Smetanovo nábřeží leží na pravém břehu Vltavy mezi mostem Legií a Křížovnickým náměstím. V době Karla IV. po nábřeží lemovala zeď, za níž žili rybáři a ještě v polovině 19. století byl v těchto místech porostlý písečný břeh Vltavy. Nábřeží bylo vybudováno v letech 1841 - 1845 po dokončení železné lávky, která přemosťovala Vltavu v místě dnešního Mánesova mostu. Jeho délka je cca 500 m. Původně se nazývalo jen Nábřeží nebo Staroměstské nábřeží. V roce 1894 bylo pojmenováno na Františkovo nábřeží, v roce 1919 na Masarykovo nábřeží. V době německé okupace se jmenovalo nejdříve, v letech 1940 – 1942, Vltavské nábřeží a v letech 1942 – 1945 Reinhard Heydrich Ufer. Po osvobození Československa od německé okupace, v letech 1945 – 1952, se opět jmenovalo Masarykovo nábřeží a od roku 1952 Smetanovo nábřeží. Nábřeží slouží automobilové a tramvajové dopravě a pro pěší. Poskytuje jedinečný pohled na panorama Pražského hradu.

Marianum – provinční dům Kongregace Dcer Božské Lásky s kostelem Božského Srdce Páně se nalézá jižně od historického centra města Opavy. Areál není veřejnosti přístupný. Kongregace Dcer Božské Lásky začala v Opavě působit roku 1870. Jejím posláním bylo především zaopatřit a najít vhodné zaměstnání pro chudé dívky ve službě, péče o sirotky a staré lidi, vedení exercicií či výuka ručních prací. První roky existence společenství byly spojeny s řadou provizorií, zejména když celý chod ústavu byl financován jen ze sbírek či darů. Základní kámen k dnešní budově Mariana byl položen 25. 9. 1907 a následná stavba byla provedena dle plánů Adalberta Bartela. Výstavba, na které se podílely i samotné sestry, postupovala rychle – dům byl vysvěcen roku 1909 a o rok později i kostel. S příchodem I. světové války se změnila činnost Mariana, které bylo přeměněno na vojenskou nemocnici se 120 lůžky. Po válce začala v části objektu působit státní zemědělská škola (do r. 1927), ve zbývajících částech sestry obnovily domov pro přestárlé i pomoc dívkám, hledajícím službu. K tomu se sestry nově staraly i o duševně nemocné děti. Během II. světové války se opět změnila činnost ústavu. Rozmisťování pracovních sil převzal pracovní úřad, takže odpadlo zajišťování práce pro služebné, oproti tomu se rozrostla péče o duševně nemocné děti. Po válce sestry opět otevřely hospodyňskou i pomocnou školu, ovšem další změny přišly již s rokem 1950. Tehdy došlo ke zrušení hospodyňské školy a mateřská škola s pomocnou byly zestátněny, přičemž nadále zde mohly vyučovat pouze 2 sestry. O rok později, kdy se v ústavu nacházely v podstatě jen psychicky nemocné děti a staré ženy v domově pro přestárlé, byla veškerá činnost zestátněna a sestry, kterých zde bylo 56, musely působit jen jako státní zaměstnanci. Do rukou sester se Marianum opětně dostalo v roce 1991, bohužel ve špatném technickém stavu, takže bylo nutné začít s opravami. Dnes sestry nadále pokračují v péči o duševně postižené děti, přičemž roku 1992 založily také Domov pro seniory a roku 2009 zřídily chráněné a podporované bydlení. Provinční dům Marianum tvoří dvě křídla, mezi nimiž se nachází kostel Božského Srdce Páně, vystavěný v pseudorománském slohu, jehož interiér mezi lety 1923–1930 vyzdobil v beuronském stylu  benediktin Antonín Vrbík. A. Š.

Vodní nádrž Letovice se nachází asi 1,5 km západně od stejnojmenné obce. Nádrž byla vabudována na toku Křetínka v letech 1972-1976. Jejím účelem byl vyrovnávání toku řeky Svitavy kam se Křetínka v nedalekých Letovicích vlévá. Dále pak slouží i rekreaci, ačkoliv je v okolí nádrže zákaz stanování a kempování vyjma v rekreačním zařízení Svitavice. Délka nádrže je 4,7 km, největší šířku 397 m a největší hloubka cca 27 m. Celková zatopená plocha 111 ha s objemem 11,644 mil m3. Hráz nádrže je sypaná, hlinitokamenitá se středním jílovým těsněním a zatravněná. Její dálka je v koruně 126 m a výška nade dnem 28,5 m. Součástí nádrže je elektrárna s dvěma turbínami typu Francis o celkovém výkonu 0,147 MW.Napuštění nádrže zatopilo velkou část obce Lazinov, současná obec je tak nově postavena.

Vodní nádrž Koryčany kousek severovýchodně od obce při silnici do Stupavy. Nádrž necelé dva kilometry dlouhá se nachází na toku Kyjovka, uvedená do provozu v roce 1959. Účel nádrže je pro vodárenský odběr a jako protipovodňová ochrana. Zemní sypaná hráz se středním jílovitým těsněním má délku 180 m a výšku 20 m, návodní strana je zatravněná. Celkový objem nádrže činí 2,564 m3 vody. Součástí nádrže je malá elektrárna s jednou turbínou Banti o výkonu 0,004 MW. Vzhledem k účelu nádrže jsou její břehy nepřístupné.