Hroznětínský židovský hřbitov se nachází na severním okraji obce, ve svahu na úpatí zalesněného vrcholu a při potoku Bystřice. Jeden z nejstarších židovských hřbitovů ve střední Evropě byl založen v 15. století a později několikrát rozšiřován do dnešní plochy 4.468 m2. Za druhé světové války a po ní byl devastován. V posledních letech byl však rekonstruován. Velká část náhrobků se nachází v zadní části a v místech kde se terén více svažuje. Přední a vyvýšená část je téměř holá. Nejstarší náhrobky pocházejí z druhé poloviny 17. století. Celkem zde najdeme na tři stovky náhrobků. Hřbitov dnes ohrazuje opravená zeď z lomového kamene a doplněná kovanou bránou. Hřbitov je uzamčen, klíč lze zapůjčit na OÚ. Přístup je z cyklostezky vedoucí z hlavní silnice kolem pily. Asi 50 m od hlavní silnice se přejde železniční trať a pak kousek po lesní cestě mírně do vršku.

Vodní nádrž Vír byla postavena na řece Svratce a skládá se ze dvou částí. Větší část se nachází nad obcí Vír proti proudu řeky, druhá část (menší) je pak zhruba dva kilometry od první částí.Jako u většiny nádrží byla postavena jako ochrana proti povodním na řece Svratce, dále pak jako vodárenský odběr pro Vírský vodovod a vodovody Bystřice nad Pernštejnem a Žďár nad Sázavou. Také k zajištění minimálního průtoku a nadlepšení průtoku pro energetické využití v elektrárně Vír I.Jako první byla uvedena do provozu menší nádrž Vír II a to v roce 1954. O tři roky později byla dokončena větší Vír I. Větší nádrž Vír I. má celkový objem 56.193 mil. m3 a zatopenou plochu 223,6 ha. Betonová gravitační hráz má v koruně délku 390 m, šířku 9 m a výšku nad dnem 66,2 m. Voda do této nádrže přitéká z plochy povodí o 410,5 km2. Součástí nádrže jsou dvě Francisovy turbíny o celkém výkonu 7,15 MW.Druhá menší nádrž Vír II. má celkový objem 290.000 m3 a zatopenou plochu 12,5 ha. Hráz je železobetonová desková (AMBURSEN), v koruně dlouhá 165 m, široká 1,4 m a vysoká 11 m nade dnem. Součástí je elektrárna s jednou Kaplanovou turbínou o výkonu 0,73 MW.

Pomník byl postaven roku 1935 na počest člověku, který se zasloužil o to, že 12. září 1901 byla Libeň připojena k Praze. Pomník byl realizován spoluprací sochaře Jaroslava Brůhy a architekta Jana Bloudka.Jan Podlipný se narodil 24. srpna 1848 ve Hněvčevsi u Hořic. Studoval na gymnáziu v Hradci Králové a maturitní zkoušku složil roku 1868 na akademickém gymnáziu v Praze. Po studiu na Karlově Univerzitě se stal obhájcem ve věcech trestních a úspěšně zastupoval redaktory Národních Listů v politických procesech. Roku 1880 se stal advokátem. V roce 1875 se oženil se slečnou Annou Nebeskou a téhož roku si založil vlastní advokátní praxi.Roku 1889 se stal prvním starostou "České obce sokolské". Podporoval státoprávní a jazykové programy a s vlasteneckým zápalem pracoval na postavení Husova pomníku v Praze, nejprve jako pokladník, později jako starosta spolku.Byl stoupencem mladočechů a v roce 1891 byl za tuto stranu poprvé zvolen do městské rady. O šest let později se stal primátorem hlavního města Prahy. Tehdy pronesl řeč, ve které zdůraznil nutnost přičlenění okolních měst a obcí k Praze. Zasloužil se také o české označení ulic.Otázku Velké Prahy vždy viděl v popředí a zasazoval se o její uskutečňování. Jeho zásluhou byla k Praze připojena Libeň jako její osmá část.Celý svůj život prožil ve službách vlasti a národa. Ve svých šedesáti letech obdržel (1908) zlatou medaili královského hlavního města Prahy. Byl čestným měšťanem Libně, Čáslavi, Vršovic, Vysočan, Plzně, Rydvovic, Litovce a Mariánských Hor, byl rytířem Čestné legie a držitelem mnoha zahraničních vyznamenání.JUDr. Podlipný byl uznávanou osobností a dodnes právem patří mezi známé české vlastence.

Jezerní slať, okres Klatovy.