Skalní útvar Čertovo kopyto se nachází na modré značce pod Medvědí horou zhruba kilometr od lipenské nádrže. Skalní útvar je tvořen střednězrnitou až drobnozrnitou muskovit-biotitickou žulou. Svůj název dostala podle svého tvaru který připomíná čertovo kopyto. Na patě skály se nachází starý nápis „Tecelin felsen Gruppe“, jenž připomíná její pojmenování po opatovi vyšebrodského kláštera Tecelínu Jakschovi. Zdejší celý komplex útvarů se pak také nazývá Cikánský hrad a to podle pověstí o zdejších cikánech.Zhruba 0,5 km po modré značce od tohoto skalního útvaru ve směru k lipenské nádrži narazíme na značenou odbočku, která nás dovede k poustevně, kterou pravděpodobně založili poustevníci z vyšebrodského kláštera.K poustevně se váže tento příběh: Koncem 17. století se na nedalekém Uhlířském (Cikánském) vrchu utábořila skupina cikánů. Postupně se pro celý kraj stali pohromou. Byli mezi nimi i lidé, kteří se z různých důvodů skrývali. Jedním z nich byl i Godoš, syn německého uprchlíka z Porýní. Ten zde vyrůstla společně s Mandou, dcerou náčelníka Wolfa. Oba se do sebe zamilovali. Dne 25.5.1715 byl cikánský tábor obklíčen vojskem. Při následné přestřelce přišlo o život 13 obyvatel tábora (někdy je uváděno 11), raněna byla i Manda. Podařilo se jí však s Godošem uniknout. Postupně se uzdravila a v květnu roku 1716 měli s Godošem svatbu v nedalekém kostelíku sv. Prokopa v Loučovicích. Živili se výrobou a podomním prodejem krejčovských výrobků. Po čtyřech letech však Manda na následky svého dřívějšího zranění zemřela a byla pohřbena vedle zdi kostela sv. Oldřicha. Godoš se vrátil do Porýní, přesto však po několika letech navštěvoval hrob své ženy. Když zestárl usídlil se zde nastálo. V zimě žil v domě rybáře v Loučovích, kde již dříve žil s Mandou. V létě pak obýval tuto starou poustevnu, kterou dříve objevil již jako chlapec. Zde pak také byl jednoho dne nalezen mrtev. Podle jeho přání byl pochován vedle své ženy Mandy.Nedaleko od poustevny stával na skále velký dřevěný kříž. Pravděpodobně sloužil vorařům jako signál, aby ukončili plavbu před dravými Čertovými proudy. Vory se zde rozebíraly a převážely pomocí povozů do Vyššího Brodu, kde byly opět smontovány. Jiné vysvětlení existence kříže je v legendě vyšebrodském opatovi, jehož kočár byl nedaleko odtud přepaden lapky a kříž vznikl jako díkuvzdání Bohu za záchranu.

Téměř zaniklý hrad Maškovec, zvaný též Chotek, stojí na ostrožně obtékané Vltavou asi 3 km jihozápadně od obce Boršov nad Vltavou. Z Boršova k němu vede turistická značka, která dále pokračuje k zřícenině hradu Dívčí kámen. Historie hradu Hrad vystavěli v polovině 14. století vladykové z Kamenného Újezda, dle erbu se střelou soudě příbuzní Bavorů ze Strakonic. První z nich, kterého známe jménem (Buzek z Újezda), jej vlastnil v letech 1380-1387. Poté, co v roce 1455 koupil hrad Jindřich z Rožmberka, přestal sloužit jako rezidenční objekt a brzy začal pustnout. K roku 1493 se uvádí jako zřícenina. V 19. století byly doposud výrazné kusy zdiva rozebrány a rozprodány jako stavební materiál. V důsledku rabovacích prací v 19. století je velmi těžké rozpoznat původní podobu hradu. Vše kromě kusu zdiva doposud stojícího na nepřístupné hraně nad řekou bylo totiž dokonale odlámáno a odneseno. Hradní areál je dnes volně přístupný. V okolí můžete také navštívit zámek Poříčí u Boršova nad Vlatvou nebo o něco dále klášter Zlatá Koruna. V Boršově nad Vlatvou se můžete ubytovat. M.K.

Městské muzeum v Čelákovicích, založené v roce 1903, je jedním z nejstarších muzeí Středočeského kraje. Jeho zpočátku skromné sbírky tvoří dnes mnoha set tisícový sbírkový fond, který se z podstatné části nachází v areálu čelákovické tvrze. V tomto bývalém středověkém šlechtickém sídle, vybudovaném kolem roku 1300 na vyvýšeném levém labském břehu v sousedství románského kostela, a to v místech starší raně středověké stavby, je muzeum umístěno od roku 1949. V 15. a 16. století prošla tvrz stavebními úpravami, byla rozšířena a opevněna vlastní hradební zdí s branami na východní a západní straně. V letech 1972 až 1982 proběhla náročná rekonstrukce, kdy po odstranění novověkých stavebních úprav objekt získal opět goticko-renesanční podobu a v roce 1983 v něm byly zpřístupněny nové muzejní expozice. Stálá expozice v tvrzi se dělí na přírodovědnou, archeologickou a historickou část. Ve vstupní přízemní místnosti s pokladnou v jižním traktu se během roku vystřídá kolem pěti výstav, které vychází převážně z vlastních sbírek muzea. Navazující archeologická část stálé expozice dokumentuje nepřetržité osídlení regionu od pravěku. Průchodem do druhého podlaží sousedního severního traktu vstoupí návštěvník do expozice věnované středověkému a novověkému vývoji Čelákovicka. Síň Jana Zacha, umístěná taktéž ve druhém podlaží severního křídla, s plasticky v kameni provedenými znaky držitelů tvrze umístěnými na východní stěně a na západní stěně se znakem města a s reliéfem barokního hudebního skladatele Jana Zacha, slouží ke kulturním a k reprezentativním účelům. Venkovním vchodem se vstupuje do suterénních prostor situovaných pod jižním křídlem, které jsou zasvěceny stavebnímu vývoji čelákovické tvrze. V samostatné nádvorní budově tvrze, která má půdorys písmene „L“, se nachází výstavní síň, kde se vystřídá zhruba devět výstav ročně. Expozice věnovaná čelákovickému košíkářství, kdysi kvetoucí živnosti, se nachází mimo objekt tvrze ve vzdálenosti asi tři sta metrů jižním směrem – v rodném domku čelákovického malíře Čeňka Jandy. Mezi nejzajímavější vystavené exponáty se vztahem k místnímu regionu patří dvě středověké lodi - monoxyly (z řeckého mono – jeden, xylo – dřevo, loď dlabaná z jednoho kusu kmene), kopie vzácné zlaté záušnice z pozdní doby kamenné z Hradišťka v Toušeni (originál uložen ve sbírkách muzea), poklad stříbrných brakteátů (jednostranných mincí) ze 13. století nalezený v Nehvízdkách, soubor středověkých kachlů, okované dveře ze staré čelákovické radnice datované do 16. století, středověké kostěné brusle z Horoušan, pravěké bronzové šperky, zuby nosorožce srstnatého, roh zubra, dolní čelist, kel a stolička mamuta, mnoho dermoplastů (např. sysla obecného, králíka divokého a vydry říční, kteří se dnes na Čelákovicku již nevyskytují). Pozornost upoutá i panel věnovaný nálezu raně středověkého pohřebiště s projevy vampyrismu (tzv. „čelákovičtí upíři“).   Stálá expozice Pravěk, středověk, 17.-19. století Příroda živá a neživá středního Polabí Historie a výzkum tvrze (objektu muzea)

Bájemi opředené místo Tetín se nachází přibližně 2 km jihovýchodně od města Beroun. K pozůstatkům hradu, stojících na odpradávna osídleném místě, vede ze železniční stanice Beroun modrá turistická značka. Historie Tetína Na místě skrovných pozůstatků středověkého hradu Tetín kdysi, nejpozději v 10. století, stávalo slovanské hradiště. V pověstech se vypráví o majitelce „hradu“ Tetě, dceři knížete Kroka. Některé písemné prameny dokládají, že zde sídlila vdova po přemyslovském knížeti Bořivojovi Ludmila, úkladně zavražděná na příkaz své snachy Drahomíry roku 921 právě na tomto místě. V 11. a 12. století na hradišti sídlili úředníci, spravující Podbrdský kraj. Na počátku 13. století však hradiště zaniká. Kamenný hrad na témže místě byl vybudován nedlouho poté, okolo poloviny 13. století, jako manské sídlo rodu pánů z Tetína. Faktickým majitelem hradu byl však král, královští lovčí z rodu pánů z Tetína jej měli, stejně jako roku 1321 připomínaný královský lovčí Štěpán z Tetína, pouze v manském držení. Od Štěpánových dědiců získal hrad Karel IV. a Tetínské panství bylo připojeno ke Karlštejnskému. Manské sídlo královského lovčího bylo přeneseno taktéž na Karlštejn a hrad Tetín zpustl. Je také možné, že příčinou zániku hradu mohla být nějaká pramenně nepodložená bojová akce. Dispozice hradu Středověký kamenný hrad původně tvořil palác ve tvaru písmene L. Později byl hrad rozšířen a mj. byla postavena čtverhranná věž, která se jako jediná dochovala do dnešních dnů. Zbytek hradu byl zničen v 19. století při těžbě vápence. Hrad je volně přístupný. V okolí můžete dále navštívit rozhlednu Děd, Koněpruské jeskyně nebo klášter Svatý Jan pod Skalou. Ubytování si jistě vyberete přímo v Berouně.