Méně známá rozhledna stojí na Bohušově vrchu (571 m), dříve nazývaném Šibeniční vrch, v Plané u Mariánských Lázní. Od přelomu 19. a 20. století zde stál dřevěný vyhlídkový gloriet, jejž si turisté velmi oblíbili. Jeho postupné chátraní vytanulo nutnost nahradit jej skutečnou vyhlídkovou věží z odolnějšího materiálu. U jejího zrodu stál Městský okrašlovací spolek. Plány byly velkorysé. Počítaly s věží vysokou téměř 30 metrů, která měla nést název Jubilejní rozhledna císaře Františka Josefa. Ten totiž v roce, kdy Městský okrašlovací spolek rozhlednu plánoval, slavil šedesáté výročí své vlády. O stavbu se nejvíce zasazoval předseda spolku Thomas Turner. Shodou okolností majitel stavební firmy, jež měla rozhlednu vystavět. Potřebné finance se nakonec shromáždit nepodařilo, proto musel vzít spolek za vděk projektem mnohem skromnějším. Jeho výsledkem byla 16 metrů vysoká cihlová rozhledna, jejíž základní kámen byl položen v den císařského výročí 2. 12. 1908. K rozhledně přiléhal malý domek určený pro strážného a k občerstvení turistů. První návštěvníci zdolali jejích 73 kamenných schodů v létě 1909. Později nahradil malý domek hostinec, který sloužil do období druhé světové války. Po ní byl celý areál zdevastován a hostinec zbořen. V 60. letech začala věž sloužit jako nosič antén pro televizní vysílání. Přístup pro turisty byl omezen a posléze zcela zakázán. Na lepší časy se začal blýskat na sklonku minulého století. V tomto období zmizely antény a Městský úřad v Plané provedl její generální opravu za 350 tis. Kč. 28. října 1999 opět pro veřejnost otevřena. Vyhlídková plošina ve výšce 18 metrů je volně přístupná a nabízí kruhový výhled především na okolní Slavkovský les, Český les a Mariánské Lázně.

Nový židovský hřbitov se nachází východně od centra města při ulici Pardubická. Je dnes součástí křesťanského hřbitova. Brána vedoucí přímo na hřbitov je uzamčena, vstoupit na něj je možno právě přes vedlejší křesťanský hřbitov. Starý židovský hřbitov  se nedochoval. Starý židovský hřbitov byl založen roku 1680 a zrušen v roce 1874, nedochovaly se z něj žádné náhrobky. V roce 1887 byl založen nový hřbitov východně od města. V 80. letech 20. století byl silně zdevastován a hrozil mu i zánik. Naštěstí se jej podařilo zachránit, vyčistit a náhrobky postavit. Do dnešní doby se dochovalo asi 20 náhrobků z let 1890-1922. Hřbitov je přístupný v otevírací době městského hřbitova.

Renesanční zámek Jilemnice se nachází ve stejnojmenné obci v západních Krkonoších, okres Semily, kraj Liberecký. Od tvrzi k zámku Na místě dnešního Jilemnického zámku stávala původně valdštejnská tvrz. První zmínka o tvrzi je z roku 1492, předpokládá se ale, že vznikla již ve 14. století. V 16. století byl na místě tvrze vybudován Jilemnický zámek pány Křinecskými z Ronova. Později zámek zdědili páni Harantové z Polžic a Bezdružic. V roce 1701 jej koupil rod Harrachů, který ho v letech 1714 – 1895 přestavěl do dnešní podoby. Rod vlastnil panství až do 2. světové války, kdy bylo zestátněno. Dnes je zámek v majetku státu. Podoba zámku Původní renesanční jádro dnešního jilemnického zámku mělo půdorys písmene „L“ se štíhlou šestibokou věží na severozápadě a se dvěma arkádami na východní straně, které byly později zazděny. Zámek byl v minulosti větší než dnes. Patřili k němu dvě kuchyně se spíží, dvanáct komor, jedenáct obytných místností a kanceláří, tři sklepy v přízemí, čtyři sklepy v podzemí, pekárna, prádelna a konírna pro dvacet koní s komorou pro krmivo. Krkonošské muzeum na zámku Na počátku 18. století přestal zámek být trvalým sídlem majitelů. Po válce se na zámku střídali různé instituce, roku 1953 sem přesídlilo i Krkonošské muzeum, které zde sídlí dodnes. Toto muzeum se může pochlubit třemi originálními expozicemi. Expozicí z počátků českého lyžování, expozicí historicko-etnografickou, jejíž součástí je neopomenutelný Metelkův ozvučený betlém z let 1883 – 1913 a Kavánovou galerií, kde si můžeme prohlídnout díla z konce 19. a počátku 20. století. Interiéry zámku V interiéru zámku se nám dochovaly různé typy klenby. V západní části sídla se nachází křížové klenby a v patře klenba hvězdová. V místnostech byly rozsáhlé sbírky porcelánu (loketský, drážďanský, vídeňský, míšeňský) a skleněné servisy. Nábytek byl barokní, empírový ale i z dob romantismu. Významné jsou i sbírky grafiky a map, obzvláště Grauparova mapa z roku 1765. Další cenností byly sbírky zbraní a loveckých trofejí. Zámecký park Již v 16. století se zrodil základ zámeckého parku. Kryštof Bohumír Harant se zasloužil v polovině 17. století o rozšíření zahrady o vzácné rostliny, keře a stromy. Byly zde umístěny i dva nákladné vodotrysky. Pak o 25 let později se zde nachází i okrasní zahrada, obehnaná zdí, tvarované buxusové stěny, dva letohrádky, herna, dřevěná komora pro koroptve a sluneční hodiny, taky zahradnický domek, ovocná a zelinářská zahrada. Můžeme zde vidět nejstarší jilemnický strom – 250 let starou lípu. Po válce park velmi zpustl. Zajímavostí zámku je určitě největší soubor cechovních štítů v České republice a nejjemnější lněná příze na světě. V blízkosti sídla se nachází vzácný soubor lidové roubené architektury Zvědavá ulička z let 1788-89. Tipy na výlet V nedalekém Vrchlabí je k vidění Vrchlabský klášter, Krkonošské muzeum, zámek Horní Branná, tři historiecké domky s expozicemi nebo radnice. Nedaleko odsud můžete vystoupit na rozhlednu Žalý nebo prolyžovat celý den v Ski areálu Herlíkovice a Bubákov. Ubytovat se můžete v Jilemnici nebo ve Vrchlabí.

Židovský hřbitov se nachází přibližně 500 jihozápadně od obce Čelina při okraji lesa. Směrem k němu vede polní cesta vedoucí od silnice Cholín – Borotice. Z této cesty je třeba po odbočení ze silnice po cca 50 m se dát vpravo k okraji lesa. Pozor část cesty ke hřbitovu vede občas skrz ohrazenou plochu pro dobytek, při zvýšené opatrnosti to není problém. Hřbitov byl založen v 18. století. Na ploše 737 m2 je dochováno přibližně 30 náhrobků, nejstarší z nich pochází z roku 1803. Ohradní zeď je dnes již silně pobořena a též z márnice zbyly jen malé zbytky zdiva. Hřbitov je tak přístupný bez obtíží. V obci Čelina se též nacházela synagoga, dnes je však již přestavěná na obytný domek a po přestavbě již vnejší podobou nijak nepřipomíná svůj původní účel.