Z dříve nejsevernějšího hradu přemyslovského hvozdu se dodnes dochovaly již jen nepatrné zbytky zdí. Džbán, takto se tento hrad jmenoval, se rozkládal nad soutěskou zvanou Ve vratech nad Mutějovicemi.  Právě tudy procházela cesta spojující středočeskou oblast, kde tak Přemyslovci rádi lovili, se severočeským Lounskem. Lovecký letohrádek krále Václava I.? Přestože byl Džbán velký, výstavný a významný, nedochovaly se žádné písemné zmínky. I jeho stavitel je neznámý. Dle archeologů spatřil světlo světa v první polovině 13. století a jeho bezpečí chránily tři okrouhlé věž. Takovou stavbu mohl stěží postavit pouhý člen šlechtického rodu a tak existuje teorie, že hrad postavil snad sám král Václav I. jako lovecký letohrádek. Po vystavění hradu Křivoklát byl tento hrad opuštěn. Hrad však asi neměl dlouhého trvání, neboť dle průzkumů se jeho zánik řadí již do druhé poloviny 13. století. Jeho zánik byl nejspíše způsoben poruchami v opukovém podloží zapříčiněném vylámáním mimořádně mohutného okružního příkopu. Při výsadbě lesa na hradišti byla ale také odkryta silná vrstva popela a do červena vypálené kameny, což by zase nasvědčovalo, že byl hrad zničen požárem. Na přelomu 19. a 20. století byl hradní areál výrazně poškozen těžbou opuky. Dispozice hradu Pro stavbu hradu byla vybrána rozsáhlá plochá ostrožna, na níž se nacházely pozůstatky halštatského pravěkého hradiště.  Hrad slučoval prvky hradu s obvodovou zástavbou a francouzského kastelu. Vnitřní nádvoří bylo pravděpodobně obestavěno budovami. Přístup do hradu byl pouze z východní strany, kde souvisí hradiště s planinou, a tady byly také hluboký příkop a val, které vedly kolem celého hradu. Značně silné zdi byly postaveny z opuky. Z hradu, z něhož se ještě v 19. století zachovaly zbytky všech tří okrouhlých věží, stojí dnes již jen nepatrné pozůstatky jediné z nich, části zdí a hluboký příkop s valem kolem části hradiště. Navíc je areál hradu zalesněn. Chystáte-li se navštívit hrad a hledáte ubytování, pak v jeho blízkosti v obci Mutějovice naleznete malý pivovar s ubytováním.

Délka toku: cca 2 km.Povodí: cca 6,3 km2.Šachetský potok pramení v okrese Praha – západ u obce Kosoř a ústí v Radotíně do Radotínského potoka. Část toku tvoří hranici mezi Prahou a Středočeským krajem.Protéká katastrem Radotín.

Astronomická věž Klementina patří nejatraktivnějším bodům při prohlídkách. Není divu, z jejího vyhlídkového ochozu máte totiž historické centrum Prahy jako na dlani. Její stavitel není jistý, ale je velmi pravděpodobné že jím byl F.M. Kaňka. Ti co této verzi nevěří nejčastěji zmiňují jména jeho kolegů K. I. Dienzenhofera či A. Luraga. Věž jenž byla dokončena v roce 1722 byla postavena z iniciativy rektora jezuitské university Francisca Retze. Její vznik má co do činění  s univerzitním vzděláním. Právě matematika a astronomie byly obory, které se zde přednášely na vysoké úrovni.Věž je vysoká 52 m, na vrchol vede 172 strmých točitých schodů. Věž je ukončena cibulovou bání a na kupoli je olověná postava Atlanta držícího zeměkouli. Kolem r. 1750 zde byla započata astronomická a klimatická pozorování a měření a věž byla osazována astronomickými přístroji. O rozvoj astronomie se nejvíce zasloužil ředitel observatoře Josef Stepling a mechanik Jan Klein. V r. 1775 zahájil Antonín Strnad soustavné záznamy meteorologických a klimatických měření. Nepřerušená řada teplotních měření, která se prováděla třikrát denně, a která zcela splňuje moderní kritéria, započala 1.  ledna 1784. Začátek řady pravidelných měření dešťových srážek se datuje k 1. květnu 1804 a patří k nejstarším ve střední Evropě. Díky tomu drží v tomto směru Klementinu světové prvenství. Je sice pravda, že v Berlíně začali s pravidelným měřením dříve, ale tyto měření byla po řadu let přerušena. Kromě pravidelných údajů o teplotě a počtu srážek se od roku 1842 ohlašovalo z Klementina poledne mávnutím praporu. Po r. 1928 byla astronomická pozorování přestěhována do nové hvězdárny v Ondřejově. Vchod do věže je vedle vchodu do Zrcadlové síně.

Smetanovo nábřeží leží na pravém břehu Vltavy mezi mostem Legií a Křížovnickým náměstím. V době Karla IV. po nábřeží lemovala zeď, za níž žili rybáři a ještě v polovině 19. století byl v těchto místech porostlý písečný břeh Vltavy. Nábřeží bylo vybudováno v letech 1841 - 1845 po dokončení železné lávky, která přemosťovala Vltavu v místě dnešního Mánesova mostu. Jeho délka je cca 500 m. Původně se nazývalo jen Nábřeží nebo Staroměstské nábřeží. V roce 1894 bylo pojmenováno na Františkovo nábřeží, v roce 1919 na Masarykovo nábřeží. V době německé okupace se jmenovalo nejdříve, v letech 1940 – 1942, Vltavské nábřeží a v letech 1942 – 1945 Reinhard Heydrich Ufer. Po osvobození Československa od německé okupace, v letech 1945 – 1952, se opět jmenovalo Masarykovo nábřeží a od roku 1952 Smetanovo nábřeží. Nábřeží slouží automobilové a tramvajové dopravě a pro pěší. Poskytuje jedinečný pohled na panorama Pražského hradu.