Poutní místo Dřižina se nachází v malém tichém údolí Vojenického potoka, asi 1,5 km severozápadně od obce Vojenice, z nějž sem vede značená cesta. Nejbližším větším městem je Opočno, odkud sem rovněž vede značená cesta. Zdější místo se původně jmenovalo Křížovka, podle kříže, který zde stával odnepaměti. V roce 1883 nechal zdejší kaplan Alois Mádr pořídit železný kříž v gotickém stylu, který byl odlit v huti ve Slezsku. Ku příležitosti 40. výročí panování císaře Františka Josefa I. byla v roce 1889 zde postavena kaple, zasvěcená Panně Marii Lurdské. V místech dnešní lurdské jeskyňky od pradávna vyvěrá pramen čisté vody, jemuž někteří lidé připisují zázračná uzdravení. Od postavení kaple se zdejšímu místu začalo říkat Dřízna a stalo se posvátným poutním místem. Spolu s kaplí bylo postevano ve stráni nad údolím 14 kapliček Křížové cesty ukončené Božím hrobem vytesaným ve skále. Celý areál byl postaven z darů věřících a z iniciativy již zmíněného kaplana, jemuž pak věřící z úcty postavili zde pomník. V roce 2001 byl v jižním cípu areálu postaven dřevěný altánek. V roce 2003 byl pak celý areál mimo kaple zrenovován a doplněn krytým podiem, kde jsou slouženy mše svaté.

Bechyňské židovské ghetto se nacházelo v prostoru dnešní ulice Široká. Několik domů v této ulici se dochovalo v přestavbách dodnes. Stejně tak se naštěstí dochovala i synagoga. Vystavěna byla po roce 1827 v klasicistní podobě s novorománský průčelím. Svoji zadní stranou přiléhá k bývalé městské hradbě. Svému účelu sloužila až do druhé světové války. Během války v ní bylo skladiště a pak opuštěna až do roku 1973. Tehdy zde bylo instalováno hasičské muzeum. V roce 1995 byla navrácena Židovské obci a po rekonstrukci se zde usídlilo muzeum KČT.

Na náhorní planině prudce vztyčené nad východními terasami Vltavy na Proseku a zvolna se svažující k Labi na Kostelec a Brandýs nalezli letečtí předkové ideální místo na provozování letišť. Lokalita byla nedaleko centra Prahy a okolí bylo volné, všude se prostírala jen pole. Jako první vzniklo po vyhlášení samostatné Československé republiky letiště ve Kbelích sloužící zpočátku pouze vojenskému letectvu. V roce 1919 zde začalo pracovat ředitelství civilního letiště a v letech 1921-1923 se zde vedle dřevěných a plátěných vojenských hangárů objevilo i 5 železobetonových civilních. V těch nejdříve sídlila francouzsko-rumunská společnost ? prvá pravidelně létající společnost na našem území, dále od roku 1923 ČSA a později ČLS. Kbelské letiště bylo travnaté oválného tvaru o rozměrech 810 x 1350m. Další letiště ? naše mateřské letňanské - vzniklo po přestěhování továrny Letov (dříve ČS vojenská továrna na letadla či Hlavní letecké dílny) ze Kbel do Letňan v průběhu roku 1925. Uživatelem letňanského letiště byl též od roku 1926 Vojenský ústav studijní VLÚS (nyní VZLÚ), kdy zde dobudoval své nové sídlo. Nejsevernějším letištěm tohoto trojúhelníku bylo firemní Avie. V roce 1930 Avii převzal koncern Škoda a vybudoval nový závod v Čakovicích se stejnojmenným letištěm. Mělo nepravidelný tvar o rozměrech cca 600 x 700m. Zažilo slavnou éru Avie ve 30. letech, ale v letech 1956-8 bylo zrušeno a nyní na něm stojí automobilové výrobní haly. V areálu obcí Kbely, Letňany, Čakovice ve vzdálenostech cca 1,5km od sebe tak vznikla tři letiště. Startovali a přistávali na nich všechny významné stroje naší letecké historie. Do letadel nastupovali slavní rekové nebes i dnes už neznámí letci-učedníci. Co leteckých osudů se zde za 80 let napsalo! Vnímavý tvor může zaslechnout v šustění trávy vzletových drah svist křídel a tlumený hluk motorů a v oparu předjarní inverze uzřít siluety dávných strojů. 1919-1930 zdroj: Bulletin č.1 AK Letňany z 26.5.1991 Léta létání 1982 Československá letadla 1984 vyprávění letců, pamětníků Historie letiště Letňany Letňanské letiště vzniklo počátkem 20.let a u kolébky mu stála firma Letov, Vojenský ústav studijní a později Aero. Letov a VLÚS měly své objekty na severní straně letiště, Aero na jižní. Letiště bylo mnohem menší než dnes, mělo tvar nepravidelného trojúhelníka o rozměrech cca 500 x 600m. Vzletová dráha nebyla nijak zvlášť značená a celou plochu letiště pokrývala tráva. V této podobě vydrželo letiště až do roku 1939, z té doby se dochoval náčrt všech tří letišť. Během 2.světové války bylo letiště rozšířeno směrem na východ, aby vyhovělo rychlejším a těžším letadlům a dostalo travnatou dráhu o směru 06/24 v délce cca 1000m. Po válce byl provozovatelem letiště Výzkumný a zkušební letecký ústav(VZLÚ), který zřídil ve svém areálu řídící věž a stavěl do služby dispečery pro organizaci zkušebního provozu. Letiště v této dimenzi vyhovovalo až do začátku 70. let, kdy se od západu přiblížila výstavba Severního města. Od té doby muselo letiště o svoji existenci bojovat. V letech 1977 až 1980 proběhly zemní práce, jejichž výsledkem bylo pootočení dráhy do směru 05/23, zkrácení délky na 814m a zvětšení teréních vln již dříve na letišti přítomných. Další vývoj letiště lze očekávat při budování areálu nového výstaviště na západní straně letiště. 1920-1980 zdroj: Bulletin č.1 AK Letňany z 26.5.1991 Léta létání 1982 Československá letadla 1984 vyprávění letců, pamětníků Historie aeroklubu Sportovně se v Letňanech létalo jistě již před válkou, z té doby nemáme však prameny. Pamětnicky tak je popsáno období po roce 1945. Letňanské létání mělo od začátku dvě větve ? plachtařskou a motorářskou. Motorově se létalo na nynějším letňanském letišti a plachtově na letišti Avie v Čakovicích. Aeroklub Praha Letňany byl organizován jako tovární se zkratkou ALAZ ? Aeroklub leteckých a automobilových závodů (z Avie se stala automobilka). Ustanoven byl počátkem roku 1948, ale létalo se již dříve. Plachtaři začínali s trofejním vybavením, které si sami dovezli z Grunau. Pro hangár bylo k dispozici místo za silnicí z Letňan do Čakovic. Avia věnovala dřevěný barák po Němcích, který musel být přemístěn a adaptován na hangár. Letci museli zesílit nosníky a vybourat příčky, aby bylo dosaženo rozponu 12 m pro potřebnou manipulaci s větroni. Stavba byla dokončena počátkem roku 1948, dosud stojí a v současné době je v ní svépomocná autodílna. Silnice do Letňan oddělovala hangár od letiště a při každém létání musely být větroně přes ni přenášeny. První plachtařský start na aviácké ploše uskutečnil 27.6.1948 Jirka Vašák a zárověň byl prvním plachtařským instruktorem ALAZu. Ke startování větroňů byly používány jednobubnové navijáky Opel a Ford o 90 koňských silách, lano se z počátku tahalo od navijáku na místo startu ručně - vždy čtyři hoši lano táhli a čtyři byli na cestě k navijáku. Později byla pro tento účel speciální tažná motorová tříkolka na bantamových kolech. Prvním vlečným letounem byl Čáp (Storch) původem z Točné a prvým vlekařem Franta Bobek. Létalo se na třech ŠK-38, dvou GB-IIb, Z-24, na Šohajích 25 a 125, na Olympii, Vážce a Kranichu I. Aeroklub vlastnil i Mu-13 Merle, ale ta nelétala. Vzácný Rheinland byl zničen při svém prvém přistání na letišti. Vůbec bylo tehdy v ČSR více nehod na výkonných větroních, protože z Grunau byly odváženy co nejvýkonnější, náročnější na pilotáž na nichžnaši plachtaři s malými zkušenostmi havarovali často při prvém startu. Aviácké letiště bylo dosti krátké, takže když byla jednou potřeba větší výška z navijáku, zastavil se řídký provoz na silnici, větroně se přetáhly a startovalo se z pole, přičemž cestující zastavené MHD sledovali klidně letecký provoz. V roce 1950 byl zrušen v Klecanech Aeroklub vysokoškolského sportu (AVS) a do ALAZu přestoupili známí plachtaři a konstruktéři větroňů Dlouhý, Matějček (byl druhým vedoucím plachtařského odboru), Frynta (třetí vedoucí plachtařského odboru a později i celého aeroklubu). Po zrušení letiště Avie na konci 50-tých let se plachtařský odbor přestěhoval na letiště Letňany, kde sídlí dosud. 1940-1950 zdroj: Bulletin č.1 AK Letňany z 26.5.1991 Léta létání 1982 Československá letadla 1984 vyprávění letců, pamětníků www.akletnany.cz

Romantické zříceniny hradu Kaltenštejn se nacházejí přibližně 4 km jihovýchodně od městečka Žulová. Na volně přístupný hrad vede ze Žulové turistické značení. Historie hradu Hrad Kaltenštejn (chladný kámen) byl dostavěn někdy v letech 1290–1295. Stavitelé jsou neznámí, snad jimi mohl být rod Vusthubů, kteří též později postavili hrady Frýdberk-Žulovou a neznámý hrad, dnes nazývaný Rychleby nedaleko odtud. Z roku 1295 pochází první písemná zmínka o hradě. V listině se píše, že Kaltenštejn odkoupil od „nepřátel církve“ svídnický kníže Bolek a následně po uzavření míru se svým rivalem, vratislavským biskupem Jindřichem, jej opět pozbyl ve prospěch právě Jindřicha. Vratislavští biskupové hrad poté často zastavovali, např. roku 1319 Haugvicům. Někdy na přelomu 14. a 15. století byl hrad přestavován. Za husitských válek zůstal Kaltenštejn oporou katolické moci. Dobyt byl až v roce 1441, kdy se jej zmocnil Zikmund Rachna. Věznil zde dceru Půty z Častolovic. Se souhlasem vratislavského biskupa Konráda Kaltenštejn oblehlo vojsko pod velením Hynka Krušiny z Lichtenburka, příbuzného nebohé dívky. Hrad byl dobyt, Zikmund spolu s bratrem umučen a Konrád poničený a posléze provizorně opravený hrad roku 1443 zastavil vratislavské kapitule. Zástavní držitelé se dále opět střídali, hrad postupně pustl a roku 1505 byl na pokyn výpomocného biskupa Jana Thurzo rozbořen střelným prachem. Kamení z hradu bylo použito při úpravách okolí nového zámku Javorník. Podoba zámku Koncem 13. století se hradní jádro skládalo z bergfritu, paláce při něm a hradby s bránou. Předhradí bylo taktéž obehnáno hradbou a obsahovalo pouze lehčí stavby hospodářského charakteru. Po rozšíření někdy počátkem 15. století přibyl další pás hradeb před předhradím, vystavěn zde byl mlýn, pivovar a stáje. Dnes jsou zde k vidění střepy hradeb, nepatrné zbytky paláce a především polovina bergfritu, která odolala odstřelování v roce 1505. Kusy zdiva, volně ležící v areálu hradu, pocházejí také z doby odstřelování. Tipy na výlet Navštívit můžete jeskyni Na Pomezí, kostel sv. Josefa v Žulové, Nýznerovské vodopády, Boží horu, vyhlídku Čertovy kazatelny, rozhledu Borůvková hora nebo Městské muzeum Javorník. Ubytovat se můžete v Javorníku nebo v Jeseníku. M.K.