Kousek jihozápadním směrem od Třeboně, ukrývá menší nenápadný vrchol poutní místo zasazené do krásného přírodního prostředí. Najdeme zde poutní kapli z počátku 19. století. Její vznik je spojován s legendou, že ji nechal na vlastní náklady postavit jeden dunajovický sedlák jako pokání za svůj hřích. Během napoleonských válek totiž zabil důstojníka francouzské armády a jeho sluhu, kteří se ho ptali na cestu a to protože jim chtěl ukrást jejich truhlu, kde se jak domníval mohla být jejich kořist. K tomuto činu se pak měl doznat na smrtelné posteli. Další legenda pak praví, že kaple vznikla jako poděkování za uzdravení slepce ze zdejšího pramene. V roce 1885 poskytla Eufrasie Steinerová, matka představená sv. Karla Boromejského v Třeboni, dar na vybudování zdejší křížové cesty. K tomu se přidali i občané z okolí a tak kromě křížové cesty byla i přestavěna poutní kaple sv. Kříže. Slavnostní pouť s požehnáním novým stavbám se ukustečnila 27.9.1885. Obrazy křížové cesty zhotovil děkan Bedřich Kamarýt z Deštné. Na zdejším místě se pak konaly poutě, které byly slavnostní, dokonce v nedalekém objektu, který je od konce 80. let 20. století v soukromých rukou, vyhrávala dechová hudba a točilo se pivo. Tento objekt také posloužil jako kulisa ve filmu Svatby pana Voka. Během komunistického režimu byly až na jednu tříletou přestávku na konci 60. let poutě zrušeny. Obnoveny pak byly po roce 1989. Poutní místo prošlo v roce 2007 a 2009 rekonstrukcí a je tak dnes pěkně obnovené. Místo je volně přístupné, částečně jim prochází i turisticky značená cesta, parkování je možno na vyhrazeném místě kousek od poutního místa. Areál doplňují rekreační chaty a menší zatopený lom.

Na severovýchodním okraji obce v sousedství křesťanského hřbitova můžeme najít kouřimský židovský hřbitov. Byl založen poměrně pozdě až v roce 1904 a užíván jen zhruba nějakých třicet let. Jeho plocha ohrazená zdí je poměrně velká (2.455 m2), ale najdeme zde jen zhruba dvě desítky novodobých náhrobků osazené v severozápadním rohu hřbitova. Zbytek plochy je pak převážně velmi netradičně užíván jako křesťanský urnový háj. V jižní zdi je situována obřadní síň, která je v současné době využívána spíše příležitostně, zřejmě jako skladiště (2012). Vstup na hřbitov je volný přes křesťanský hřbitov v jeho otevírací době.

Židovský hřbitov se nachází asi 800 m jihozápadně od obce Vilice nedaleko silnici spojující tuto obec s Elbančicemi. Od této silnice k němu vede polní cesta (necelých 100 m). Hřbitov byl založen před rokem 1723 a poslední pohřeb se tu konal v červenci roku 1942. Po druhé světové válce byla část novodobých náhrobků odcizena. Na počátku 90. let 20. století byl hřbitov zcela zarostlý, ohradní zeď ve špatném stavu a z márnice byly jen trosky. V letech 1996-2002 proběhla rekonstrukce hřbitova. Byl vyčištěn a ohradní zeď i márnice opraveny. Na zhruba ze třetiny zaplněném hřbitově o ploše 2.805 m2 se dnes nachází přibližně 180 náhrobků. Vstup na hřbitov je volný přes zrekonstruovanou márnice ve které se nachází fragmenty malby s textem v hebrejštině.

Soubor nejstarších domků v Liberci se nachází v ulici Větrná. Pochází z let 1678-1681 a kdysi tvořily celé Nové Město. Původně sloužili řemeslníkům, zejména pak soukeníkům, v jednom byla dokonce krčma. Postupně domky chátraly a hrozila jim dokonce demolice. O jejich záchranu se postarali studenti a profesoři SPŠ.