Koubkova branka (součást opevnění jižního předměstí) byla vystavěna nákladem mlynáře Koubka v roce 1574 jako přístup k místnímu mlýnu. Nejprve bývala obývána věžním a posléze dalšími obyvateli až do 50. let 20. století. Pak zůstala nevyužita a chátrala. Až v roce 1989 se ji ujali jeskyňáři. V 90. letech 20. století byla opravena a od roku 2004 je v majetku města. Dodnes je využívána jako klubovna a pro příležitostné akce. Objekt je vystavěn z lomového kamene, čtverhranného nepravidelného půdorysu. V prvním patře se nachází předsíň a vlastní místnost fungující jako klubovna. V úrovni druhého patra se nachází dřevěná pavlač na krakorcích.

Adršpašské skály tvoří menší část Národní přírodní rezervace Teplicko-adršpašských skal. Nachází se zhruba v trojúhelníku vymezeném obcemi Adršpach, Teplice nad Metují a vrcholem Čáp nad vsí Skály a mezi hřebeny Krkonoš a Orlických hor. Skály jsou tvořeny kvádrovými pískovci, o jejichž modelování se postarala voda, mráz a vítr. Dohromady tvoří unikátní skalní město.Skalní útvary se rozkládají v nadmořské výšce kolem 500 metrů. Jde o rozmanité skalní útvary a pískovcové věže až 100 metrů vysoké. Pro turisty jsou zajímavé nejen skalní útvary, ale například i skalní jezírka. Adršpašské skály jsou propojeny žlutou turistickou stezkou v délce cca 3 km s Teplickými skalami navzájem jsou od sebe oddělené hlubokou Vlčí roklí. S Teplickými skalami tvoří komplex rozkládající se ploše 20 km čtverečných.Skalní město Adršpašských skal je jedním z nejvýznamnějších horolezeckých terénů v České republice. Oblastí vede naučná stezka, která názorně seznamuje s touto překrásnou lokalitou a také se rozsáhlým labyrintem skalních věží a soutěsek proplétá řeka Metuje. Z této oblasti pochází také pramenitá voda z vyváženým obsahem minerálních látek Toma Natura. První známý skalní útvar je Indián v blízkosti hotelu Skalní město, odkud se dostaneme lipovou alejí k vlastnímu prohlídkovému okruhu, který začíná u pokladny č. 1. u hotelu Lesní zátiší, nebo nověji také u pokladny č.2 u informačního střediska naproti železniční zastávce.Nejlepší variantou jak si skalní město projít je okruh kolem nich. U pojmenování jednotlivých skal byl inspirací jejich vzhled. První významnou skálou okruhu je Indián, dále Strážce skal, následuje Orlí hnízdo a za ním jeden z nejhezčích útvarů Džbán jehož ouško má tvar Delfína. Na pravé straně cesty stojí Krakonošova lenoška a vzápětí následuje Babiččina lenoška. Za mostkem přes Metuji stojí na své špičce podivuhodná Cukrová homole.Volnější prostranství je Předměstí a na něm zajímavá Rukavice s Dvojčaty v peřince. Hned za Rukavicí kde skalní masivy ponechávají jen úzký průchod stojí Gotická branka, dříve vchod do vlastního skalního města. Následuje Dlouhá chodba se Sloním náměstím, poté Milenka a Krakonošova ložnice, dále vlevo, vysoko ve svahu Koberce a Hříbek a až za Desaterem jsou volnější prostory kde stojí Zub, za ním Čertův most a vlevo jedna z největších skalních věží Eliška. Dále je tam Madonka a Trpaslíček a také hezký portrét Lvice. Tuto část okruhu uzavírá Malé Náměstí se Stříbrným pramenem a Malým vodopádem.Napravo je odbočka k Velkému vodopádu po schodišti z roku 1820 s vyhlídkou na Svatováclavskou korunu s Beránkem a skalní panoráma s Donským kozákem. Před vstupem do prostor dómu s vodopádem je busta Johana Wolfganga Goetha s pamětní deskou připomínající jeho návštěvu. Nad skalním vodopádem leží romantické Jezírko s možností projížďky na pramicích. Prohlídková trasa pokračuje vpravo kolem Prašné brány ke Skalnímu hradu, kde je nejhezčí vyhlídka na Milence, nejvyšší a nejkrásnější sousoší přírody v celé oblasti. Na jejich úpatí, při cestě do Řeřichové rokle je Skalní kaplička věnovaná památce horolezců, kteří tragicky zahynuli na zdejších skalách. Celou prohlídku je možné ukončit po návratu procházkou okolo Lomu bývalé pískovny dnes přirozeně spodními prameny zatopené. Zde je také možnost projížďky na lodičkách.

Na počátku 16. století se město Plzeň v souvislosti s existencí velkého množství studní dostala při poklesu spodní vody do potíží se zásobováním vodou. Městská rada proto rozhodla o výstavbě nového vodovodu. V první polovině 16. století tak byla vystavěna vodárenská věž s vodním strojem, který pomocí etážových pump vyháněl vodu do olověné nádrže a odtud dřevěným potrubím do kašen na náměstí. Vodárenská věž byla také začleněna do hradebního systému. Dnes je zde k vidění zbytek čerpacího stroje z roku 1847, komory pro vodní sloupy a replika vodního kola pohánějícího vodní stroje. Věž je součástí prohlídky plzeňského historického podzemí. Vodárenská věž se nachází na rohu ulice Pražská a Sady 5.května.

Komplex bývalého cisterciáckého kláštera v Plasech leží v půvabném Plzeňském kraji, přibližně 25 kilometrů na sever od jeho centra, Plzně. Původně byl založen na místě močálu v údolní nivě řeky Střely, který se dnes nachází uprostřed městečka Plasy. Historie kláštera sahá do roku 1144, kdy zakládací listinu pro klášter vydává kníže Vladislav II. společně se svou manželkou Gertrudou a o rok později je klášter osazen několika řeholníky z bavorského Langheimu. O několik let později započíná výstavba konventního kostela, kamenné baziliky Nanebevzetí Panny Marie v románském stylu. V polovině 13. století potvrzuje papež Inocenc IV. klášteru veškeré přilehlé oblasti, které v době od založení získal od knížete, šlechty, či vlastním nákupem. Jedná se o 11 grangií, vsi a kostely. Dodnes zachovanou jedinou připomínkou gotického období kláštera je tzv. Královská kaple, postavená po francouzském vzoru se zachovanými freskami, pocházející z jednoho z vrcholných období kláštera, a to vlády Václava I., který prý v klášteře osobně několikrát pobýval. Období prosperity končí v druhé polovině 14. století, kdy místní cisterciáky dostává do obtížné finanční situace král Václav IV. rapidním zvýšením daní a definitivní ránu klášter dostává za husitských válek, kdy nejprve byl připraven o většinu statků okolní šlechtou a roku 1421 samotné opatství vypáleno běsnícími husity. Po letech výrazného útlumu se situace kláštera výrazně vylepšuje v období po bitvě na Bílé hoře, kdy císař Ferdinand II. rozhoduje o navrácení dřívějšího majetku zpět klášteru a tím umožňuje i jeho architektonickou rekonstrukci. Ta barokní z let 1661-1739 na které se podíleli především stavitelé J.B. Mathey (sýpka, prelatura), J. B. Santini-Aichel (barokní konvent) a K. I. Dientzenhofer, dala klášteru onu monumentální podobu, kterou známe dnes. Zrušení kláštera datujeme do roku 1785 a došlo k němu výnosem císaře Josefa II. a kterým též klášter přešel pod správu Náboženského fondu. O několik let později se v důsledku rozprodávání částí státního majetku dostává konvent v Plasech do vlastnictví rodu Metternichů, kteří ho částečně přestavili. V roce 1945 bylo na základě Benešových dekretů panství znárodněno a dnes je ve zprávě Památkového ústavu západočeského kraje. V budově konventu, která je založena na více jak 5000 dubových pilotech v bažinaté půdě, můžeme shlédnout stálou expozici barokního umění či pozoruhodnou expozici věnovanou lékárenství, které má v Plasích dlouhou tradici. Součástí plaského areálu je též královská kaple, klášterní kostel, hrobka rodiny Metternichů v blízkem kostele sv. Václava, kašna se sochou sv. Jana Nepomuckého, sýpky či unikátní barokní toalety (prevety). Od roku 1995 je klášter národní kulturní památkou.