Otevírací doba červen-záříPo - pá  7:30 - 12:00    12:30 - 17:00So    9:00 - 11:00    říjen- květenPo - pá  7:30 - 12:00    12:30 - 17:00 

Na místě dnešního barokního kostela sv. Markéty stával až do 15. století klášter benediktinů, který je proslaven hlavně největší ručně psanou knihou CODEX GIGAS, známá také jako Ďáblova bible. Kniha je 92 cm vysoká, 50 cm široká a skládá se ze 312 pergamenových listů. Za třicetileté války byla jako válečná kořist odvezena do Švédska. Klášter benedikitnů byl zničen za husitských válek a na jeho místě byl roku 1696 biskupem Janem Milíčem z Talmberka založen nový kostel sv. Markéty dokončený a vysvěcený v září roku 1721.

Expozice Lapidária Národního muzea na pražském výstavišti se nazývá "Památky kamenosochařství v Čechách od 11. do 19. století". Objekt byl postaven v roce 1891, pro Jubilejní výstavu, Antonínem Wiehlem a upravený v roce 1908, s plasticky zdobným průčelím, jako Pavilon hl. města Prahy. Lapidária v Evropě vznikala právě nejčastěji v průběhu 19. století. Tedy v době, kdy se započala rekonstrukce mnoha gotických katedrál a bylo nutné uchovat originální, nesmírně cenné, architektonické články a skulptury, které byly při těchto opravách nahrazovány kopiemi. Lapidárium Národního muzea v Praze má sice také fragmenty z pražské katedrály, ale to je jen malá část jeho sbírek, jejichž skladba je mnohem bohatší.V současnosti se sestává kolekce Lapidária Národního muzea asi ze dvou tisíc sbírkových předmětů, z nichž mohou návštěvníci shlédnout přes čtyři sta nejlepších kusů. Jedná se o doklady kamenického řemesla a sochařských prací v kameni z českých zemí, zejména však z Prahy, v časovém rozsahu 11. až 19. století, výjimečně i z počátku 20. století. Jsou to vesměs práce z materiálů užívaných v českých zemích nejčastěji: z opuky, různých pískovců a ze známého sliveneckého mramoru, výjimečně i ze žuly. Ve dvou největších sálech dokreslují atmosféru historických sbírek také gotické, renesanční a barokní trámové stropy pocházející ze zbořených pražských budov. Právě budovy zboořené během velké asanační vlny, která zasáhla Prahu na přelomu 19. a 20. století, se staly hlavním základem sbírky Lapidária Národního muzea.   Popis expozice Expozice Lapidária Národního muzea, nazvaná "Památky kamenosochařství v Čechách od 11. do 19. století", seznamuje návštěvníka v úvodních vitrínách se způsobem těžby, s užitím a zpracováním hornin využívaných pro kamenosochařské práce a s péčí o poškozené kamenné artefakty.V dalších sálech jsou prezentovány v chronologickém sledu od konce 11. do konce 19. století památky pocházející z rukou obyčejných i vynikajících kameníků a průměrných i nejlepších sochařů. Nalezneme tu architektonické články prosté i náročně zdobené, jako sloupky, okna, portály, svorníky, klenáky, chrliče, fiály, konzoly, baldachýny, dále ryté i reliéfní náhrobky, vodní nádrže a kašny i fontány, pamětní desky, reliéfy, zahradní vázy a sochy, sousoší a pomníky atd.K nejcennějším exponátům patří fragmenty z krypt Svatovítské a Svatojiřské baziliky na Pražském hradě, Braunovy a Brokofovy sochy z Karlova mostu, Bendlova jezdecká socha sv. Václava z Václavského nám. Pozoruhodné jsou i dva z nejstarších pražských bronzových pomníků, oslavujících císaře Františka I. a maršála Radeckého, práce bratrů Maxů.V roce 1997 bylo Lapidárium v mezinárodní soutěži zařazeno mezi 10 nejkrásnějších muzejních expozic v Evropě.   Na co se můžete těšit Expozice Památky kamenosochařství v Čechách od 11. do 19. století Památky na domy zničené v husitských bouřích Gotické sochy Parléřovy dílny a Mariánský sloup ze Staroměstského náměstí v Praze Originály sousoší z Karlova mostu – např. Matyáš Bernard Braun: Vidění sv. Luitgardy Lapidárium na pražském výstavišti je stálou expozicí Národního muzea.

Staroměstský jez leží mezi Kampou a Novotného lávkou. Je nejstarším jezem v Praze, vznikl již ve 13. století a také jediným, který si zachoval původní vzhled a tvar. Jen původní konstrukce byla dřevěná s kamennou výplní. Jez zajišťoval vodu pro pohon Sovových mlýnů na Kampě, pro Staroměstské mlýny a také pro napájení vodního náhonu Čertoka. Délka jezu je 321 m, ploha zdrže je 24,823 ha a objem zadržené vody činí 607 957,5 m3. Uprostřed jezu je propusť pro vory široká 12 m. Název jezu je odvozen od Staroměstských mlýnů.