Hradiště Kuk se nachází na vrcholu Výrov, který se tyčí necelé tři kilometry jižním směrem od obce Tuchořice.Na vrchu Výrov (509 m.n.m.) se nacházejí pozůstatky dávného osídlení. Pravděpodobně již v době haštalské se zde nacházelo opevněné hradiště, jenž bylo obýváno Slovany ještě na přelomu 8. a 9. století. Z vrcholu je výhled na Podkrušnohorskou pánev, velkou část Poohří a Doupovsko.

Původně gotický hrad Ledeč nad Sázavou, přestavěný v 16. století na renesanční zámek, je vystavěn na skále ve stejnojmenném městě, ležícím v údolí řeky Sázavy. Hrad na ostrohu nad řekou Byl založen ve 2. polovině 13. století a náleží tak k nejstarším šlechtickým sídlům. Tehdy panství vlastnil nevýznamný šlechtický rod ledečských vladyků. V roce 1440 přešlo panství do rukou Ledečských z Říčan jejichž erb s drobnými úpravami převzalo město do svého znaku. Po tragédii roku 1509, kdy se zřítil strop gotického paláce zahynula manželka Buriana Ledečského Žofka a jeho dva synové, poslední dědicové z rodu Říčanských, který tak vymřel. Renesanční přestavba Poté přešlo panství na čas pod vládu Meziříčských z Lomnice. Ti ledečský hrad částečně přestavěli v renesančním slohu. V roce 1562 vymohl Zdeněk Meziříčský na císaři Ferdinandu I. povýšení Ledče na město. V roce 1569 získali panství Trčkové z Lípy, kteří pokračovali v renesanční přestavbě. Pro účast Erdmana Trčky z Lípy na spiknutí proti Valdštejnovi v roce 1634, bylo panství zkonfiskováno a rozděleno. Majiteli postupně byli Lobkowiczové, Adrian z Enkefurtu, Thunové, Věžníkové... Zámek procházel drobnými stavebními úpravami, z nichž nejvýraznější byla ta barokní na konci 17. století. Pustnoucí a zadlužené panství prodal v roce 1753 Ignác z Kochu císařovně Marii Terezii, a ta ho darovala Ústavu zchudlých šlechtičen, který založila v Praze na Hradčanech. V roce 1879 zachvátil hrad mohutný požár, který se podařilo uhasit až po třech dnech. Hrad už nebyl nikdy uveden do původní podoby. Po roce 1945 se hrad stal majetkem státu. V 90. letech 20. století přešel hrad do soukromého vlastnictví. Podoba hradu Vnitřní hrad s válcovou věží bergfritového typu a budovami po obvodu nádvoří je ze tří stran obklopen parkánem. Na severu je opevněn baštami. Do areálu se lze dostat buď raně barokní branou z roku 1642 s erby Adriana z Enkefurtu nebo od východu po mostě přes hluboký příkop. Na všech budovách jsou zbytky sgrafitových psaníček a v přízemí paláce jsou renesanční klenby. Dnes sídlo městského muzea Na hradě je také od roku 1938 Městské muzeum, kde si návštěvníci mohou prohlédnout sbírky, které jsou věnované archeologii, etnografii, řemeslům, dále numismatické sbírky i ukázky zbraní. V bývalé terasovité zahradě stojí raně barokní letohrádek ze 17. století. Pro sportovně zdatnější hosty je otevřena 32 metrů vysoká věž, ze které je po vyšlapání 111 schodů nádherný výhled na malebné údolí Posázaví. Tipy na výlet Vydat se můžete na tvrz Melechov, zříceninu hradu Chřenovice, zeměměřičskou věž Melechov, prohlédnout si hrad Lipnice nad Sázavou nebo se pokochat krásami novorenesančního zámku Světlá nad Sázavou. Vystoupit se dá i na rozhlednu Bohdanka. Ubytovat se můžete ve Světlé nad Sázavou nebo v Lipnici nad Sázavou.  

Martinický palác na Hradčanském náměstí pochází ze třetí čtvrtiny 16. století. Dal ho postavit Ondřej Teyfl z Kinsdorfu na místě bývalého domu pánů z Rožmberka. Své jméno nese po svém druhém majiteli, Jaroslavu Bořitovi z Martinic, který nechal v první polovině 17. století, po roce 1620, palác rozšířit. Palác byl vyzdoben renesančními štíty a nad hlavní průčelí byl umístěn znak pánů Martinců. Od roku 1837 byl využíván jako vojenská nemocnice. Dům je vyzdoben sgrafity, které byly objeveny v roce 1971.Dnes je palác otevřen veřejnosti. K vidění je unikátní expozice renesančního bydlení šlechty a v bývalé konírně je interaktivní Muzeum hracích nástrojů. Otevřeno je každý den od 10 do 18 hodin. Na severní straně náměstí kde stojí Martinický palác, stávaly v polovině 14. století menší domky patřící vyšším i nižším církevním hodnostářům. Zhruba deset let po velkém požáru v roce 1541 koupil vyhořelé objekty Ondřej Teyffle z Zeillberku. Na tomto místě si pak vybudoval rezidenci se zahradou.  V roce 1580 jej prodal Jiřímu Bořitovi z Martinic. Tak se dostal objekt do šlechtického rodu Martiniců po nichž má dnešní objekt jméno. Jaroslav Bořita z Martinic přestavěl pravděpodobně jednopatrový dům v palác hodnotný jeho bohatství a politického postavení. Palác v té době dostal sgrafitovou výzdobu. Dispozice kolem západního dvora byla uzavřena výstavbou severního křídla s velkým reprezentačním sálem. Byl doplněn soubor trámových malovaných stropů. Do hlavního průčelí byl vsazen obdélný kvádrovaný portál s půlkruhovým záklenkem. Ve střední části jeho vrcholu byla zasazena deska z červeného mramoru s hraběcím znakem Martiniců. Po smrti Jaroslava Bořity se stávali majiteli další členové rodu až do roku 1788 kdy rod vymřel po meči. Palác měl tehdy pět dvorů, jednu jízdárnu a dvě konírny. Palác pak začal sdílet osud některých jemu podobných objektů. Nová majitelka si nechala pouze pětipokojový byt a dala v objektu z důvodu většího zisku zřídit 25 nájemních bytových jednotek. V přízemí byla dokonce policejní strážnice. Po požáru v roce 1835 ho koupila Barbora Trödlová. Ta nechala ve snaze ještě více zvýšit zisk přepatrovat velký sál. Při těchto úpravách byl zničen malovaný strop velkého sálu. Ještě že byl kresebně zachycen synem někdejší majitelky. Na 43 polích kazetové stropu slavnostního sálu byly namalovány alegorie Církve a biblických hostin jako Svatební hostina v Káni Galilejské nebo Hostina žebrákova. Dílo zkázy dovršily další přestavby. Do interiéru byly vestavěny příčky, v přízemí zřízena pekařská pec, trámové stropy byly překryty omítanými rákosovými. Počet partají zde bydlících se v jedné době blížil k sedmdesáti. Dům byl také přefasádován hladkými omítkami čímž zmizela sgrafitová výzdoba jak hlavní průčelí tak dvorních traktů. Po druhé světové válce se dům dočkal své plné rehabilitace. Generální rekonstrukce pro potřeby Útvaru hlavního architekta proběhla v letech 1967-72. Vzorově provedená rekonstrukce odkryla a zachovala, pokud to bylo možné, všechny renesanční a raně barokní prvky objektu. Byly restaurovány i nástěnné malby Adama a Evy provedené v nadživotní velikosti ve velkém sále, malované stropy, renesanční sgrafita a další. 

Autobusová zastávka Hájová v ulici Únorová slouží pro dopravu ve směru Nedvězí, Královice, Kolovraty, Uhříněves, Petrovice, Háje, Hostivař.Pojmenování zastávky je odvozeno od názvu přilehlé ulice Hájová.Autobusová zastávka je součástí pražské hromadné dopravy, kterou tvoří trasy metra, městských autobusů a tramvají. Zahrnuje i Petřínskou lanovku, lanovku v pražské ZOO a přívozy přes Vltavu. Dopravní spojení má téměř každá pražská ulice, každé náměstí, či nábřeží.Zabezpečuje přesuny po Praze jak Pražanům, především do zaměstnání, tak návštěvníkům Prahy, turistům. Jejím prostřednictvím mohou navštěvovat pražské památky, divadla, koncerty, výstavy, muzea, kluby, fitcentra apod. Díky ní mají zabezpečenou dopravu i hotely a jiná zařízení poskytující v Praze ubytování, jako například priváty, kempy, botely, hostely, turistické ubytovny, ale i podniky nabízející pohostinství, jako jsou restaurace, kavárny, jídelny, pizzerie, pivnice, cukrárny apod.Prostřednictvím pražské hromadné dopravy je tak dostupná veškerá kultura, kterou Praha svým obyvatelům a návštěvníkům nabízí, stejně jako její jedinečná architektura, příroda, zábava a další nepřeberné množství historických, kulturních, duchovních a přírodních hodnot. A to 24 hodin denně!