Synagoga v Polné se nachází v místech bývalého židovského ghetta, dnes Karlovo náměstí. Synagoga byla postavena v roce 1684. Na rozdíl od většiny židovských domků byla z větší části zděná. Hlavní sál měl rozměry 750x1280 cm. V roce 1717 vznikl dostavbou jednoho patra sousedního domu, obecní dům jenž byl zároveň sídlem rabína. Nacházela se zde tzv. zimní modlitebna se třiceti místy. V zadní části synagogy byla vystavěna galerie se šesti sloupy. Do mužské části se vcházelo z ulice podélnou chodbou, ženská část měla samostatný vstup. Synagoga svému účelu sloužila až do roku 1943. Nějaký část ji pak využívali nacisté jako sklad zabaveného nábytku. V roce 1951 koupila synagogu církev čs. husitská. Bohoslužby však zde nekonala a byla nucena objekt pronajmout pro účely skladování barev a chemických hnojiv. Stavba začala chátrat, v roce 1968 se propadl strop a rok poté se zřítila střecha. Demolici stavby zabránily společenské změny po roce 1989. Nejprve byla synagoga dozděna a provizorně zastřešena. V roce 1994 byla navrácena Federaci židovských obcí v Praze. V letech 1996-2000 proběhla rekonstrukce s nákladem 3,5 mil. korun. V současné době je synagoga zpřístupněna od května do října ve své otevírací době. Nachází se zde expozice Lepolda Hilsnera a vše o tzv. Hilsneriádě, dále pak Historie Židů v Polné.

Jméno obce vzniklo nejspíše ve 13. století, kdy je zaznamenán název Suchý důl, podle potoka, který v létě vysychal. Ves Suchdol vznikla na tzv. Via magna což byla Velká cesta spojující Pražský hrad s Levým Hradcem. Název je sice honosný, ale šlo víceméně o dobře prošlapanou pěšinu. Písemně je ves doložena v první polovině 13. století. Tehdy patřila klášteru benediktinek u Sv. Jiří na Hradě. Jak změnila majitele není známo, ale v roce 1403 již není majetkem kláštera, ale jistého Niklinova z Ořechu. V první polovině 16. století patřil dvůr, ves i tvrz Václavu Budovcovi z Budova. Tomu však tato oblast nepatří dlouho již vroce 1550 je uváděn jiný člen starého vladyckého rodu a to Václav Voračický z Paběnic. Ještě do bitvy na Bílé hoře změnila ves několikrát majitele. Třicetiletá válka se stala pro Suchdol osudnou. Tehdy byla osada zničena a je uváděno jen 12 pustých stavení. I zpustošená ves pak měla svého majitele, od něhož v roce 1679 kupuje Suchdol benediktinský klášter Na Slovanech. V tomto držení zůstává ves až do 20. století. V roce 1968 je Suchdol připojen k Praze a dnes je MČ Praha – Suchdol součástí správního obvodu Praha 6.

Jen čtyři automobilky na celém světě se mohou pochlubit více jak stoletou nepřerušenou výrobní tradicí.Škoda Auto je jednou z nich. Škoda Auto Muzeum Vás vtáhne do jejího příběhu, který se od roku 1895 odehrává v Mladé Boleslavi. 100 let Škoda - historie výroby automobilů v Mladé Boleslavi od počátků v roce 1895 až po nejnovější modely současnosti. Výtvarným způsobem pojatá "Galerie Motorů" představuje na příkladu charakteristických typů šedesátiletý vývoj motorů ve firmě Škoda. Během celé prohlídky provázejí návštěvníky moderní multimediální kiosky, které obsahují informace o historii firmy, veteránech, současné produkci, ale i zábavu nebo např. virtuální prostor. Prostřednictvím monitorů je možné sledovat záznamy crash-testů, přímé přenosy z výrobních provozů či sestřihy filmů. Stálá expozice Expozice 100 let firmy - Seznamte se s historií výroby automobilů značky Škoda od jejích počátků až po nejnovější modely. Mezi exponáty nechybí ani Voiturette, první vůz vyrobený v Mladé Boleslavi. Expozice Slavie - Expozice Sleeping beauty Vám představí veterány v původním stavu - ty čekají na renovaci netradičně přímo ve výstavních prostorách muzea. Návštěvníci tak mají jedinečnou příležitost porovnat staré vozy před renovací s těmi, které již prošly restaurátorskou dílnou a jsou součástí hlavní expozice 100 let firmy. Galerie motorů - Motor je srdcem každého automobilu - Škoda Auto Muzeum jim proto věnuje svůj vlastní prostor. Galerie motorů je uspořádána chronologicky, aby názorně demonstrovala šedesátiletý vývoj konstrukce motorů. Nabídka muzea Po předchozí domluvě s návštěvní službou Vám nabízíme: Prohlídku Škoda Auto Muzea s průvodcem v několika světových jazycích. Exkurzi do výrobních provozů, a to v pracovní dny pouze (Pro návštěvníky starší 12 let). Návštěvu depozitáře s vystavenými prototypy. Prohlídku muzea s pracovním listem pro děti mateřských a základních škol.

Hrad Špilberk, dominanta Brna a oblíbené místo pro vycházky jeho obyvatel. Je tomu tak už více než sedm set let. V průběhu těchto staletí sehrál Špilberk různé dějinné úlohy a role. Původně sloužil jako sídelní hrad moravských markrabat, v 17. století se změnil na barokní pevnost, jež se stala nejtěžším žalářem rakouské monarchie, později zde byly vojenské kasárny a dnes má v jeho prostorách sídlo Muzeum města Brna. Nuže, ponořme se do historie a vydejme se na cestu časem. Na cestu, která nás provede, mnohdy děsivou, historií Špilberku. Sídelní hrad Jeho dějiny počínají v druhé třetině 13. století a u jeho zrodu stojí tehdejší moravský markrabě Přemysl, budoucí král Přemysl Otakar II. Za místo vybral vrchol příkrého kopce, ležícího kousek od historického centra. Ambiciózní mladík koncipoval stavbu od začátku velkoryse. Špilberk se měl stát pevnou oporu panovnické moci a důstojným sídlem vládců Moravy. Po prohrané bitvě na Moravském poli v roce 1278 se Špilberku zmocnily rakouské jednotky. Do přemyslovských rukou se Špilberk navrátil až roku 1282 přičiněním Václava II. Po nástupu Lucemburků byl Špilberk využíván jen příležitostně. Král Jan byl nepřetržitě na svých zahraničních dobrodružstvích, a tak skutečným sídelním hradem se Špilberk stal v polovině 14. století. Bylo to období, které lze historicky nazvat autonomní vládou moravských Lucemburků, tedy bratra Karla IV. Jana Jindřicha (1350-1375) a jeho syna Jošta (1375-1411). To bylo období, které Špilberku přineslo největší pozornost a význam. Jak to tak bývá období slávy bylo jen krátké a pomíjivé. Za posledního Lucemburka, uherského, římského a později i českého krále Zikmunda ztrácí Špilberk natrvalo svou rezidenční funkci a do popředí se dostává jeho význam vojenský. Pevnost Špilberk Pevnost svých hradeb osvědčil Špilberk už za husitských válek a teď dostal další příležitost. Blížilo se střetnutí o českou korunu, mezi Jiřím z Poděbrad a Matyášem Korvínem. Na Špilberku se usídlil ve funkci zemského hejtmana Jiřího, syn Viktorin z Poděbrad. Špilberk se měl stát jedním z opěrných obranných bodů. Ovšem v roce 1469 se Matyáši Korvínovi podařilo Špilberk získat a učinit z něj důležitý strategický bod. Po smrti uherského krále Matyáše jej vlastnil Vladislav Jagelonský a začíná klesat jeho význam, doprovázený častým střídáním majitelů a všestranným úpadkem a chátráním. Aby Špilberk zachránily, koupily jej moravské stavy a prodaly jej městu Brnu. Ve vlastnictví města zůstal Špilberk pouhých šedesát let – po bělohorské porážce stavovského povstání v roce 1620 byl císařem Ferdinandem II. městu zkonfiskován a vrátil se tak zpět do zeměpanského majetku. Zlom do osudu Špilberku přinesla třicetiletá válka. Zpočátku to tak ovšem vůbec nevypadalo. Hrad nadále chátral a posádka na něm působící byla početně slabá. Vše se však změnilo s přítomností Švédů na Moravě, kteří bezprostředně ohrožovali Brno v letech 1643-1645. Opevnění hradu i města se rychle opravovalo a zdokonalovalo. Když pak v roce 1645 Brno se Špilberkem pod velením plukovníka Raduita de Souches odolalo tříměsíčnímu dobývání mnohonásobnou švédskou přesilou, prokázal se znovu strategický význam tohoto hradu. Císař Ferninad III. z vděčnosti, že Brno uchránilo ohroženou Vídeň, dává městu mnohá privilegia. Špilberk je postupně přebudován na nejmohutnější a také nejvýznamnější barokní pevnost na Moravě. Tato brněnská citadela se stává součástí pevnostní soustavy, která v roce 1742 odolává i vojenské genialitě pruského krále Fridricha II. Žalář národů Ovšem pevné zdi Špilberku nebrání pouze v přístupu nepřátel, ale plní i funkci opačnou - vězení. Už krátce po porážce stavovského povstání v roce 1620 byli na Špilberku několik let vězněni přední moravští účastníci. Od poslední čtvrtiny 17. do počátku 80. let 18. století zde bylo vězněno kromě desítek „obyčejných“ trestanců, odsouzených k pevnostním pracem, také několik vysoce postavených vojenských osobností, např. přední rakouští vojevůdci generálové Bonneval a Wallis, či proslulý plukovník pandurů Franz Trenek. Pevnostní charakter začal Špilberk ztrácet po napoleonských válkách. O tuto změnu se přičinila především francouzská armáda císaře Napoleona, která při svém odchodu z okupovaného Brna na podzim roku 1809 zničila některé důležité části špilberského opevnění. Poté zde zůstala už jen věznice. Byli tu vězněni jak zločinci, tak i političtí provinilci, uherští jakobíni, italští karbonáři, polští revolucionáři, příslušníci utopistických socialistů. Proto dostal Špilberk přízvisko „Žalář národů“. V roce 1855 císař František Josef I. špilberskou věznici zrušil a po odchodu posledních vězňů o tři roky později se její prostory přeměnily na vojenská kasárna, kterými pak zůstaly dalších sto let. V místo nesvobody se Špilberk změnil ještě dvakrát. Po 1. světové válce se hrad stal internačním táborem pro zběhy a účastníky dělnických stávek. Za okupace zde nacisté zřídili sběrný koncentrační tábor. Roku 1959 opouští Špilberk československá armáda a definitivně tak končí jeho vojenská éra. Následujícího roku se Špilberk stává sídlem Muzea města Brna. Stavební vývoj - od gotického hradu po barokní pevnost S tím jak se měnila dějinná role Špilberku souvisí i jeho stavební úpravy. Z původního gotického hradu se dochovala jen základní dispozice ve východním křídle. Barokní pevnostní přestavbu připomíná fortifikační systém – hradby s bastiony, zděné příkopy s vestavěnými kasematy, úpravy na protiletadlový kryt německé armády 1945 a také přízemní kasárenské a další objekty. Součástí pevnostního systému byly i studna v západní části nádvoří, prohloubená v letech 1714 -1717 z původních 40 metrů na 114 metrů, a přilehlá cisterna. Většina dnešních budov – jižní, západní a severní křídlo i střední trakt, rozdělující dřívější velké nádvoří na dvě části – vznikla až rozsáhlou přestavbou pevnosti na věznici ve třicátých letech 19. století. Dnes muzeum a čilý kulturní život Dnes Špilberk nabízí stálé i příležitostné muzejní expozice včetně kasemat. V letní sezóně ožívají hradní nádvoří a další prostory různými kulturními vystoupeními, koncerty a divadelními představeními. Z vyhlídkového ochozu se nabízí ojedinělý pohled na město Brno a jeho okolí. Tipy na výlet V Brně a jeho okolí je k vidění celá řada zajímavostí a památek, jako například Technické muzeum, Mendelianum, Uměleckoprůmyslové muzeum, Dům pánů z Kunštátu, Biskupský dvůr, Dětské muzeum, Památník Leoše Janáčka a mnohé další z Moravského zemského muzea. V okolí najdete zámek Šlapanice, zámek Křtiny nebo Alexandrovu rozhlednu. Z památek moderního umění nezapomeňte navštívit vilu Tugendhat, která se zapsala také na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Z ubytování v Brně si jistě vyberete.