Autobusová zastávka Malešické náměstí na Malešickém náměstí slouží pro přepravu ve směru Hrdlořezy, Žižkov, Strašnice.Pojmenováni je odvozeno stejnojmenného Malešického náměstí, na kterém se nachází.Autobusová zastávka je součástí pražské hromadné dopravy, kterou tvoří trasy metra, městských autobusů a tramvají. Zahrnuje i Petřínskou lanovku, lanovku v pražské ZOO a přívozy přes Vltavu. Dopravní spojení má téměř každá pražská ulice, každé náměstí, či nábřeží.Zabezpečuje přesuny po Praze jak Pražanům, především do zaměstnání, tak návštěvníkům Prahy, turistům. Jejím prostřednictvím mohou navštěvovat pražské památky, divadla, koncerty, výstavy, muzea, kluby, fitcentra apod. Díky ní mají zabezpečenou dopravu i hotely a jiná zařízení poskytující v Praze ubytování, jako například priváty, kempy, botely, hostely, turistické ubytovny, ale i podniky nabízející pohostinství, jako jsou restaurace, kavárny, jídelny, pizzerie, pivnice, cukrárny apod.Prostřednictvím pražské hromadné dopravy je tak dostupná veškerá kultura, kterou Praha svým obyvatelům a návštěvníkům nabízí, stejně jako její jedinečná architektura, příroda, zábava a další nepřeberné množství historických, kulturních, duchovních a přírodních hodnot. A to 24 hodin denně!

Plastiku Čtrnáctiletá vytvořil v roce 1928 sochař Karel Dvořák. Byla umístěna v Kinského zahradě po pravé straně pěšiny vedoucí od náměstí Kinských k letohrádku Kinských. Socha byla poškozena a také ukradena. Podařilo se jí nalézt. V současné době je v depozitáři Muzea hlavního města Prahy. Na původní místo má být umístěna kopie. Na fotografii je Jihovýchodní část zahrady, kde byla socha umístěna.

Krátká historie hrádku Hrádek Lacembok byl založen patrně někdy na konci 13. století nebo počátkem 14. století příslušníky rodu z Lukavice. Roku 1373 se jako majitel uvádí Bohuchval z Hrádku. Jeho potomci vlastnili hrad až do konce 15. století. V té době byl hrad již opuštěn a brzy zanikl. Zřícenina pak zřejmě posloužila jako stavební materiál pro stavbu panského dvora. Dispozice hradu Zakladatel hradu si pro stavbu vyhlédl skalnatou stráň nad údolím potoka. Nákladnými pracemi nechal na třech stranách od okolí hrad oddělit příkopy a valy. K jižní straně přiléhalo níže položené předhradí, kde se nacházely jen dřevěné objekty. Vlastní hrad byl rozdělen na dvě nejstejně vysoké části. Nižší část tvořila parkán, kde se v její západní části nacházela obdélná cisterna o rozměrech 1,5 x 2 m a hluboká 3,5 m. Parkán byl obehnán kamennou hradbou navazující na ohrazení vyšší části hradního jádra. Horní část hradu zaujímající plochu cca 20 x 20 m byla o zhruba 3 m výše než níže položené jádro. Tady patrně stálo obydlí hradního pána, palác. Kromě toho zde možná ještě stála věžovitá stavba. Na severní straně byla bezpečnost hradu posílena samostatným opevněním. Vyrovnaná plošina musela nést věžovitý, v horních patrech snad jen roubený objekt. Toto opevnění zabraňovalo vniknout nepříteli do vytesaného příkopu. Toto opevnění bylo spojeno s horním hradem pomocí lávky. Do dnešní doby se dochovaly jen nepatrné fragmenty obvodových zdí a hlavně již zmíněná vysekaná cisterna do níž vede od západu vysekaná chodbička široká zhruba 1,5 m a dlouhá 2 m. S cisternou je spojena otvorem velkým jen 40 x 40 cm. Pravděpodobně byl otvor opatřen stavidlem a chodba umožňovala vypouštění vody z cisterny v případě, že se zkazila. Areál bývalého hradu Lacembok je volně přístupný. Tipy na výlet Na výlet se můžete vydat do Blížejova, kde je k vidění tvrz Lštění, prohlédnout si zříceninu hradu Netřeb u Kanic, navštívit Muzeum techniky a řemesel v Kolovči nebo renesanční zámek a gotický hrad Horšovský Týn. Ubytování najdete v Horšovském Týně.

Pasionál abatyše Kunhuty je soubor pěti duchovních textů z počátku 14. století vzniklý z popudu Kunhuty Přemyslovny.První text byl sepsán již okolo roku 1312 a celé dílo bylo dokončeno někdy okolo roku 1321, v době Kunhutiny smrti. Na tvorbě Pasionálu se podílel kanovník Beneš a také významný dominikán a později inkvizitor Kolda z Koldic. Beneš rukopis iluminoval (vymaloval), přičemž jeho práce po umělecké stránce dosahuje kvalit francouzského královského dvora. Ilustrací je celkem šestadvacet, jsou na nich zobrazeny divadelní scény, které se hrály v klášteře sv. Jiří na Velikonoce. Svůj výtvarný doprovod doplnil Beneš i vlastními verši, z nichž čiší nevšední nadání.Pasionál tvoří soubor pěti duchovních textů a je metaforou o utrpení církve. Prvním text je Podobenství o nepřemoženém rytíři z roku 1312 (autorem je Kolda) a o rok později byl iluminován. Rytířem je zde Ježíš Kristus a Panna či nevěsta Kristova symbolizuje lidskou duši. Nevěsta a Kristus splynou v jedno, což Beneš ztvárnil splynutím jejich svatozáří.Následují dvě středověké velikonoční básně o Panně Marii a skladba O nebeských příbytcích (jistým autorem je opět Kolda, který ji napsal roku 1314. Poslední dva texty jsou Pašijové kázání papeže Lva a Pláč Máří Magdaleny a vznikly zřejmě až po roce 1321, tedy po Kunhutině smrti. V Pasionálu byla nalezena i Kunhutina modlitba.Pasionál lze brát i jako jakýsi středověký orloj. Kristus je pojat jako Slunce a jeho nevěsta jako Venuše. Andělé jsou hvězdy, ďábel - had je démon tmy a zimy nebo souhvězdí podzimního hada a Kristův kříž je pojat jako křížení nebeského rovníku a ekliptiky.V knize je vložen dvoulist, kde je abatyše Kunhuta zobrazena jako princezna (korunována dvěma anděly) a jako nevěsta Kristova. Její podobizna je ovšem rozmazaná, snad byla slíbána coby vzácná relikvie.