V Boskovicích, které leží v jihomoravském kraji, v okrese Blansko, asi 40 km severně od Brna, zanechali Židé velmi významnou stopu.  V Boskovicích žila početná židovská komunita v uzavřeném ghettu ležícím jihozápadně od náměstí. První zmínky o Židech v Boskovicích jsou z roku 1343. Na jejich odkaz upomíná ghetto, židovský hřbitov a také synagoga. Dnes je synagoga, zvaná pro odlišení maior, čili větší, jedinou zachovanou v boskovickém židovském městě. Byla postavena v roce 1639, ale ještě před ní tu stála synagoga renesanční. O jejím vzhledu a poloze panují dohady. Když zdejší komunita početně vzrostla natolik, že ji již starý templ nevyhovoval, byl požádán italský architekt Sylvestr Fiota, boskovický občan, aby vystavěl novou. Synagoga se stala vzorem pro mnoho synagog na Moravě a je jednou z nejlépe zachovalých synagog v celé Evropě. Dispozice synagogy byla tradiční: na východní stěně umístěna schránka na tóru (aron ha-kodeš), uprostřed sálu je vyvýšené řečniště (bima), kolem dřevěné lavice pro muže, galerie v patře určená pro ženy. V první fázi byla postavena předsíň, hlavní sál a ženská galerie. V dalších letech proběhlo několik stavebních  a dekorativních úprav. Roku 1698 dostali Židé souhlas od správců boskovického panství – Ditrichštejnů – s rozšířením synagogy. Byla zřízena vedlejší loď, vzniklo schodiště na ženskou galerii, severní stěna byla prolomena arkádou. Taky byly působivě vyzdobeny stěny synagogy s motivy zvířat, přírody, ale i Desatera či s Korunou Tóry. V polovině 19.století byla synagoga adaptována v novogotickém duchu, zejména okna a portál hlavního vchodu. V roce 1892 byl přistavěn nad průčelí balkon z blanenské umělecké litiny, v roce 1908 byla okna sálu opatřena barevnými vitrážemi. Za druhé světové války byla synagoga uzavřena a sloužila jako skladiště majetku, který byl zabaven boskovickým Židům. Jako skladiště sloužila i po válce. V letech 1989 – 2001 prošla synagoga maior celkovou stavební rekonstrukcí. Roku 1994 byla vrácena do vlastnictví Židovské obce v Brně. Ta do prostor synagogy umístila stálou expozici, která pojednává o historii a památkách zdejší židovské komunity. V Boskovicích si lze prohlédnout i další židovské památky, z nichž vyniká zejména návštěva sklepení protějšího domu U Templu č.3/5, kde je k vidění židovská rituální lázeň – mikve.

Přírodní památka skalní brána se nachází na žluté turistické značce, zhruba 1,5 km jihozápadním směrem od obce Kovářov.Tato přírodní památka vznikla pravděpodobně typickým bochníkovitým zvětráváním žulových masivů. Jedná se zde o nepravou skalní bránu, kterou vytvořily tři velké balvany. Přírodní činností byly seskupeny tak, že dva tvoří pilíře a třetí spočívá na dvou spodních. Průchod je dlouhý zhruba 4 metry a široký až jeden metr. Výška průchodu dosahuje 1,5 až 1,8 metru.

Při hřbitovu u kostela sv. Bartoloměje se nachází původní zvonice. Její spodní část je zděná, vrchní pak dřevěná, dvakrát se zužující a zakončená cibulovitou helmicí. Z boku přiléhá přistavěná márnice. Ve zvonici byly původně dva zvony, dnes se nachází pouze jeden o průměru 105 cm a výšce 80 cm z roku 1609. Druhý zvon, který byl menší byl za války roztaven.

Ústecký kraj je na rozhledny nesmírně bohatý. Kromě mohutných věží z kamene jsou zde k vidění stavby mnohem a mnohem skromnější. Mezi takové můžeme zařadit městskou vyhlídku v Benešově nad Ploučnicí. I přes své menší rozměry je to ovšem velmi zajímavá stavba. Rozhledničku či chcete-li raději vyhlídkový altánek, nechal vybudovat benešovský Spolek pro pozdvižení cizineckého ruchu. Jako místo byla vybrána stráň v lese na levém břehu Ploučnice. Odtud byl pěkný výhled na podstatnou část Benešova nad Ploučnicí. Rozhledna, která byla slavnostně otevřena 8. června 1902 a dostala jméno Ploučnická vyhlídka, je patrovým altánem, čtvercového půdorysu. K rozhlížení nabízí nejen krytý prostor zděného altánu, ale také plošinu v prvním patře, dostupnou po železném žebříku. Stavba, jež měří 10 metrů, je volně přístupná. V roce 1994 byla rekonstruována.