Osamělý dvůr s renesanční tvrzí Klokočín se nachází na katastrálním území obce Maletice a zároveň přibližně 2,5 km severozápadně od města Protivín. Okolo tvrze vedou tři značené trasy včetně naučné stezky s názvem Na břehu Blanice. Historie tvrzi Ves Klokočín s dvorem je poprvé zmiňována roku 1401, avšak tvrz pochází pravděpodobně až z období kolem poloviny 16. století za držby Protivínských z Pohnání. První písemná zmínka o ní je až z roku 1584, kdy ji již jako pustou Protivínští z Pohnání prodávají Švamberkům. Po roce 1595 se tvrz i se dvorem dočkala opravy od nového majitele Jindřicha Březského z Ploskovic, který ji však záhy i s dnes již zaniklou vsí a dvorem roku 1607 prodal. V roce 1615 Klokočín koupil Jan starší Vratislav z Mitrovic a připojil ho ke svému protivínskému panství. Od této chvíle přestala tvrz sloužit jako rezidence. V letech 1711–1918 byla tvrz v majetku Schwarzenbergů, později sloužila jako domov důchodců a potřebám JZD. V roce 1967 zde František Vláčil natáčel film Markéta Lazarová. Dnes je tvrz zrekonstruována soukromým majitelem a zpřístupněna v návštěvních hodinách. Tvrz Klokočín tvoří severozápadní část zástavby dvora, jehož ostatní stavby pocházejí až z 19., resp. 20. století. Tvrz je patrová obdélná, mírně zalomená budova s polovalbovou střechou. Část fasád dodnes tvoří renesanční sgrafitové kvádrování. Tipy na výlet Nedaleko odsud najdete Památník města Protivín. Ve Vodňanech můžete navštívit Městské muzeum a galerii. Vydat se můžete i na komplex tvrzí Kestřany nebo si prohlédnout kalvárii u Otavy. Ubytovat se můžete ve Vodňanech. M.K.

Největší hornické muzeum v České republice nemůže být nikde jinde než v černé Ostravě. Areál, rozprostírající se na jihovýchodním úpatí vrchu Landek, má širokou nabídku doplňkových služeb a svým návštěvníkům nabízí celodenní výlet mezi památkami v přírodě. Landek je od roku 1992 vyhlášen národní přírodní památkou. Jedná se o unikátní lokalitu z hlediska geologie, archeologie, historie, přírodovědy a hornictví. Právě spojení hornického muzea jako technické památky a vrchu Landek jako národní přírodní památky činní z návštěvy tohoto místa nezapomenutelný zážitek. Muzeum bylo otevřeno 4. prosince 1993 na svátek sv. Barbory, patronky horníků. V nabídce má tyto stálé expozice: Výstavní vila Zde začíná nejčastěji prohlídka areálu.  Návštěvník zde totiž má užitečnou možnost dát si do širších souvislostí vše, co uvidí v ostatních částech muzea, a tak umocnit dojmy z pobytu v areálu. Najde zde několik tématicky oddělených expozic, které dohromady prezentují průřez několik tisíc let dlouhou historií nejen Landeku, ale celého ostravského hornictví. Podzemní expozice - kulturní památka důl Anselm Vydejte se do podzemí, absolvujte každodenní cestu jako horníci. Jedinečná expozice ve štolách horních slojí skutečného historického dolu Anselm. Návštěvníci sem sfárají důlní jámou v těžní kleci z historické budovy dolu ve stylu průmyslové secese. Expozice důlního záchranářství Landecká expozice báňského záchranářství je největší na světě. Ukazuje vysoce sofistikovanou a rizikovou činnost, bez níž by práce v podzemí nebyla možná, a techniku, která záchranářům umožňuje pohybovat se v prostředí, jež je v některých ohledech ještě nepřátelštější než kosmický prostor nebo hlubiny moře. Exponáty a expozice volně rozmístěné v areálu Exponáty na volné ploše zachycují zdejší lidské aktivity od doby kamenné v podobě sídliště pralidí, přes rozmach těžby reprezentovaný typickou průmyslovou architekturou, až po důlní techniku 20. století. Spíše než o muzeum v klasickém smyslu zde tedy je jakási kombinace muzea a skanzenu. Stálá expozice: Historie a technický vývoj dobývání uhlí od roku 1782 po současnost. Výstavní budova - historie osídlení Landeku (Landecká Venuše), hornická symbolika, historie důlních svítidel a důlního měřičství. Podzemní expozice zpřístupněna fáráním jámou, štoly z 1. poloviny 19. století, důlní pracoviště včetně dvou mechanizovaných porubů (prezentovány v provozu). Expozice báňského záchranářství - největší svého druhu v Evropě, dýchací, potápěčská, lezecká a měřická technika, funkční část dýmnice. Národní přírodní památka Landek.

Rychnov se stal v polovině 18. století význačným poutním místem, „Nový Mariazell“ jak byl tehdy nazýván. Jeho vznik je opředen legendou o zázračném uzdravení. Nenmocný kovář Jakob Franz z Lubníku se při své cestě do Mariazell zastavil v Rychnově, kde vysílen usnul v lese. Zdálo se mu, že ho někdo dotýká a nabádá aby svou pouť dokončil. Po probuzení zjistil, že bolesti zmizely. Vykonal pouť a z Mariazell si přinesl obrázek Panny Marie, který připevnil na strom pod nímž se uzdravil. Obrázek se časem poškodil, a tak ho nahradila dřevěná soška Panny Marie od moravskotřebovského sochaře Františka Seydtla. Mnoho poutníků před soškou vykonalo pobožnost a zázračně se uzdravilo. U stromu byl později nalezen pramen vody a studánce se začalo říkat Mariánská. V roce 1749 celou událost prozkoumal olomoucký biskup a vyhlásil Rychnov na Moravě poutním místem. Soška Panny Marie byla přenesena do farního kostela sv. Mikuláše v obci. Tradice poutí pokračovala až do 20. století. Po letech útlumu došlo k obnovení v roce 2000.

První zmínky o Motole jsou z roku 1146, kdy byl v majetku církve. Za dobu své existence vystřídal řadu majitelů. Obyvatelstvo se živilo především zemědělstvím, pěstováním vína. Na přelomu 18. a 19. století se ze zkoušela i těžba uhlí. K Praze byl Motol připojen v roce 1922. Název pravděpodobně pochází od jména Motejl.