Tip na výlet

Sezimovo Ústí je město se zhruba 7300 obyvateli, ležící v Jihočeském kraji v okresu Tábor, mezi Planou nad Lužnicí a právě Táborem. Město leží na pravém břehu řeky Lužnice a prochází jím důležitá mezinárodní silnice E55, která ho rozděluje na dvě části, které mají rozdílnou historii i vzhled. Sezimovo Ústí I, které leží na západní straně u Lužnice je historickou částí města, vzniklo již ve 13. století, bylo zničeno během husitských válek a v 19. století opět vystavěno. Sezimovo Ústí II., situované na východní straně silnice, vzniklo jako dělnická kolonie během průmyslového rozvoje, který se započal roku 1939.Sezimovo Ústí I bylo prvně uváděno pouze jako Ústí a to poprvé roku 1250. A týká se zasvěcení tamního klášterního kostela sv. Dominikovi. Později bylo dáváno do souvislosti se Sezemou z mocného šlechtického rodu Vítkovců, a proto bylo nazýváno Sezimovým Ústím. Postupem doby dosáhlo město svojí vrcholně středověké podoby s domem Pánů z Ústí, klášterem, kostelem a farou, špitálem a třemi předměstími. Jeho vrchol a pád přišel s Husitskou revolucí. Nejdříve se stalo centrem dění, kdy roku 1413 pobýval na blízkém Kozím hrádku mistr Jan Hus. Zde též sepisuje své hlavní dílo De ecclesia. Po jeho upálení roku 1415 v Kostnici, v Sezimově Ústí vznikla nejstarší husitská obec. Konec původního města přišel v roce 1420, kdy sami husitští obyvatelé město vypálili zřejmě z vojensko-strategických a také z náboženských důvodů a zanechali zde vše, co připomínalo staré časy. Již předtím bylo obyvatelsko Ústí přesídleno na nedalekou skalní ostroh s hradem, hradištěm a se zříceninami stejnojmenného města a nové sídliště dostalo jméno podle bliblické hory Tábor. Ústecké spáleniště pustlo, zarůstalo travou a křovinami. Sezimovo Ústí se stalo významným archeologickým nalezištěm, které vydalo svědectví o životě lidí zpočátku 15.století. Byl odkryt úplný unikátní půdorys ústeckého předměstí. Nové město s celými usedlostmi, řemeslnickými dílnami, studnami i trativodním kanalizačním systémem. Není divu, že Sezimovo Ústí je nazýváno českými Pompejemi. Dnešní Sezimovo Ústí 1, bylo obnoveno roku 1828. Jeho dnešní podoba je tvořená domky se zahradami a množstvím zeleně, zasazené do příjemného prostředí krásné přírody. Dominantou historické části města je Husovo náměstí. Již v 19.století byla vystavěna škola a kostel.Sezimovo Ústí 2 vzniklo na místě pozemků městského dvora zásluhou podnikatelských aktivit Tomáše Bati. Tento zlínský podnikatel si zvolil toto místo pro výstavbu svého závodu a rozhodl se, jak bylo jeho zvykem, zde vybudovat pro své dělníky nové město. V roce 1939 bylo započato s výstavbou velkého strojírenského závodu MAS (Moravské akciové strojírny), nyní Kovosvitu. V jeho sousedství současně vyrostl nejen kulturní a zároveň obchodní dům, dnes hotel, ale i moderní sídliště pro zaměstnance, architekturou podobné zástavbě ve Zlíně, tzv. Baťovské domky. Po druhé světové válce došlo k rozvoji obce zejména budováním dalších průmyslových závodů.Dnešní Sezimovo Ústí je vyhledávaným turistickým cílem, zejména pro osobnost druhé československého prezidenta Edvarda Beneše. Který měl v historické části letní sídlo, ve kterém často pobýval a také zde 3.září 1948 zemřel. Jeho odkazu se návštěvníci mohou poklonit na několika místech. Celoročně přístupný je park s hrobkou, kde je prezident spolu s manželkou pochován. Památník Dr. E. Beneše ve vile, kde lez navštívit pracovnu úmrtní pokoj, je přístupný jen ve dnech státních svátků a dnech osobních výročí manželů Benešových. V roce 2005 byl otevřen také nový Památník Dr. E. Beneše - přístupný denně od května do září. Necelé 3 km od města se v lesích nachází další důvod proč město navštívit, zřícenina Kozího hrádku. Sezimovo Ústí je rovněž dobrým výchozím bodem pro návštěvu dalších pamětihodností a zajímavostí v blízkém či vzdálenějším okolí. Jsou to hrady Kotnov v Táboře, dále Šelmberk, Choustník a Příběnice. Blízké zámky jsou v Bechyně a Starý zámek u Borotína. Unikátní technické dílo jako je Stádlecký řetězový most. Příroda kolem Sezimova Ústí je vhodná pro pěší turistiku, cyklistiku nebo projížďku na koni. K návštěvě lákají i přírodní zajímavosti - Přírodní památka Luční, Chýnovská jeskyně, Botanická zahrada v Táboře nebo naučná stezka Borkovická blata. Lákavá je rovněž v letních měsících řeka Lužnice.

Klasicistní zámek Dačice leží v stejnojmenném městě s přibližně 7950 obyvateli, okres Jindřichův Hradec, Jihočeský kraj. V Dačicích byly postaveny zámky hned dva – Starý a Nový. Historie zámku Dějiny šlechtických sídel v Dačicích jsou spojeny se šlechtickým rodem Krajířů z Krajku, z Korutan, jenž se stal majitelem Dačic v 16. století. Ti zde nechali nejdřív postavit Starý zámek, renesanční stavbu s cimbuřím, která byla dokončena v roce 1579. Předmětem našeho zájmu bude ovšem zámek Nový. Původně byl vystavěn také v renesančním slohu. Pro lepší pohodlí Oldřicha Krajíře ho postavil italský stavitel Francesco Garof de Bissone. K přestavbě dačického zámku přikročil až Heinrich Karl hrabě z Osteinu, který v roce 1728 koupil panství a zámek nechal barokně přestavět a nově zařídit. Architekt Francesco Camelli navrhl úpravu zámecké věže, do které byly vsazeny hodiny, datované rokem 1713. K zámku byla přistavěna kuchyně, v interiérech prvního patra se dochovaly bohatě intarzované parkety. Dědictvím pak přešel zámek v roce 1809 na šlechtický rod Dalbergů. Karl Anton Maximilian z Dalbergu započal empírovou úpravu průčelí zámku, kterou byl pověřen vídeňský architekt Riedl. Dominantou průčelí se stal středový rizalit se dvěma pilastry a trojúhelníkovým štítem. Ve 30. letech 19. stol. byly v empírovém duchu upraveny architektem Karlem Schlepsem také interiéry v prvním poschodí reprezentačního křídla a zejména schodiště, které je dokonalou ukázkou empírové architektury u nás. Při výměně oken na chodbách byla odkryta původní renesanční arkáda, arkádové oblouky byly zaskleny a naproti nad průjezdem byla vybudována novobarokní kaple podle projektu vídeňského architekta Hanse Prutschera. Stejný architekt navrhl také interiér pozdně secesní knihovny. Po rodě Dalbergů se stal zámek nakrátko majetkem rodu Salm-Salm, v roce 1945 byly však Dačice zestátněny a zpřístupněny veřejnosti. Zámek je dnes ve správě Národního památkového úřadu. Podoba zámku Dnešní vzhled zámku učinila klasicistní přestavba z počátku 19. stol. Za jednoduchým průčelím je skryto čtvercové nádvoří s původními renesančními arkádami. Prostota vnějšího vzhledu budovy kontrastuje s bohatým vnitřním vybavením obou pater prohlídkové trasy. Přízemní reprezentační sály zahrnují portréty bývalých majitelů pánů z Dalbergu. Místnosti prvního patra jsou vybaveny vynikajícími ukázkami empírového zařízení v ucelenosti a míře velice ojedinělé. Jejich atmosféru dotváří rozsáhlá sbírka hodin, udržovaných v chodu. Hala se schodištěm patří k nejhodnotnějším ukázkám empírové vnitřní architektury ve střední Evropě. Dětský pokoj, malá jídelna, zrcadlový sál, napoleonský a francouzský salon jsou zařízeny nábytkem s typickými empírovými výzdobnými motivy šípy a kopími, zlacenými zvířecími hlavami a tlapami. Empírová je také menší ze dvou zámeckých knihoven, se stropem zdobeným iluzivní malbou s rodovými erby a empírovými knihovními skříněmi, kde nalezneme sedm tisíc svazků. Velká zámecká knihovna je již secesní. Je zde uloženo na 17 000 knih různých vědních oborů, beletrie a časopisů. Prohlídka zámku končí na horní arkádě, rovněž empírově upravené. Zámek tak návštěvníkům poskytuje možnost kulturního zážitku prohlídkou jeho interiérů, expozice a výstav Městského muzea, které sídlí v jižním křídle, nebo možnost odpočinku na nádvoří či procházky v zámeckém parku. Dnešní vzhled přírodně - krajinářského parku vznikl v roce 1818, kdy byl rozšířen a přetvořen do podoby anglického přírodního parku. Původní romantické gloriety a fontány dnes již neexistují. Původní koncepce parku je však zachována. Uprostřed parku stojí dosud kaplička. Od kapličky se otevírá pohled na dolní polovinu parku s rybníkem. Za letních večerů ožívá nádvoří také koncerty a divadelními představeními. Pokud se vydáte na výlet, můžete navštívit starobylý kostel sv. Jakuba v Jemnicích, malebné a starobylé městečko Slavonice. Ubytování naleznete přímo v Dačicích.

Stálá expozice:Velká Morava – Velkomoravské Mikulčice (knížecí hrad v údolní nivě řeky Moravy – 40 let archeologických výzkumů).

Největší, nejmenší, nejdelší, nejtěžší, nejrychlejší, nejvytrvalejší . To vše jsou přívlastky, s nimiž se v expozici Muzea rekordů a kuriozit setkáte na každém kroku. Muzeum sídlí v historické Dolní bráně a mapuje unikátní výkony českých a světových rekordmanů, z nichž mnozí jsou zapsáni v České knize rekordů. V jeho pěti patrech lze narazit na mnohá překvapení - svým zaměřením je totiž jediné ve střední Evropě. Dámám a slečnám jistě padne do oka módní koutek se šaty zhotovenými z 21 751 spínacích špendlíků a kompletem pošitým 25 751 knoflíky. Pro pány a kluky jsou připraveny technické perličky - nejmenším, 7 cm dlouhým, bicyklem počínaje, přes funkční kolo zhotovené ze dřeva, až po minimotocykl o hmotnosti 15 kilogramů. Pozornosti jistě neunikne obří pyžamo pro 8 spáčů, péřová bunda a spacák o velikosti XXXXXXXXXL a školáky jistě potěší dvoumetrová maxitužka, zubní kartáček pro celou rodinu nebo lízátko o hmotnosti 12 kg. Stěny zdobí unikátní fotografie zachycující ojedinělé výkony borců vytvořené v rámci Mezinárodního festivalu Pelhřimov - město rekordů Stálá expozice Expozice je umístěna v 5 patrech Jihlavské Dolní brány. Více než 200 ojedinělých exponátů a fotografií (siláci, neobvyklé dovednosti, neobyčejné výrobky). Fotografická a filmová dokumentace z festivalů rekordů a kuriozit pořádaných každý druhý víkend v červnu. Přibližně pět minut chůze od muzea se nachází expozice Zlaté české ručičky. V ní naleznete více než 90 světových unikátů vyrobených ze zápalek a zápalkových hlaviček. Na funkční kytary, housle, mandolíny, a také vázy a obrazy spotřeboval jejich autor Tomáš Korda 571 871 sirek a 248 344 hlaviček. Výstavu doplňuje parní stroj ze skla, kamenný mikrofon, obří svíčka ze včelího vosku a další, jinde nevídané exponáty. Děti mohou využít rozlehlé zahrady, na níž se proběhnou mezi obří nerezovou konvičkou, dvoumetrovým polévkovým hrncem i třímetrovým trychtýřem a popřípadě zde i v klidu spořádají svačinu.