Další z mnoha rozhleden Děčínska stojí na Chlumu. Obliba a četnost rozhleden v tomto regionu se dá vysvětlit jednoduše tím, že se dá na co koukat. Dramatická krajina Českého středohoří na jedné straně a Krušné hory s Labskými pískovci na druhé straně přináší potěchu oku. Chlum je specifický tím, že má vrcholy dva. Malý Chlum (447 m n. m.) a Velký Chlum (507 m n. m.).  Specifický je také tím, že rozhledny stály v historii na obou těchto vrcholech. Na nižším zbudovali členové Horského spolku pro České Švýcarsko svou první spolkovou stavbu. Byla to malá turistická chata, která měla plochou střechu, jenž sloužila k vyhlídce. Otevřena byla 27. dubna 1879 v rámci celonárodních oslav stříbrné stavby Františka Josefa I. a jeho manželky Alžběty. Stavba na Malém Chlumu se těšila velkému náporu turistů a vedení horského spolku začalo pomalu uvažovat o rozšíření objektu o opravdovou rozhlednu. Ačkoli se původně plánovalo s věží kamennou, omezené finanční prostředky nakonec dovolily pouze rozhlednu ze dřeva, vysokou 14 metrů. Ta byla slavnostně otevřena 20. listopadu 1898, v roce kdy celá monarchie slavila 50. let vlády Františka Josefa I. Událost ovlivnil i sklon panovníkovy choti, na jejíž paměť byla věž nazvána rozhlednou císařovny Alžběty. Samotná rozhledna si moc velkou oblibu nezískala, několikrát ji vyvrátil vítr a definitivně se zřítila v roce 1915.Přesuňme nyní pozornost k vyššímu vrcholu. Pozornost společně s námi začali k tomuto vrcholu pomalu přesouvat i turisté. Pod Velkým Chlumem stála již od roku 1893 chata, nahrazena roku 1924 velkou restaurací s ubytováním. Bylo přirozené, že se začalo uvažovat i o stavbě rozhledny. Stavba z lomového a kamene a betonových tvárnic byla dle projektu děčínského architekta Jahnela zbudována v letech 1928 – 29. Šestnáctimetrová rozhledna nacházející se v nadmořské výšce 488 metrů byla slavnostně otevřena 18. května 1930. Po roce 1945 se rozhledna ocitla na okraji zájmu. Začala částečně sloužit jako vysílač a vystoupit šlo jen na dolní ochoz. Změna přišla až v roce 1996. Město Děčín provedlo rekonstrukci a rozhledna byla znovu zpřístupněna. Stalo se tak 12. Července 1997.   Rozhledna je volně přístupná a z Děčína se a po zdolání 83 schodů, uvidíte na jihu kopce Kukla s telekomunikační věží, Varhošť s rozhlednou a další vrcholky v Českém středohoří – Kletečnou, Milešovku, na západě pak pásmo Krušných hor a na severozápadě věž na Děčínském Sněžníku. Severní výhled omezují částečně stromy, přesto lze spatřit vrcholky Českého Švýcarska.

Na hradeckým nábřeží při plaveckém bazénu můžeme najít secesní most z roku 1911, postavený podle projektu arch. Sandera. Klene se nad Piletickým potokem krátce před jeho vyústěním do Labe. Jeho parapet je zdoben elipsovitým oknem.

Pelhřimov je město na jihovýchodě Čech, a okresní město v kraji Vysočina. Malebné a starobylé městečko je ukryté v dolíku podél břehů říčky Bělé. Historie města sahá do 12. století. Město bylo ve vlastnictví pražských biskupů - tradice považuje za zakladatele města biskupa Pelhřima. Původní osada z 12. století vznikla pravděpodobně na místě dnešního Starého Pelhřimova. Ke vzniku Pelhřimova se váže pověst o biskupu Pelhřimovi, který se při své pouti do Říma zastavil u studánky Belky a okouzlen krásou krajiny zde založil město, které nazval svým jménem – Pelhřimov. Pelhřimovští měšťané mu zachovali věčnou vzpomínku tím, že jeho siluetu umístili do svého městského znaku. Podle tradice se tak mělo stát v letech 1225-26, ale původní osada zde stála již o století dříve.Původní město bylo zničeno při sporech Vítkovců s biskupem Tobiášem z Bechyně. Biskup získal od krále Václava II. právo město znovu založit a opevnit ho hradbami. Stalo se tak roku 1295 a samotný půdorys města napovídá, že je kolonizačním dílem, osazeným většinou německými osadníky. V průběhu let se však obyvatelstvo počešťovalo. Město se od poloviny 14. století velmi rychle rozvíjelo. Hospodářský rozvoj, jinak omezený velkou vzdáleností od obchodních cest, příznivě ovlivnilo dolování stříbra v okolí Vyskytné a Křemešníka. Další výhodou města bylo, že od svých majitelů, pražských biskupů, získalo řadu privilegií, bylo obchodním centrem svého okolí, ve městě vzkvétala řemesla - soukenictví, plátenictví, tkalcovství, perníkářství. V období husitských válek stál Pelhřimov na straně táboritů a dokonce jim dal i jejich duchovního vůdce – Mikuláše Biskupce z Pelhřimova. Výhodná poloha města na rozhraní panství Rožmberků a pánů z Kunštátu sehrála roli i po skončení nepokojů v procesu usmiřování panstva. Pelhřimov byl vybrán v letech 1446-1450 jako místo konání zemských sjezdů, kterých se osobně účastnil i Jiří z Poděbrad. Podle tradice se sjezdy konaly na náměstí v domě č. 80. V té době byli majitelé panství Trčkové z Lípy, po nich se stali novou vrchností Říčanští z Říčan, s nimiž vedlo město dlouholeté spory, které vyústily až ve vykoupení z poddanství v roce 1572. Roku 1596 byl Pelhřimov povýšen na město královské. Klidný vývoj města byl ukončen třicetiletou válkou. Do města vtrhla několikrát vojska, město bylo poškozeno i několika požáry. Je paradoxní, že Pelhřimov vděčí za svůj ucelený vzhled právě požárům. Po nich byly měšťanské domy vystavěny nově a mají díky tomu jednotný renesančně-barokní vzhled. Z hlediska vývoje města bylo důležité 19. století a to kvůli rozmachu průmyslu, hlavně kartáčnického, pletařského, škrobárenského.Pelhřimovu do dnešních zůstala část jeho opevnění včetně dvou mohutných gotických bran, které společně s měšťanskými domy, zámkem pánů z Říčan, divadlem a kostelem tvoří Městskou památkovou rezervaci. Dalšími turisticky navštěvovanými cíly jsou Muzeum strašidel, Síň Lipských, expozice Unikáty ze sirek – Zlaté české ručičky, Muzeum Vysočiny Pelhřimov, Galerie M, Děkanská zahrada, naučná stezka v městských sadech, kostel sv. Bartoloměje s vyhlídkovou věží a kostel sv. Víta. Do povědomí mnoha lidí pronikl Pelhřimov akcí klubu Dobrý den „Pelhřimov – město rekordů“ a po celý rok je přístupná expozice v muzeu rekordů a kuriozit.

Klausova synagoga. Klusová synagoga je největší synagogou Židovského města v Praze a nachází se v těsném sousedství Starého židovského hřbitova v ulici U starého hřbitova. Její název je odvozen z německého slova "Klaus" ve významu "malá budova", které vzniklo z latinského "claustrum". V dnešní podobě byla vystavěna v letech 1689–94 na základech původní synagogy zničené roku 1689 požárem. Původní Tříklausová synagoga byla komplexem tří staveb. Jednu část založil rabi Löw pro vysokou školu talmudu, druhá byla modlitebnou a třetí byla určena pro rituální lázeň (mikve) a pro péči o nemocné. Roku 1573 ji nechal vystavět tehdejší primas židovského ghetta, bohatý Mordechaj Maisel. Když roku 1689 ghetto lehlo popelem a s ním i Tříklausová synagoga, byla zásluhou představeného Šalamouna Chališe Kohena v ranně barokním slohu nová již jediná synagoga. Stala se největší synagogou ghetta, druhou hlavní synagogou pražské židovské obce a synagogou pražského pohřebního bratrstva. Další stavební úpravy Klausové synagogy proběhly v osmdesátých let 19. století a to v neorenesančním slohu. Synagoga má jednolodní síňový prostor s valenou, bohatě štukovanou klenbou. V jižním průčelí výšky dvou pater, zaujímá obdélnou parcelu a kromě vlastní budovy ji tvoří dva přístavky. Fasády jsou neorenesanční a nápadný prvek představuje trojúhelný střešní štít s Deskami úmluvy na hrotu a nápisová deska z konce 17. století na východním průčelí. Většina oken má půlkruhové zakončení, pouze na jižním průčelí se nacházejí původní barokní okna. V interiéru si původní barokní klenby zachovala pouze hlavní síň. Pozornost zaujme raně barokní aron ha-kodeš, což je schrána na Tóru. Je zde umístěna stálá expozice Židovského muzea Židovské tradice a zvyky. Bohoslužby se zde nekonají. Stálá expozice v Klausově synagoze. Židovské tradice a zvyky I. (bohoslužba všedních dnů - šabat - svátky; běh života; narození - obřízka - bar micva svatba, rozvod - židovská domácnost).