Tip na výlet
Našim krajem může bezplatně propagovat i vás! Staňte se spoluautorem tohoto webu, či Facebooku. Dejte nám vědět o všem zajímavém, co se kolem vás nachází a děje!
Svůj tip na zajímavé místo, či námět kam na výlet zasílejte na adresu redakce. Přidejte k němu krátký popis a nejlépe také ilustrační fotografii.
Na vše zajímavé co kolem vás je, se budeme těšit na adrese: redakce@nasimkrajem.cz
První Předchozí 1 2 3 … 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 … 184 185 186 Další Poslední
Jeřábek Luboš JUDr.
Jeřábek Luboš JUDr. Padl v květnu 1945 v boji s německými okupanty. Kovová deska. Umístěna v Betlémské ulici.
Celý článekJesenický viklan
Jesenický viklan se nachází na naučné stezce cca 2,5 km od Jenice u Rakovníka.Žulový balvan o hmotnosti zhruba necelých 6 tun, opracovaný povětrnostními vlivy do neobvyklého tvaru se dotýká země pouze malou plochou. Přesto se neviklá. Pravděpodobně někdy na konci devadesátých let minulého století se totiž podařilo nějakým vandalům ho shodit z jeho žulového lůžka. I když se místní pokoušeli jej vrátit zpátky, citlivé dotykové body byly již nenávratně porušeny.
Celý článekJeseníky
Jeseníky jsou pohoří pokrývající severní část Moravy. Nejjižnější výběžky sahají ke Šternberku a Olomouci, nejsevernější k Polsku. Lze je rozdělit na hornatinu Kralického Sněžníku, Rychlebské hory, Hrubý a Nízký Jeseník a jejich podhůří. Všechna tato pohoří, s výjimkou Nízkého Jeseníku, překračují nadmořskou výšku 1000 m. Nízký Jeseník s nejvyšší horou Slunečná (798 m.n.m) vytváří na východě oblasti mírně zvlněnou náhorní rovinu. Nejvyšší je Hrubý Jeseník v jehož východní části se nachází i nejvyšší hora Moravy a Slezska - Praděd (1492 m). K dalším významným vrcholům patří Keprník (1423 m), Vysoká Hole (1464 m) nebo Mravenečník (1343). Celá oblast hraničící takřka ze tří stran s Polskem. Tato oblast je hlavním rozvodím mezi mořem Baltským a Černým. Výjimku tvoří hora Klepý u Králického Sněžníku, kde pramení Tichá Orlice, která odtéká do Labe a ním do Severního moře. Pod vrcholem Kralického Sněžníku pramení nejdelší moravská řeka Morava. Celá oblast Jeseníků nabízí velmi bohatou faunu i floru. Ne nadarmo se Jeseníky nazývají Botanickou zahradou Česka. Vrcholy jsou pokryty horskými loukami, hřebeny spadají prudce do hlubokých koryt horských říček. Krajinu podhůří tvoří mnohotvárná údolí a pahorkatina přecházející do nížin. CHKO byly Jeseníky byla vyhlášena v roce 1969. Jeseníky poskytují ideální podmínky pro rekreaci, turistiku a sporty, především zimní. Horská oblast zahrnuje oblíbené a frekventované turistické trasy a střediska. Síť značených turistických a cykloturistických cest je velmi hustá. V létě se dá po Jeseníkách toulat pěšky nebo je zdolávat na kole. Zimní období nabízí všechny možné druhy zimních sportů - Jeseníky jsou doslova poseté sjezdovkami a protkané běžeckými trasami. Pohoří nabízí mnoho obdivuhodných výhledů na českou ale i polskou stranu hor. Mezi oblíbené cíle tady patří hojné rozhledny. Nejnavštěvovanější jsou rozhledny na Zlatém Chlumu u Jeseníku a Borůvková hora. Dalším důvodem proč navštívit Jeseníky jsou jejich léčebné účinky. Klimaticky vhodné podmínky a minerální prameny daly za vznik množství lázeňských center Mezi nejnavštěvovanější patří lázně v Jeseníku, Lipové, Karlově Studánce a ve Velkých Losinách. Milovníky jeskyní jistě potěší přítomnost dvou rozsáhlých komplexů. Jeskyně Na Pomezí (délka 410 m) je známá svou krásnou krápníkovou výzdobou. Druhé Jeskyně Na Špičáku jsou známými již od roku 1430. Návštěvníci sice nemohou žasnout nad krápníkovou výzdobou, zato si prohlédnou nečekané skalní převisy s netopýry. Ne nadarmo se Jeseníky jednou z nejvyhledávanějších a nejnavštěvovanějších oblastí ČR, která uspokojí i ty nejnáročnější. Sportovce, milovníky historie, lázeňské hosty ale i turisty kterým stačí samotná krása přírody. Krásné jeskyně, kaskády, vodopády, vyhlídkové skály, pestrá květena a bohatá zvířena to je lákadlo, které do Jeseníků každoročně přivádí tisíce turistů.
Celý článekJeskyně blanických rytířů
Jeskyně Blanických rytířů nazývaná také jako Moravský Blaník se nachází při silnici spojující Rudku s Kunštátem. Nenápadná jeskyně zhmotňující legendu o sv. Václavu se ukrývá ve svahu vrchu Milenka. Její vznik je spjat se dvěma osobami, samouckým sochařem Stanislavem Rolínkem a zcestovalým řezníkem a uzenářem a později i starostou Kunštátu, Františkem Burianem. Stanislav Rolínek narozený roku 1902 byl plachým čalounickým tovaryšem, který trpěl tuberkolózou, ale byl velmi nadaný. Svým výtvorem sousoší Jana Husa, Jana Žižky a Prokopa Holého který vytesal jen pomocí hasičské sekyrky a nůžek na úpatí vrchu Velký Chlum nedaleko Boskovic na sebe upoutal pozornost. Ujal se ho právě František Burian, který zde nedaleko Rudky u Kunštátu zakoupil zdejší skalnaté pozemky na vrchu Milenka. Jako první dílo ale nevznikla jeskyně nýbrž dnes již neexistující největší socha prvního československého prezidenta T.G.Masaryka. Rolínek ji vytesal z jednoho kusu kamene během 6,5 měsíců!! Socha vážící asi 600 tun měla na výšku 10,5 m, přičemž jen hlava měla výšku 1,68 (zprvu ji tesal podle poštovní známky), klobouk v průměru 85 cm a rozpětí ramen činilo 3,5 m. Slavnostní odhalení proběhlo na 10. výročí vzniku samostatné republiky (28.10.1928) a zúčastnilo se ho desetitisíce lidí. Následný rok (1929) začíná vznikat jeskyně. Bohužel roku 1931 Rolínek umírá ve svých 29 letech. Stihl jen vytesat lva a sochu sv. Václava. Zbývající dodnes existující i neexistující sochy pak spolu se svými pomocníky vytváří František Burian. Do druhé světové války se ještě stihne osázet na 9.000 m2 různými dřevinami a postavit zděnou rozhlednu na vrchu Milenka. Pak přichází okupace německými vojsky a druhá světová válka. Burian se pokouší sochu Masaryka ukrýt. Obezdí ji a hlavu skryje jakousi provizorní dřevěnou chatkou. Bohužel marně, socha nakonec musí být roku 1941 rozřezána a když se nepodaří ukrýt ani její části, je téměř zcela zničena (zůstaly jen boty). Stejně tak musí být zničení legionáři v jeskyni. To už je na Buriana moc a nedožije se ani osvobození, roku 1943 umírá. Za komunistického režimu nebyla této památce věnována přílišná pozornost, tedy aspoň ta pozitivní. V roce 1962 musely být dokonce průvodkyní z ideologického hlediska zničeny trpaslíci v malé jeskňce, kterou tesal sám Burian. Po revoluci byla památka navrácena Burianově vnučce Zdeňce Popelkové a jeskyňka se sedmi trpaslíky byla obnovena. V současné době tak můžeme obdivovat asi zhruba 100 dlouhý jednoduchý labyrint vytesaný v pískovcovém podloží. Vchodu do jeskyně dominuje lev. Hned za vchodem sedí rytíř (strážce vrchu), následuje reliéf svatováclavské koruny střežená dvěma ozvrojenci. Při cestě do rytířského sálu se pak ještě prochází kolem sv. Václava na koni v nadživotní velikosti. Vrcholem jeskyně je pak zmíněný rytířský sál kde odpočívá 12 bojovníků. Za sálem byly ještě plánovány stáje, zbrojnice a chodba slavných, to se však již vzhledem k poměrům při okupaci nepodařilo vytvořit. Kromě toho je možno navštívit ještě síň legionářů (bohužel již bez sousoší) a jeskyňku sedmi trpaslíků se sněhurkou. Kolem jeskyně je možno navštívit ještě park a již zmíněnou Burianovu rozhlednu. Provoz jeskyně je celoroční.
Celý článekJeskyně Býčí skála
Jeskyně Býčí skála je částí významného jeskynního systému Moravského krasu, třináct kilometrů dlouhého systému Rudického propadání. Vytvořen byl podzemním tokem v souvrství lažáneckých vápenců svrchního devonu. Býčí skálou tak dodnes protéká potok Jedovnice mizící z povrchu v místech Rudického propadání. Samotný systém jeskyně Býčí skála má délku 7 km dalších 6 km připadá na systém sifonů a dómů Rudického propadání. Objevy jeskyně začaly již od roku 1863 a to z obou směrů. Až v roce 1985 se podařilo proniknutím Srbského sifonu zmapovat a dokázat propojení celého 13 km dlouhého systému. Průzkumy tu však pokračují dodnes. Jeskyně Býčí skála je ale také významná z archeologického hlediska. V prvním sále zde otec moravské archeologie objevil kromě dvojího osídlení v době kamenné také bronzovou sošku býčka zdobenou vkládanými kousky železa (odtud dnes název Býčí skála) a další velké množství nálezů, mimo jiné různě poházené kosti 40 lidských koster, bronzové, skleněné a jantarové ozdoby, zvířecí kosti, železné sekyry a další nálezy, které byly datovány do 5 století př.n.l. tedy do doby železné. Jeskyně není běžně přístupná, pouze za přísných pravidel pro odborné exkurze a párkrát do roka i pro veřejnost.
Celý článekJeskyně Klukovské
Jde o 5 jeskyní, které se nachází v horní části skalního hřebenu Prokopského údolí. Jeskyně mají délku od 9 do 32 m. Celková délka je 68 m. Čtyři jeskyně, kromě horní, jsou vzájemně propojené. Jeskyně jsou významným archeologickým nalezištěm.
Celý článekJeskyně na Špičáku
Jeskyně Na špičáku patří mezi nejstarší doložené jeskyně ve střední Evropě. První zmínka o ní pochází z roku 1430. Často pak sloužila jako úkryt lidem před nebezpečím o čemž svědčí nápisy na stěnách. Nejstarší nápis je datován do roku 1519. V letech 1884-1885 byla zpřístupněna veřejnosti i když šlo o amatérské jednoduché zpřístupnění Sudetoněmeckým horským spolkem. Do dnešní profesionálnější podoby byla jeskyně zpřístupněna od roku 1955. Přes 400 m dlouhý labyrint chodeb a puklin je vytvořen v devonských mramorech což jsou mořské usazeniny staré 350-380 milionů let. Jeskyně je známá hlavně svoji srdcovou chodbou. Prohlídková trasa měří 220 m, trvá zhruba 30 minut a je jako jedna z mála bezbariérová. Na prohlídce projdeme a uvidíme hlavně tyto místa: Kostnice – propástka nazvaná podle nálezu kostí drobných pleistocénních obratlovců.Královská hrobka – vápencový blok pokrytý vrstvou sintru, připomínající sarkofágKalvárie – místo kde se nachází na stěnách mnoho významných záznamů, zejména pak pozornost upoutá kresba dvou klečících postav modlících se pod křížem. Stáří kresby nebylo přesně zjištěno, dává se do souvislosti s působením Českých bratří, ukrývajících se zde po bitvě na Bílé hoře. Srdcová chodba – chodba ve tvaru srdce, jež je motivem této jeskyně.Velký dóm (Ripperův sál) – prostora vzniklá na křížení několika chodeb dostala svoje jméno podle autora první mapy jeskyně.Dóm Naděje – poslední zpřístupněná prostora z níž vychází úzká chodba (chodba Naděje). Jméno Naděje dostala dle toho, že se zde předpokládalo pokračovaní jeskynního systému. Bohužel doposavad všechny pokusy skončily nezdarem. Jeskyně je přístupná od dubna do října, dle své otevírací doby. U vstupu do jeskyně se nachází malé parkoviště, které však může být hlavně v období od července do srpna když je nepříznivé počasí docela plné. Prohlídka sepsána podle internetových stránek Správy jeskyní ČR.
Celý článekJeskyně Prokopská
Tato jeskyně již dnes neexcituje. Její poloha byla zanesena do mapy M. A. WOGTA již v roce 1729. Nacházela se pod bývalým kostelem sv. Prokopa a tvořila jí dvakrát esovitě zatočená chodba, která směřovala k jihozápadu. Její celková délka byla cca 120 m. Význam jeskyně byl v bohatých nálezech vyhynulé zvířeny. Například jeskynního medvěda, mamuta, či nosorožce srstnatého. Mezi cenné nálezy patří také lebka člověka Homo sapiens fossillis.
Celý článekJeskyně Šipka
Jeskyně Šipka se nachází v Národním sadě na severovýchodním úpatí vrchu Kotouč. Dříve se zde nacházelo více jeskyní, ale většina padla díky těžbě vápence, který byl hlavně odebírán Vítkovickými železárnami. Je jedním z nejslavnějších pravěkých nalezišť u nás. Dne 26.5.1880 zde Karel Mašek objevil zlomek spodní čelisti neandrtálského dítěte z doby před 40.000 lety. Dále pak kamenné nástroje ze středního a pozdního peleolitu a také četné kosti zvířat, hlavně jeskynního medvěda. Jeskyně vznikla v bradle jurských vápenců, dříve ji tvořil prostor 12 x 15 m, jehož strop se dávno propadl a zbyla jen vstupní skalní brána. Potom dvě dále pokračující chodby o celkové délce 60 m. Levá užší (1-2 m) má název Jezevčí díra, pravá pak Krápníková chodba. Jeskyně je volně přístupná.
Celý článekJeštěd
Ještěd je 1012 m vysoká hora na severu Česka, ležící jižně od Liberce. Je součástí ještědského hřbetu a byla odedávna považována za jednu z hlavních dominant severních Čech a za symbol města, rozprostírajícího se pod ním. Jsou zde unikátní terasy, osamělé skály či skalní hradby. Pro místní obyvatele byl vždy něčím zvláštním a mýtickým. Podle kronikáře Johanna Cazla Rohna byl prý v roce 1737 poprvé na vrcholovém skalisku vztyčen kříž, první z řady křížů na Ještědu. Byl kamenný a odolával větrům i bouřím až do roku 1812. Po jeho vzoru byly na vrcholu Ještědu stavěny další kříže, které však již byly dřevěné. Nepominutelnou památkou je Rohanský pamětní kámen obeliskového tvaru, který byl vztyčen na počest návštěvy knížete Rohana v roce 1828. Počátky zájmu o Ještěd lze najít již v polovině 19. století,, kdy se začal stávat častým cílem turistů, které lákal zejména výhled do okolí, kdy za dobrého počasí je vidět i Praha. Turisté se na vrcholu krom krásného výhledu chtěly i občerstvit a tak už v roce 1844 manželé Florian a Barbara Haslerovi z Horního Hanychova, o letních nedělích zřídili prodej občerstvení z přinesených zásob. Jejich prodejní místo bylo v průběhu let vylepšováno. V padesátých letech zde tedy stála dřevěná bouda a v roce 1868 také první kamenný dům, kde kromě občerstvení nabízeli manželé Haslerovi návštěvníkům i nocleh. Budova byla pojmenována po knížeti Rohanovi. Počet turistů na vrcholu stále rostl, proto byla pro jejich potřeby v roce 1876 vystavěna první pětimetrová dřevěná rozhledna. Roku 1889 musela být kvůli nebezpečí zřícení odstraněna a její místo zaujala šestiboká, ale opět jen dřevěná, rozhledna. Jak se dalo čekat, roku 1902 byla uzavřena a rok nato kvůli špatnému stavu stržena. Na přelomu století zařízení na vrcholu již svou kapacitou nevyhovovala služeb. Horský spolek projekt i realizaci libereckému staviteli Schäferovi, který stavbu provedl za pouhých 6 měsíců od položení základního kamene. Slavnostní otevření nové dominanty Ještědu se konalo 13. ledna 1907. Budova s 23 metry vysokou věží, uzpůsobenou jako rozhledna, byla velkolepým kamenným hotelem. Tato jedinečná stavba s bohatou historií ukončila svůj provoz tragicky, v zimě roku 1963. kdy kvůli neopatrnému rozhmrazování hotel lehl popelem. Roku 1966 začala stavba současné dominanty Ještědu a vlastně celého kraje - televizního vysílače s hotelem. Dokončena byla roku 1973. Projekt věže v technicistním architektonickém stylu, navrhli architekt Karel Hubáček a statik Zdeněk Patrman. Odvahou své konstrukce i architektonického výrazu získala věž brzy pozornost nejen domácího, ale i zahraničního publika. V roce 1969 za ni architekt Hubáček získal mimořádně prestižní Perretovu cenu Mezinárodní unie architektů. Její tvar navazuje asociace se světem sci-fi, zároveň však věž jedinečně reaguje na krajinný kontext, na kuželovitý vrchol hory Ještěd, jemuž dodává elegantní aerodynamickou špičku. V dolní části vysílače, je umístěn hotel a restaurace, objekt ve tvaru hyperboloidu je vysoký 93 metrů. Nebyl ovšem koncipován jako rozhledna. Rozhlížet se dá jen z terasy pod ním, případně z ubytovacích prostor. Ještěd je turisticky atraktivním místem nejen pro svůj vrchol, ale i pro své svahy. Na Ještěd vedou lanovky i silnice, na svazích je lyžařské středisko.
Celý článekJez na Dalejském potoce v Řeporyjích
Tento jez na Dalejském potoce leží u křižovatky ulic Ve Výrech a K Třebonicům.
Celý článek
Jezerní stěna
Za Plešným jezerem se zdvihá asi 260 m vysoká skalní stěna v závěru ledovcového kotle. Stěnu místy pokrývá přirozená horská smrčina s některými kusy starými až 300 let. Na okraji její plošinky stojí pomník A. Stiftera.
Celý článekJezero laka
Nejmenší (2,78 ha), ale nejvýše (1096 m.n.m.) položené jezero na české straně Šumavy se nachází 8 km jihovýchodně od Železné Rudy. Jezero ledovcového původu časem ztrácelo svoji vodu a zarůstalo, znovuobnovení nastalo až po zvýšení hráze v 19. století. Jezero po odvodu měří okolo 870 m a zadržuje na 40.000 m3 vody, jeho poměrně mělké, jeho největší hloubka měří jen 3,9 m. Jezero je přístupné po turisticky značené cestě.
Celý článekJezírko lásky u Vráže
Jihozápadně od Vráže se nachází malá vodní plocha skrytá v jehličnatém lese. K jezírku, které bohužel nenabízí příležitost ke koupání vede turisticky značená cesta.
Celý článekJezírko s lachtanem
Jezírko s lachtanem na Petříně, nad zahradou Kinského.
Celý článekJezírko v Seminářské zahradě na Petříně
Malé jezírko se nachází v horní části Seminářské zahrady na Petříně. Voda obsahuje spoustu řas. Jezírko tak není vhodné ke koupání, ani k osvěžení. Plní jen dekorativní funkci pro tuto část Petřínského vrchu. Vzhledem k jeho poloze o něm mnoho návštěvníků Petřína neví. Není vidět ani z nedaleké vyhlídkové pěšiny.
Celý článekJezuitská kolej - Kutná Hora
Raně barokní víceméně strohá stavba jezuitské koleje byla vybudována ve druhé polovině 17. století podle projektu italského architekta D. Orsiho. Vznikla s příchodem jezuitů do Kutné Hory, kteří převzali správu nad chrámem sv. Barbory. Vznikl dvoupatrový objekt s příčnými křídly a věžemi v nároží. Původně měla mít stavba tvar písmene E, ale celý projekt se nepodařilo dokončit a tak dnešní stavba má tvar písmene F. Před kolejí byla uměle vybudována mohutná terasa s parapetní zdí. Jezuité tu zřejmě chtěli vybudovat něco jako královskou cestu vedoucí od chrámu sv. Barbory k Vlašskému dvoru. Tomu také odpovídá výzdoba na této terase. Ze tří původních věží musela být ta střední kvůli špatným statickým důvodům v polovině 19. století snesena. V současné době je bývalá jezuitská kolej využita jako sídlo Galerie Středočeského kraje se svojí veřejnosti přístupnou expozicí.
Celý článekJezvinec
Vrch Jezvinec s přírodní rezervací se nachází 6 km severozápadním směrem od Nýrska. Jezvinec (739 m.n.m.) je nejvýše položené místo Všerubské vrchoviny. Nejvíce se tu daří bukům (některé dosahují stáří 200 let), ale rostou zde i smrky, jedle, javory, lípy a jilmy. V roce 1955 zde byla vyhlášena přírodní rezervace o ploše 8,68 ha. Vzhledem k vzrostlým stromům neposkytuje vrch výhled do okolí.
Celý článekJihlava
Jihlava je statutární město, na rozhraní Čech a Moravy, centrum kraje Vysočina. Jihlava leží na řece Jihlavě a má téměř 50 tis. obyvatel. Historické město Jihlava, nejstarší horní město českých zemí, leží uprostřed rozsáhlé kopcovité, lesnaté a rybničnaté krajiny Českomoravské vrchoviny. Na konci 12. století je na návrší nad řekou Jihlavou historicky doložena slovanská vesnice s kostelíkem sv. Jana Křtitele. Kraj se díky nálezu stříbrných rud začíná neobyčejně rychle kolonizovat. Stříbrná horečka sem přivedla horníky, řemeslníky a obchodníky z celé Evropy. Malá vesnice jejich náporu a potřebám nestačila a proto se začalo na protějším břehu řeky budovat nové město. Horní město Jihlava bylo založeno někdy kolem roku 1240. Bohatství plynoucí z dolování dovolilo velkorysosti v jeho založení. Téměř současně byly stavěny tři hlavní církevní stavby - farní kostel sv. Jakuba a klášterní komplexy minoritů a dominikánů. Pravidelný půdorys pravoúhlé sítě ulic s velkým náměstím uprostřed byl dán stavebním řádem krále Přemysla Otakara II. z roku 1270 a je charakteristický pro všechny města založené v této době. Královská privilegia zaručovala městu prosperitu a Jihlava se brzy stala jedním z nejmocnějších měst království. Bylo chráněno mohutným opevněním, náměstí lemovaly kamenné domy s podloubím, ve městě se již od roku 1249 razily mince.Na konci 13.století prožívala Jihlava zlaté časy. Stavělo se, dolovalo se, městu rostl počet obyvatel a Jihlava zaujala přední místo i v oblasti právní - poprvé ve střední Evropě zde bylo vedle městského práva kodifikováno horní právo, které se stalo vzorem pro řadu dalších horních měst. Po dlouhá staletí byla Jihlava také sídlem vrchního horního soudu.Význam těžby stříbra poklesl koncem 14. století. Hospodářský vývoj města však již v té době nebyl odkázán jen na nerostné bohatství, ale zajišťoval ho obchod a řemeslná výroba - zejména soukenictví se na několik století stává rozhodujícím hospodářským odvětvím. Velký požár města v roce 1523 ukončil středověkou etapu výstavby města, které bylo obnoveno v renesančním stylu. Město velmi utrpělo za švédské okupace během třicetileté války. Byla vypálena předměstí, pobořena většina domů, ve městě zbyla pouhá osmina obyvatel. Město bylo obnoveno v barokním duchu. Další rozvoj města je opět spojen se soukenictvím. Císařovna Marie Terezie do města pozvala nizozemské soukeníky, jejichž zkušenosti vedly ke zdokonalení výroby. Soukenictvím se živily tisíce lidí ve městě a okolí, ve druhé polovině 18. století byla Jihlava druhým největším producentem sukna v monarchii. Město se v té době výrazně mění, vymaňuje se z těsného okruhu hradeb, bourají se městské brány s úzkými průjezdy. Do roku 1945 byla Jihlava druhou největší německou jazykovou enklávou na území českých zemí. Celá městská památková rezervace je jedinečnou kombinací gotické, renesanční, barokní a klasicistní architektury. Jihlava má jedno z největších náměstí ve střední Evropě. Z dalších dochovaných památek určitě stojí za zmínku městská brána Matky Boží. Je typickým symbolem města a jedinou branou, která se zachovala z pěti středověkých městských bran. Vznik se datuje spolu s výstavbou opevnění – na počátku 2. poloviny 13. století. V šestnáctém století prochází brána prochází gotickými i renesančními úpravami, až se vyvine do dnešní podoby. Jihlavské podzemí tvoří další významnou památku města. Jeho celková rozloha je 50 000 m² a délka přibližně 25 km, což jej činí druhým největším podzemním labyrintem v ČR. Katakomby jsou raženy ve skále pod celým městem a místy i v několika podlažích pod sebou. Jednotlivé chodby jsou raženy v hloubce od 2–14 metrů. Velmi známá je také místní zoologická zahrada.
Celý článek
První Předchozí 1 2 3 … 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 … 184 185 186 Další Poslední
