Sice se za autora označuje Jan Brokof, ale autorem sousoší z roku 1707 je ve skutečnosti jeho devatenáctiletý syn Ferdinand Maxmilián, který pracoval se svým bratrem v otcově dílně. Podíl Jana Brokofa se zde projevuje v dekoraci podstavce. Sousoší financoval císařský rada Jan Václava Obytecký z Obytce. Jeho znak je na soklu pod sv. Markétou, pod sv.Alžbětou je znak jeho manželky. Sv. Barbora, stojící uprostřed, je patronkou horníků a dělostřelců, vlevo stojící sv. Markéta je ochránkyní porodů a sv. Alžběta napravo poskytuje útočiště opuštěným ženám. Uprostřed, pod sochou svaté Barbory, je nápis: ORATE PRO NOBIS NVNC ET IN HORA MORTIS - Modlete se za nás nyní i v hodině smrti. Na mostě je umístěna kopie.

Kostel sv. Barbory, který je zachovanou zříceninou stojí osamoceně v blízkosti obce Všekary 10 km severovýchodně od Horškovského Týna. Kostel postavil v letech 1717-1724 majitel panství hrabě Adam Trautsmandorf. Tehdy zde již v 16. století stávala osada horníků jenž dolovaly olovo a cín. Osada po vytěžení zásob sice zmizela, ale z kostela se stalo poutní místo a to až do jeho zrušení císařem Josefem II. Místní lid však na to moc nebral ohled a kostel tak nějak fungoval dál. Až po roce 1945 se dostal na pokraj zájmu a na cestu zkázy. Bylo vykradeno jeho zařízení včetně nádherného akantového hlavního oltáře. Po roce 1968 se na něm podepsali i sovětští vojáci. Po revoluci v roce 1994 sice dostal novou střechu a byl uzavřen mříží, přesto však chátrá dál. Jednolodní stavba, křížového půdorysu má dvě boční kaple. Vnitřní prostor je zaklenut valenými klenbami s lunetovými výsečemi. Místy, zejména v presbytáři jsou ještě vidět sporé zbytky rokokových maleb.

Hrob českého herce Vladimíra Ráže se nachází na vyšehradském hřbitově.

Rudolfinum je jednou z nejvýznamnějších novorenesančních staveb České republiky. Svým pojetím víceúčelového domu pro umění byla v době svého vzniku, před 120 lety, unikátem evropského významu. O nadčasovosti budovy a jejího dispozičního řešení svědčí, že je i dnes nejvýznamnějším centrem kulturního dění v Praze. Prostory Rudolfina jsou využívány pro koncerty orchestrální i komorní vážné hudby, je zde domácí scéna České filharmonie, své koncerty zde pořádá celá řada předních domácích i světových souborů a sólistů. Sály jsou využívány pro recepce, výstavy, konference, inaugurace a jiné slavnostní příležitosti. Vznik Rudolfina Za svůj vznik vděčí finančnímu domu České spořitelny, která se v 19. století nazývala Böhmische Sparkasse. Tento nejstarší peněžní ústav v Praze tak chtěl oslavit 50. výročí svého založení. Nákladem 2 milionů zlatých byla postavena velkolepá budova hodná české kulturní tradice, která v sobě spojila provoz koncertních produkcí konzervatoře, galerie a muzea. Je společným dílem dvou významných českých architektů Josefa Zítka a Josefa Schultze, jejichž návrh zvítězil v soutěži, kterou roku 1874 vypsala Česká spořitelna. Pro oba architekty byla nejlepším doporučením jejich dosavadní práce. Josef Zítek stavěl Národní divadlo, Josef Schultz Národní muzeum. Stavbu provádělo pět pražských význačných stavitelů. Slavnostnímu otevření dne 7. února 1885 byl přítomen i rakouský korunní princ Rudolf, na jehož počest byla budova nazvána Rudolfinem. Po vzniku samostatného Československa a zejména po druhé světové válce byl uveden do života na tehdejší dobu přijatelnější název Dům umělců. V dnešní době se opět vžil krátký starý název Rudolfinum, který je uveden i na pamětních deskách budovy. Bezprostředně po otevření začala budova sloužit svému účelu a stala se centrem české kultury. V galerii měla své stálé místo Obrazárna společnosti vlasteneckých přátel umění, jejíž kolekce se později stala jedním ze základů sbírek budoucí Národní galerie. Současně s Obrazárnou zde působila i Krasoumná jednota. Česká filharmonie datuje počátek svého zdejšího působení rokem 1896. Na svém prvním koncertě pod taktovkou Antonína Dvořáka hrála III. slovanskou rapsodii a symfonii Z nového světa. Na počest této události byla pak koncertní síň pojmenována Dvořákovou síní. Byly tu pořádány další koncerty, výstavy a prostory Rudolfina využívala pro své účely také Jednota pro zvelebení hudby v Čechách, Vlastenecká jednota přátel umění a Umělecko-průmyslovému muzeum. Historie Rudolfina od vyhlášení nezávislosti Československa Od svého založení fungovala budova Rudolfina pro své původní účely 33 roků. Po vzniku Československa se hledala budova pro umístění Poslanecké sněmovny a volba padla právě na Rudolfinum. V letech 1919 - 39 tak v budově sídlila Poslanecká sněmovna Národního shromáždění ČSR, pro jejíž potřeby byly provedeny stavební úpravy, které znamenaly značný zásah do podstaty stavby. Zásadních změn doznala zejména galerijní část, uchráněn nebyl ani koncertní sál z něhož byly odstraněny varhany a nahrazeny parlamentní tribunou. Rovněž byly upraveny foyer a vestibul. V severní budově bylo nutno vytvořit kanceláře, jídelny a poslanecké kluby. Za druhé světové války proběhla první rekonstrukce Rudolfina a jeho prostory začaly opět sloužit svým účelům, i když asi jinak než si jeho tvůrci přestavovali. Za okupace zde totiž působila Německá filharmonie. Po osvobození opět začalo Rudolfinum sloužit jako koncertní prostory se zázemím České filharmonie a jako výukové prostory Akademie múzických umění a konzervatoře. V r. 1946 se zde konal první ročník festivalu Pražského jara. Centrem prestižního mezinárodního festivalu Pražské jaro je Rudolfinum dodnes. Za komunismu bylo Rudolfinum sídlem tří institucí – České filharmonie, Akademie múzických umění a Konzervatoře. V letech 1990-1992 byla budova od základu rekonstruována a modernizována. Podle návrhu Karla Pragera bylo vše obnoveno do původního dispozičního stavu a vzhledu. Všechny detaily, architektonické prvky, umělecká výzdoba dnes mají původní vzhled. Ale zejména a především se Rudolfinum vedle svého názvu vrátilo i k původnímu společnému využití pro koncertní a galerijní účely. Výzdoba Rudolfina Na atice a kolem budovy jsou opět restaurované sochy slavných hudebníků jako je např. Georg Friedrich Händel, Ludwig van Beethoven, Wolfgang Amadeus Mozart nebo Johann Sebastian Bach. Jsou zde hudební múzy, dvojice lvů a sfing na jejichž hrudi je včelka jako symbol spořivosti České spořitelny, mecenáše stavby. Interiéry budovy jsou značně rozsáhlé, v Rudolfinu je na 80 místností, které zabírají osm tisíc čtverečních metrů plochy. Objekt má obdélníkový půdorys, který je výrazně rozdělen do dvou částí, jižního křídla a severní části s několika sály. Dominantou jižní části Rudolfina je Dvořákova síň se skvělou akustikou, ve které se skoro každodenně konají koncerty. je v ní 1023 míst k sezení z toho je 417 křesel na balkóně, 81 sedadel v prostoru u varhan a 606 křesel v hledišti v přízemí. Vedle Dvořákovy síně je bývalý Malý sál, dnes Sukova síň s 211 místy, která slouží přes sto let komorní hudbě. Celá severní část Rudolfina je učena k výstavním účelům. Ústředním prostorem této části budovy je velká dvorana se slavnostním schodištěm. Budova, která je národní kulturní památkou,je v dnešní době sídlem České filharmonie a také galerie Rudolfinum.