Počátky muzea v Mnichově Hradišti spadají do 90.let 19.století, kdy se v Čechách začala připravovat národopisná výstava. Sbírky poslané do Prahy se staly prvními vystavovanými exponáty a také základem pozdější sbírky. Hned od počátku se řešil problém jejich umístění. Nejprve byly uloženy v malé místnosti na radnici, později např. v okresním domě na náměstí, od roku 1951 se nacházejí v dnešních prostorách, tj. ve 2.patře státního zámku. V průběhu více než 110 let trvající historie  byly sbírky rozšiřovány až do dnešního počtu cca 20 000 exponátů. Stálá expozice archeologické nálezy z období pravěku gotické fragmenty z nedalekého kláštera Hradiště velké sádrové modely Drábských světniček dřevěné figurální úly, modely venkovských chalup a kostelů, selský nábytek, lidové kroje historické šicí stroje, dětské kočárky a jízdní kola ukázky předmětů ze staré lékárny, herbáře z 16.století obrazy mnichovohradišťských malířů  

Chráněný strom v bažantnici v Satalicích.

Někdy ve 13. až 14. století byl v oblasti Příhrazských skal postaven malý hrádek Hynšta, který využíval skalního masivu. Byl vytesán do jednoho skalního bloku, zbytek byl dostavěn ze dřeva. V 17. století se zde ukrývali stoupenci bratrské víry. Z dřevěné části se do dnešní doby nic nedochovalo. Z hradu tak můžeme dnes vidět jen jednu větší vytesanou světničku se středním pilířem, která je přístupná dlouhou vstupní chodbou. Zbytky hradu jsou volně přístupné. V blízkém okolí můžete také navštívit zříceninu hradu Valečov, čedičový vrch Mužský nebo třeby zámek v Mnichově Hradišti, kde naleznete také výběr ubytování.

Na severním okraji města nedaleko silnice směřující k dálnici D1 stojí trojice železničních viaduktů o délce 430 m. První cihlový viadukt zde byl postaven na budované jednokolejné trati spojující Vídeň s Haličí. Dokončen 23.8.1844 měl 32 oblouků. Následné rozšíření o druhou kolej si vyžádalo v letech 1870-1872 vybudování druhého viaduktu. Poslední třetí na kterém se měla nacházet třetí a čtvrtá kolej začal být budován v letech 1916-1918, ale bylo přerušeno a třiceti olboukový viadukt byl dokončen až v červnu 1937. Druhou světovou válku přečkal pokudivu bez úhony ačkoliv se stal terčem bombardování a následně jej chtěli vyhodit do povětří i nacisté. V roce 2004 přestal být používán první nejstarší viadukt v souvislosti s budováním železničního koridoru. Stavba byla v roce 2007 prohlášena za kulturní památku. Výstavba viaduktů byla náročná, na starších viaduktech pracovalo na 2.500 osob. Pro 20 lidí se stavba stala osudnou, z toho 14 z nich zahynulo při zřícení jednoho z pilířů. Na nejnovějším viaduktu při první fázi pracovalo zase na 2.000 italských zajatců. V září 1918 se při stavbě jednoho pílíře zřítili a zahynuli dva italští dělníci. Na 21. pilíři je zhruba ve výšce sedmi metrů zachován nápis pravděpodně se jejich iniciálami. Podle vyprávění jsou zazděni jejich ostatky a kámen představuje jejich náhrobek.