Park je ohraničen ulicemi Černokostelecká, Révová, Na palouku a Na výsluní. Svažuje se k jihu. Najdeme zde dětské hřiště, několik plastik, pomník občanům Strašnic, kteří zahynuly při německé okupaci. Park je slunný, svažuje se od severu k jihu.

Ofner Wily, usmrcen německými okupanty. Pamětní deska je umístěna na rodinném hrobě na Novém židovském hřbitově na Olšanech. Izraelská ulice.

Ostravská Nová radnice je symbolem Ostravska. V tehdejší době byla nejrozhlejší radniční stavbou v Československu a s nejdelším rychovýtahem na vyhlídkovou věž (51 m). Strohá, ale monumentální dvoukřídlá budova s dominující konstruktivistickou věží byla vystavěna v letech 1925-1930. Autory tohoto projektu jsou arch. Vladimír Fischer a stavitelé Jana Rubý a František Kolář. Uvnitř budovy je bezmála 6 km chodeb. Jejich interiér je dle tehdejších trendů, reprezentativní prostory jako pracovna primátora, zasedací místnost a jiné jsou obloženy vzácným dřevem. Foyer je obložen travertinovými obklady, doplněn křišťálovými lustry a vitrážemi. V jižním křídle budovy slouží dodnes funkční páternoster z roku 1928. V průčelí budovy můžeme vidět čtyři alegorické sochy vysoké 3,2 m zpodobňující hlavní charakteristiku města: Hornictví, Obchod, Věda a Hutnictví. Dominantou radnice je věž prosklené ocelové konstrukce s měděným opláštěním. Její výška je 85,6 m, s vyhlídkovým ochozem ve výšce 73 m. Konstrukci vážící 155 tun vyrobily místní vítkovické železárny. Tato část přišla na 635.000 korun, celá stavba radnice přišla na 52 milionů. Z vyhlídkového ochozu je dobrý výhled na město, Beskydy, Jeseníky, Opavsko a také do blízkého Polska. Provozní doba vyhlídkové věže je celoroční. Přístup je již pomocí zmíněného rychlovýtahu. Jen dvakrát ročně se otevírá přístupové schodiště.

Kostel sv. Jiljí na Kostelním náměstí byl vybudován v letech 1280-1380. Původně měl dvě věže, severní „červenou“ a jížní „bílou“. Teké byl původně zasvěcen sv. Mikuláši, svoje dnešní zasvěcení sv. Jiljí proběhlo za třicetileté války. Chrám často poničil požár a také za třicetileté války. Tehdy 16.8.1634 vtrhli do svatyně Sasové a povraždili všech zhruba okolo 200 ukrytých obyvatel včetně žen a dětí. V 17. století byly barokně upraveny věže. Severní věž byla několikrát zasažena bleskem a také vyhořela. Její stav byl postupně natolik vážný že musela být nejprve podepřena pilířem a nakonec roku 1846 ubourána do úrovně kostelní římsy. Barokně upravený kostel byl v průběhu 19. století v několika fázích regotizován. V letech 1913-1918 byl upraven do původní a zároveň dnešní podoby Kamilem Hilbertem ve spolupráci s V. Suchardou. Trojlodní kostel má dnes již jednu věž vysokou 66 m, nejstarší jeho částí je presbytář s raně gotickým portálem v jižní stěně. Dnešní sakristie byla původně kaplí sv. Doroty. Presbytář, hlavní i boční lodě kryje gotická křížová žebrová klenba. Okna v lodi mají krásné kružby. Přízemí jižní věže má hvězdicovou klenbu z huti Petra Parléře. Na několika místech v kostele se dochovaly zbytky nástěnných maleb. V interiéru se nachází také plastika prvního patrona kostela sv. Mikuláše rovněž z huti Petra Parléře. Jinak je většina zařízení barokní. Hlavní oltář pochází od F.M.Kotterbauera s oltářním obrazem od neznámého autora z roku 1704. Kazatelna je z roku 1770. Kolem kostela se rozkládal hřbitov, který byl zrušen v roce 1821.