Mariánské lázně jsou město v Karlovarském kraji, které má téměř 15 tisíc obyvatel. Mariánské Lázně jsou jednak nejmladší z proslulého trojúhelníku západočeských lázeňských měst, ale také jsou druhými největšími českými lázněmi, s velkým bohatstvím minerálních pramenů. Přímo v areálu jich vyvěrá 40 a v nejbližším okolí téměř 100.Světoznámé lázně byly založené počátkem 19. století mnichy z premonstrátského kláštera v blízké Teplé, kterým území současných lázní patřilo. Jeho opat K.K. Reitenberg prosadil z popudu klášterního lékaře J.J.Nehra roku 1808 výstavbu prvních lázní. V roce 1866 byly Mariánské Lázně povýšeny na město a počátkem 20.století již patřily mezi nejvýznamnější evropská lázeňská střediska. V Mariánských Lázních se setkáváme s přehlídkou stavebních slohů. Městská památková zóna je charakterizovaná především klasicistní a novohistorickou architekturou. Výstavba vyvrcholila na přelomu století slohem novorenesančním, postavením Nových lázní a Společenského domu Casino. Stavební rozmach města ukončila 1. světová válka. Pestré jsou sakrální stavby pro lázeňské hosty. Jejich výčet je dokladem kosmopolitnosti města. Osmiboký novobyzantský kostel Nanebevzetí Panny Marie pochází z let 1844–1848. Pravoslavný kostel z roku 1901 je postaven v tradičním ruském stylu. Anglikánská kaple je z roku 1879. Divadlo s klasicistními prvky bylo dokončeno roku 1866. Hlavní lázeňskou promenádou a významnou stavební památkou je pseudobarokní litinová kolonáda z roku 1889. K pitným kúrám jsou zde přivedeny prameny Křížový, Karolinin a Rudolfův. Před kolonádou se velké pozornosti těší zpívající fontána, která má každou lichou hodinu hudební produkci doplněnou ve 21 a 22 hodin scénickým osvětlením. Nejznámějšími dalšími prameny jsou Ferdinandův, Lesní a Ambrožův.Ve městě a okolí existuje rozsáhlá sadová a lesoparková úprava s dalšími prameny, lákající nás ke kratším i delším vycházkám. V lázních pobývala řada významných osobností jejichž výčet je dalším důkazem světového věhlasu lázní (např. císař František Josef I., britský král Eduard VII., J. W. Goethe, N. V. Gogol, M. Gorkij, M Twain, W. R. Wagner, F. F. Chopin, A. Nobel apod.).

Severně od centra obce se nacházela zahradami oddělená židovská čtvrť. I když dnes již není židovskou čtvrtí, tak si tento útvar své uzavření ponechal dodnes. A to i přesto že prakticky v jediné normálně dostupné ulici vedoucí sem z hlavní komunikace, dnes již neexistuje dříve stojící židovská branka. Centrem bývalého ghetta je dodnes zachované čtvercové náměstí dnes s příznačným názvem Židovské. Kolem pak stojí dnes již v přestavbách bývalé objekty židovského ghetta: č. 216 (špitál a lázeň), č. 212 (obecní dům, škola a byt rabína), č. 208 (hostinec), č. 207 (rituální jatka), dále jednotlivé domy a hlavně dodnes dochovaná synagoga. Synagoga jako pozdně barokní stavba byla vystavěna v letech 1791-1793. Za druhé světové války bylo její vybavení zničeno nacisty. Ani lepšího osudu se nedočkala po válce, kdy sloužila jako sklad ovoce a zeleniny. Lepší osud našla až v letech 1990-1997 kdy byla postupně rekonstruována a zpřístupněna. Dnes slouží jako výstavní a koncertní síň. Synagoga je jednoduchá obdélná stavba se schodišťovým přístavkem. Interiér tvoří sál s galerií, klenutý strop je zdobený štukaturou. Na zdi jsou zachovány zbytky hebrejských nápisů. Také je zde uchovávána kopie obrazu malíře Otto Flattera, na kterém je zobrazen interiér synagogy tak jak vypadal původně před zničením nacisty. Kromě konání koncertů zajišťuje prohlídku synagogy na požádání místní obecní úřad.

V sousedství proboštského kostela, postavili němečtí řádový rytíři gotický kostelík, původně jako kapli sv. Alžběty. Sloužila jako pohřební kaple německého řádu. Kostel prošel barokní přestavbou a roku 1842 byl na popud arcivévody Maxmiliána renovován. V interiéru se nachází dochovaný obraz sv. Alžběty od Felixe Ivo Leicherta, oltářní obraz namaloval Ignác Raab.

Zřícenina hradu Libštejn s jeho předsunutými baštami se vypíná na návrší v údolí řeky Berounky, na jejím pravém břehu. Jeho historie je spojena se vsí Liblín, která je ovšem starší. Historie hradu Hrad založil, jako své pohodlné sídlo, magister fabriciae Karla IV. Oldřich Tisa z Hedčan, který se po něm poprvé psal v roce 1361. Jeho funkce byl vrchní stavitel Karla IV. Koncem 14. století přešel do majetku pánů z Kolovrat, jejichž významná větev se pak po Libštejně psala. Na hradě zpravidla nebydleli, ale měli tu své purkrabí. V době husitských bouří majitelé hradu Beneš a Hanuš Kolovratové byli horlivými katolíky a stoupenci Zikmunda Lucemburského. Proto hrad v roce 1430 obléhalo silné husitské vojsko. Když husité viděli, že hrad nezískají útokem, zanechali tu 400 bojovníků, aby jej vyhladověli. Po sedminedělním obléhání se Bedřich i Hanuš Kolovratové rozhodli smluvit s husity smír a uzavřeli s nimi spolek. Úmluvu věrně plnili. Zúčastnili se tažení polních vojsk i slavné bitvy u Domažlic 14. srpna 1431. Od roku 1510 přešel Libštejn do rukou Valdštejnů. Roku 1543 byl hrad rozdělen mezi tři bratry, a byly proto provedeny stavební úpravy. Ale již velmi brzy přestal být rezidenčním objektem a rychle chátral. Hrad je koncem 16. století již pustý a definitivní zánik mu pak přinesly vojenské operace třicetileté války. Dispozice hradu Oldřich Tista, použil při stavbě dvojdílného hradu, nových prvků z královského Karlsfriedu. Vystavěl hrad na nepřístupném místě, které na západní straně spadá příkře do údolí řeky Berounky, na severu a jihu je ukončeno strmými roklemi dvou potoků. Přístupná byla jen východní stran, a proto tu bylo třeba vybudovat opevnění. Předhradí, jež bylo na této východní straně i s hospodářskými budovami, bylo odděleno od hradu příkopem a chráněno rovněž vlastním příkopem. Hrad stál na skalnatém hřebenu a na každém jeho konci byla mohutná čtverhranná věž, z nichž se dnes zachovala jen severní se zbytkem omítky. Níže položené čtverhranné předhradí bylo zastavěno při obvodu. Z těchto staveb, nepochybně převážně hospodářských a provozních, se dochovaly pouze terénní náznaky. Hlavními objekty jádra byly dva rovnoběžné obdélné paláce svírající mezi sebou dlouhé, úzké nádvoří. Spojení mezi jednotlivými prostorami palácového komplexu umožňovaly pavlače. Za věží s kaplí stávaly ještě další obytné budovy, zakončené nepravidelně oblou baštou. V pozdní gotice došlo k významné přestavbě, která především doplnila nový spodní palác do vnějšího ohrazení jádra. Tipy na výlet V nedalekých Radnicích můžete navštívit zámek. Za návštěvu stojí i krásné Hromnické jezýrko nebo jeden z prvních renesančních zámků u nás - zámek Kaceřov. Dále na jih najdete i zříceninu hradu Věžka. Ubytovat se můžete v Rokycanech.