Nuselský most. Praha dostala poetické přízvisko „stověžatá“, ale téměř stejně jako věží má mostů a můstků. Myšlenka spojit Nové Město s pankráckou plání je dost stará. První návrh na přemostění pochází z roku 1903. První soutěž byla vypsána v roce 1926, druhá 1933 a konečně třetí v roce 1953. Stavba Nuselského mostu. Stavba Nuselksého mostu byla zahájena až v roce 1967. Dostavěn byl v roce 1973 a je mimořádným svými rozměry a na tehdejší dobu i konstrukčním řešením a technologií výstavby. Celková délka mostu představuje 485 metrů, které se dělí na 5 polí, z nichž dvě dosahují rozpětí 68,25 m, tři po 115,5 m. O mimořádné náročnosti díla svědčí fakt, že základy jsou zakotveny v hloubce až 16 m, v nosné, nezvětralé břidlici. Nad údolím se klene ve výšce 40 m. Jako materiál byl použit předpjatý beton. Složité byly i zatěžkávací zkoušky k tomu bylo použito několik tanků. Výška mostu přilákala za jeho existenci několik sebevrahů. To zákonitě vyvolalo různá bezpečnostní opatření. Původně zde bylo jen nízké zábradlí, dnes jsou instalovány vysoké převislé drátěné zábrany. Most je určen pro automobilový provoz, metro a pro pěší. Název Nuselkého mostu. Most se od roku 1969 do roku 1990 nazýval most Klementa Gottwalda. Od roku 1990 nese název odvozený od městské části Nusle.  

Římskokatolický kostel Nanebevzetí Panny Marie se nachází ve Fučíkově ulici, v blízkosti pravého břehu řeky Smědá. Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Raspenavě byl postaven na počátku 20. století v novobarokním slohu s některými secesními prvky. Na jeho místě původně stával raně gotický kostelík, který je připomínán v dokumentech míšeňského biskupství roku 1346. Tento kostel byl pravděpodobně ve 2. pol. 17. století barokně přestavěn. Se stavebním rozvojem Raspenavy v 19. století přestal původní kostel postačovat, proto se zdejší továrník Gustav von Richter rozhodl financovat výstavbu nového kostela. Z původního kostelíka byla zachována jen věž a části vnitřního zařízení (hlavní oltář a varhanní skříň). Projekt dodala liberecká kancelář Gustav Sachers Söhne.  Při přestavbě byla také obrácena orientace kostela tak, aby průčelí směřovalo k hlavní komunikaci. Výmalbu interiéru provedl v letech 1912–13 Karl Krattner z Chrastavy. Ve druhé polovině 20. století kostel postupně chátral. Teprve v posledních letech proběhly opravy. V roce 2012 zde probíhal podrobný archeologický průzkum, při němž byly objeveny základy původního gotického kostela a pohřebiště čítající 40 kosterních pozůstatků. Jižně od kostela stojí novobarokně upravená fara a hřbitov, kde se nachází novogotická Richterova rodinná hrobka, projektovaná roku 1895 Franzem von Neumannem (radnice ve Vídni a Liberci). Kostel je přístupný během bohoslužeb, které se konají každou neděli v 10.30hod.   L.R.

Petřínská rozhledna patří mezi nejznámější a nejvyhledávanější místa v Praze. Zamíří sem snad každý turista i Pražan. Je také jednou z výrazných dominant Prahy. Historie a stavba Petřínské rozhledny Petřínská rozhledna byla postavena v souvislosti s pořádáním Zemské jubilejní výstavy v Praze v roce 1901. Podnět k její stavbě vzešel z Klubu českých turistů, konkrétně od Viléma Kurze a Vratislava Pasovského, kteří se nechali inspirovat Pařížskou Eiffelovou věží. Petřínská rozhledna je její volnou, pětkrát menší, kopií. V lednu roku 1890 byl projekt prezentován v tisku v článku nazvaném „Rozhledna na Petříně, obrázek z blízké budoucnosti Prahy“. Protagonistům projektu se podařilo získat potřebné finanční prostředky a tak mohli Ing. František Prášil a Ing. Julius Souček vypracovat projekt stavby. Stavební práce byly zahájeny již v březnu 1901 s cílem dokončit stavbu do zahájení Zemské jubilejní výstavy. Již 28. července 1901 byla rozhledna zkolaudována a 20. srpna 1901 slavnostně zpřístupněna veřejnosti. Parametry Petřínské rozhledny. Šedesát metrů vysokou Petřínskou rozhlednu tvoří osmiboká přehradová konstrukce vážící 175 tun. Ramena jsou ukotvena ve vrcholech základového osmiúhelníka s úhlopříčkou 20 metrů. Základy jsou hluboké 11 metrů. Vyhlídková plošina Petřínské rozhledny je ve výšce 55 metrů a vede k ní celkem 299 schodů umístěných v osmibokém tubuse. Na vrchol věže byla umístěna královská koruna, která byla v roce 1953 nahrazena televizním vysílačem. První patro konstrukce je ve výšce 20 metrů a konstruktéři zde umístili krytou vyhlídkovou terasu s ochozem. V přízemí byla vybudována restaurace. Cestu na vrchol umožňoval výtah pro šest osob. Nejprve na plynový a později na elektrický pohon. 1. května 1938 výtah vyhořel. Přesto, že se to stalo za provozu rozhledny, obešel se incident bez zranění. Po zahájení televizního vysílání z Petřínské rozhledny sloužila kabina v prvním patře a tubus výtahu pro potřeby kabelového rozvodu. V roce 1980 byla Petřínská rozhledna z důvodu nevyhovujícího technického stavu pro veřejnost uzavřena. Po nezbytných opravách byla otevřena až u příležitosti stého výročí konání Zemské jubilejní výstavy v roce 1991. V letech 1991 – 2001 prodělala rozhledna generální rekonstrukci. Byl vyměněn tubus, opraveno schodiště, instalován nový výtah, modernizován vyhlídkový ochoz a podobně. Petřínská rozhledna a turistický ruch. Petřínská rozhledna poskytuje svým návštěvníkům nejen z nejkrásnějších pohledů na Prahu. Nejen na blízké okolí, Malou Stranu, Hradčany, Břevnov, Smíchov, Staré Město, Vyšehrad, ale i na periferie města. Za dobré viditelnosti je vidět i jeho široké okolí. Například Říp, Milešovka. Pro svou atraktivnost je Petřínská rozhledna vyhledávaná jak domácími, tak zahraničními turisty. Na Petřínskou rozhlednu se dostaneme jednak nejlépe Petřínskou lanovkou. Ze stanice Újezd, přes stanici Nebozízek do stanice Petřín.

Ruiny kostela sv. Anny patřící bývalé vsi Pořejov se nacházejí na kopci nad bývalou obcí ve výšce 712 m.n.m. Na místě kostela stávala kaple o níž je zmínka z roku 1658. O dva roky později na popud majitelky Veroniky Kateřiny Alsterlové dochází k rozšíření na barokní kostelík. V roce 1673 je kostel dále rozšířen. V roce 1786 je sice odsvěcen, ale již na počátku 19. století je jeho funkce opět obnovena a slouží věřícím až do konce druhé světové války. S odchodem místního obyvatelstva, ale difinitivně ztrácí svoji funkci a začíná chátrat. Ani po pádu komunistického režimu za kterého měla svého času ve věžičce stanoviště pohraniční stráž,  se neblýská na lepší časy a ruiny stále více chátrají, tak to alespoň dokládají fotografie pořízené s odstupem pouhých několika roků. Kolem kostela se rozkládal hřbitov, do jehož zdi bylo v roce 1933 zasazeno 14 vzácných bronzových plastik křížové cesty, které si získaly uznání i na výstavě ve Vídni. Každá z desek měla rozměry 40 x 40 cm. Dnes už je zde nenajdeme, zůstaly po nich jen dva prázdné kamenné rámy. Cenná část mobiliáře kostela se nachází v Tachovském muzeu. Jde o sochy Krista a 12 apoštolů.