Nová halířská štola je jednou ze tří štol, jejichž provoz zajišťuje Regionální muzeum v Jílovém u Prahy. Jedná se o štolu novější. Její ražba proběhla v létech 1949 – 1950 v rámci průzkumu celého jílovského zlatonosného revíru a je vedena z údolí Turyňského potoka. Nová halířská štola, která svou délkou cca 270 m otevřela celé žilné pásmo, ale nepřinesla kýžené výsledky a již roku 1951 byly práce ukončeny. Jelikož zachovalost podzemních prostorů, absence podzemních vod a zajímavé vzorky starých prací, které byly štolou zastiženy, vybralo Regionální muzeum v Jílovém u Prahy Novou halířskou štolu ke zpřístupnění veřejnosti. Stalo se tak roku 2008. Další dvě štoly, které jsou v okolí zpřístupněny jsou Štola sv. Josefa v Dolním Studeném a Štola sv. Antonína Paduánského.

Město Zlaté Hory ležící v severozápadní části Slezska, se až do roku 1948 nazývalo Cukmantl. Malebné historické městečko patří do okresu Jeseník je situované na severním úbočí Zlatohorské vrchoviny u hranic s Polskem. Město má velmi bohatou a pohnutou historii, která byla předurčena jak hraniční polohou tak i bohatými nalezišti zlata. Kolonizace Jesenicka je velmi úzce spjata s výskytem zlata. nejinak tomu bylo i v případě Zlatých Hor, které také vznikly jako hornická osada na bohatých nalezištích zlata podél zlatonosné řeky. První písemná zmínka městě je z doby násilného obsazení území moravským markrabětem Vladislavem Jindřichem roku 1224, městská práva mu byla udělena v roce 1306. Na blízkém zámeckém vrchu je doložen roku 1281 hrad Edelštejn. Iniciátory kolonizačních aktivit byla dvě biskupství - na severu vratislavské a na jihu olomoucké. Tyto skutečnosti se plně projevily při osídlování Zlatohorska, o které dlouhá léta vedli spory moravská a slezská knížata. Majiteli Zlatohorska tak byli střídavě opavská nebo olešnická knížata. Až Jiřík z Poděbrad učinil přítrž napjaté situaci, prodal město i se zlatými doly na dlouhá staletí vratislavským biskupům za 240 hřiven a 1600 uherských.Hornictví v tomto kraji dosáhlo značného rozmachu. Pravděpodobně ještě ve 13. století se přešlo od rýžování a primitivního povrchového dobývání k hlubinnému dolování. Netěžilo se jen zlato, ale v údolí řeky Bělé se zpracovávala v četných hamrech železná ruda. Jesenické železo se vyváželo nejen do Slezska, ale i do Anglie. Město zažilo několik ekonomických vzestupů a pádů - vždy podle bohatosti nalezených ložisek. Za biskupa Baltazara z Promnitz ve druhé polovině 16.století bylo otevřeno mnoho nových šachet, a mezi nimi i šest kilometrů dlouhá Tříkrálová štola v níž byly nalezeny zlaté valouny o hmotnosti kolem 1,5 kg. Pak už následoval jen pozvolný úpadek hornictví. Třicetiletá válka a obzvláště smutně proslulé procesy s čarodějnicemi těžce poznamenaly tento kraj. Definitivní konec hornické činnosti se datuje rokem 1883.Zlaté hory jsou významné poutní místo a turisticky atraktivní lokalita. Nejznámější památkou je Poutní kostel Panny Marie Pomocné. Historie poutního místa začíná v roce 1640, kdy do těchto míst utekla při vpádu Švédů během třicetileté války jedna ze zlatohorských žen a osamocená v těchto místech porodila zdravého syna. Událost připomínal z vděčnosti pověšený obraz Panny Marie. Obraz přitahoval poutníky, kteří šířili pověsti o zázračném uzdravení z různých nemocí. Dary poutníků umožnily stavbu dřevěné kapličky, do které byl obraz umístěn. V letech 1834–1841 ji nahradil poutní kostel Panny Marie Pomocné. V roce 1968 se kostel začal upravovat, ale normalizace tyto snahy ukončila a v roce 1973 byl stržen. Díky darům věřících byl kostel znovu postaven jako volná kopie původního kostela a nově vysvěcen v roce 1995. Další místní sakrální památkou je kaple sv. Rocha a farní kostel Nanebevzetí Panny Marie. Dějiny, impozantní trojlodní stavby v barokním slohu, sahají pravděpodobně do 60. let 13. století. Byla to původně raně gotická stavba. Po roce 1467 byl opevněn jako náhrada za zničení hradu Edelštejna.Návštěvníci mohou rovněž navštívit tři zříceniny v okolí Zlatých hor. Nejznámější ruinou je zřícenina hradu Edelštejn. Další dvě jsou menší zříceniny strážních hradů nad zemskou stezkou Leuchtenštejn a Kobrštejn.

Historie hradu Vznik hradu Vlčtejna, lze patrně spojovat se stavební činností Rožmberků před polovinou 14. století. V roce 1421 byl obsazen husity, kteří se zde udrželi až do roku 1446. Roku 1451 zde byla uzavřena smlouva mezi poděbradskou a rožmberskou stranou. Po roce 1500 se zde vystřídalo několik majitelů a ještě na počátku 17. století plnil objekt rezidenční funkci. Ještě na konci téhož století byl také zříceninou. V roce 1822 byl palác opraven a zastřešen, ale záhy opět zpustl. V roce 1824 bylo předhradí rozebráno na stavbu silnice. Podoba hradu Hrad měl dvojdílnou dispozici, kterou obíhal systém dvojitých valů a příkopů. Na takto obehnané ploše se nacházelo předhradí, kde zřejmě stála jediná rozměrná budova. Vrchol skalky pak zaujal dvouprostorový plochostropý palác s polygonálním čelem. Přístup sem byl malou věžovitou branou. Hrad dnes Do dnešní doby se zachoval poměrně velký zbytek paláce stojícího na buližníkové skalce, kam dnes vedou železné schůdky. V místě předhradí se dochovalo jen torzo obvodové hradby, které kdysi zároveň tvořilo patrně i stěnu jediné budovy stojící v předhradí. Arál hradní zříceniny je volně přístupný. Tipy na výlet Kromě samotného města Plzeň můžete v okolí navštívit zříceninu hradu Lopata, také kostel sv. Prokopa ve Štěnovicích, kamenný most Dobřany, rotundu sv. Petra ve Starém Plzenci nebo vystoupit na rozhlednu Sylvánský vrch. Za návštěvu stojí i klasicistní zámek Kozel nebo zřícenina hradu Radyně. Nedaleko je i zřícenina hradu Litice. Ubytovat se můžete v Plzni.

Nová expozice kojetínského muzea má dvě části. Zemědělské nástroje – jedná se o staré exponáty jako např. pluh zvaný "kopčák" na oborování brambor, dřevěné brány s kovovými hroty, okované dřevěné rýče, cep na mlácení obilí, volské jařmo, skříňka zvaná "kótnica" na uložení domácích dokumentů, dále pak nástroje na zpracování lnu - lamka na len, ruční motovidlo, kolovrátek, hachle na česání příze, máslenka, lidové židle, ukázka obrázků na skle a jiné. Historická - městská část obsahuje ukázky ze života kojetínských cechů - vývěsní štíty a kostelní korouhve, cechovní truhlice na důležité dokumenty, ukázky praporů, knihy učňů, tovaryšů a mistrů, cechovní privilegia (výsady). Expozice je doplněna stručnými dějinami města Kojetín.