Park na náměstí OSN se rozprostírá téměř na jeho celé ploše. Mezi listnatými stromy se nachází i několik jehličnanů. Park je propojen pěšinami. Pro odpočinek jsou zde lavičky. Mezi zelení je umístěno několik plastik, zvonička a Boží muka. Klid parku je protiváhou jinak rušné dopravní křižovatky stanic metra, tramvají a autobusů.

Přímo v moravském městě Olomouc, konkrétně v jeho části, nalezneme jednu z nejúžasnějších kulturních památek Moravy, nazývanou Klášterní Hradisko či Hradiště, které je díky svému architektonickému řešení nazýváno Moravský Escorial. Jeho historie začíná již v 11. století, konkrétně roku 1078, kdy k poctě sv. Štěpána nechal moravský kníže Ota I. Sličný společně se svou manželkou Eufemií postavit na místě kde za několik desítek let vznikne město Olomouc klášter, který věnuje řádu benediktýnů. Jejich mise na tomto místě však končí již za necelých 100 let, kdy v roce 1150 benediktýni odcházejí, aby je v roce příštím vystřídal dynamicky se rozvíjející řád premonstrátů. To se však již blížilo první zpustošení kláštera, kterých v jeho dějinách bylo poměrně dost. V roce 1161 neodolaly hradby náporu vojsk Soběslavových, přesně o 80 let později pak Hradisko padlo pod tlakem postupujících tatarských armád. Po poměrně stabilních letech se na klášter snesly další pohromy v období husitských válek, kdy byl s výjimkou kostela sv. Štěpána dvakrát pobořen. Pomoci se mu dostalo za vlády Jiřího z Poděbrad, který na jeho obnovu výrazně finančně přispěl. Ovšem právě podpora prvního husitského krále se stala klášteru již poněkolikáté osudná, když byl po hrdinném boji vydat Jiříkovu rivalovy Matyáši Korvínovi. Ten se souhlasem papeže nechal objekt znovu rozbořit a tak k opětné opravě došlo až roku 1498. Od té doby přichází období klidu, které končí až za třicetileté války, kdy v Olomouci drancovali Švédové a z poničeného kláštera si odvážejí mnoho cenných věcí, především z klášterní knihovny. A tak 8. 5. 1659 dochází k celkové barokní přestavbě, které padly za oběť všechny předchozí stavby s výjimkou konventního kostela. Tato přestavba proběhla v několika fázích a skončila v roce1738. Klíčovou rolí při ní hrál dvorní císařský architekt italského původu Giovanni Pietro Tencalla. Období výstavby celého barokního komplexu až do zrušení kláštera v roce 1784 dekretem Josefa II. lze označit za období největší prosperity.Na šest let byl celý areál přeměněn na moravský generální seminář, kde přednášel v letech 1787-90 i Josef Dobrovský. Změna účelu používání celého komplexu z roku 1790, kdy se ho začne využívat jako vojenské skladiště, jako by předznamenala budoucí vývoj. Došlo ke zrušení konventního kostela a vnitřních kaplí, snížila se péče o areál obecně a to se na jeho stavu velmi podepsalo. Vrcholem pak bylo zřízení zajateckého tábora francouzských vojáků v roce 1800. O dva roky později pak došlo přesunu vojenské nemocnice do prostor komplexu a jako sídlo vojenské nemocnice zůstává Hradisko dodnes. Díky rozsáhle rekonstrukci z devadesátých let minulého století je Hradisko pozoruhodnou památkou a návštěvník si může objednat cca hodinovou prohlídku, při které prochází např.: Knihovnou, Tereziánským pokojem, kostelem sv. Štěpána či Andělskými schody.

Skalka s názvem Kazatelna se nachází na severozápadní straně Chřibských vrchů, nějakých 5 kilometrů od Koryčan. Zhruba 6 m vysoká skalka má na svém temeni plošinu, na kterou vedou vytesané schody. Na plošině byl v roce 1972 osazen dvouramenný kříž. Podle legendy sloužila skalka bohoslužebným účelům již v období ranného křesťanství, ale věrohodné doklady o tom nejsou. Pravděpodobně byla takto upravena v období protireformace a jedním z kazatelů zde možná byl i Jan Ámos Komenský. Z plošiny se otevírá výhled západním směrem ku Brnu. Původně byla plocha pod skalkou holá, dnes je tento prostor již zarostlý a skalce tím ubral na působivosti.

Poutní loreta se nachází zhruba 2 kilometry severovýchodně od Týnce. Vede sem značená cesta z Klatov do Týnce. Poutní kaple podle vzoru Svaté chýše byla založena v roce 1711 Barborou Krakowskou z Kolovrat. V roce 1783 se kaple skoro rozpadla, ale roku 1831 byla obnovena. V 90. letech 20. století prošla rekonstrukcí. Na východní straně kaple se nacházejí erby Kolowratů a Vrbnů a freska Panny Marie Loretánské. V současné době bývá kaple občas přístupná.