Na břehu řeky Labe, na okraji stejnojmenného města, stojí renesanční zámek Brandýs nad Labem. Historie zámku Na počátku 14. století nechal Jan z Michalovic postavit tvrz na levém břehu Labe u Staré Boleslavi. Tu marně dobýval i Jan Lucemburský roku 1317. V majetku Michaloviců zůstalo panství až do začátku husitství, kdy o něj načas jako tvrdí katolíci přišli. Panství však znovu získali po roce 1437. Po vymření posledního mužského člena rodu přešlo sídlo na Jana Tovačovského z Cimburka. V 15. století za Tovačovských byla tvrz rozšířena o nový palác a přestavěna na menší gotický hrad. Dodnes se dochovalo velké trojdílné okno s aliančním cimbursko-krajířským a krajířsko-šelmberským znakem v prvním patře nejstarší části objektu. Za údajný odboj zkonfiskoval císař Ferdinand I. Krajířům celé panství. Po roce 1547 se Brandýs stal panstvím České komory a důležitým článkem v řetězu královských statků v Polabí. Habsburkové postupně při dalších přestavbách přeměnili pozdně gotický hrad v reprezentační renesanční zámek s oborou a parkem, v němž byly umístěny různé stavby. Fasády zámku byly vyzdobeny bohatými sgrafity. Přestavby byly dokončeny koncem 16. století. Za Rudolfa II. vznikly pod dohledem Hektora de Vaccani letohrádek a míčovna a tzv. dlouhá pavlač, umožňující přímý přístup do zahrad přes původní příkop v místech starého vstupu do areálu hradu, kde je dodnes také dochována pozdně gotická kulisová brána. Za třicetileté války Brandýs značně utrpěl a byla zničena většina zahradních i hospodářských staveb. V 1. polovině 18. století bylo upraveno předhradí, poté Františkem M. Kaňkou i jádro. Zámek tehdy sloužil jako lovecké sídlo a druhé patro bylo přestavěno na důstojnické byty. Za majetku velkovévodů toskánských v 19. století došlo k částečné regotizaci objektu. Za napoleonských válek roku 1813 se zde sešel císař František s carem Alexandrem I., pruským králem Vilémem III. a vrchním velitelem koaličních armád knížetem Karlem Schwarzenberkem. V roce 1873 byla v romantizujícím slohu přestavěna věž a brána zámku. Po roce 1910 se majitelem Brandýsa stává stát. Od roku 1921 na zámku sídlila Správa státních lesů. Dnes je zámek v rukou města Brandýse nad Labem – Stará Boleslavi a jeho část slouží muzejním účelům. Renesanční zámek Renesanční Brandýský zámek je čtyřkřídlá budova s hranolovou věží a s arkádami v západním křídle nádvoří. Na všech stěnách jsou zlomky několika vrstev figurálních a ornamentálních sgrafit. Expozice zámku dnes představuje výstavu výtvarného umění ze sbírek Okresního muzea Praha-východ. Díky tomu jsou přístupné některé interiéry (zámecká kaple, rytířský sál, vojenské sály, lovecká chodba). V obnovených renesančních sálech jsou pořádány krátkodobé výstavy. Interiér Brandýského zámku dokladuje i období pobytů císaře Karla Habsburského. Za vidění v blízkosti zámku stojí i mnohé městské památky souměstí Brandýs nad Labem - Stará Boleslav, jako například židovský hřbitov a synagoga, Kaple blahoslaveného Podivena, radnice ve Staré Boleslavi a mnohé další.

Další z mnoha rozhleden Děčínska stojí na Chlumu. Obliba a četnost rozhleden v tomto regionu se dá vysvětlit jednoduše tím, že se dá na co koukat. Dramatická krajina Českého středohoří na jedné straně a Krušné hory s Labskými pískovci na druhé straně přináší potěchu oku. Chlum je specifický tím, že má vrcholy dva. Malý Chlum (447 m n. m.) a Velký Chlum (507 m n. m.).  Specifický je také tím, že rozhledny stály v historii na obou těchto vrcholech. Na nižším zbudovali členové Horského spolku pro České Švýcarsko svou první spolkovou stavbu. Byla to malá turistická chata, která měla plochou střechu, jenž sloužila k vyhlídce. Otevřena byla 27. dubna 1879 v rámci celonárodních oslav stříbrné stavby Františka Josefa I. a jeho manželky Alžběty. Stavba na Malém Chlumu se těšila velkému náporu turistů a vedení horského spolku začalo pomalu uvažovat o rozšíření objektu o opravdovou rozhlednu. Ačkoli se původně plánovalo s věží kamennou, omezené finanční prostředky nakonec dovolily pouze rozhlednu ze dřeva, vysokou 14 metrů. Ta byla slavnostně otevřena 20. listopadu 1898, v roce kdy celá monarchie slavila 50. let vlády Františka Josefa I. Událost ovlivnil i sklon panovníkovy choti, na jejíž paměť byla věž nazvána rozhlednou císařovny Alžběty. Samotná rozhledna si moc velkou oblibu nezískala, několikrát ji vyvrátil vítr a definitivně se zřítila v roce 1915.Přesuňme nyní pozornost k vyššímu vrcholu. Pozornost společně s námi začali k tomuto vrcholu pomalu přesouvat i turisté. Pod Velkým Chlumem stála již od roku 1893 chata, nahrazena roku 1924 velkou restaurací s ubytováním. Bylo přirozené, že se začalo uvažovat i o stavbě rozhledny. Stavba z lomového a kamene a betonových tvárnic byla dle projektu děčínského architekta Jahnela zbudována v letech 1928 – 29. Šestnáctimetrová rozhledna nacházející se v nadmořské výšce 488 metrů byla slavnostně otevřena 18. května 1930. Po roce 1945 se rozhledna ocitla na okraji zájmu. Začala částečně sloužit jako vysílač a vystoupit šlo jen na dolní ochoz. Změna přišla až v roce 1996. Město Děčín provedlo rekonstrukci a rozhledna byla znovu zpřístupněna. Stalo se tak 12. Července 1997.   Rozhledna je volně přístupná a z Děčína se a po zdolání 83 schodů, uvidíte na jihu kopce Kukla s telekomunikační věží, Varhošť s rozhlednou a další vrcholky v Českém středohoří – Kletečnou, Milešovku, na západě pak pásmo Krušných hor a na severozápadě věž na Děčínském Sněžníku. Severní výhled omezují částečně stromy, přesto lze spatřit vrcholky Českého Švýcarska.

Dnešní náměstí Jana Palacha bylo ještě v 19. století téměř pusté a prázdné. Říkalo se tu Na rejdišti, protože tu byla v 60. letech 17. století postavena škola k „tumlování koní“. Tím byl dán základ k zemské stavovské jízdárně, nebo jak se tenkrát říkalo k rejdišti. U staré jízdárny byly sklady dříví, městská skládka a hromady sanytru, který se používal k výrobě střelného prachu. Zdejší špína a odpadky se totiž staly předmětem výnosného obchodu. Obsahovaly hojnost dusíku, z něhož zdlouhavým chemickým procesem vznikl vzácný ledek – sanytr. Plantáže sanytru se táhly od dnešního náměstí do ulice 17. listopadu. Však také při hloubení garáží pod náměstím byly zbytky sanytru nalézány. V 70. letech 19. století vypracoval Josef Schulz s Josem Zítkem návrch na úpravu Rejdiště. Naplánovali tu budovu Uměleckoprůmyslového ústavu a Akademii výtvarných umění. Z těchto budov pak sami realizovali Rudolfinum, po Národním divadle nejvýznamnější novorenesanční památka. Sestává se z přední části, orientované do náměstí, kde je koncertní sál se skvělou akustikou. Ve středu budovy je shora osvětlený sál, kde bývaly výstavy Krasoumné jednotky. V části při ulicích a při nábřeží jsou v přízemí a v patře menší výstavní síně, klubovny a zkušebny.Důstojným protějškem Rudolfina jsou budovy Vysoké školy umělecké na jižní straně náměstí a Filozofické fakulty Univerzity Karlovy na straně východní. Její vysoká okna, vyhovující potřebám výtvarné práce, jsou ve třetím podlaží oddělena ionskými polosloupy a ve čtvrtém podlaží korintskými přízemními pilíři.Východní část náměstí byla dlouho prázdná. Teprve v letech 1928-9 tam podle návrhu arch. Josefa Sekaře postavili budovu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Jeho snahou bylo slohově přizpůsobit stavbu fakulty ostatní zástavbě náměstí a přitom vytvořit zcela moderní dílo. Ještě na začátku 19. století byl v těchto místech přes Vltavu přívoz. V letech 1866-68 pak navrhli Karel rytíř Veselý a ing. František Schön přes Vltavu lávku. Nazývala se Rudolfova, někdy se jí říkalo Železná. Lávka měla jediný litinový pylon o výšce 17 metrů a postavila ji První mostárna v Čechách Ruston a spol. Mánesův most který tu dnes je byl dokončen na jaře roku 1914.

Kamenný historický most přes řeku Ploučnici nedaleko děčínského zámku byl vystavěn v letech 1564-1569 poté co původní most strhla velká povodeň v roce 1561. Pískovcová, čtyřoblouková dopravní stavba ve stylu pozdní gotiky se zajímavým zbořezem po okrajích je dlouhá 84 m, široká 4,8 m a výška stavby nad hladinou je 7,7 m. Sochařská výzdoba v podobě soch s reliéfy jejich mučednické smrti - sv. Jana Nepomuckého, sv. Víta a sv. Václava pochází od M.J.Brokofa z roku 1714. Na památkově chráněné stavbě je vyloučen motorový provoz a přístupná je tak pouze pro pěší a cyklisty.