Zachovalé budovy dominikánského kláštera, později piaristické školy v Českých Budějovicích, je možno nalézt na Piaristickém náměstí. V současnosti jsou prostory využívány Základní uměleckou školou a tudíž jsou přístupné pouze příležitostně. Dominikánský klášter s kostelem Obětování P. Marie byl Přemyslem Otakarem II. založen roku 1265 současně s městem a jak bylo zvykem, stal se součástí městských hradeb. Klášterní kostel byl dokončen na počátku 14. století, konventní budovy až v jeho průběhu. V roce 1381 postihl klášter požár a i v průběhu 15. a 16. století se mu požáry nevyhnuly (1463, 1521, 1560). Počet řeholníků pak ovlivňovaly morové rány, např. v letech 1525-1548 tu žil převor sám a po jeho smrti konvent na čas zanikl. Klášterní budovy poté využívalo město. V roce 1560 byla započata oprava klášterního kostela, která byla roku 1574 zakončena jeho vysvěcením. Dominikáni se do konventu vrátili až roku 1587. V polovině 17. století přišla další přestavba kostela, tentokrát byl upraven barokně. V roce 1723 vyhořely konventní budovy a byly poté radikálně přestavěny. V roce 1785 byl klášter zrušen a budovy získali piaristé, kteří zde zřídili kolej. V roce 1885 piaristy nahradili redemptoristé, kteří zde s malou přestávkou zůstali až do roku 1950. Redemptoristé se také zasloužili o novogotickou úpravu kláštera. Posléze zde sídlila Lidová škola umění, Finanční úřad a Akademie Komenského. Kostel je bazilikálním trojlodím s nevystupující příčnou lodí, táhlým pětibokým presbytářem se sakristií na jihu. Po severní straně příčné lodi je barokní předsíň, po severní straně pak barokní kaple. Západní průčelí kostela bylo součástí městských hradeb. K jižní straně kostela přiléhá klášter s ambitem. Z druhé strany kostela přiléhá takzvaná Bílá věž a architektonicky pozoruhodná bývalá zbrojnice a solnice. M.K.

Další zastávka v putování za větrnými mlýny je v Litultovicích. Přesněji řečeno v osadě Choltice. Jsme tedy 12 km směrem na jihozápad od Opavy, v nádherné krajině Štěbořické pahorkatiny, která je součástí Nízkého Jeseníku.Pokud nahlédneme zpět do minulosti, zjistíme, že větrný mlýn původně nestál v Cholticích, ale v nedaleké obci Sádek, vzdálené jen několik málo kilometrů, kde jej v roce 1833 postavil Augustin Foltýn. Ten jej ale po nějaké době rozebral a následně prodal Františku Romfeldovi z Choltic. V r. 1878 byl mlýn po částech převezen na nynější místo a zprovozněn. Od té doby se v něm mlelo a šrotovalo až do druhé světové války. Po jejím konci se už pouze šrotovalo až do roku 1953. Jakmile bylo založeno JZD, začal mlýn chátrat, protože už byl nepotřebný. Mlynář Konrád Romfeld o něj přišel a možnost odkoupení zpět, se mu naskytla až v roce 1989, čehož také využil a v témže roce už byl mlýn opět ve vlastnictví Romfeldů. Technické parametryMlýn v Cholticích je dřevěný německý (beraní) s půdorysovou základnou (5,9x6,5m). Je vysoký 12, 3m, a to včetně sedlové střechy (5m výška střechy). Velmi pozoruhodné je větrné kolo, které má průměr 17,3 m a svou velikostí se řadí na první místo jako největší u nás! Další zvláštností, kterou nelze přehlédnout, jsou lopatky o ploše 12,3 m2, podélně zalomené do úhlu 25 stupňů, kvůli lepšího využití proudění větru.Jako jeden z mála, má mlýn částečně zapéřené lopatky. (výplně na křídlech) V interiéru si můžeme prohlédnout mlecí zařízení o jednom složení, dále mlecí kameny jejichž průměr je 1,42m, a které jsou umístěny v horním patře pod palečním kolem. Mají horní náhon a jen pro zajímavost zde uvádím, že horní běhoun dosahoval za normálního provozu 107,5 otáček/min., s obvodovou rychlostí 8m/s. Mlýn byl schopný provozu až 250 dní v roce. Nemlel pouze v případě silné vichřice a nebo za bouřky. Současnost mlýnaPostupně byl vybaven interiér, kde vznikla stálá expozice dobových nástrojů, běžně používaných v domácnosti, různé sekernické nářadí, dále cepy, ošatky, máselnice apod. Můžeme si zde prohlédnout mlecí zařízení včetně palečního kola, moučnice, mlýnské kameny tzv. “bečáky”, (název dostaly podle místa, odkud se pískovec pro výrobu kamenů dovážel).V současné době je mlýn přístupný veřejnosti. Přímo u branky je v případě nepřítomnosti kontakt na průvodce, který je velmi ochotný se o celé historii mlýna s vámi podělit. text: Iva Hoňková © 2009

První zmínka o nejstarší městské památce pochází z roku 1233. V průběhu staletí prošel několika přestavbami. Založen jako gotický trojlodní s křížovou lodí. Roku 1600 k němu bylo přistavěno podvěží s malou vížkou a na ní umístěn nejstarší známý zvon Jiří. V letech 1722-1729 proběhla přestavba kostela podle projektu J.B.Santiniho, který původně gotickou stavbu zbarokizoval a rozšířil do dnešního půdorysu. Ke konci 19. století proběhla rozsáhlá celková rekonstrukce v pseudogotickém slohu, dokončená v roce 1895. Věž byla značně zvýšena a předpodvěžím zřízen pseudogotický portál. V letech 1936-1937 byl chrám restaurován a v 80. letech pokryt měděnou krytinou. V roce 2004 prošel kostel nákladnou opravou pláště věže a ve stejném roce věnovány unikátní varhany v hodnotě 4,5 mil. korun humpoleckým rodákem Stanislavem Kotyzou.Věž kostela (vysoká 53 m) dnes slouží také k vyhlídce na město a to z výšky 26 m kam vede 111 schodů. Přístupná je od června do září, většinou o víkendech, v době prázdnin pak denně. V mezipatrech se nachází výstavky o historii města.

Kostel sv. Bartoloměje se nachází uprostřed obce Kočí, asi 4 km východně od Chrudimi. Značená cesta sem nevede. Původně gotický kostel byl založen královnou Žofií, druhou manželkou Václava IV. roku 1397. Byl filiálním k hlavnímu chrudimskému kostelu. Roku 1467 zakoupen k němu dvůr s pozemky. U kostela byl v roce 1505 vysvěcen roubený hřbitov, určen pro Kočí, Topol a Vestec. Za třicetileté války byl kostel patrně z části zničen. V současné době je kostel v dobrém stavu a přístupný na požádání. Vstupní část do kostela tvoří 18 m dlouhý barokní dřevěný most na pilířích z roku 1721. Věž kostela je pětiboká, do výše zúžená, ve výšce 29 m zakončená osmibokým jehlanem. Ve veži se nacházejí dva starobylé zvony Bartoloměj (1496) a Vavřinec (1562). Vstup do lodi dlouhé 9 m a široké 7 m je gotickým portálkem. Strop lodi je plochý, dřevěný, datovaný do roku 1678. Nachází se na něm pestrý dekor z květů, tulipánů, zvonků, růží a jiřin. Triumfální oblouk je doplněn malbami ze 16 století – Kalvárie, sv. Vojtěch a sv. Gotthard. Prebytář je sklenut gotickou křížovou klenbou s původním portálkem.Hlavní novogotický oltář pochází z roku 1882 a nahradil barokní z roku 1682, jehož části jsou uloženy v Chrudimském muzeu. Boční dřevěné oltáříky jsou barokní z roku 1676 a 1681. Interiér dále doplňuje dřevěná kazatelna s postavami evangelistů (1680), obrazy ze 16. a 17. století, varhany z roku 1678.