Vlastivědné muzeum v Nymburce má dlouhou historii, jež se počala již roku 1885, kdy byly schváleny stanovy „spolku muzea královského města Nymburka“. V roce 1989 bylo nymburské muzeum převedeno pod správu Polabského muzea se sídlem Poděbradech.Vlastivědné muzeum Nymburk nabízí kromě krátkodobých výstav expozici věnovanou spisovateli Bohumilu Hrabalovi. Další expozice o historii města, jeho židovských obyvatel a o vývoji železnice jsou umístěny v bývalé synagoze. Stálá expozice Nymburk v proměnách věků (historická expozice) - seznámení s dlouhým historickým vývojem nymburské lokality prostřednictvím bohatých archeologických nálezů a mnoha památek hmotné kultury od nejstarších dob až po počátek 20. století. Dominantou výstavní síně je bezpochyby ob­raz úctyhodných rozměrů od Alfonse Muchy (z roku 1935) s husitským námě­tem „Poddání města Nym­burka L.P.1421 Bohu a Pražanům“. Z dějin železnice Městská expozice Bohumila Hrabala - Uspořádání expozice návštěvníka zcela vtáhne do soukromí spisovatele. Spatří skutečnou pracovnu spisovatele a mnoho rodinných fotografií. V imitaci české hospody s původním vybavením shlédne krátký videodokument o B.Hrabalovi a na přání dostane i pivo. Vlastivědné muzeum v Nymburce patří pod správu Polabského muzea v Poděbradech

Stanice je situována podél ulice Mukařovského blízko nákupního centra Luka. Zprovozněna byla na IV. úseku trasy B v roce 1994.Hloubka nástupiště je zde ojediněle nad terénem a to 1,5 m.Stanice je nadzemní, jednolodní. Konstrukce je z ocelových rámů zastřešená lehkou konstrukcí se světlíky. Založení stanice je na železobetonové desce a boky stanice jsou prosklené. Stanice má jeden nadzemní vestibul, který je s nástupištěm spojen schodištěm a výtahem. Vestibul je spojen lávkou s blízkým obchodním centrem.

Terezín je malé pevnostní město nacházejí se v okresu Litoměřice. Město leží na řece Ohři nedaleko od soutoku s Labem poblíž Litoměřic v Ústeckém kraji. Město leží na obou stranách řeky, které je rozděluje na Malou a Velkou pevnost Terezín. Dějiny Terezína začínají na konci 18. století, kdy zde byla vybudována pevnost, pojmenovaná na počest císařovny Marie Terezie, jejímž úkolem bylo bránit Čechy před nepřátelskými armádami přicházejícími ze severu. Moderní svět poznal Terezín jako tragický symbol nacistické perzekuce. Památník Terezín je jedinečnou institucí svého druhu v České republice.Pevnost byla založena roku 1780 císařem Josefem II. Terezínská pevnost, pojmenovaná po Josefově matce, císařovně Marii Terezii, byla postavena zejména jako obrana proti pruské rozpínavosti. Právě tímto směrem vedlo militantní Prusko své vpády do českých zemích ve dvou předešlých vzájemných válečných střetech, ve válce o dědictví Bavorské a v Prusko-rakouské válce. Jedná se ve světovém měřítku o špičkový pevnostní systém, a to z toho důvodu, že byla vystavěna na samém konci éry bastionových opevnění. Obranný systém se skládá z Hlavní pevnosti na levém břehu a Malé pevnosti na pravém břehu. Hlavní pevnost má tvar osmiúhelníku, Malá pevnost měla tvar mírně se rozbíhajícího obdélníku. Zdi jednotlivých budov a hradby jsou velmi silné a mohutné.Paradoxem dějin je, že své obranné vojenské poslání však nikdy nesplnila. Důvodem byla v evropské mezinárodní politice. Pruská rozpínavost, proti které byl Terezín vybudován, byla koncem 18. století zatlačena do pozadí francouzskou revolucí a z nepřátel, tedy Rakouska a Pruska, se stali spojenci. Zlepšením zbraní a komunikačních sítí se pevnosti staly pouhými ostrůvky v záplavě pochodujících vojsk, čímž ztratily svůj strategický význam, a tak byl v roce 1888 zrušen pevnostní statut Terezína. Ne ovšem pevnost samotná, ta se své dějinné úlohy měla ještě dočkat. Sluší se dodat, bohužel. Ke své zrůdné historické roli byla pevnost předurčena již svými stavebními parametry. Kasematy, komůrky, chodby, neproniknutelné stěny. To vše ji odsoudilo k tomu, aby se již za Rakouska stala Malá pevnost jedním z nejtěžších žalářů pro politické vězně. Svou životní cestu zde například ukončili tři sarajevští atentátníci na následníka trůnu Ferdinanda d’Este, v čele s Gavrilem Principem. V době okupace Československa nacisty se z Malé pevnosti stala největší mučírna na území Protektorátu Čechy a Morava. Dne 10. června 1940 převzalo terezínskou Malou pevnost pražské Gestapo, aby v ní zřídilo věznici a koncentrační tábor.O rok později využili nacisté ke svým plánům i hlavní pevnost. 24. listopadu 1941 se zde začalo budovat židovského ghetto. Do poloviny roku 1942 se muselo původní obyvatelstvo vystěhovat. Celé město se tak stalo obrovským koncentračním táborem, který však byl pouze přestupní stanicí. Pro tyto účely nacisté zřídili zvláštní železniční vlečku, která vedla z blízkého městečka Bohušovice nad Ohří od jihu až za jižní hradby Velké pevnosti. Od roku 1943 pak nacisté přímo z ulic města odváželi zvláštními transportními vlaky zde soustředěné židovské obyvatelstvo z různých částí Evropy přímo do likvidačních táborů na území Polska. Následná bilance je těžko představitelná. Malou pevností prošlo v době nacistické okupace na 32 000 lidí, z nichž bylo umučeno asi 2 600 osob. Ghettem prošlo během pěti let na 160 000 lidí, z nichž téměř 35 000 zemřelo hladem, zimou, následkem epidemií, mučení, nebo bylo popraveno. Z těch, kteří byli deportováni do dalších koncentračních a vyhlazovacích táborů, se vrátila jen nepatrná část. Nyní je v prostorách Malé pevnosti zřízen Památník Terezín a objekt je nyní také Národní kulturní památkou.Pro návštěvníky je připravena řada stálých expozic a prohlédnout si je možné také všechny objekty. navštívit tak mohou Malou pevnost, Muzeum ghetta, krematorium na Židovském hřbitově, Židovský hřbitov a bývalá magdeburská kasárna.

Kašna se sochou Rusalky je umístěna na nádvoří renesančního domu U hradeb (čp.273) v Mostecké ulici. Autor: J.Hána, 1962.