Vítkovickou radnici projektoval architekt Max von Ferstel. Stavba v novogotickém slohu a z červených cihel jako většina staveb v této časti pochází z let 1901-1902.

V jihovýchodním nároží Mírového náměstí stojí objekt staré radnice. Jeho základem je gotická radnice doložená k roku 1397. V roce 1537 byla zpustošena požárem a následně renesančně přestavěna. Kolem roku 1662 byla snížena střecha objektu. Jako radnice sloužila až do roku 1839, v roce 1916 se část stavby vlivem spodních vod zřítila a oprava dokončena až roku 1926. Dnes zde sídlí městské muzeum. V obloucích podloubí se dochovaly zbytky původní gotické stavby. Na severním rohu můžeme vidět nejstarší plastiku ve městě z roku 1539 představující Rolanda v podobě divého muže s kyjem. Dále je možno najít železný tvz. český loket (předmět určující délkovou míru), dva erby (říšský a městský) a na jižním průčelí zbytky pranýře.

Velký a několik menších vodopádů se nachází v údolí západně od Karlovy Studánky při cestě na Praděd. Údolí jímž protéká Bílá Opava pramenící mezi Petrovými kameny a Pradědem, je dlouhé necelé 4 km. Spodní část se nachází ve výšce okolo 760 m.n.m., konec pak zhruba mezi 1300-1310 m.n.m. Střední a spodní část tvoří šedé až zelené břidlice a bílé či žlutavé křemence. Horní část je pak tvořena pradědskou rulou. Vše vzniklé z mořských usazenin prvohorního stáří. Průtok Opavy značně kolísá mezi 0,2 – 2 m3/s. V sušším období je průtok velmi nízký, při tání či přívalových deštích se dokáže velmi rychle zvednout. V roce 1997 při povodních se hladina zvedla místy až o tři metry. Jindy potok se změnil v dravou říčku, která odnesla všechny dřevěné lávky a mostky, které se zde nacházely a dokonce přemístila i některé vetší balvany. V horní části se nachází několik menších vodopádů a pak velký vodopád o výčce 7,9 m. V místech velkého vodopádu je možno spatřit tzv. „obří hrnce“ v Jeseníkách ojedinělý jev. Jde o prohlubně na rulových plotnách, v průměru velkých až několik decimetrů, jenž se vytvářely po staletí vířivým pohybem vody a vodou unášených kouskách hornin. V údolí kolem Bílé Opavy a přes vodopády vede turisticky značená cesta s naučnou stezkou. V místech kde se nacházejí vodopády je výstup trochu náročnější. Jinak je možno tuto část obejít po nenáročné turistické cestě.

Staronová synagoga v Židovském městě v Praze je jednou z nejstarších a nejcennějších světových židovských památek. Je to nejstarší dochovaná synagoga ve střední Evropě, druhá nejstarší a nejstarší užívaná na světě. Je také jednou z prvních raně gotických pražských staveb. Slouží k bohoslužbám nepřetržitě od poslední čtvrtiny 13. století, s krátkou výjimkou za okupace v letech 1942 – 45. Staronovou synagogu, která je od roku 1995 Národní kulturní památkou, najdeme v Červené ulici. Je jednou z nejnavštěvovanějších českých památek vůbec. Staronová synagoga byla postavena na konci 70.let 13. století ve stylu rané, cisterciácké gotiky, po uvolnění práv Židům za vlády Přemysla Otakara II. Architektonicky patří Staronová synagoga k typicky dvoulodním gotickým stavbám této doby. Byla inspirována patrně již románskou stavbou synagogy ve Wormsu a raně gotickou synagogou v Řezně. Dříve se nazývala Novou, protože v dnešní ulici Dušní existovala Stará synagoga. Synagoga se postupně stala centrem Židovského města. V jejím okolí vzniklo volné prostranství, které sloužilo jako tržiště. Působili v ní i dva nejvýznamnější rabíni: Jehuda Livi ben Becalel (1512 - 1609) podle pověsti tvůrce legendárního Golema, do jehož křesla ve Staronové synagoze vpravo od oltáře na znamení úcty od jeho smrti dodnes nikdo neusedl. Druhým byl proslulý učenec a vrchní rabín Jecheskel Landau zvaný Noda bi Jehuda (1713 - 1793). Obdélníková masivní stavba má vysokou sedlovou střechu s pozdně gotickými cihlovými štíty. Ze tří stran ji obepínají pozdější nízké přístavky, které slouží jako předsíň a galerie pro ženy. Přítomné ženy odtud mohly sledovat bohoslužbu pouze úzkými štěrbinovitými okny, směřujícími do hlavního sálu. Celý vnitřní prostor se v současné době nachází pod úrovní okolního terénu. Dvoulodní interiér klenutý žebrovými klenbami na dva pilíře uprostřed dělá dojem rozlehlého prostoru. Uprostřed východní stěny je schránka na svitky tóry. Uprostřed synagogy je místo pro řečníka, obehnané železnou gotickou mříží, nad ním historický praporec pražské židovské obce se znakem ghetta. (Davidova hvězda, uvnitř židovský klobouk). Prapor souvisí s privilegiem, které pražskému Židovskému městu udělil císař Karel IV. Vstup do hlavního dvoulodního sálu synagogy, který byl pravděpodobně přistaven v poslední čtvrtině 13. století, tvoří portál, na jehož tympanonu můžeme vidět motiv vinné révy s listy a 12 hrozny vína. Číslo 12, připomíná 12 izraelských kmenů. Je to dnes nejstarší pražská dochovaná synagoga a zároveň nejstarší dochovaná v Evropě. Původně se nazývala Velká nebo Nová, od konce 16.stol. po postavení dalších synagog se vžil název Staronová. V roce 1254 ustanovil Přemysl Otakar II. postavení Židů jako královských poddaných a současně jim udělil povolení k výstavbě synagogy a dal jim pravděpodobně k dispozici tytéž stavitele a kameníky, kteří stavěli Anežský klášter. Založena byla asi roku 1250. Dvoulodní objekt je sklenutý na dva střední pilíře, má cihlové gotické štíty a nádherně zdobený kamenný portál s motivem vinných listů a hroznů, nejstarší dochovaný architektonický portál v Praze. Stavebně-stylovou předchůdkyní byla synagoga v německém Wormsu, která byla v roce 1938 zbořena nacisty. Staronová synagoga původně stála na kopci, navážkou Starého Města se dostala však časem pod jeho úroveň. Základním symbolem, který prostupuje celou konstrukcí výzdoby hlavního sálu je číslo 12, připomínající 12 izraelských kmenů. Kabalisté tvrdí, že kameny na stavbu přinesli andělé z rozbitého Šalamounova chrámu v Jeruzalémě s tím, že je potřeba kameny vrátit, pokud bude jeruzalémský chrám obnovován. Známá je i pověst o Golemovi, který odpočíval v podzemí modlitebny. Západní a severní předsíň byly přistavěny v 18.stol. a jsou určeny pro ženy, které při bohoslužbě nakukují dovnitř pouze okénky. Je tomu tak proto, že pravověrní Židé smějí během bohoslužby vidět ženě pouze hlavu. Při východní straně sálu je svatostánek s původně raně gotickým tympanonem, uprostřed gotická železná mříž z 15.stol. Lavice jsou pozdně empírové, bronzové víceramenné lustry pocházejí z doby od 16. do 19.stol. Synagoga jako zázrakem přežila všechny požáry i pogromy, nikdy se jí oheň nedotknul.