Na severovýchodním okraji obce se dodnes nachází nový údlický židovský hřbitov. Založen byl v roce 1864, krátce předtím než byl uzavřen starý hřbitov. Za druhé světové války byl zdevastován a stejný osud ho čekal i po válce. Na dnešní ploše (2.634 m2) ohrazené místy porušenou zdí se nachází jen pár jednoduchých stél a památník židovským obětem. Hřbitov je volně přístupný. Asi 300 m jihozápadně od hřbitova se nacházel starý židovský hřbitov založený v 16. století. Sloužil do roku 1870, za druhé světové války ho čekal obdobný osud jako nový hřbitov. Většina náhrobků byla dokonce použita na dláždění. Po hřbitově zůstaly jen skromné zbytky ohradní zdi. Bývalá márnice byla přestavěna na stodolu. Údlický nový židovský hřbitov je volně přístupný.

Muzeum techniky a řemesel v Kolovči na Domažlicku překvapí návštěvníka nebývalou velikostí výstavní plochy a pestrou paletou vystavených exponátů. Těšit se tak můžete na výstavní plochou 900 m2 a více než 6000 vystavených předmětů. Tímto počtem se muzeum řadí mezi nejobsáhlejší svého druhu v České republice. Jak už název muzea napovídá, čeká zde na nás přehled všech tradičních řemesel a živností provozovaných na vesnici. V současnosti se v muzeu nachází 48 kompletních řemeslných dílen a živností a dalších 12 technických expozic. Řemeslné dílny Návštěvníci mohou zhlédnout například tyto řemeslné dílny -  řeznickou, pekařskou, cukrářskou, vlásenkářskou, bednářskou, sedlářskou, kloboučnickou, kartáčnickou, kamenickou, hodinářskou. Živnosti zde jistě zaujme - holičství a kadeřnictví, hostinec ,koloniální obchod, řeznický obchod, tkalcovna i ordinace dentisty s laboratoří. Dále je k vidění expozice hodin a hracích strojů, kočárků a hraček, elektropřístrojů, zařízení kuchyně, pastí na zvířata, zpracování mléka i hasičskou zbrojnici. K zajímavostem patří i světoznámý kolovečský mlýn na přemílání starých bab na mladá děvčata. Keramika Součástí prohlídky je funkční hrnčířská dílna. Již od roku 1785 vyrábí v Kolovči rod Volfů tradiční lidovou keramiku. Hrnčířské umění se v této rodině již po sedm generací předává z otce na syna. U zrodu této tradice stál Lambert Wolf a v současnosti v ní pokračuje Rudolf Volf se synem Martinem. Kolovečská keramika je charakteristická svým červenohnědým střepem a tradičním dekorem. Od roku 1900 se vyrábí také tmavě modrá keramika. Všechny výrobky jsou vyráběny ručně a do dnešních dnů jsou dodržovány původní technologické postupy. Za svou práci byl Rudolf Volf jmenován „Mistrem lidové umělecké výroby“ a v roce 2001 obdržel z rukou ministra kultury titul „Nositel tradice lidových řemesel“. Služby prohlídka s odborným výkladem možnost volby základní a rozšířené prohlídky zhlédnutí krátkého filmu, pojednávající o vzniku a historii mlýna na přemílání bab na mladá  děvčata pro skupiny nad 10 osob ukázka práce na hrnčířském kruhu možnost nákupu z širokého sortimentu keramiky za výrobní ce návštěva původní hrnčířské dílny rodiny Volfů organizované výpravy je lépe objednat předem telefonicky pro organizované výpravy nad 30 osob sleva na vstupném parkoviště 50m od budovy muz cykloturistům možnost uzamčení kol ve dvoře

Židovské osídlení ve městě Hranice, v okrese Přerov se datuje do počátku 17. století. Bývalo v Janáčkově ulici. Tam byly postupně postaveny židovské domy, radnice a také synagoga. Původně bývala dřevěná. Současnou synagogu vystavěl roku 1864 architekt Franz Macher z Vídně, v maursko-byzantském slohu, tehdy velmi oblíbeném při stavbách synagog. Vzhledem ke stísněnému prostoru a okolní zástavbě v zadní části domu bývalé židovské školy není orientována směrem k Jeruzalému, ale směřuje k východu. Bohoslužby se v ní konaly do 2. světové války a od roku 1943 využívalo její prostory městské muzeum. Dnes je situace taková, že objekt je majetkem Československé církve husitské a ta synagogu dlouhodobě pronajímá městu Hranice a je v ní sídlo Výstavní síně Synagoga Městského muzea a galerie v Hranicích. Příležitostně se zde konají koncerty.

Slánská hora spolu s Řípem a nedalekou Vinařickou horou je pozůstatkem bouřlivé sopečné činnosti třetihorních horotvorných procesů. Převažující horninou je olivinický nefelinit, patřící mezi výlevné horniny skupiny čedičů. Uplatňují se zde i tufy a tufity. Vlivem otřesů hornin po utuhnutí nefelinitu vznikly v kupě hory četné dutiny. Výsledkem sopečné činnosti je v minulosti výskyt pramenů slané vody a to i značné intenzity (vedl k pojmenování hory i města). Tyto prameny mizely v období středověku a to díky zemětřesením, které tuto oblast tehdy postihovalo. Poslední ránu jim a i celé Slánské hoře zasadila intenzivní těžba čediče na sklonku 19. století. Tato těžba zlikvidovala více jak třetinu celé hory a pokud by trvala ještě několik dalších let zmizela by zřejmě zcela. Tehdy byl zacpán i hlavní sopouch, kterým kdysi vystupovala žhavá láva a v pozdějích dobách teplé páry.Slánská hora byla využita v minulosti i jako sídliště. Jihovýchodní svah byl osídlen v několika vlnách již od počátku pozdní doby kamenné, přes dobu bronzovou, železnou až do doby slovanské. Osdílení nebylo plynulé, ale s různě dlouhými přestávkami, dohromady by tak dalo přibližně 5.000 let. Pokud bylo osídlení delší, zanechalo po sobě kulturní vrstvu (vrstvu s památkami po lidské činnosti). Několik takových vrstev nad sebou vytváří souvrství. Za celou tuto dobu se zde vytvořilo souvrství mocné až 3 metry, což znamená velký archeologický význam.