Na rozhraní ulic Starofarní a Vodkova stojí původní stará vodárenská věž. Byla postavena roku 1723 na místě již dříve stojících vodárenských věží, podle plánů Pavla Ignáce Bayera. Roku 1894 byla postavena za dnešním sídlem městského úřadu nová pseudorenesanční vodárenská věž. Původně byla zásobována vodou z parní vodárny v údolí, od roku 1907 pak vodárnou v Chobotech. Ani jedna z věží dnes již neslouží svému původnímu účelu. Stará vodárna je nepřístupná, v nové jsou dnes kanceláře.

Malý židovský hřbitov se nachází severně kousek od centra Velkých Karlovic při silnici č. 481 vedoucí na obec Hutisko-Solanec. Hřbitov založený roku 1887 má plochu zhruba 1.579 m2 a nachází se zde okolo 45 novodobých náhrobků. Hřbitovní márnice zanikla již během války.   zt

Raně barokní zámek stojí nedaleko centra Holešova v sousedství zdejšího kláštera. Holešovský zámek se svým rozsahem a slohovou čistotou dochovaných konstrukcí, řadí mezi nejvýznamnější doklady rané barokní zámecké architektury v českých zemích.      Historie hradu        Počátky feudálního sídla sahají do středověku, kdy v roce 1245 na zdejší tvrzi sídlil biskupský leník Hugo z Holešova. V čase husitských válek byla tvrz zcela zničena, pak nechali Šternberkové vybudovat novou tvrz, ze které se v suterénu dnešního zámku částečně dochovala její západní část. Do roku 1574 byla pozdně gotická tvrz přestavěna na renesanční zámek. V roce 1643 bylo sídlo vypáleno Švédy. V takovém zdevastovaném stavu jej koupil roku 1651 Jan hrabě z Rottalu, který si u vídeňského architekta Filiberta Lucheseho objednal jeho velkolepou přestavbu. Od roku 1655 vznikala v duchu raného baroka nová stavba, tradiční čtyřkřídlá uzavřená dispozice kolem vnitřního dvora s polygonními nárožními věžemi. Druhé patro zámku však zůstalo nedokončené, otevřené do krovu. K zámku příslušela i okrasná zahrada, ovocný sad a v něm kuchyňská zahrada. Na raně barokní stavební práce navázal ve vrcholném a pozdním baroku František Antonín hrabě z Rottalu. Za jeho éry panoval v Holešovicích čilý kulturní i stavební život. Před rokem 1750 nechal hrabě upravit interiéry ve druhém patře zámku a ve velkém slavnostním sále severního křídla zřídil zámecké divadlo. Tradici divadelních, operních a hudebních produkcí obnovil ve druhé polovině 19. století Rudolf Eugen Wrbna. Vnější podoba zámku se s několika změnami dochovala dodnes, pouze barevnost fasád byla odlišná. Přechod pozdního baroka v klasicismus se odzrcadlil jen v interiérech druhého patra. Iluzivní malby v některých místnostech provedl bystřický malíř Jan Sviták. Poslední závažnější stavební úpravy spadají do poloviny 19. století, v roce 1910 byl zámek postižen požárem. Po roce 1948 přešlo zámecké sídlo pod správu státu. Od března 2005 je zámek v majetku města Holešova a není pro svůj technický stav využíván. Zahrada je zpřístupněna veřejnosti, obora je uzavřena.    Zámecká zahrada  K východní straně zámku přiléhá rozsáhlá zámecká zahrada, která vznikala od 17. století. Na městské straně před zámkem stojí dendrologicky nejcennější porosty. Bohužel, již dávno zahrada postrádá dřívější nádhery a malebnosti, jakou vynikala, kdy ji síť kanálů, vodopády, bazény a sousoší činily nejkrásnější na Moravě. Součástí zámeckého parku je "Růžová zahrada" s hvězdárnou, kde byla v roce 1959 instalována mramorová busta rodáka Františka Xavera Richtera, barokního hudebního skladatele a spoluzakladatele hudební školy mannheimské.  Tipy na výlet V Holešově dále najdete městské muzeum a galerii nebo židovský hřbitov. Vypravit se můžete na barokní zámek Bystřice pod Hostýnem, vystoupit na rozhlednu Hostýn, navštívit baziliku Nanebevzetí Panny Marie na sv. Hostýně, zříceninu hradu Šaumburk, zříceninu hradu Křídlo, Muzeum Rusava nebo zříceninu hradu Obřany. Za návštěvu stojí i soubor lidových staveb Rymice, větrný mlýn Rymice nebo neorenesanční zámek Přílepy. Ubytovat se můžete v Bystřici pod Hostýnem.

Kostel sv. Barbory, který je zachovanou zříceninou stojí osamoceně v blízkosti obce Všekary 10 km severovýchodně od Horškovského Týna. Kostel postavil v letech 1717-1724 majitel panství hrabě Adam Trautsmandorf. Tehdy zde již v 16. století stávala osada horníků jenž dolovaly olovo a cín. Osada po vytěžení zásob sice zmizela, ale z kostela se stalo poutní místo a to až do jeho zrušení císařem Josefem II. Místní lid však na to moc nebral ohled a kostel tak nějak fungoval dál. Až po roce 1945 se dostal na pokraj zájmu a na cestu zkázy. Bylo vykradeno jeho zařízení včetně nádherného akantového hlavního oltáře. Po roce 1968 se na něm podepsali i sovětští vojáci. Po revoluci v roce 1994 sice dostal novou střechu a byl uzavřen mříží, přesto však chátrá dál. Jednolodní stavba, křížového půdorysu má dvě boční kaple. Vnitřní prostor je zaklenut valenými klenbami s lunetovými výsečemi. Místy, zejména v presbytáři jsou ještě vidět sporé zbytky rokokových maleb.