Kostel sv. Ignáce na Karlově náměstí byl vybudován v letech 1665 – 1670 jezuity. Stavba byla zahájena C. Luragem a polírem D. Luragem. V letech 1671 – 1677 na bodování pokračoval stavitel M. Reiner. Průčelí kostela, směřující do Karlova náměstí, bylo v roce 1671 vyzdobeno sochou sv. Ignáce v mandorle. Věž kostela a kruchtu postavil v letech 1686 – 1688 P. I. Bayer. Ten také v roce 1697 – 1699 vyzdobil průčelí kostela portikem. Na portiku jsou umístěny sochy jezuitských světců. Autorství je připisováno sochaři a štukatérovi A. Soldatimu. Ten se také podílel na výzdobě interiéru. Ve druhé polovině 18. století kostel prodělal rokokovou úpravu. Interiér kostela má charakter jezuitských svatyní. Má sálový půdorys s bočními kaplemi a tribunami. Za mělkým pravoúhlým kněžištěm je rozsáhlá sakristie. Převážná část zařízení kostela pochází z 18. století. Oltář kostela pochází z druhé poloviny 18. století. Je vyzdoben obrazem Oslavení sv. Ignáce od J. J. Heinsche. Vpravo za vchodem je kaple dušiček, která byla vybudovaná v letech 1684 – 1685. Na počátku 18. století byla vyzdobena štukaturami, které rámují kopie obrazů Podobenství o marnotratném synu od Josefa Führicha. Kopie pro kostel sv. Ignáce vytvořil J. Umlauf v roce 1875. V dalších kaplích kostela jsou hodnotná od F. I. Weise, I. F. Platzera J. Raaba, M. V. Jäckla, J.J. Bendla a dalších mistrů. Sakristie je vyzdobena štukaturami z počátku 18. století. Za zmínku také stojí obraz Přenesení sv. Václava, který je dílem J. J. Heinsche a který sem byl přemístěn z kostela sv. Václava na malostranském náměstí. Tento kostel byl zbořen a nahrazen chrámem sv. Mikuláše.Historie kostela v sobě odrážela i historii jezuitského řádu. V roce 1773 byl zrušen jezuitský řád a kostel sv. Ignáce, jako klášterní, byl také zrušen. Jezuité se sem vrátili až po obnovení řádu v roce 1866.Kostel sv. Ignáce je spolu s bývalou jezuitskou kolejí výraznou dominantou Karlova náměstí. Socha sv. Ignáce obklopená zlatou aureolou je umístěna na vrcholu kostela. Kostel byl vybudován v letech 1665-77, za autora projektu se považuje vynikající architekt Carlo Lurago. V letech 1686-87 doplnil Pavel Ignác Bayer kostel o věž a před koncem 17. století i o předsunutou krytou předsíň. Svatyně se vyznačuje klidnou a důstojnou monumentalitou. Vnitřek chrámu je sálový prostor s bočními kaplemi, charakteristický pro jezuitské kostely, zařízení je převážně barokní a rokokové z 18. století. Hlavní oltář je z tmavého mramoru a jde o klasicistní styl ze 3 čtvrtiny 18. století. V roce 1773 byl kostel zrušen, jezuité se sem však opět vrátili v roce 1886, koupili si dům za kostelem v Ječné ulici a působili tu až do roku 1950.Za kostelem sv. Ignáce až k ulici Ke Karlovu a odtud směrem k Vyšehradu bývaly ještě v 19. století zahrady s mnoha letohrádky. Rozsáhlé, někdy napolo zpustlé pozemky a opuštěné příbytky byly výborným prostředím pro romantické a tajuplné příběhy. Kdesi v blízkosti Dobytčího trhu byl letohrádek, kde se říkalo Na poušti. Ten byl sídlem tajného sdružení Synové světla, o kterém napsal román Karel Sabina. 

Obrazárna je umístěna v přízemí severního traktu II. nádvoří. V místech, kde bývaly konírny. Obrazárna původně obsahoval řadu vzácných obrazů. v době třicetileté války jich byla většina uloupena.

Bývalé hradiště s pozůstatky augustiniánského kláštera se nacházejí zhruba 4 km severozápadně od Osvětiman. Původní hradisko opředené pověstmi a spojované s cyrilometodějskou tradicí bylo osídleni zřejmě nejpozději v 9. století. Nebylo nijak rozsáhlé, obytná část tvořila je několik desítek metrů. Jeho účelem bylo patrně jako opevněné místo chránící okolní obyvatelstvo v době nebezpečí a jako strážný bod na obchodní cestě. Existence kostela zde nebyla věrohodně doložena, pokud zde nějaký byl, pak patrně dřevěný, který pak zmizel beze stopy. Tato středověká pevnost byla osídlena patrně do počátku 11. století, poté její další osud není znám. Stejně tak není znám její zánik, zda to bylo vlivem klesajícího významu a tím nezájmu, či záměrné fyzické zničení. V průběhu 13. století došlo o oživení zájmu o toto místo a v roce 1350 zde byl založen klášter augustiniánů. Kamenné duchovní stavby byly ještě časem rozšířeny o hospodářská stavení obehnaná opevněním. Rozsáhlý komplex, ale nebyl nikdy dostavěn. O jeho zánik se vedou spory. Možná se stal terčem moravských husitů, kteří počátkem roku 1421 neúspěšně obléhali Kyjov. Každopádně ke skutečnému zániku došlo v průběhu 15. století. Roku 1546 byl zpustlý areál zastaven městu Kyjov a následně se dostal do jeho majetku. Poté se jeho rozvaliny staly zdrojem laciného stavebního materiálu, část byla prý snad dokonce použita na přestavbu hradu Cimburka, ke stavbě zámku Buchlovice a jinde. Na počátku 18. století prý byly ještě patrné zbytky kostelních zdí. V první polovině 19. století se začal o zdejší bývalý areál zajímat osvětimanský farář Vavřinec Jugan. Roku 1837 odkopal základy kliementského kostela a z nalezených kamenů vytvořil jeho půdorys. Boršický farář Jan Studený zde zase nechal postavi dřevěnou kapli, kterou na konci 50. let 20. století nahradila dnešní stavba. V současné době se zde konají květnové poutě, kterých se zúčastňují stovky poutníků. Areál ve kterém dnes najdeme valy a příkopy bývalého hradiště a z kamenů vyznačený půdorys bývalého kláštera je volně přístupný.

Císařský znak je umístěn na nároží domu čp.193. V původním stavení sídlil úřad hor viničních založený Karlem IV. v roce 1358. Zrušil ho v roce 1783 císař Josef II. Do roku 1850 zde také sídlila správa mostu pražského.