Jeden z nejpěknějších viklanů u nás se nachází 1,5 km severně od obce Javorná ze které vede k němu značená turistická značka. Pěkně vyvinutý žulový blok viklanu zvaný Dominik je 3,5 m dlouhý, 1,5 m široký a 2 m vysoký. I když byl kdysi částečně poškozen je omezeně kývavě pohyblivý na nepatrně odkryté skále. Podle historických pramenů byl viklan dříve méně stabilní a vychyloval se již při silnějších poryvech větru. Na horní ploše viklanu je skalní mísa, vytvořená pravděpodobně lidskou rukou. To by mohlo ukazovat na kultovní využití kamene v prehistorii. Viklan tvoří středně zrnitá až hrubozrnná žula. Jeho vývoj je spojován s procesy selektivního zvětrávání a odnosu horniny. Významným faktorem při vzniku je i kvádrová nebo kulovitá odlučnost.

První dochované zmínky jsou z roku 1257, kdy byly Hlubočepy v majetku církve. Název je zřejmě odvozen od „čerpání do hloubky“. Na výšině „Dívčí hrady“ byly při archeologických průzkumech nalezeny pozůstatky pravěkého osídlení. K rozvoji Hlubočep výrazně přispělo vybudování Pražskoduchcovské a Buštěhradské dráhy. Viadukt pro její provoz byl vybudován v roce 1872. Byla zde také vápenka a sklárna. Praze byly Hlubočepy připojeny v roce 1922. I v současnosti zůstává větší část Hlubočeb klidný a tichým místem Prahy.

Jízdárna Pražského hradu je dvoukřídlá budova stojící v ulici U Prašného mostu, jež vede k severní bráně Hradu. Na konci 17. století ji postavil v barokním stylu stavitel Jakub Antonín Canevall. Autorem návrhu je architekt Jean Baptiste Mathey. Vstupní fasáda je zdobena štukovými reliéfy skákajících koní, zbraní a poprsím Turka a mouřenína. Jízdárna byla adaptována na výstavní prostory v letech 1948 - 49 podle projektu arch. Pavla Janáka.

Usmrcen německými okupanty. Pamětní deska je umístěna na rodinném hrobě na Novém židovském hřbitově na Olšanech.