Původně snad gotický dům pochází z počátku 16. století. V 80. letech téhož století prošel renesanční přestavbou. Další stavební zásahy proběhly po třicetileté válce a během požárů v druhé polovině 18. století. Roku 1881 byla tehdy jednopatrová budova zvýšena a zároveň dostala gotizující vzhled. Dnešní stav je výsledkem úprav v letech 1929-1930. V dnešní stavbě se ukrývá renesanční obvodové zdivo a část kleneb v přízemí, rovněž z doby renesančních úprav. Budova je stále využívána jako sídlo městského úřadu.

Židovský hřbitov se nachází na svahu úvozu v severní části Pískové Lhoty. Založen byl zřejmě na přelomu 17. a 18. století, používán byl až do 30. let 20. století. Na ploše 1.631 m2 se do dnešní doby dochovalo cca 130 náhrobků. Hřbitov je z větší části prázný, hodně náhrobků je povalených nebo rozbitých. Hřbitovní dům s kolnou byl využit na rekreační účely. Ohradní zeď je na mnoha místech narušená. Přístup ke hřbitovu je z ohybu cesty vedoucí ke zbytkům zříceniny Starý Stránov, jen asi 50 m od ní. Hřbitov je volně přístupný.

Jeskyně Blanických rytířů nazývaná také jako Moravský Blaník se nachází při silnici spojující Rudku s Kunštátem. Nenápadná jeskyně zhmotňující legendu o sv. Václavu se ukrývá ve svahu vrchu Milenka. Její vznik je spjat se dvěma osobami, samouckým sochařem Stanislavem Rolínkem a zcestovalým řezníkem a uzenářem a později i starostou Kunštátu, Františkem Burianem. Stanislav Rolínek narozený roku 1902 byl plachým čalounickým tovaryšem, který trpěl tuberkolózou, ale byl velmi nadaný. Svým výtvorem sousoší Jana Husa, Jana Žižky a Prokopa Holého který vytesal jen pomocí hasičské sekyrky a nůžek na úpatí vrchu Velký Chlum nedaleko Boskovic na sebe upoutal pozornost. Ujal se ho právě František Burian, který zde nedaleko Rudky u Kunštátu zakoupil zdejší skalnaté pozemky na vrchu Milenka. Jako první dílo ale nevznikla jeskyně nýbrž dnes již neexistující největší socha prvního československého prezidenta T.G.Masaryka. Rolínek ji vytesal z jednoho kusu kamene během 6,5 měsíců!! Socha vážící asi 600 tun měla na výšku 10,5 m, přičemž jen hlava měla výšku 1,68 (zprvu ji tesal podle poštovní známky), klobouk v průměru 85 cm a rozpětí ramen činilo 3,5 m. Slavnostní odhalení proběhlo na 10. výročí vzniku samostatné republiky (28.10.1928) a zúčastnilo se ho desetitisíce lidí. Následný rok (1929) začíná vznikat jeskyně. Bohužel roku 1931 Rolínek umírá ve svých 29 letech. Stihl jen vytesat lva a sochu sv. Václava. Zbývající dodnes existující i neexistující sochy pak spolu se svými pomocníky vytváří František Burian. Do druhé světové války se ještě stihne osázet na 9.000 m2 různými dřevinami a postavit zděnou rozhlednu na vrchu Milenka. Pak přichází okupace německými vojsky a druhá světová válka. Burian se pokouší sochu Masaryka ukrýt. Obezdí ji a hlavu skryje jakousi provizorní dřevěnou chatkou. Bohužel marně, socha nakonec musí být roku 1941 rozřezána a když se nepodaří ukrýt ani její části, je téměř zcela zničena (zůstaly jen boty). Stejně tak musí být zničení legionáři v jeskyni. To už je na Buriana moc a nedožije se ani osvobození, roku 1943 umírá. Za komunistického režimu nebyla této památce věnována přílišná pozornost, tedy aspoň ta pozitivní. V roce 1962 musely být dokonce průvodkyní z ideologického hlediska zničeny trpaslíci v malé jeskňce, kterou tesal sám Burian. Po revoluci byla památka navrácena Burianově vnučce Zdeňce Popelkové a jeskyňka se sedmi trpaslíky byla obnovena. V současné době tak můžeme obdivovat asi zhruba 100 dlouhý jednoduchý labyrint vytesaný v pískovcovém podloží. Vchodu do jeskyně dominuje lev. Hned za vchodem sedí rytíř (strážce vrchu), následuje reliéf svatováclavské koruny střežená dvěma ozvrojenci. Při cestě do rytířského sálu se pak ještě prochází kolem sv. Václava na koni v nadživotní velikosti. Vrcholem jeskyně je pak zmíněný rytířský sál kde odpočívá 12 bojovníků. Za sálem byly ještě plánovány stáje, zbrojnice a chodba slavných, to se však již vzhledem k poměrům při okupaci nepodařilo vytvořit. Kromě toho je možno navštívit ještě síň legionářů (bohužel již bez sousoší) a jeskyňku sedmi trpaslíků se sněhurkou. Kolem jeskyně je možno navštívit ještě park a již zmíněnou Burianovu rozhlednu. Provoz jeskyně je celoroční.

Kostel sv. Martina pochází z přelomu 14. a 15. století kdy byl postaven na místě původního dřevěného kostela zmiňovaného v roce 1281. V roce 1554 byly dostavěny obě věže a v polovině 16. století přistavěna kaple sv. Kříže. V roce 1779 při velkém požáru města vyhořel i kostel. Tehdy se zřítily i původní klenby. Následně při opravách v 80. letech byl zásadně přestavěn jeho interiér. Kostel je trojlodní monumentální gotická stavba s pozdně barokní přestavbou a dvěma věžemi které kdysi patřily k obranné linii města. Na severní straně kostela se nacházejí renesanční náhrobky ze 16. století, v boční kapli pak polychromovaný náhrobní kámen zámeckého lékaře Kryštofa Bilického z Bilic