Skalní útvary nacházející se nacházejí 7 km jihozápadně od Jeseníku. Rozsáhlé skalní útvary jsou výraznou dominantou zdejší krajiny. Až do konce 70. let 20. století byly zakryty porostem, ale ničivá větrná smršť skalní bloky odkryla a stejně tak přilehlé svahy. Paradoxně tak kalamita otevřela krásné výhledy do okolí. Na skály přímo značka v současné době nevede i když při bližším prozkoumání zde snad kdysi vedla, neboť na některých místech lze najít její pozůstatky. Výstup na některé skalní bloky je sice obtížnější, ale dá se při troše opatrnosti zvládnout.

Městské opevnění v Rokycanech existovalo již na konci 13. století. Tehdy bylo založeno biskupem Tobiášem z Bechyně. V průběhu 14. století bylo toto provizorní opevnění nahrazeno kamenným, z něhož se něco málo dochovalo. Přístup do města zajišťovaly čtyři brány a dvě branky. V současné době můžeme nejlepší dochovaný hradební pás vidět v Třebízského ulici. Zde je také k vidění polokruhová bašta (upravená v 19. století na zahradní altán s pavlačí). Další část hradeb je k vidění za kostelem a při ulici Dolní příkopy. Zde se také na konci ulice V Brance zachovala jedna ze dvou branek (dnes v podobě kulisové brány). Další branka tzv. „Fortna u kostela“ je dnes jako průchod, součástí domu čp. 135/I. Ze čtyř bran se nedochovala ani jedna, poslední „Plzeňská“ byla zbořena v roce 1950.

Na zámeckém vrchu nad kolonádou se tyčí „Zámecká věž“. Věž je dominantou zdejšího prostoru, stojí v místech, kde kdysi stával královský hrádek, založený za Karla IV. v roce 1358. Na počátku 16. století stavba vyhořela. Po velké přestavbě v roce 1608 zůstala jen tato barokní věž, později ještě upravovaná do dnešní podoby. Dříve se odtud troubilo znamení na příjezd vzácných hostů, jelikož návštěvníky tento zvuk stále častěji obtěžoval, byla tato činnost ve druhé polovině 19. století zrušena.

Hradčany byly založeny nejvyšším purkrabím Hynkem Berkou z Dubé kolem roku 1320 jako samostatné poddané město. Tvořila ho v podstatě zástavba kolem dnešního Hradčanského náměstí, které sahalo až k dnešní ulici U kasáren a které bylo tržištěm. V roce 1375 město rozšířil o dnešní Újezd, Pohořelec a Nový Svět místopurkrabí Aleš z Malkovic. V roce 1420, v době husitských válek, Hradčany zničil požár. Zástavba byla obnovena ve 40. letech téhož století. Zástavbu tvořily především šlechtické paláce a kanovnické domy. V roce 1598 byly Hradčany povýšeny na královské město. 1.6.1784 byly připojeny k Praze. Hradčany dnes de facto tvoří soubor cenných historických a kulturních památek, z nichž nejvýznamnější je Pražský hrad. Sídlo králů, císařů od roku 1918 sídlo prezidentů. Patří mezi nejnavštěvovanější a nejvyhledávanější lokality Prahy.Když král Jindřich Korutanský utekl do Bavorska a na uvolněný trůn nastoupil Jan Lucemburský, vzniklo z iniciativy hradního purkrabího pana Hynka z Dubé malé poddanské městečko jménem Hradčany. Rozložilo se na táhlém hřbetu, vymezeném z jižní strany svahem nad Malou Stranou a na severu Jelením příkopem s potokem Brusnicí. Karel IV. území Hradčan rozšířil připojením Pohořelce, Loretánského náměstí a Nového Světa a celé toto město dal opevnit. Do nového opevnění byl začleněn i Strahovský klášter a část Petřína. Přesto zůstaly nejmenším pražským městem. Za obležení tábority v roce 1420 Hradčany téměř lehly popelem. Největší tragédii přitom zažily při požáru v roce 1541, kdy vyhořely skoro celé. Zůstala stát jen radnice a šest domů. Nová výstavba vyhořelých část pak prosadila renesanční sloh. Od 60. let 16. století tady začíná stavět šlechta své paláce a význam Hradčan, povýšených císařem Rudolfem II. na královské město, začala stoupat. Po bitvě na Bílé hoře se hradčanští měšťané postupně stěhovali do postranních ulic a všechny nejdražší stavební místa obsadili pobělohorští zbohatlíci a katolická církev. V letech 1653-1720 byly Hradčany začleněny do nových barokních hradeb, obepínající celou Prahu. Po barokní výstavbě se pak už charakter Hradčan příliš neměnil, ani ho významně nezasáhla pozdější asanace.