Prahy je obora Hvězda, založená králem Ferdinandem I., a letohrádek, který zde nechal v letech 1555 – 1556 postavit jeho syn arcivévoda Ferdinand Tyrolský. 8.11.1620 se poblíž odehrála bitva, ve které byly české stavy poraženy a země se tak dostala na tři sta let do Habsburské nadvlády. V 16. století zdejší voda pomocí vodovodu zásobovala Pražský hrad. V 19. století vznikla v těsném sousedství nová osada zvaná Horní Liboc. Pro původní ves se užíval název Dolní Liboc. Dnešní Liboc byla připojena k Praze v roce 1922. Název obce je odvozen od jména Libota, které vyjadřuje výraz milý, libý, přívětivý.
Celý článekLidice
Lidice jsou obec se 451 obyvateli ve Středočeském kraji, 20 km severozápadně od Prahy, poblíž Kladna. Nejstarší zmínka o vsi pochází z roku 1318. Po celá staletí byly Lidice obyčejnou nevelkou zemědělskou vsí v mělkém údolí Lidického potoka, příslušející k buštěhradskému panství. Obec to není výjimečně krásná, nestojí v okolí žádný hrad nebo zámek, také se v ní nenarodila žádná slavná osobnost. Nejvýznamnější památkou a dominantou obce byl barokní farní kostel sv. Martina. Přesto se stala tato nenápadná víska světoznámou, vstoupila ovšem do dějin způsobem, který si nikdo z místních jistě nepřál. 10. června 1942 se stala obětí krevní místy, místem toho nejhoršího běsnění a teroru nacistických okupantů vůči českému národu během 2.světové války.Příběh na jehož konci je lidická tragédie odstartoval 27. května 1942, kdy provedli českoslovenští výsadkáři Josef Gabčík a Jan Kubiš, v rámci operace Anthropoid, atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Když 4. června 1942 Heydrich na následky zranění zemřel, rozhodli se nacisté k dosud neslýchané zastrašovací akci – vyhlazení Lidic. Lidice byly vybrány jen souhrou okolností a bez zjevného důvodu. Měly být vypáleny a srovnány se zemí, dospělí muži zastřeleni, ženy uvězněny v koncentračních táborech a děti dány na „náležité vychování“ do Německa. Akce začala 9.června navečer a její resumé bylo tragické. Na místě bylo zastřeleno 173 mužů. Nejstaršímu bylo 84, nejmladšímu 14 let. 184 lidických žen bylo odvlečeno do koncentračního tábora Ravensbrück, 88 dětí převezeno na převýchovu. Většina z žen a dětí byla popravena v koncentračních táborech. Celkem přišlo o život 340 lidických obyvatel (192 mužů, 60 žen a 88 dětí). Lidice byly vypáleny, zbytky vypálených budov vyhozeny do povětří, zničen hřbitov, vykáceny stromy, sutí zavezen rybník a vše srovnáno k nepoznání. Dokonce bylo na několika místech posunuto koryto potoka, aby nic nezůstalo na svém místě. Prostor, kde stávaly Lidice, měl být učiněn polem a jméno obce vymazáno z map.Zločinné vyhlazení Lidic svou plánovitostí a chladnokrevností pobouřilo celý svět. Města a obce v USA, Austrálii, Velké Británii a dalších státech se na protest proti nacistickému běsnění přejmenovávaly na Lidice. Ihned po osvobození bylo místo lidické tragédie provizorně pietně upraveno a 10. června 1945, rozhodnuto, že Lidice budou v těsném sousedství bývalé obce obnoveny. Na místě starých Lidic je muzeum s celoročně přístupnou expozicí připomínající lidickou tragédii. návštěvníky dojme k slzám bronzové sousoší 82 zavražděných lidických dětí, které je zároveň připomínkou všech dětských obětí války. Osud Lidic nebyl ojedinělý, k masakrům civilistů docházelo za druhé světové války po celé Evropě. Připomeňme Kortelisy a Český Malín (Ukrajina), Oradour-sur-Glane (Francie), Marzabotto (Itálie) či české Ležáky. Ale Lidice byly první, proto se v očích světové veřejnosti staly symbolem boje proti německému nacismu.
Celý článekLidická galerie
Lidická galerie se nachází uprostřed nových Lidic, cca 500 m od areálu muzea Památníku Lidice. BUDOVA Budova galerie postavená dle projektu arch. Františka Marka v roce 1957 sloužila původně jako kulturní dům. V letech 2002-2003 byla zakoupena státem a přestavěna na Lidickou galerii. Přízemí slouží jako stálá expozice vytvořená z darů umělců celého světa Lidicím tzv. Lidickou sbírku. První patro slouží pro pravidelně výstavy, od května do října je v prostorách 1. patra instalován aktuální ročník Mezinárodní dětské výtvarné výstavy Lidice. Lidické galerie je místem, kde se konají kulturní pořady, koncerty a divadelní představení. STÁLÁ EXPOZICE – LIDICKÁ SBÍRKA: Vznik Lidické sbírky, jejíž nejcennější lze vidět ve stálé expozici, podnítil v roce 1966 anglický lékař Sir Barnett Stross v rámci hnutí "Lidice shall live"- "Lidice budou žít". Vyzval výtvarné umělce z celého světa, aby dary svých děl položili základ k Lidické sbírce a posléze ke vzniku muzea výtvarného umění v Lidicích. Jeho výzva byla vyslyšena a do dnešních dnů bylo shromážděno přes 400 výtvarných děl od umělců z více než 30 zemí . Povaha sbírky je značně různorodá. Obsahuje různé umělecké předměty - obrazy - malby, oleje, kresby, grafiky, linoryty, tisky, lepty a plastiky, dřevoryty, kovoryty, fotografie, dřevořezy, objekty, instalace aj.Z významných evropských umělců jsou v Lidické sbírce zastoupena díla Petera Blakea, Jeana Effela, Romana Opalky, Leopolda Survage, Emilia Vedovy, Renata Guttusa) , významnou kolekci tvoří díla německých umělců, která shromáždil v roce 1967 a 1996 berlínský galerista René Block. Nejhodnotnější dominantou této části sbírky je obraz Gerharda Richtera "Onkel Rudi", který je často zapůjčován v souvislosti s pořádáním nejprestižnějších světových výstav, dále pak díla Josepha Beuyse, Jorga Immendorfa, C. O. Paeffgena, Jochena Gerze, Wolfa Vostella, Rosemarie Trockel a dalších.Zvláštní místo si zasluhuje zdařilá sbírka českých výtvarných umělců, ve které jsou zastoupena např. díla Jitky a Květy Válových, Evy Kmentové, Jana Smetany, Karla Součka, Vojtěcha Tittelbacha, Václava Kimla, Pravoslava Kotíka, Františka Grosse, Františka Foltýna, Františka Mertla, Olbrama Zoubka, Františka Jiroudka, Cyrila Boudy, Karla Svolinského, Adolfa Hoffmeistera, Josefa Jíry, Karla Malicha, Kurta Gebauera a dalších). KRÁTKODOBÉ VÝSTAVY V 1. patře Lidické galerie se konají krátkodobé výstavy – od konce května do konce října je zde pravidelně instalována Mezinárodní dětská výtvarná výstava Lidice více zde – oceněné obrázky a výtvarná díla dětí často z více než 50 zemí světa. Vstupné:Vstupné zahrnuje prohlídku galerie i muzea s promítáním filmů a s výkladem a dále prohlídku pietního území a růžového sadu. Prohlídka pietního území za doprovodu průvodce s výkladem: V českém jazyce 300,- Kč V německém jazyce 500,- Kč V anglickém jazyce 500,- Kč Průvodce je nutno objednat předem!
Celý článekLidová architektura ve Štramberku
Kouzelné městečko Štramberk nabízí mnoho lákadel. Jedním z nich je i jeho lidová architektura - městská památková rezervace Štramberk. Soubor více než stovky valašských domů najdeme v uličkách V kútě, Zauličí, Kopec, Dolní ulice, Vrchní ulice, Dolní a Horní Baša. Nejhezčí je Jaroňkova ulička, které se také říká štramberská Zlatá ulička. Některé z domů jsou až 300 let staré. Domy jsou většinou obráceny do ulice vysokým štítem. Plocha štítu je svisle deštěná, laťová, pod kuklou někdy uvidíme obloučkový vlys. Sruby jsou postaveny z mohutných neotesaných klád, materiál na stavby se dovážel z beskydských lesů. Zdejší lidová architektura je unikát o to hodnotnější, že chalupy jsou pořád obydlené, starousedlíky i mladými lidmi. Městská památková rezervace se tak nestala jen "mrtvým" muzeem. Většina domů e zapsána v seznamu nemovitých kulturních památek.
Celý článek
Liptaňský bludný balvan
Liptňanský bludný balvan je jedním z největších v České republice. Má rozměry 220 x 130 x 120 cm a hmotnost přibližně 4.700 kg. Petrograficky pochází zřejmě z jižního Švédska a sem se dostal vlivem ledovce během sálského zalednění.
Celý článekLisovská skála
Skalní útvar se nachází asi 6,2 km severozápadním směrem od obce Sněžné při turisticky značené cestě ze Snéžného na Devět skal. Vrcholový skalní útvar vznikl vypreparováním výstupku pruhu ortorul z okolních méně odolných hornin procesy mrazového zvětrávání ve starších čtvrtohorách. Tvoří jej dva na sebe navazující skalní hřebeny s délkou 44 a 35 m, výškou do 12 m, zvětrávající podél vodorovných puklin do výrazně lavicovité odlučnosti, vytvářející na temeni až tvary skalního hřibu. Mrazovým zvětráváním vznikla pod skalami ukloněná plošina – kryoplanační terasa, na ni navazující balvanové proudy vytvářejí na svahu kamenné moře o rozměrech asi 80x50 m.
Celý článekLitomyšlská brána - Vysoké Mýto
Svoji historickou podobu si brána nezachovala, neboť počátkem 19. století byla téměř celá zbořena a později v jiné atmosféře v letech 1864-67 byla podle plánů H.Bergmanna v idealizované podobě obnovena. Barevná freska znázorňující sv. Jiří na koni s drakem pochází z roku 1936. Prostory velké věže jsou dnes využívány pro instalaci krátkodobých výstav.
Celý článek
Lochkov
Lochkov je znám především těžbou mramoru. Ve 20. století tady byla postavena jedna z největších cementáren v Evropě. Ve 14. století byla obec ve vlastnictví Vavřince z Lochkova. Později, v roce 1654, ho získal zbraslavský klášter. K Praze byl Lochkov připojen v roce 1974. Název je odvozen od vlastníka osady ze 14. století Vavřince z Lochkova.
Celý článekLochkovský profil
Území bylo chráněným přírodním výtvorem vyhlášeno v roce 1988. Má rozlohu 39,14 ha a rozkládá se na území katastrů Lochkov a Radotín. Masív je tvořen prvohorními horninami z rozhraní siluru a devonu. Vyskytuje se zde teplomilná květena a vzácné druhy pavouků. Místo je nalezištěm prvohorních zkamenělin.
Celý článekLom Paštiky
Lom se nachází severně kousek za obcí. Vede k němu polní cesta odbočující ze silnice naproti kostelu. Lom je přibližně velký 50 x 50 m a jeho hloubka se je odhadována na zhruba 17 m.
Celý článekLomec
Rod Buquoů vlastnil malou sošku Panny Marie foyenské (asi 20 cm vysoká), vyřezávanou z dubového dřeva. Hrabě Karel Buquoy byl vědec a cestovatel a sošku vozil vždy sebou. Když v roce 1684 plul z Říma do Španělska, zastihla loď prudká bouře. Hrabě ve velikém nebezpečí se modlil a slíbil, že bude-li zachráněn postaví na svém českém panství kostel jako projev vděčnosti. Bouře se uklidnila a všichni se zachánili. Jeho slib splnil syn Filip Emanuel Buquoy. V roce 1692 položil základní kámen ke kostelu Jména Panny Marie, ale se stavbou bylo započato až roku 1699, dokončena byla roku 1702 a vysvěcena o dva roky později. Uprostřed stojí hlavní oltář, zmenšená napodobenina Berniniho papežského oltáře u sv. Petra v Římě. Oltář je celý vyřezávaný, dílo řezbáře Wauschera z Lince. Nad ním je zavěšen svatostánek v podobě lucerny, který symbolicky drží na čtyřech bohatých girlandách čtyři andělé. V dolní části svatostánku je uložena Nejsvětější Svátost, nad ní v zasklené schránce je malá soška Panny Marie. Sakristie, kůr a kazatelna byly přistavěny později. Mimo kostel stojí zvonice z roku 1939. Původní tři zvony byly v roce 1942 sejmuty a použity na válečné účely. Po válce byl do zvonice zavěšen zvon ze Svaté Hory pocházející z roku 1661. V roce 1974 byly pořízeny další dva zvony. Naproti kostelu stojí bývalý lovecký zámek, který nechal v letech 1709-1710 postavit bratr Emanuela Buquoye hrabě Albert. Štít zámku zdobí jejich erb. Od roku 1714 sloužil zámek jako fara a později také jako škola pro okolní obce. Dnes je zde klášter Kongregace Šedých sester III. řádu sv. Františka.
Celý článekLomové jezírko u Sosně
Soseňský lom se nachází necelý kilometr za obcí Soseň ve směru k Obecnýmu vrchu.Žulový lom je již více jak 50 let opuštěn. Je součástí jesenicko-čisteckého masívu a bylo zde těženo jak plošně tak jámovým způsobem. Tam kde se těžilo jámově je dnes malebné jezírko s kolísající hladinou. Lomový prostor je dnes z větší části zarostlý. V roce 1997 byl vyhlášen přírodní památkou.
Celý článekLoreta
Pražská Loreta je jednak významná architektonická památka a zároveň proslulé barokní poutní místo. Lorety jsou vlastně katolická poutní místa, které byly zakládány po celé Evropě, u nás zejména v 17.století. Název Loreta vznikl podle italského poutního místa, kde se nachází Santa Casa – Svatá chýše. To byl původně domek, obývaný Pannou Marií v Nazaretu v Palestině, který se stal relikvií a podle legendy jej přenesli andělé ve 13.století do Itálie. Podle italského vzoru architekta Donata Bramanteho se stavěly Lorety v dalších katolických zemích. Loreta na Hradčanech se začala stavět v roce 1626 a k jejímu vysvěcení došlo 25.března 1631. Vzorem pro pražskou Loretu byla Svatá chýše v Mikulově, postavená kardinálem Diettrichsteinem, která se zalíbila hraběnce Kateřině Benigně z Lobkovic. Právě ona poskytla na stavbu pozemky, stala se její patronkou a z Vídně povolala italského architekta Giovanniho Orsiho. Pod patronátem Lobkoviců byla Loreta až do 20.století a uvnitř areálu je i jejich rodinná krypta. Jelikož se proslulost Lorety postupně zvyšovala a rostla její navštěvovanost bylo potřeba zvětšit liturgické prostory poutního místa. Postupně byly přistavěny kaple v rozích dvora, zvětšeny obě původní kaple a původně kaple Narození Páně byla přestavěna na kostel. Počátkem 18. století byla Svatá chýše obehnána barokním průčelím, pod dohledem architektů Kryštofa Dientzenhofera a Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Ve 20.století byla vybudována nová klenotnice přístupná veřejnosti. Dnešní areál Lorety tvoří tedy uzavřený komplex staveb kolem Svaté chýše, která stojí uprostřed arkádového nádvoří, jež je obklopeno šesti kaplemi, kostelem Narození Páně a věží s hodinami se světoznámou zvonkohrou. Zvonkohru vyrobil roku 1694 hodinář Petr Neumann a zvonky odlil amsterdamský zvonař Claudius Fremy. Mramorové schodiště vede do patra ambitu, kde jsou prostory nové klenotnice s překrásnou sbírkou liturgických předmětů, hlavně monstrancí, z nichž nejcennější je Diamantová monstrance, zvaná Pražské slunce. O Loretu i o poutníky od založení až do dnešních dnů pečují řeholníci Řádu menších bratří kapucínů, jejichž klášter s kostelem Panny Marie Andělské je v sousedství.Loreta na Hradčanech byla postavena jako mnoho jiných loret, podle známé Svaté chýše v italském Loretu. K pravzoru loretánských kaplí se pojí pověst, že to bylo opravdu stavení, v němž žila Svatá rodina a které roku 1291 přinesli andělé z Nazareta do Dalmácie, aby ho zachránili před Saracény. Poté se chýše objevila v Itálii, nedaleko Ancony, ve vavřínovém lese jisté paní Laurety. Po ní dostal dům jméno Lauretin z čehož vznikl název Loreto. V Praze na Hradčanech založila Loretu paní Benigna Kateřina, manželka Viléma Popela knížete z Lobkovic. Podnětem k tomuto činu byla v roce 1626 Svatá chýše olomouckého biskupa kardinála Ditrichštejna v Mikulově na Moravě. Po bitvě na Bílé hoře emigrovalo mnoho pražských protestantů do zahraničí. Jejich domy zůstaly opuštěny a katoličtí Habsburkové je zkonfiskovali. To se stalo i s celou ulicí na Hradčanech, kde dnes Loreta stojí. Paní Benigna Kateřina odkoupila opuštěné a polozbořené domy a jejich parcely určila pro stavbu hradčanské Svaté chýše. Třetího června roku 1626 se začalo se stavbou kaple, kterou svěřili italskému staviteli Giovannimu Battistovi Orsimu. Postavil ji přesně podle italského vzoru, jen výzdoba stěn je trochu odlišná. Všechno je v tom svatém domečku půvabné. Nejvíc figurální štuky a sochy na fasádě, zobrazující starozákonní proroky, pohanské věštkyně a scény ze života Panny Marie a Krista. Podélnou severní stěnu zdobí kromě soch dva výjevy: Narození Panny Marie a Zasnoubení Panny Marie. Na západní straně jsou reliéfy znázorňující Zvěstování a Navštívení Panny Marie a její příchod do Betléma. Na jižní straně je Narození Páně a Klanění Tří králů. Reliéfy na východní straně zobrazují Smrt Panny Marie a přenesení nazaretské chýše do Dalmácie. Když svatyně nemohla pojmout všechny věřící, kteří sem na poutích docházeli, dala zakladatelka zřídit kolem Svaté chýše krytý ochoz – ambit, aby ti co se do kaple nevejdou, byli chráněni před nepohodou. A právě v tom ambitu je kaple plná hrůzy. Podivná svatá je tu přibita na kříž jako Ježíš Kristus. Je to dívka a má plnovous. Pod bílým svatebním atlasem se rýsují křivky ženského těla, u nohou má nápis: „Svatá, Starosto, pros za nás!“. Kdo byla svatá Starosta? Legenda o ní vypráví, že to byla velmi krásná dívka, kterou chtěl její otec, král portugalský, provdat za sicilského panovníka. Ona však tajná křesťanka, slíbila věčné panenství Kristovi a prosila nebe o pomoc, aby svů slib mohla splnit. Prosba byla vyslyšena a přes noc narostl dívce hustý plnovous. Sicilský král svou svatební nabídku odvolal a rozhořčený krutý otec dal princeznu ukřižovat. Je patronkou všech, kteří k ní utíkají obtíženi starostmi. Když zakladatelka Lorety v roce 1653 zemřela byla pochována v kryptě pod Svatou chýší. Ta se stala později mauzoleem Lobkoviců. V roce 1721 začaly další stavební úpravy Lorety za účasti K.I.Dientzenhofera. Pod vedením tohoto význačného stavitele bylo prostranství před Loretou opatřeno balustrádou se soškami andělíčků. V té době byla i postavena věž s proslulými loretánskými zvonky. Zvonkovou hru dal zhotovit v roce 1694 malostranský pláteník Eberhard z Glauchova. Na 27 zvonků odlil Klaudius Fromm v Amsterdamu a ve spojení s hodinami sestavil pražský hodinář Petr Neumann. Je možné hru uvádět do pohybu mechanismem anebo hrát ve věži na zvonečky jako na klavír. Zvonkohra má rozsah dvou oktáv. Dříve hudbu loretánských zvonků měnili, dnes zní většinou jen jedna skladba: mariánská píseň Tisíckrát pozdravujeme Tebe.Návštěvníky nejvíc láká loretánská klenotnice a v ní například diamantová monstrance, kterou zhotovili v roce 1699 zlatníci Mathias Stegnar a Johan Khünichbauer. Má úctyhodnou váhu – 12 kg. Je ze silně pozlaceného stříbra. Její základna je pojata jako skalisko, na němž stojí Panna Maria. Nad Madonou se rozvětvují paprsky koruny.
Celý článekLoreta Bor u Tachova
Borská loretánská kaple P.Marie byla založena roku 1668 na místě starší mariánské kaple ze 14. století. Iniciátorem byla hraběnka Marie Isabela von Götzen, rozená Trčková z Lípy. Koncem 18. století zájem o kapli upadl a stavba počala chátrat. V průběhu 19. století byly poutě obnoveny zásluhou kněze Andrease Riedla. Na počátku května roku 1945 byla loreta poškozena při ostřelování Boru americkou armádou. Za éry komunistického režimu opět nebyl o kapli zájem, až po pádu režimu v roce 1991 byly poutě obnoveny. První se konala 8.9.1991. V roce 1994 bylo přispěno státem přes půl milionu korun na její opravu. Nádvoří s kaplí je obklopeno ambitem, kde se na zdech nachází obrazový cyklus Kristova utrpení. Klenby jsou vyzdobeny malbami s náměty mariánských litanií, východní trakt zdobí fresky s výjevy ze života Ježíše Krista a Panny Marie. Blízko východního vstupu se nachází zamřížovaná kaple, představující Kristovo vězení. V nárožích jsou umístěny dvě barokní mariánské kaple (P.Marie Čenstochovské a P.Marie Klatovské).
Celý článekLoreta Kosmonosy
Loreta patří k architektonickým skvostů Kosmonos a byla postavena v letech 1702-1708 podle návrchu architekta Giovanni Alliprandiho na místě dřevěného kostelíka sv. Martina. Ústřední stavbou je obdélníková budova Santa Casa, jejímž vzorem byla stavba tohoto typu v italském městě Loretto. Loreta je obklopena ambity, které se otvírají do nádvoří řadou půlkruhovitých arkád. Na východní straně byla umístěna barokní kaple sv. Martina, zaklenutá kupolí byzantského typu. Pod ní se nachází krypta. Při areálu Lorety stojí zvonice z roku 1673, postavená podle návrhu architekta Francesca Carattiho. Areál Lorety je zpřístupněn průvodcem o sobotách a nedělích.
Celý článekLoreta Starý Hrozňatov
V roce 1658 získalo zdejší panství chebská jezuitská kolej. Její rektor Jan Jiří Dasselmann dosáhl vybudování poutního místa v roce 1664. V souvislosti s obnovováním mariánského kultu byla zvolena stavba loretánské kaple. Základní kámen položil opat Raymund Wilfert ještě téhož roku a následujícího roku byla dokončena. Santa Casu typického blokového typu doplnil navenek užší pravoúhlý přístavek na východní straně, rozdělený do dvou podlaží. V letech 1675-83 byly přistavěny ambity a vytvořilo se tak pravidelné obdélné arkádové nádvoří. Ambit je zaklenut valenou klenbou se styčnými lunetami. Nároží ambitů byla doplněna hranolovými kaplemi Panny Marie, sv. Jáchyma a sv. Anny, sv. Zachariáše a sv. Alžběty, a sv. Františka Xaverského. Vstup byl situován v převýšené vstupní hodinové věži, zastřešené dvojitou cibulovou střechou. Závěr ukončil šestnáctistěn poutní kostela sv. Ducha. V roce 1688 byla do obvodu připojena velká osmiboká kaple sv. Kříže a další kaple Loučení. Údolím potoka až k úpatí Loretánské hory vede Křížová cesta s původně 29 zastaveními, na vrcholu hory končící kaplí Božího hrobu. V 50. letech 20. století se poutní místo ocitlo v pohraničním pásmu. V roce 1964 vyhořela zvonice a loretu pohraničníci využívaly natolik, až zůstal ambit v troskách. Počátkem 80. let byl areál skoro před zánikem. Po revoluci byla oprava lorety realizována díky velkorysé finanční pomoci společnosti Loreto-Verein z Waldsassenu. K výročí 330 let od založení lorety se 2.10.1994 konala první pouť do zčásti obnovené lorety. Dnes již zcela opravený areál slouží jako poutní místo.
Celý článekLoreta v Rumburku
Stavba rumburské lorety započala v roce 1704 a je kopií italského originálu, postaveného podle plánů architekta J.L.Hildebrandta. Nejpozoruhodnější částí je Svatý chýše s kopií zázračné Černé Madony zhotovené z pískovce. Ambity byly vystavěny v letech 1742-1755 pod patronátem knížete Josefa Václava z Lichtenštejna. Do komplexu patří ještě kostel sv. Vavřince a bývalý kapucínský klášter.
Celý článekLoreta Vlašim
Zhruba tři kilometry jihovýchodně od Vlašimi stojí na vršku na okraji lesa malá poutní loreta. Po nedalekém Hrádku je to druhá nejvýznamnější poutní stavba na Vlašimsku. V barokním slohu byla tato poutní stavba vystavěna v letech 1703-1706 podle návrhu Jana Jiřího Erhardta. Obdélná stavba s cibulovou věží stojí na vysokém soklu. Její stěny člení pilastry s jónskými hlavicemi. Dříve se zde konaly velké slavnostní poutě. Tursticky značená cesta sem nevede, ale jde sem i zajet autem po malé asfaltové cestě vedoucí od silnice do Vracovic.
Celý článek
První Předchozí 1 2 3 … 61 62 63 64 65 66 67 68 69 70 71 … 184 185 186 Další Poslední
