Regionální muzeum v Mikulově má sídlo na mikulovském zámkovým a návštěvníkům nabízí možnost shlédnout celou řadu expozic rozdělených do čtyř okruhů a také lákavé sezónní výstavy.  Okruh historický prezentuje dějiny zámku a šlechtického rodu Dietrichsteinů. Moderně pojatá archeologická expozice Římané a Germáni v kraji pod Pálavou. Výjimečnou je i expozice tradičního vinařství, která kromě obřího sudu představuje celou řadu unikátních předmětů z rozsáhlých muzejních sbírek. Dlouhodobě se muzeum věnuje výzkumu dějin Židů a židovské kultury, které je věnována expozice v synagoze.  Stálá expozice:   Vinařství a vinohradnictví - o tradičním vinařství na Moravě.  Obrazy z rodové sbírky Dietrichsteinů.  Wenz Gröl - obrazy z okolí Mikulova z 1. poloviny 20 století.  Od gotiky po empír - vývoj slohů ve výtvarném a užitém umění.  Zámecká knihovna - původní interiér s rodinnou historickou knihovnou Ditrichsteinů.  Pod Regionální muzeum v Mikulově patří mikulovská synagoga, expozice v Dolních Věstonicích a Památník bratří Mrštíků v Divákách.  

  Památník Prokopa Diviše v Přímětících, který spravuje Jihomoravské muzeum ve Znojmě, je symbolickou připomínkou života a díla řádového bratra premonstrátů, badatele v oboru elektřiny a vynálezce bleskosvodu.  Drobná funkcionalistická stavba se nachází ve znojemské městské části Přímětice, v parku u farního kostela sv. Markéty. Václav Prokop Diviš, vlastním jménem Václav Divíšek (26. března 1698 Helvíkovice u Žamberka – 25. prosince 1765 Přímětice u Znojma), byl slavný český premonstrátský kněz, teolog, přírodovědec, léčitel, hudebník a vynálezce. Je znám především jako vynálezce bleskosvodu (1750–1754). Svůj "meteorologický stroj", který fungoval jako bleskosvod, sestrojil sice dříve (1754) než světově uznávaný vynálezce bleskosvodu Benjamin Franklin (teoretický koncept 1753, sestrojen 1760), ovšem na základě odlišné, ne zcela správné koncepce.   Popis expozice Autorem návrhu památníku je brněnský architekt Bohuslav Fuchs. Repliku bleskosvodu zkonstruovali v učňovské škole brněnské Zbrojovky podle plánu, který z dobového popisu Divišovy "povětrnostní mašiny" zhotovil znalec života a díla Prokopa Diviše dr. ing. Vladimír Sach. Památník byl veřejnosti poprvé otevřen 28. června 1936. Znovuotevření Památníku provedlo Jihomoravské muzeum ve Znojmě u příležitosti 300. výročí Divišova narození v roce 1998. Exponáty dokumentují život a dílo P. Diviše a oslavy jeho výročí ve Znojmě a v Příměticích v létech 1898 až 1998.

Josef Stepling (1716 Regensburg - 1778 Praha) byl jednou z mnoha osobností, které spojily svůj životní osud a profesní kariéru s Klementinem. Stepling, byl německý matematik, fyzik a astronom. Do Čech se vydal proto, že matka byla Češka a když Steplingův otec zemřel chtěla se vrátit domů. Stepling začal v Praze navštěvovat jezuitskou školu a roku 1733 byl přijat i do řádu Tovaryšstva Ježíšova a poslán na vyšší studia do Olomouce, Kladska a nakonec zpět do Prahy. Vedle oblíbené matematiky vystudoval i teologii a byl vysvěcen na kněze. Právě díky neúnavnému úsilí Steplinga byla v Klementinské koleji zřízena astronomická observatoř, odkud on sám stanovil astronomickou polohu Prahy a prováděl nejrůznější vědecká pozorování a měření. Přednášel na základě vlastních výzkumů, pokusy konal veřejně, zabýval se i meteorologií. Úctu k jeho dílu a pedagogickému úsilí dodnes připomíná pomníček s Amorkem a dedikací císařovny Marie Terezie na nádvoří Klementina. Byl postaven roku 1780.

Bájná hora Radhošť byla od nepaměti místem, kde se shromažďovali lidé k různým slavnostem. První úvahy o stavbě kaple se objevily už v roce 1862. Sbírka na podporu této stavby byla úspěšná a tak v září roku 1898 byla nově postavená kaple vysvěcena. Zpočátku měla podobu kamenné stavby s bílou omítkou a kupoli v byzantském stylu. Dřevěná zvonice byla přistavena v letech 1924-26 při její celkové opravě. Tehdy byla také celá kaple obložena šindelem jako ochrana proti extrémním klimatickým podmínkám. V roce 1930 bylo vedle kaple umístěno bronzové sousoší sv. Cyrila a Metoděje od sochaře Albína Poláška. V roce 2000 zorganizovala Matice Radhošťská sbírku na záchranu rozpodající se zvonice a zajistila její generální opravu. Nová zvonice se od té původní nijak neliší a tak řemeslníci museli předvést stejný um jako jejich předchůdci.