Bizarní vrcholové skalisko nazývané komínky se nachází zhruba 5,5 km východně od Roštína. Zdejší místo bylo kdysi hranicí panství a poté politických okresů, z tohoto důvodu se zde v okolí nacházejí zachované hraničníky. Centrální skalisko tvořící pískovcový a slepencový útvar vysoký 8 metrů, široký 5 metrů a dlouhý až 20 m, kdysi také poskytoval výhled. V dávných dobách byly Komínky také tzv. ohňovou horou, v době hrozícího nebezpečí zde musel robotní lid držet stráž a posílat do vnitrozemí ohňová znamení v případě blížícího se nebezpečí. V roce 1996 se zde byly nalezeny pozůstatky pravěké přítomnosti člověka. Našly se zlomky nádob datovány do haštalského období lužických popelnicových polí. Na konci 19. století objevili zdejší místo turisté a zejména pak příslušníci rodu Thunů, jež byli majiteli kvasického panství. Komínky dokonce navštívil několikrát arcivévoda František Ferdinand d´Este, příbuzný Thuna. Roku 1903 zde dala správa kvasického panství zřídit na skalisku přírodní vyhlídku s tesaným schodištěm a opatřenou zábradlím. Instalace tohoto zábradlí se postarala o pozdější menší rozruch. Při zalévání děr se totiž používala rozpuštěná síra. To zapříčinilo, že se po okolí rozšířila zpráva že zdejší vrcholek je sopkou. Mnoho lidí tomu tehdy uvěřilo, dokonce se tato zpráva dostala až do amerických krajanských novin. Kolem vrcholku vede značená turistická cesta na samotnou plošinu pak značená odbočka.

Kousek od dvou balvanů Bába a Dědek nedaleko obce Žihle se nachází malé skalní městečko vzniklé stejný způsobem jako již dva zmíněné balvany. Ústředním bodem tohoto místa je viklan. V blízkosti se pak nachází ještě pár menších viklanů.

Sloup se sousoším Panny Marie Einsiedelnské je umístěn na čtyřhranném soklu a spolu s blízkou sochou sv. Václava dotváří ráz hradní rampy. Pieta na vrcholu sloupu je dílem neznámého mistra z roku 1672. Původně byla tato plastika umístěna u kostela Panny Marie Einsiedelnské, který stával na místě dnešního sloupu až do konce 18. století.

Prostý dřevěný toleranční kostelík ve Velké Lhotě byl postaven v období po vydání Tolerančního patentu (1781). První bohoslužba se konala v roce 1783. Objekt je srouben ze smrkových klád, interiér je stejně prostý jako stavba sama, bez obrazů a soch. Nemá vytápění ani elektrické osvětlení. Přesto je ojedinělý a to svými zachovanými typickými rysy tolerančních kostelíků. Zejména pak v interiéru se zachovalo původní uspořádání lavic kolem oválného stolu a umístění kazatelny na té široké straně proti vchodu. Kostel svým bohoslužebným účelům slouží dodnes.