Pozůstatky hradu Návarov se nacházejí nad soutokem Kamenice a Zlatého potoka nedaleko stejnojmenné vesnice v okrese Jablonec nad Nisou. Ze železniční zastávky Návarov je to pouhý kilometr po červené turistické značce. Historie hradu Archeologický výzkum klade počátky hradu do období přelomu 13. a 14. století, ovšem první zmínka o něm je až z roku 1365, kdy se po něm píše Adam Heřman z Heřmanic. V období vlády Václava IV. vlastnil hrad jeho milec Jan Čouch (Čúch) ze Zásady. Za husitských válek byl jeho pánem Čeněk z Návarova. Dalším majitelem hradu byl Jan Zajíc z Házmburka, stoupenec zelenohorské jednoty. V roce 1469 byl proto Janův hrad obležen a dobyt vojsky Jiřího z Poděbrad. Následně se majitelé hradu často střídali, až se roku 1515 dostal do držení rodu Smiřických. Smiřičtí dokázali panství s hradem Návarov dovést k hospodářskému rozkvětu. Hrad sice nebyl sídlem panstva, ale přesto byl udržován v dobrém stavu jako obydlí vrchnostenského úředníka. V důsledku pobělohorských konfiskací skončila tato šťastná éra návarovského panství. Nakrátko se jeho majitelem stal Albrecht z Valdštejna a v roce 1627 se panství s hradem ujímá Gertruda de Lamotte. V roce 1643 oblehlo a dobylo hrad švédské vojsko. Poté, co Švédové odtáhli, dostal hrad poslední a smrtelnou ránu. Císař Ferdinand nakázal hrad zbořit, aby se ho napříště už nemohl zmocnit žádný z nepřátel. Stalo se tak roku 1644. Z kamenů hradu pak nechali Lamottové vystavět nedaleko stojící barokní zámek. Podoba hradu Hrad Návarov byl menším šlechtickým hradem bez věže. Původní rozsah hradu odpovídal pravděpodobně rozsahu dnešního hradního jádra. Vnější předhradí s hradbou zpevněnou baštami vybudovali majitelé hradu nejspíše po dobytí hradu roku 1469. Dnes mohou návštěvníci hradu obdivovat trosky dvou paláců v jádře a do značné výšky dochované opevnění předhradí s dvěma baštami. Hrad je volně přístupný. Tipy na výlet Podívat se můžete do Městského muzea v Železném Brodě, Vlastivědného muzea ve Vysokém nad Jizerou nebo zříceninu hradu Nístějka. Ubytování najdete ve Vysokém nad Jizerou. M.K.

Zajímavý geomorfologický útvar „Geologické varhany“ se nachází necelé tři kilometry východně od obce Mladeč. Jde o krasový jev vzniklý za specifických klimatických podmínek, korozním rozpouštěním vápence podél puklin do hloubky. Navíc byla tato koroze urychlena působením vodních roztoků nasycených oxidem uhličitým, které tak působily jako slabá kyselina. Ideální podmínky pro vznik tohoto útvaru byly během tropického třetihorního klimatu. Útvar tvoří větší či menší svislé kapsovité prohlubeniny, zpravidla dosahující hloubky až 20 m. Vytvořené prohlubeniny jsou pak vyplněny klesajícím jílem, hlínou, pískem, štěrkem nebo jiným materiálem. To vše se dělo pod povrchem a tak tento jev není viditelný z povrchu. To je možné pouze v umělých odkryvech například na lomových stěnách nebo zářezech. A právě zde v bývalém vápencovém lomu Brodka došlo k obnažení tohoto útvaru.

Starý liběšický židovský hřbitov se nachází v polích zhruba kilometr jihovýchodním směrem. Nejlépe se k němu dá dostat polní cestou od komunálního hřbitova. Ta nás dovede k remízku mezi poli. Poté je potřeba sledovat tento remízek až malému zalesněnému návrší po levé straně. Zde se dát cestou přes remízek a po polní cestě začít obcházet toto návrší zprava, po cca 50 m se již před námi objeví zarostlý židovský hřbitov s narušenou ohradní zdí. Založen byl zřejmě v 18. století. Na ploše cca 2.949 m2 je dochováno jen několik desítek náhrobních kamenů barokního a klasicistního typu. Hřbitov není příliš udržovaný a dosti silně zarostlý náletovými křovinami i menšími stromy (březen 2010). Hledání náhrobků je tak možné spíše jen v době vegetačního klidu. Hřbitov sice obklopuje masivní ohradní zeď, na několika místech je však již provalená a hřbitov je tak bez obtíží přístupný.   Nový liběšický hřbitov se pak nachází také kilometr od obce, ale více východním směrem než starý, při silnici vedoucí od křižovatky u Dubčan na Tuchořice. Tento hřbitov byl založen v roce 1897. Nový židovský hřbitov je na tom hůř než starý, na jeho ploše 1.800 m2 se dochovalo sotva 7 náhrobků z let 1900-1915. Na okraji hřbitova se pak nacházejí torza dvou hrobnických domků se zbytky maurských oken. V obci se nachází zbytek bývalé synagogy postavené v 18. století. V 19. století byla přestavována a sloužila snad až do počátku 20. století. Na počátku 21. století byl modlitební sál zbořen a to co zbylo slouží jako hospodářské stavení.

Katova ulička, spojující Staré město se Špitálským předměstím, vznikla společně s tzv. Katovou brankou na počátku 14. století. Sloužila jako odpadní stoka přebytečné vody na hlavním náměstí, kterou odváděla do Bystřického potoka. Při obraně města pak byla rychlou spojnící mezi městem a hradebním parkánem. Ulička je dlouhá 51 metrů a její šířka v nejužším místě pouchých 66,1 cm. Je registrována jako nejužší ulice v republice. Podle legendy byla v uličce zazděna rouhavá jeptiška, která tu o půlnoci pak straší spolu s posledním kadaňským katem Ignácem Kaylem.