Zámek Velké Losiny leží ve stejnojmenné obci v Olomouckém kraji, 9 km severovýchodně od Šumperka. Jedná se o jeden z nejkrásnějších renesančních zámků na Moravě, s třípodlažními nádvorními arkádami a sgrafitovou výzdobou, jehož historie je spojena se šlechtickým rodem Žerotínů. V majetku Žerotínů Na místě dnešního renesančního vysokého zámku stála původně gotická vodní tvrz, jejíž existence je doložena v roce 1569. Již od konce 15. století vlastnil losinské panství významný moravský šlechtický rod Žerotínů. Do Velkých Losin ale přesídlili z Šumperka až v roce 1562. Přibližně o 20 let později začal Jan ze Žerotína s přeměnou gotické tvrze na reprezentační rodové sídlo. V osmdesátých letech 16. století tak vzniklo renesanční křídlo dnešního zámku tzv. vysokého zámku. Součástí nového zámku byla i zámecká zahrada a opevnění. V době stavovského povstání stáli majitelé zámku na straně stavovských povstalců, ale Žerotínům se nakonec podařilo zkonfiskované panství vykoupit od císaře zpět. Proto, aby bylo panství uchováno ve vlastnictví rodu i nadále, přestoupil nakonec další z žerotínských majitelů, Přemyslav III., na katolickou víru. Čarodějnické procesy V druhé polovině 17. století byl na místě tehdejších hospodářských objektů zbudován barokní zámek tzv. nízký zámek, ke kterému byla ve stejném období připojena na východní straně budova tzv. empírového křídla. Za správy panství hraběnkou Angelikou Sybilou Galovou (rozené Žerotínové) se stal losinský zámek v období 1679-1694 místem, ze kterého organizoval inkvisitor František Jindřich Boblig z Edelstadtu čarodějnické procesy. V tomto období bylo v důsledku rozsudku Bobligova tribunálu upáleno 56 lidí. Průběh čarodějnických procesů se stal námětem historického románu Václava Kaplického Kladivo na čarodějnice. Další stavební úpravy se nesly ve stylu baroka. Byla přistavěna kaple a také zámecká zahrada byla přebudována ve stylu francouzského barokního parku. Žerotínové vlastnili zámek Velké Losiny až do roku 1802. V tomto roce ho prodali kvůli finančním problémům knížeti Karlu z Lichtensteina. Za nového majitele byla francouzská úprava parku přeměněna na park v anglickém stylu. Lichtensteinové ztratili zámek konfiskací v roce 1945. Dnes je vlastníkem zámku český stát. Lázně a papírenská manufaktura Vnitřní část zámku je tvořena řadou místností, které jsou bohatě vybaveny uměleckými díly a mobiliářem z období renesance, baroka, klasicismu a biedermeieru. V prvním poschodí se např. jedná o vstupní sál předků s portréty žerotínských majitelů panství, dva gobelínové sály, knihovnu (knihy z období 15.-18. století a opisy protokolů z čarodějnických procesů) a především o nejreprezentativnější prostor celého zámku, rytířský sál. V druhém poschodí je např. situována soudní síň a místnost, ve které byly útrpným právem vyslýchány osoby obviněné z čarodějnictví. Zámek položený na úpatí jesenických hor představuje jeden z nejlépe dochovaných výtvorů zámecké renesanční architektury v českých zemích a je významným dokladem vývoje zámeckých sídel na našem území.  Tipy na výlet Společně se zámkem byly v obci založeny i dva významné objekty, které zajistily panství prosperitu. Jednak lázně a také dosud funkční papírenská manufaktura. Nedaleko stojí dřevěný kostel sv. Michaela. V Sobotíně se nachází dřevěná kaple sv. Jana Nepomuckého - Kepáčov a přírodní útvar Ztracené kameny. Zastavit se můžete také ve skanzenu v Rapotíně, prohlédnout si zříceninu hradu Rabštejn nebo vystoupit na vrch Pecný u Vernířovic. Zajímavý je i dřevěný kostel sv. Martina v Žárové. Ubytovat se můžete přímo ve Velkých Losinách.

Modřanský jez se nachází mezi Lahvicemi a Modřany. Byl vybudován v letech 1978 – 1984 a je součástí Modřanského zdymadla. Důvodem jeho stavby bylo zkvalitnění plavby v Komořanské a Modřanské úžině a zajištění provozu přístavu Radotín. Jez je 81 m dlouhý, plocha zdrže je 74,2 ha a objem zadržené vody činí 1 729 440 m3. Vytváří rozdíl hladin 2,4 m. Při pravém břehu na jez navazuje plavební komora. Je zde také umístěna vodní elektrárna se třemi přímoproudými kolenovými turbínami. Hltnost každé turbíny je 30 m3/s a výkon 1,62 MW.

Rozhledny jsou symbolem Jizerských hor. Jednou z nich je i rozhledna Královka (859 metrů), která se tyčí nad střediskem zimních sportů Bedřichovem. Ze všech jizerskohorských rozhleden je Královka nejznámější. Jizerskohorská perla Ke svému jména přišla chybným překladem jména původního osadníka Josefa Königa, který si zde roku 1806 postavil dům. Dnešní rozhledna měla dřevěnou předchůdkyni. Ta vznikla roku 1888 a byla to jednoduchá trámová konstrukce vysoká 19 metrů. Stala se rychle oblíbeným turistickým cílem a tak byla rozšířena o malé pohostinství. Roku 1906 byla stržena při vichřici. O pouhý rok později zde už stála její náhrada. Dnešní krásná kamenná rozhledna postavena díky Německému horskému spolku pro Ještědské a Jizerské hory. Je vysoká 24 metrů a na vyhlídkovou plošinu vede 102 schodů. Kdo je zdolá je odměněn nádherným kruhovým výhledem a jeho oko spočine nejen na jizerskohorských vrcholech, přehradách a dalších rozhlednách, ale také na Krkonoších, Ještědu, Českém ráji a dokonce dohlédne i za hranice do Polska. V letech 1934-36 na ni stavebně navázala nová horská chata, která nahradila původní dřevěnou boudu, která po čtyřiceti letech služby lehla popelem. Pamětní deska připomíná kulturní manifestaci českých a německých dělníků konanou 16. června 1935, kdy se tu sešlo na 15 tisíc lidí. Na Královce také vznikl tradiční „Třívěžový pochod“, což je trasa vedoucí z Královky přes Slovanku na Bramberk. Rozhledna je přístupná v letní i zimní sezóně a jejího rozhledu rádi využiji cyklisté, běžkaři i pěší, kteří v přilehlé restauraci obnovují své síly.   Výhled sever: Jizerské hory - Černá hora a Jizera východ: Krkonoše jih: Proseč, Jablonec, Trosky, Bramberk západ: Bedřichov, Ještěd Popis cesty   Rozhledna Královka stojí přímo nad Bedřichovem, Nejlepší cesta je z Jablonce nad Nisou po silnici do Bedřichova. Zde u tenisových kurtů zaparkovat a vydat se po turistické značce na vrchol. Délka trasy je asi 1,5 km.     

Zhruba 500 m severně od obce Pocinovice začíná za železniční tratí křížová cesta vedoucí na vrch, kde stojí nejmalebnější poutní místo dolního Chodska, kaple Panny Marie Bolestné. Podle legendy se nedaleko dnešního místa pásli koně, když stará slepá kobylka zabloudila sem do lesa ke studánce. Šlápla přední nohou do pramene a voda, která vystříkla kobyle do očí, jí vrátila zrak. Svědky této příhody byli pastevci, kteří spěchali koni na pomoc. Zvěst o této příhodě se rychle rozlétla po kraji a ke studánce začaly proudit davy poutníků, aby zde nalezly ztracené zdraví. V 17. století zde vyrostla malá dřevěná kaplička, která v roce 1906 vyhořela. Na jejím místě pak byla postavena nová zděná kaplička obdélníkového půdorysu. Samotná kaple Panny Marie Bolestné byla vysvěcena 13.10.1873 za velkého zájmu věřících. Stavba osmiúhelníkového půdorysu je zaklenuta vznosnou kupolí. Nad vstupem do interiéru je malý zaklenutý chór.