O vznik novoborského sklářského muzea se zasloužil Odborný svaz sklářského dělnictva. Muzeum bylo otevřeno roku 1893. První výstavní prostory poskytla radnice, současnou budovu získalo muzeum až roku 1952. Základ sbírky vytvořili místní skláři a obchodníci svými dary. Sbírka se také rozrůstala a nabývala na kvalitě díky zájmu výrobních a exportních domů a ve 30. letech 20. století prostřednictvím muzeem pořádaných sklářských soutěží.Dnes Sklářské muzeum v Novém Boru prezentuje výběr z muzejní sbírky dokumentující stylový a technologický vývoj českého skla od 17. století do druhé třetiny 20. století. Ve sbírce je 550 exponátů, které  zachycují vývoj sklářství především z borsko-šenovské oblasti. Formou modelů sklářských dílen nebo ukázkami pracovních postupů seznamuje muzeum se základy technologie výroby a zušlechťování skla (malování, rytí, broušení, hutní techniky). Prostřednictvím archivních dokumentů upozorňuje na zajímavé podrobnosti ze zdejší sklářské historie. Stálá expozice Stylový a technologický vývoj českého skla od 17. století do současnosti. Modely dílen a pracovní postupy přibližují náročnost sklářské výroby.

Na nevysokém vrchu Semenec (439 m), který se zvedá nad severním okrajem Týna nad Vltavou, stojí jedna z našich nejmenších rozhleden. Přímo pod ní se stéká Vltava s Lužnicí. Místu se dříve říkalo “Na Spravedlnosti”, podle bývalého popraviště. Už od roku 1922 zde stával dřevěný altánek. Umístili jej zde členové KČT ve spolupráci s okrašlovacím spolkem, který jej zakoupil na zemědělské výstavě pořádané v Týně. V létě 1930 byl pavilon přemístěn na skálu v lese Bedrník. Na jeho místě vyrostla podle návrhu architekta Jaroslava Vojny 7 metrů vysoká betonová rozhledna. Čtyřboká stavba má vyhlídkové patro umístěné ve výšce 5 metrů pod plochou střechou. Vyhlídka byla v roce 2006 zrekonstruována, a všem turistickým zájemcům je volně přístupná po celý rok. A přestože je výhled značně omezen, lze zahlédnout meandr Vltavy, Týn nad Vltavou a jadernou elektrárnu v Temelíně.

Autorem je Ferdinand Maxmilián Brokof, který sousoší zhotovil roku 1710 na objednávku císařského purkrabího Františka z Colletu, jehož znak je v horní části podstavce. Sousoší je ve tvaru trojúhelníku a je bohatě zdobené. Jeho ústřední postava je sv. František pocházející ze slavné katalánské rodiny Borgiů. Ten se zapsal do církevních dějin 16.století jako ctitel mariánského kultu a mravokárce. Z jeho podnětu byly například v Itálii zakázány býčí zápasy. Pro svůj velmi přísně vedený život se stal představeným řádu jezuitů v Římě. Zde je vyobrazen v jezuitském rouchu se svými atributy, které jsou v dolní části podstavce. Je to přilba (býval vojákem), koruna (do doby, než se stal knězem, byl místokrálem Valencie) a kardinálský klobouk. Po jeho levici stojí postava anděla držícího znamení chvály všech svatých a na pravé straně je postava sedícího anděla ukazujícího zdroj této chvály - štít k poctě Panny Marie. O tomto díle se vykládá příběh, že autor dlouho hledal model, podle kterého by vytvořil anděla stojícího vpravo na podstavci. Jednoho dne spatřil v kostele sv. Tomáše neobyčejně půvabnou dívku s nevinnou tváří. Domluvil se s rodiči, že druhý den přijede a plastiku podle dívky vyhotoví. Dívka však druhý den zemřela.

Kašna na Kubánském náměstí je umístěna na severním okraji parčíku. Má kruhový půdorys a je obložena travertinem. Vodotrysk je umístěný v kovové nádrži ve středu kašny.