Židovský hřbitov se nachází východně od obce (asi něco přes kilometr) na severním svahu malé rokle Třebčického potoka. Založení hřbitova zřejmě spadá do 15. století, ale doloženo je až v první polovině 18. století. Během druhé světové války byl devastován, a ani po ní se nedočkal lepšího osudu. Poměrně členitý a ve svahu založený hřbitov o velikosti 2.195 m2 je dnes silně zarostlý travou, křovinami a menšími stromy. V tomto prostoru najdeme zhruba stovku náhrobků různě roztroušených z období od 18. století až do počátku 20. století. Ty lépe viditelné a zřejmě spíše starší se nacházejí v horní části hřbitova. Plochu ohrazuje kamenná zeď místy narušená. Přístup na hřbitov je volný. Vzhledem k tomu, že k němu nevede téměř žádná pořádná cesta, je přístup nejlepší v podzimní době po sklizni a za suchého období. Jako nejlepší přístup je odbočit kousek za obcí vpravo po polní cestě, pak zhruba kilometr rovně a následně se dát vpravo přes pole k zarostlému hájku.

Autorem je, stejně jako protější sochy sv. Mikuláše Tolentínského, Jeroným Kohl. Společné mají i rok vytvoření (1708) a také své mecenáše, kterými byli augustiniáni, jejichž znak je na podstavci. Sv. Augustin se narodil r. 354 v dnešním Alžírsku, od mládí se lehce učil, ale rád se také bavil. Až pod vlivem biskupa Ambrože a jeho ohnivých kázání přistoupil ke křesťanství, r. 396 byl sám zvolen biskupem. Sepsal pravidla řeholního života, z nichž později vycházelo mnoho dalších církevních řádů. Je největším teologem křesťanství prvých staletí. Jako církevní učitel je patronem teologů a také tiskařů. Zde je znázorněn na prostém podstavci v biskupském rouchu. Pod pravou nohou má knihu jako znamení ponížení kacířů, v pravé ruce drží hořící srdce - tak hoří plamen lásky v jeho duši k jedinému Pánu. U světcovy levé nohy je postava andílka s mušlí. Na podstavci je nápis: DOCTORVM PRINCIPI - Knížeti učitelů církevních. Originál je umístěn v Gorlici na Vyšehradě. Nynější dílo je z roku 1971 od Duška, Velínského, Sopra a Hampla.

Boskovická vodní nádrž se rozkládá 3 km severovýchodně od města. Vznikla zatopením údolí říčky Bělé na konci 80. let 20. století. Navržena byla již v letech 1970-1975, dokončena až v roce 1989 a o rok později uvedena do zkušebního provozu, o další čtyři roky později do trvalého. Vystavěna byla hlavně pro odběr pitné vody. Hráz je kamenitá, sypaná se středním jílovitým těsněním o délce 305 m a výšce 42,5 m. Zatopená plocha nádrže činí 53,3 ha a objem 7,343 mil. m3 vody. Z důvodu odběru pitné vody není k nádrži přístup povolen, pouze hráz je přístupná v období od dubna do října.

  Výjimečné a velmi zachovalé městské podzemí bylo v Přeskačích objeveno v prosinci 2004 při budování splaškové kanalizace. Při arechologickém průzkumu byly objeveny další archeologické objekty a zároveň zastupitelstvem rozhodnuto zpřístupnit tyto prostory. V roce 2009 tak byl postaven za přispění dotací vstupní objekt do podzemí. Podzemí má dvě části. Hlavní chodbu dlouhou přibližně 35 m, širokou 150-180 cm a vysokou 170-190 cm a druhou část tvořící úzkou chodbu se třemi kruhovými místnostmi. Dvě místnosti mají proražený komín a sloužily k úkrytu osob, třetí bez komínu patrně k uchovávání potravin. Strop chodeb se nachází asi 2,5 m pod povrchem. Chodby byly vylámány v hornině zvané serpenit neboli také hadec. Jde o velmi pevnou horninu se zvýšeným obsahem železa, niklu a hořčíku. Dále se zde nachází chalcedon, mastek a chlorit. Podzemí vzniklo patrně okolo 14. století podle nálezů střepů keramiky. Sloužilo asi jako úkryt ve válečných dobách, čemuž nasvědčoval úzký vstupní otvor ve výšce 60 cm nad podlahou chodby. Tento otvor musel být pro lepší zpřístupnění zvětšen. K zasypání chodeb došlo asi někdy v 17. století, neboť z té doby pochází nejmladší nálezy. Při vchodu do podzemí lze shlédnout zachovanou obilní jámu, slouží k uchovávání obilí. Po naplnění byla neprodyšně uzavřena a utěsněna slámou, hlínou a kamením, aby se zastavily procesy znehodnocující obilí. Přeskačské podzemí je přístupné po dohodě s průvodcem.