Střední a jižní část Českolipska je dnes nazývána Máchovým krajem. Romantický básník si zamiloval krajinu s hlubokými lesy, výraznými vrcholy a zejména zříceninami hradů natolik, že ji využil jako inspiraci pro svá stěžejní díla (Máj, Cikáni). Krom toho oplývá Máchův kraj množstvím rybníků, skalnatých roklí a skalních bludišť a vesničkami se zachovanou lidovou architekturou. Z geografického hlediska je Máchův kraj takový hybrid. Z větší části patří k tzv. Ralské pahorkatině a z menší k Jizerské tabuli. Nejvyšší horou této oblasti je strmý vrch Ralsko (696 m) se zříceninou stejnojmenného hradu. Nejvýznamnější řekou je Ploučnice, velmi vyhledávaná vodáky, protože je na ní největší počet meandrů v České republice. Značnou část Máchova kraje tvoří Chráněná krajinná oblast Kokořínsko pokrytá smrkovými a borovými lesy, dlouhými kaňony a roklemi. Další fenoménem tohoto kraje jsou bizarní pískovcové útvary. Ráz krajiny dotvářejí zejména rybníky, z nichž největší se nacházejí mezi obcemi Jestřebí a Kravaře podél Bobřího potoka. Turisticky atraktivní jsou rybníky u města Stráž pod Ralskem – Hamerský a Horecký.Přirozeným rekreačním centrem kraje je Máchovo jezero. Je obklopeno vrchy Ralské pahorkatiny se zříceninami několika hradů, z nichž nejznámější je Bezděz. Jezero je vyhledávané zejména v letních měsících, kdy poskytuje osvěžení a rekreaci tisícům návštěvníků. Leží uprostřed lesů, jeho okolí je atraktivní pro turistiku i cykloturistiku. Nejznámějšími rekreačními středisky této oblasti jsou Doksy a Staré Splavy. V zimě láká návštěvníky běh na lyžích a bruslení na zamrzlé ploše Máchova jezera a dalších rybníků.Na své si zde přijdou i milovníci historie. Velké množství hradů a zámků vypovídá o bohatých příbězích tohoto kraje. Odnepaměti zde sídlily významné šlechtické rody a mnohá města Českolipska byla jejich sídelními městy. Na velmi malém prostoru je možnost navštívit 64 hradních zřícenin. K nejznámějším patří již zmíněný Bezděz, Kokořín, Ralsko nebo Jestřebí.  

Velký javor u Věstoňovic, okres Třebíč.

Arcidiecézní muzeum Kroměříž bylo založeno na sklonku roku 2006 coby součást Muzea umění Olomouc. Pro jeho prostory byla zrekonstruována část severozápadního křídla zámku. Arcibiskupský zámek v Kroměříži – letní rezidence olomouckých biskupů a arcibiskupů stojí na místě původního hradu biskupa Bruna ze Schauenburgu z poloviny 13. století. První písemná zpráva o zámku je datována do roku 1435. Více o zámku zde.Arcidiecézní muzeum v Kroměříži spravuje, ochraňuje a představuje jedninéčné sbírové fondy soustředěné  v Arcibiskupském zámku v Kroměříži. Sbírky patří mezi nejhodnotnější kolekce svého druhu v celosvětovém měřítku. Celkový počet exponátů či sbírkových předmětů činí úctyhodných 135 000 a také díky nim se kroměřížský zámek spolu se zahradami stal památkou UNESCO.

Pankrácká pláň byla ještě dlouho po druhé světové válce relativně prázdná a pustá. Občas se tu usadili kolotoče a jiné atrakce. Vše se začalo měnit poté, co bylo rozhodnuto realizovat se mnoha generací techniků a architektů o přemostění Nuselského údolí. Jeho délka je 485 m a šířka 26,5 m. Naším zájmem však není most, ale Palác kultury. O jeho stavbě bylo rozhodnuto v roce 1975 a mělo jít o stavbu hodné socialistické epochy. Tehdejší Národní výbor hl. m. Prahy vypsal architektonickou soutěž. Grandiozní stavba spolykala 11.000 tun ocelových konstrukcí a 39.000 tun kvalitního betonu a nespočet dalšího stavebního materiálu. Slavnostně byl otevřen 6-10. dubna 1976. Stavebně neobyčejně rozsáhlý objekt je solitérní stavbou. Základní tvar Paláce kultury vychází z nepravidelného mnohoúhelníku. Má dvě podzemní podlaží a šest podlaží nadzemních. Obvodový plášť je smontován z ocelohliníkové nosné konstrukce s proměnou modulovou sítí vyplněnou prosklenými plochami v kombinaci s velkoplošnými parapetními a atikovými betonovými panely. Základem dispozičního řešení tehdy byly dva hlavní sály, Sjezdový a Společenský. Dále tu byly Komorní a Konferenční sál, Mládežnický klub, restaurace a další prostory. Velká pozornost byla věnována vybavení interiéru a nechyběly ani umělecká díla v počtu 150. Ve dnech 18. a 19. dubna 1981 se uskutečnil den otevřených dveří na který se již od časného rána vytvořil před objektem nekonečný had lidí dychtivě čekající na prohlídku tohoto kolosu. Za dva dny absolvovalo prohlídku dlouhou 2 km na 110.000 osob. K dispozici byl i letáček, ze kterého bylo možno se dozvědět že obestavěný prostor je 780.000 m3, maximální kapacita objektu 6.500 míst, dopravu zajišťuje 42 výtahů a 14 eskalátorů, v podzemním parkovišti mohlo parkovat 240 aut a 44 autobusů. S návštěvností to však poté nebylo tak horké, neboť palác byl využíván hlavně pro politické akce a při těch byl uzavřen a přísně střežen. Navíc minulý režim připravoval dvě zásadní změny, které se naštěstí neuskutečnily. Tou první mělo být vybudování dlouhého eskalátoru na severním svahu. Tou druhou byl neutěšitelný stav činžovních domů v nuselském údolí, na které nebyl z paláce zrovna hezký pohled, alespoň tak zněl závěr našich i spřátelených soudruhů ze sovětského svazu. Proto se připravovala plošná demolice těchto činžovních domů a zřízení parkové úpravy, která by zahrnovala i oblast Folimanky. Vznikla by tak velkolepá zelená parková úprava, na kterou by bylo radost pohledět. Samozřejmě hlavní překážkou bylo financování takové nákladné úpravy. Rok 1989 tyto úvahy ukončil. Významnou součástí výtvarné výzdoby je gobelín Zlatá Praha od Cyrila Boudy o rozměrech 5 x 2,5 m ceněný na 750.000 Kč. Gobelín, který visel ve foyeru před Komorním sálem, počátkem září 1992 zmizel. Je neuvěřitelné, že se ani při vyšetřování nebyl nikdo přesně schopen určit dobu zmizení. Vyšetřování se rozjelo na plné obrátky a mělo nečekané rozuzlení. O svinutý gobelín, o několik dní později, doslova zakopnul hasič místního požárního útvaru v prostoru nouzového schodiště u podzemních garáží. Tam ho měl zloděj, buď připravený, nebo se zalekl a na toto místo ho vrátil. Závěrem roku 1995 vznikla společnost Kongresové centrum Praha a.s. jejíž 100% vlastníkem je hl. m. Praha. Tím bylo objektu dáno nové jméno, původnímu lidé říkali hanlivě zkráceně Pakul. Zároveň se začalo diskutovat o dnes velmi neprůhledné a sporné přestavbě objektu pro konání Mezinárodního měnového fondu, při které si nejen palác ale i jeho okolí užilo své. V minulé době v něm sídlila televize Prima, a nejvíce snad objekt byl využit pro pořádání muzikálu Drákula a později Monte Christo. V současné době ho využívá Hudební divadlo Karlín které zde našlo útočiště po nedobrovolném vyklizení svého divadla povodní.