Stálá expozice:Hamousův statek čp. 22, zv. rychta - stavení se stále zařizuje a exponáty se doplňují - sbírka z okresu Rakovník, Kladno a Beroun.

Místní ostravská část Poruba je ojedinělou čtvrtí v ČR, kde se zachovala v podstatě dodnes její původní tvář v podobě socialistického realismu. Velkoryse řešená čtvrť se širokými ulicemi, rozsáhlými dvory, honosně zdobenými a mohutnými domy, spoustou zeleně, vyrostla v 50. letech 20. století prakticky na zelené louce. Tempo výstavby bylo vysoké, již zhruba za 6 let měla Poruba na 60.000 obyvatel. Socialistický realismus se inspiroval historickými slohy, především pak renesancí a klasicismem. Páteřní ulicí Poruby je Hlavní třída. Široký, čtyřproudý bulvár se zeleným dělícím pásem uprostřed, jenž ukrývá pěší a cyklostezku. Hlavní třídu zdobí honosné domy ozdobené sgrafity a keramickými reliéfy znázorňující horníky, dělníky, hutníky, chemiky, děti a jiné postavy. Z vnitrobloků se na hlavní třídu vstupuje několika pompézními branami. I když z výjevů čiší propaganda tehdejšího režimu, velmi dobře řešená čtvrť i dnes poskytuje dobré bydlení a činí Porubu jednou z těch atraktivnějších ostravských adres.

Nevýrazné pískovcové návrší s čedičovým vrcholem Mužský (463 m.n.m.) poskytuje krásný kruhový výhled. Na vrchu se nachází pamětní kámen připomínající boje prusko-rakouské války z roku 1866. V blízkosti vrchu se nacházelo stanoviště rakouských dělostřelců. Vrchol byl v minulosti poničen těžbou čediče. Na západním úbočí nad vesnicí Dneboh zhruba 1,5 km od vrcholu roste tzv. Tančící les, stromy zde ve svahu rostou šikmo. Vznikl po velkém sesuvu půdy 27.6.1926. Tehdy tento sesuv zničil na 11 domů osady Kavčiny.

Založení kostela sv. Štěpána v Kouřimi se datuje do roku 1260 společně se vznikem města. Ve druhé polovině 14. století byl rozšířen a později pak upravován. Například v letech 1876-1877 s použitím pseudogotických prvků v duchu purismu a pak také v letech 1903-1910 architektem Kamilem Hilbertem. Kostel je trojlodní bazilika se dvěma mohutnými věžemi. Věže byly původně vyšší, dnes je kryjou barokní báně. Na stěnách kolem kostela se nachází 16 mramorových a pískovcových renesančních náhrobníků ze 16. a 17. století. Původně se nacházely v kostele, odkud byly odstraněny a dlouho upadly v zapomění, sem na dnešní místo byly osazeny kolem roku 1905 při poslední přestavbě kostela. V presbytáři můžeme vidět raně gotické sedile a gotický sanktuář. V severní lodi dvě dvoudílná bohatě profilovaná okna a raně gotický portál z doby založení kostela. Na jižní straně je portál pseudogotický. Většina gotického a renesančního vybavení byla zničena požáry, z barokního období se dochovaly jen lavice v hlavní lodi a dřevořezba ležícího Krista z 18. století. I fresky v kostele byly zničeny při druhé regotizaci. Pod východní částí presbytáře se nachází podzemní krypta sv. Kateřiny z doby založení kostela v letech 1260-1270. Jde o unikátní stavbu, která zřejmě nemá v celé Evropě obdoby. Krypta je osmiúhelníkového tvaru s kvádříkového lomového a rulového kamene. Kryje ji hvězdicová žebrová klenba sklenutá na střední pilíř. Při průzkumu byly odkryty fresky z doby okolo roku 1410, pod nimi pak ještě zřejmě fresky starší, ty se však již nepodařilo obnovit. Restaurování fresek trvalo 8 let, představují výjevy Ukřižování, Mučení a Stětí sv. Kateřiny. V 16 klenebních polích je pak tzv. andělský chór, komplex 24 postav andělů hrajících na dobové hudební nástroje. V blízkosti kostel stojí pozdně gotická zvonice z roku 1525, kolem roku 1570 renesančně přestavěna (z této doby pochází sgrafita) a pseudogoticky upravena architektem Josefem Mockerem. Zvony jsou zde zavěšeny obráceně.